27 C 259/2023

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 290 000 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 290 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 37 269 Kč k rukám právního zástupce žalovaného, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se po žalovaném domáhal vydání bezdůvodného obohacení ve výši 290 000 Kč. Účastníci měli v úmyslu uzavřít kupní smlouvu ohledně pozemku žalovaného, který byl však zatížen zástavním právem zástavního věřitele , právnická osoba, z důvodu dluhu žalovaného ve výši 290 000 Kč. Tento dluh za žalovaného uhradil žalobce dne 12. 11. 2021 v kanceláři zástavního věřitele. Na uhrazení této částky vystavil , tituly před jménem, , jméno FO, žalovanému kvitanci. Ačkoliv žalobce opakovaně vyzýval žalovaného k vrácení této částky, do dnešního dne tak neučinil. Žalobce uhradil v souvislosti s kupní smlouvou celkem 1 040 000 Kč, z toho 750 000 Kč přímo žalovanému, o čemž svědčí příjmové doklady a 290 000 Kč , právnická osoba, , což potvrzuje předložená kvitance.

2. Žalovaný odmítl, že by žalobci čehokoli dlužil. Mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva na pozemek za cenu 1 150 000 Kč. Žalobce uhradil před uzavřením smlouvy 400 000 Kč a poté postupně dalších 350 000 Kč, k čemuž byly vždy vystavovány pokladní doklady. Jelikož celá kupní cena nebyla uhrazena v dohodnutém termínu do 15. 4. 2022, žalovaný od kupní smlouvy odstoupil. Žalobci dne 27. 2. 2023 vrátil 750 000 Kč, tedy vše, co mu žalobce předtím zaplatil, a to včetně částky 290 000 Kč. Pohledávka , právnická osoba, byla umořena z žalobcovy úhrady ze dne 12. 11. 2021 v celkové výši 350 000 Kč. Kvitance i příjmový doklad byly vystaveny ve stejný den. Podle žalovaného nedává smysl, aby žalobce na úhradu kupní ceny vyplatil žalovanému vedle částky 350 000 Kč (jejíž přijetí žalovaný potvrdil podpisem příjmového dokladu) ještě dalších 290 000 Kč, tentokrát již bez jakéhokoli písemného potvrzení. Mezi účastníky přitom bylo posléze vystaveno ještě dalších 6 pokladních dokladů. Kupní smlouva ze dne , datum, zaplacení částky 290 000 Kč žalobcem nezohledňuje, na rozdíl od částečného zaplacení kupní ceny před jejím uzavřením ve výši 400 000 Kč (350 000 Kč a 50 000 Kč). Žalovaný považuje za nepravděpodobné, aby si žalobce zohlednění těchto dalších uhrazených finančních prostředků ve smlouvě nevymínil, pokud by k tomu skutečně došlo. Rovněž v písemném odstoupení žalovaného od smlouvy je výslovně uvedeno, že žalobce na kupní cenu uhradil 750 000 Kč.

3. Soud ve věci nařídil jednání, na kterém provedl dokazování listinnými důkazy, výslechy obou účastníků a svědka.

4. Účastníci sjednali dne , datum, kupní smlouvu ohledně pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, za kupní cenu 1 150 000 Kč. Podle čl. II. odst. 2 smlouvy byla část kupní ceny ve výši 400 000 Kč uhrazena před podpisem kupní smlouvy a ve zbývajícím rozsahu 750 000 Kč měla být uhrazena prostřednictvím advokátní úschovy za podmínek uzavřené svěřenecké smlouvy. Podle čl. II svěřenecké smlouvy ze dne , datum, měl žalobce do úschovy složit částku 50 000 Kč do 20. 2. 2022 a částku 700 000 Kč do 15. 4. 2022. V čl. IV bylo ujednáno, že svěřenecká smlouva zaniká v případě prodlení žalobce se složením kterékoli části kupní ceny do úschovy, a to uplynutím stanovených lhůt.

5. Žalovaný dopisem ze dne 9. 12. 2022, odeslaným dne 12. 12. 2022, s odkazem na čl. IV odst. 2 odstoupil od kupní smlouvy z důvodu, že ačkoliv splatnost kupní ceny byla ujednána do 15. 4. 2022, tato byla uhrazena jen co do částky 750 000 Kč. Současně vyzval žalobce ke sdělení platebních údajů pro vrácení částky 750 000 Kč. Tyto byly poskytnuty v e-mailu ze dne 24. 2. 2023 s tím, ať je daná částka vrácena co nejdříve. Z dokladu o provedené platbě plyne, že žalovaný tak učinil bankovním převodem dne 27. 2. 2023. V e-mailu ze dne 7. 3. 2023 žalobce potvrdil přijetí částky 750 000 Kč s tím, že zbývá dořešit částku 290 000 Kč užitou pro výmaz zástavního práva a dále částku 110 000 Kč, kterou žalobce uhradil žalobci nad rámec všech dohod, a které se týkaly koupě daného pozemku, byť k tomu nemá příjmový doklad. E-mailem ze dne 11. 6. 2023 žalobce vyzval žalovaného k úhradě částek 290 000 Kč a 110 000 Kč do 30. 6. 2023, které žalobce uhradil, aby mohlo dojít k uzavření kupní smlouvy. Předžalobní výzvou ze dne 15. 8. 2023 žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky 290 000 Kč do 4. 9. 2023.

