27 C 285/2024

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně Anonymizováno , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 16 937,59 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 300 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 300 Kč od 8. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 4 637,59 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 934 Kč od 29. 7. 2023 do 7. 6. 2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 634 Kč od 8. 6. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 12 300 Kč od 8. 6. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 698 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 937,59 Kč s příslušenstvím. Účastníci prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, uzavřeli dne 28. 6. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 12 300 Kč. Žalovaný poskytnuté finanční prostředky čerpal a zavázal se je splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 330 Kč. Na svou pohledávku neuhradil ničeho. Celkem tak dluh žalovaného činí 15 934 Kč. Vedle jistiny a poplatku za poskytnutí úvěru žalobkyni dluží poplatek za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 165 Kč, poplatek za možnost odkladu splatnosti úvěru o 2 měsíce, tj. za službu „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ ve výši 110 Kč a poplatek za službu „Informační SMS servis“ ve výši 29 Kč. Žalobkyně se dále domáhala po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 934 Kč od 29. 7. 2023 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od 29. 7. 2023 do 27. 10. 2023, kterou žalobkyně požadovala v částce 1 003,59 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru prověřila žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr podle interní metodiky ČNB, na základě lustrace v databázích CNCB – NRKI a BRKI, ISIR a CEE. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information Service Provider. Žalobkyně případně vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 108 650 Kč, což umožňuje bezproblémové splácení úvěru.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění podmínek dle § 115a o. s. ř.

3. Z předložených důkazů soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla podepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 28. 6. 2023 smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, na základě které žalovaný obdržel na jím určený účet peněžní prostředky ve výši 12 300 Kč, které se zavázal vrátit společně s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 3 330 Kč, poplatkem za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 165 Kč, službou “, Anonymizováno, , Anonymizováno, ” ve výši 110 Kč měsíčně a poplatkem za informační SMS servis ve výši 29 Kč měsíčně, a to do 28. 7. 2023 s možností prolongace. Úrok byl sjednán ve výši 0 %. Smlouva byla žalovanému zobrazena prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a žalovaný smlouvu podepsal elektronicky. Žalovaný poskytl souhlas se zpracováním osobních údajů. Dále byly žalovanému poskytnuty údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník platný od 1. 12. 2021, kde byla upravena i povinnost hradit platby za účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, poplatek za odklad splatnosti úvěru a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně pro případ prodlení. Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím jeho občanského průkazu a bankovní identity.

4. Dle výpisu žalobkyně o posouzení úvěruschopnosti žalovaného činila výše jeho ověřeného čistého měsíčního příjmu 108 650 Kč, výše jím sděleného příjmu pak 80 000 Kč. Žalovaný sdělil, že výše jeho pravidelných výdajů na půjčky činí 10 000 Kč, na bydlení 5 000 Kč, další nezbytné výdaje uvedl v částce 0 Kč a zbytné výdaje pak 10 000 Kč. Žalobkyní vypočtené minimální výdaje žalovaného byly 6 961,66 Kč měsíčně, jemu stanovená rezerva pro výdaje pak 650 Kč měsíčně.

5. Z dokumentu Obecných principů posuzování a filozofie Společnosti bylo zjištěno, jakým způsobem žalobkyně zkoumá úvěruschopnost klientů. Nejprve posuzuje platnost a věrohodnost dokladů poskytnutých spotřebitelem. Současně spotřebitele lustruje v databázích, na základě údajů od spotřebitele proběhne bodové ohodnocení. Na základě výdajů uvedených spotřebitelem probíhá jejich faktické dopočítávání žalobkyní dle regionu trvalého bydliště klienta, poté je stanovena minimální výše výdajů. Při výpočtu výdajů žalobkyně využívá částky životního minima a ukazatele nákladů na život v krajích ČR (regionální koeficient) na základě interních pravidel pro identifikaci posuzování úvěruschopnosti. Současně společnost bere v úvahu i možné negativní scénáře, které mohou nastat v průběhu splácení.

6. Dle přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli byla žalovanému dne 28. 6. 2023 poukázána na jím určený účet částka 12 300 Kč.

7. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve výši 18 780,11 Kč předžalobní výzvou ze dne 30. 5. 2024, a to do tří dnů od doručení výzvy. Výzva byla odeslána téhož dne.

8. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen13. Soud má po hodnocení předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne 28. 6. 2023 prostřednictvím prostředků dálkové komunikace smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaný v den podpisu obdržel na účet 12 300 Kč.

14. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by ji sjednal z pozice podnikatele. Ačkoliv byl ve smlouvě sjednán nulový úrok, soud konstatuje, že na posuzovaný právní vztah nedopadá výjimka z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 5 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. Žalovaný se totiž zavázal za poskytnutí peněz uhradit poplatek za sjednání úvěru, spotřebitelský úvěr tedy nebyl sjednán jako bezúplatný. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru proto bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., neboť dané porušení povinnosti poskytovatele zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele.

