27 C 253/2024

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o zaplacení 12 800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 800 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 22. 8. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 800 Kč od 22. 8. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 800 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 8. 3. 2023 smlouvu o podnikatelském úvěru prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal a zavázal se poskytnuté peněžní prostředky splatit do 21. 8. 2023. Tuto svoji povinnost si však nesplnil. Dlužná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 10 000 Kč a poplatku ve výši 2 800 Kč (200 Kč denně za 14 dní). Žalobkyně dále požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 800 Kč za dobu od 22. 8. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř.

3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 8. 8. 2023, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, smlouvu o podnikatelském úvěru č. , hodnota, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , v níž se žalobkyně zavázala poskytnout na žalovaným určený účet peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. V čl. 2.4. smlouvy bylo ujednáno, že úvěr je poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb žalovaného. Žalovaný smlouvu elektronicky podepsal prostřednictvím SMS kódu. Žalovaný se zavázal uvedenou částku splatit do 14 dnů ode dne čerpání, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru, tj. do 21. 8. 2023. Dle čl. 3.1. smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 % denně z nesplacené jistiny úvěru. Dle potvrzení o přijaté platbě ze dne 29. 4. 2021 žalovaný zaslal na účet žalobkyně částku 1 Kč jako registrační poplatek. K prokázání své identity žalovaný předložil svůj občanský průkaz. Dle potvrzení o provedené platbě ze dne 8. 8. 2023 žalobkyně poukázala peněžní prostředky ve výši 10 001 Kč na účet uvedený žalovaným ve smlouvě. Žalovaný dluh z úvěru neuhradil ani přes předžalobní výzvu ze dne 11. 3. 2024, která byla žalovanému zaslána téhož dne.

4. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 1970 o. z., může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

5. Podle § 561 odst. 1 o. z., k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z., písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

6. Soud má z předložené úvěrové smlouvy za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o podnikatelském úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Smlouva byla sjednána pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561, § 562 odst. 1 o. z. a § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, podle kterého k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1 téhož zákona. U žalované došlo ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu a který je pro uzavření spotřebitelské smlouvy postačující (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016). Obě smluvní strany sjednávaly smlouvu z pozice podnikatelů. Soud rovněž ověřil, že žalovanému dle zápisu v živnostenském rejstříku nadále svědčí živnostenské oprávnění. Jelikož žalovaný zůstal v řízení pasivní, nebylo nikterak vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že úvěr byl sjednán pro podnikatelské potřeby žalovaného.

7. Na základě předmětné smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal a zavázal se jej splatit, a to i s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 200 Kč za každý den čerpání, požadovaný žalobkyní v celkové výši 2 800 Kč za 14 dnů do splatnosti. Jelikož žalovaný v rozporu se smluvním ujednáním poskytnuté peněžní prostředky ve lhůtě splatnosti nevrátil, vznikl žalobkyni nárok na jistinu úvěru 10 000 Kč, a to včetně úroku z prodlení z této částky, který žalobkyně požadovala v zákonné výši od prvního dne prodlení žalovaného, tj. od 22. 8. 2023 do zaplacení.

8. Co se týče požadavku žalobkyně na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru, jedná se nepochybně o úrok z úvěru ve smyslu § 2395 o. z., tedy o úplatu za poskytnuté peněžní prostředky, jehož sjednání je ostatně podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. Byť výše sjednaného úroku za půjčení peněz nepochybně přesahuje běžnou úrokovou sazbu uplatňovanou v daném místě a čase bankami při poskytování úvěrů či zápůjček, soud zohlednil to, že finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty pouze na krátkou dobu čtrnácti dnů. Současně je soud toho názoru, že na osobu podnikatele je potřeba klást vyšší požadavky a vyšší míru jeho odpovědnosti ve vztahu k přebíraným závazkům, nežli je tomu v případě smluv uzavíraných spotřebiteli. Žalovaný coby podnikající fyzická osoba sjednala danou smlouvu v rámci své vlastní smluvní volnosti a bylo zcela na jejím rozhodnutí, zda takovou smlouvu za sjednaných podmínek uzavře. Žalovaný, který zůstal po celou řízení nečinný, nepoukazoval na zvláštní okolnosti sjednávání smlouvy a netvrdil, že by smlouvu uzavřel např. v tísni či pod nátlakem nebo že by žalobkyně při sjednávání výše úroku zneužila jeho postavení coby slabší smluvní strany (k tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019). Pouze z výše úroku, bez přistoupení dalších okolností, nelze dovodit, že by ze strany žalobkyně došlo ke zneužití jejího postavení vůči žalovanému. Proto je zde třeba podle soudu uplatnit domněnku, že si žalovaný byl vědom, jaký závazek včetně sjednané výše smluvního úroku na sebe uzavřením dané smlouvy bere, pročež mu vznikla povinnost tento závazek splnit. Požadavek žalobkyně na úhradu částky 2 800 Kč není rovněž v rozporu s § 122 odst. 5 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, limitujícím výši úroku při prodlení trvajícím déle než 90 dnů.

9. Soud naopak nepřiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení z částky 2 800 Kč, neboť ve smlouvě nebyla výslovně a seznatelně sjednána možnost žalobkyně požadovat úroky z prodlení z úroku. S ohledem na § 1806 o. z. lze požadovat úrok z prodlení ze smluvního úroku, jen pokud to bylo stranami ve smlouvě výslovně sjednáno. Tak se tomu ale v posuzované věci nestalo. Smlouva o úvěru neobsahuje žádné ujednání, z něhož by bylo možno dovodit, že žalobkyně byla oprávněna přičíst smluvní úroky k jistině tak, aby se rovněž staly jistinou. Naopak, čl. VIII smlouvy obsahuje ujednání, že úroky z prodlení, byť ve smluvní, a nikoliv tedy zákonné, výši, může žalobkyně požadovat pouze z nesplaceného zůstatku jistiny. Proto žalobkyně nemůže požadovat zákonné úroky z prodlení ze sjednaného úroku.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně měla neúspěch pouze v poměrně nepatrné části, vztahující se k jejímu požadavku na přiznání úroků z prodlení i ze smluvního úroku (při kapitalizaci smluvních úroků ke dni vyhlášení tohoto rozsudku). Soud jí proto přiznal plnou náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů právního zastoupení, tj. odměny za zastupování účastníka advokátem ve výši 900 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní výzva k plnění). Za každý provedený úkon pak náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, tj. celkem částka 300 Kč. Dohromady přiznal soud žalobkyni (včetně 21% DPH z odměny a náhrad advokáta) náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč. Jelikož se v dané věci jedná o tzv. formulářovou žalobu podávanou žalobkyní opakovaně v obdobných věcech (viz např. návrh ve věci vedené pod sp. zn. 27 C 189/2023, 27 C 40/2022, 4 C 47/2022), soud ve věci aplikoval § 14b uvedené vyhlášky.