6. Z příjmových pokladních dokladů plyne, že žalovaný obdržel od žalobce dne 12. 11. 2021 částku 350 000 Kč, dne 6. 1. 2022 částku 50 000 Kč, dne 16. 2. 2022 částku 50 000 Kč, dne 14. 3. 2022 částku 100 000 Kč, dne 22. 4. 2022 částku 100 000 Kč, dne 26. 8. 2022 částku 50 000 Kč a dne 16. 9. 2022 částku 50 000 Kč. Všechny tyto doklady obsahují podpis na straně příjemce i výdejce. Jako účel platby byla označena záloha na koupi/prodej pozemku/nemovitosti.

7. Zástavní věřitel , právnická osoba, v kvitanci ze dne 12. 11. 2021 potvrdil, že od žalovaného převzal částku 290 000 Kč na splnění dluhu ze smlouvy o peněžité zápůjčce a zřízení zástavního práva k nemovitosti. Tímto byla dlužná částka zcela uhrazena.8. , právnická osoba, během svého svědeckého výslechu vypověděl, že žalovanému zapůjčil 290 000 Kč, což zajistili zástavním právem na pozemek. K vrácení zápůjčky došlo někdy v listopadu 2021, po sv. Martinovi. Účastníci za ním přišli do kanceláře. Žalovaný čekal dole, žalobce předal svědkovi částku 290 000 Kč, za což vystavil kvitanci. Svědek poté žalobce odvedl zpátky na recepci, kde na něj čekal žalovaný. Účastníci se poté u něj sešli ještě jednou, žalobce chtěl kompenzaci za uklízecí práce apod. na pozemku, které v mezidobí učinil. Svědek během svého výslechu doložil kvitanci, na které je jím ručně připsáno, že tyto prostředky uhradil žalobce.

9. Žalobce uvedl, že dne 12. 11. 2021 zaplatil panu , adresa, 000 Kč. Žalovaný potřeboval další peníze, takže mu žalobce téhož dne uhradil dalších 350 000 Kč, a to u žalobce doma, tak jako v ostatních případech. Tomu nikdo další nebyl přítomen. Vše žalovanému, stejně jako , tituly před jménem, , jméno FO, platil v hotovosti, protože mu to tak vyhovovalo a z důvodu, že tehdy byly potíže se , Anonymizováno, . Žalobce uhradil žalovanému 1 040 000 Kč a také 110 000 Kč. Před koupí zaplatil za přestěhování mobilheimu na pozemku, objednal dva jeřáby a pozemek uklízel. Pak mu ale žalovaný sdělil, že má na pozemek lepšího kupce. V kupní ani svěřenecké smlouvě nebyla částka 290 000 Kč řešena proto, že žalobce vycházel z toho, že věc je splněna, že byla sepsána kvitance a věc proto neřešil.

10. Žalovaný vypověděl, že žalobce dne 12. 11. 2021 předal částku 290 000 Kč , tituly před jménem, , jméno FO, , u toho žalovaný nebyl. Následně v přízemí u , tituly před jménem, , jméno FO, v jeho jednačce mu žalobce předal dalších 60 000 Kč v hotovosti. Byla mezi nimi taková dohoda, že o veškerých částkách budou sepisovány příjmové doklady. Všechny podklady vypisoval v přítomnosti žalobce. Žalovaný vyloučil, že byl v daný den u žalobce doma. Ostatní částky si předávali vždy dle domluvy, u něj doma, v kanceláři, v autě. Ohledně částky 110 000 Kč, o které se zmiňují e-maily, mu není ničeho známo. Kupní smlouvu vypověděl proto, že nebylo placeno podle smlouvy, a proto začal hledat nového kupce. Žalovaného nenapadlo, aby se na příjmovém dokladu z 12. 11. 2021 rozepisovala částka na 290 000 Kč a 60 000 Kč, vycházel z toho, kolik bylo celkem uhrazeno. V ostatních případech došlo vždy k předání celé částky, štěpeno to bylo jen v tomto případě.

11. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena dne , datum, smlouva o koupi pozemku žalovaného za kupní cenu 1 150 000 Kč. Jelikož žalobce neuhradil kupní cenu v celé výši a do sjednané doby dne 15. 4. 2022, žalovaný od uzavřené kupní smlouvy odstoupil a žalobci dne 27. 2. 2023 vrátil žalovaným uhrazenou část kupní ceny 750 000 Kč. Sporné mezi účastníky zůstalo to, jakou částku žalobce žalovanému poskytl. Oproti sobě tu stály dvě skutkové verze. Zatímco žalobce tvrdil, že to bylo 1 040 000 Kč (750 000 Kč a 290 000 Kč), rovněž uváděl také 1 150 000 Kč (750 000 Kč, 290 000 Kč a 110 000 Kč; v tomto případě by byla dohodnutá kupní cena uhrazena a bylo by tak otázkou, proč by žalovaný od kupní smlouvy odstupoval, případně, zda by bylo toto odstoupení po právu; žalobce nicméně uznal, že k posledně uvedené částce nemá žádné doklady), žalovaný konstantně uváděl, že mu v souvislosti s nerealizovanou kupní smlouvou uhradil pouze 750 000 Kč. Žalobce tvrdil, že před uzavřením kupní smlouvy poskytl dne 12. 11. 2021 částku 290 000 Kč zástavnímu věřiteli , jméno FO, u něj v kanceláři a další částku 350 000 Kč pak předal žalovanému u sebe doma, celkem se tak mělo jednat o 640 000 Kč. Soud přitom nepovažuje za příliš standardní, aby osoba v jeden den disponovala takto vysokou částkou v hotovosti (a to aniž by hodnotil dovolenost takového postupu ve smyslu zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti). Žalovaný naopak tvrdil, že žalobce uvedeného dne uhradil pouze 350 000 Kč, z toho 290 000 Kč zástavnímu věřiteli u něj v kanceláři (v tomto tedy nebylo mezi účastníky sporu) a dalších 60 000 Kč přímo žalovanému, a to v prostorách sídla zástavního věřitele s tím, že také platba ve prospěch zástavního věřitele byla plně započtena na splnění (budoucího) závazku zaplatit kupní cenu za převod vlastnického práva k pozemku. Předání zbylé částky, jdoucí nad rámec 290 000 Kč se v uvedený den odehrálo pouze v přítomnosti účastníků, bez dalších svědků; na místě tohoto plnění se neshodli. Zbylé platby ve výši 400 000 Kč (tj. dalších 50 000 Kč před uzavřením kupní smlouvy a 350 000 Kč po jejím uzavření), které byly pokaždé zaznamenány na příjmových pokladních dokladech, nebyly mezi účastníky sporné.

13. Soud po provedeném dokazování nepřisvědčil skutkové verzi žalobce, která zůstala nedoložená dalšími důkazy na jejich podporu. Naopak žalovaným předestřená verze, podpořená písemným důkazem v podobě kupní smlouvy, se soudu ve svém celku jeví jako konzistentní a logická, a tudíž v zásadě více pravděpodobná, jako tvrzení žalobce. Tato spočívala v tom, že žalobce dne 12. 11. 2021 uhradil „toliko“ 350 000 Kč, přičemž v této částce je zohledněna i platba ve výši 290 000 Kč, jenž byla přímo uhrazena , právnická osoba, k umoření pohledávky zástavního věřitele za žalovaným. Soud nepovažuje za pravděpodobné, aby žalobce uhradil vědomě za žalovaného částku 290 000 Kč třetí osobě, a to aniž by tato platba a její právní titul byla mezi žalobcem a žalovaným nějak „ošetřena“ nebo reflektována v následně sjednané kupní smlouvě nebo jiném dokladu. V předmětné kupní smlouvě ze dne , datum, je přitom uvedeno, že žalobce uhradil před jejím uzavřením celkem 400 000 Kč, čemuž odpovídají doložené platby 350 000 Kč dne 12. 11. 2022 a 50 000 Kč dne 6. 1. 2022, a nikoliv celkem 690 000 Kč, pokud by byla zohledněna sporná platba ve výši 290 000 Kč. Současně je v této smlouvě uvedeno, že na kupní ceně zbývá k doplacení částka 750 000 Kč (tj. 1 150 000 Kč – 400 000 Kč). Kupní ani svěřenecká smlouva nikterak nereflektují žalobcem tvrzenou další platbu 290 000 Kč. Veškeré zbylé platby mezi účastníky přitom byly stvrzovány vystavením příjmového pokladního dokladu. Bylo by tedy očekávatelné, pro podpoření skutkové verze žalobce, kdyby přímo mezi účastníky bylo stvrzeno, že žalobce uhradil další částku, kterou bude možno započíst do kupní ceny, případně ji vypořádat jiným dohodnutým způsobem. Soud nemá za prokázané, že by žalobce předal žalobci 350 000 Kč za účelem úhrady kupní ceny a vedle toho by za něj téhož dne uhradil dalších 290 000 Kč s úmyslem jej zbavit závazku vůči zástavnímu věřiteli, aniž by bylo jakkoliv řešeno, jak bude toto plnění mezi účastníky vypořádáno, a to mimo proces postupného hrazení kupní ceny. Soud proto pokládá za pravděpodobné a logické, že žalobce plnil zástavnímu věřiteli po dohodě s žalovaným s tím, že tato platba se promítne do zbývající částky kupní ceny k uhrazení, přičemž tato platba byla reflektována v potvrzení o úhradě částky 350 000 Kč. Předložená kvitance i s ručně připsanou poznámkou od svědka , právnická osoba, a s přihlédnutím k textu kupní smlouvy není s to sama o sobě prokázat, že žalobce uhradil na kupní cenu v daný den celkem 640 000 Kč.

14. Soud poukazuje, že by žalobu posoudil jako nedůvodnou i v případě, kdyby bylo prokázáno, že žalobce skutečně uhradil dne 12. 11. 2021 celkem 640 000 Kč s tím, že , právnická osoba, plnil z důvodu provedení výmazu zástavního práva k pozemku z katastru nemovitostí v úmyslu zajistit si pro sebe právně bezvadný předmět koupě, při vědomí, že žalovaný nemá dostatek peněžních prostředků na vyplacení dluhu vůči zástavnímu věřiteli (jak bylo tvrzeno v žalobě) a s vědomím toho, že se toto plnění neprojeví ve výsledné dlužné kupní ceně a nebude ani reflektováno v textu kupní smlouvy. Soud předesílá, že tuto skutkovou verzi nemá za prokázanou, přičemž tato konstrukce by navíc postrádala logiku, když žalobce tvrdil, že téhož dne poskytl žalovanému další částku 350 000 Kč, která by plně postačovala na vyrovnání závazku mezi žalovaným a , právnická osoba, . Nad rámec nutného odůvodnění proto soud uvádí, že žalobce neměl vůči zástavnímu věřiteli žalovaného žádný závazek a neměl žádnou právní povinnost mu samostatně plnit místo žalovaného, byť měl jistě zájem na tom, aby došlo k výmazu zástavního práva k pozemku. Pokud totiž někdo plní za dlužníka dobrovolně a s vědomím, že k tomu není sám povinen, nemá podle § 2997 odst. 1 věta druhá o. z. právo na vrácení toho, co plnil. Tzv. vědomé plnění nedluhu je důvodem výluky z bezdůvodného obohacení, pročež by žalobci ani za tohoto stavu nevzniklo právo na vrácení poskytnuté částky (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5089/2017 nebo ze dne 3. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 208/2019).

15. Lze tak uzavřít, že žalobci se ani po provedeném dokazování, kdy soud provedl veškeré navržené důkazy a přihlédl ke všem tvrzením, nepodařilo prokázat, že by se žalovaný na jeho úkor bezdůvodně obohatil o částku 290 000 Kč. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobu zamítl.

16. V řízení byl plně úspěšný žalovaný, který má tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů řízení sestávajících z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 9 460 Kč za každý úkon právní služby. Advokát žalovaného v řízení učinil tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu dne 10. 6. 2024), za které mu náleží odměna ve výši 28 380 Kč a také paušálních náhrada výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 dané vyhlášky za každý z těchto úkonů právní služby, celkem tedy 900 Kč. Dále náhradu nákladů řízení představuje náhrada za promeškaný čas advokáta žalovaného strávený cestou k soudu ve výši 400 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky za 4 půlhodiny po 100 Kč a náhrada cestovních nákladů v částce 1 120,91 Kč podle § 13 odst. 5 advokátního tarifu ve spojení s § 158 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb. a vyhláškou č. 398/2023 Sb. za cestu k jednání soudu na trase , adresa, a zpět, celkem 148 km (při použití aplikace google maps i mapy.cz), při spotřebě nafty pro kombinovaný provoz podle norem ES 5,1 litrů na 100 km a ceně paliva 38,70 Kč/litr. Dohromady přiznal soud žalovanému (včetně 21% DPH z odměny advokáta, náhrady hotových výdajů, promeškaného času a cestovních nákladů) náhradu nákladů řízení ve výši 37 269 Kč.