15. Má-li být zachován smysl a účel citované úpravy směřující k ochraně spotřebitele, poskytovatel spotřebitelského úvěru musí zjistit řádně a s odbornou péčí, na základě dostatečných informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat a dále dosavadní dluhové zatížení žalovaného. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále pak případně na dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Poskytovatel úvěru má pořizovat dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jeho povinností stanovených tímto zákonem.

16. Žalobkyně nedoložila, že by před podpisem úvěrové smlouvy dostatečně ověřovala majetkové poměry žalovaného, tedy že zkoumala, zda je schopen úvěr ve stanovené lhůtě uhradit. Ani po výzvě soudu totiž nepředložila žádný doklad vztahující se k reálným příjmům ani výdajům žalovaného, byť deklarovala, že si ověřila (alespoň) reálné příjmy žalovaného. Soud přitom nepovažuje za příliš pravděpodobné, aby pravidelné a ověřené příjmy žalovaného činily 108 650 Kč měsíčně, příp. 80 000 Kč coby jím uváděné příjmy. K těmto tvrzením ovšem nebyly předloženy žádné doklady. Co se týče výdajové stránky, také zde se žalobkyně spokojila pouze s údaji od žalovaného, které dále nijak neověřovala, a se statistickými daty. Jestliže žalobkyně tvrdí, že využila statistické modely a vzala v úvahu ukazatele nákladů na život v krajích ČR (regionální koeficient) i možné negativní scénáře v průběhu splácení, nebylo objasněno, jakým způsobem provedla žalobkyně tento výpočet a jakým způsobem ohodnotila žalovaného při posuzování jeho úvěruschopnosti. Fungování statistického modelu je třeba soudu objasnit. Nadto soud uvádí, že nebylo ani doloženo, že by byl žalovaný skutečně lustrován v registrech dlužníků a obdobných registrech. Ve vztahu k životním nákladům jako jsou například náklady na stravování, drogerii a ošacení (osobní výdaje), se v zásadě jeví jako přijatelné, aby žalobkyně vycházela z částek životního minima jednotlivce dle příslušných právních předpisů, neboť jde o náklady, které lze poměrně snadno přizpůsobit aktuální finanční situaci. To však nelze říct o nákladech spojených s bydlením. Ty totiž tvoří podstatnou část výdajů každé osoby, které zpravidla není možno v případě potřeby rychle a výrazně omezit, proto by ze strany poskytovatele úvěru měly být pečlivě ověřeny. Soud nevylučuje použití statistického modelu u nákladů na bydlení, avšak pouze za situace, kdy má žalobkyně k dispozici dostatečné a alespoň částečně ověřené vstupní údaje o žalovaném, které může takto porovnávat (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Není zřejmé, jakým způsobem byly stanoveny výdaje na bydlení žalovaného, když žalobkyní nebylo doloženo ničeho o bytových poměrech žalovaného. Z ničeho nelze dovodit, že by se žalobkyně mohla spokojit jen s neověřenými a nekonkrétními tvrzeními žalovaného o jeho výdajích, a to s přihlédnutím i k tomu, že žalovaný sám deklaroval, že hradí i další splátky na jiné půjčky. Tím spíše se měla žalobkyně zaměřit na prověření příjmů i výdajů žalovaného a jeho dluhového zatížení.

17. Soud tudíž dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně se přitom nemůže své zákonné povinnosti zkoumat tzv. bonitu spotřebitele zprostit prostým spoléháním se na správnost údajů sdělených klientem, bez požadavku na doložení patřičných dokladů a podkladů. Takový přístup je nedostačující a nemůže požívat právní ochrany. Je totiž obecně známým faktem, že žadatelé o úvěr jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak nadhodnocují své příjmy nebo naopak zkreslují své výdaje a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a dluhové zatížení. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit spoléháním se na pravdivost tvrzení dlužníka. Jedná se o jeho veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě, tuto nelze jakkoliv přenášet na spotřebitele. S ohledem na § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru bylo ostatně zákonnou povinností žalobkyně nejenom žádat od žalovaného listiny potřebné pro řádné posouzení jeho způsobilosti splatit poskytnutý úvěr, ale rovněž i tyto podklady uchovávat po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

18. Předmětnou smlouvu je tedy třeba považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a žalobkyně tak měla vůči žalovanému od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny. Na základě smlouvy měl žalovaný vrátit poskytnutou částku 12 300 Kč, přičemž na dluh neuhradil ničeho, a proto žalobkyni nadále dluží celou dlužnou jistinu ve výši 12 300 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacené ve smyslu § 2991, § 2993 o. z.

19. Částečně důvodným shledal soud požadavek žalobkyně na zaplacení zákonných úroků z prodlení. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena a není-li určena ani dohodou účastníků, jsou nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění. Žalobkyně předloženým podacím lístkem doložila, že předžalobní upomínkou vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 3 dnů. V souladu s § 573 o. z. se „má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání.“ Výzva byla žalovanému odeslána dne 30. 5. 2024, pročež se má za to, že mu byla doručena dne 4. 6. 2024. Žalovaný byl povinen plnit dluh do 7. 6. 2024. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. z částky 12 300 Kč od 8. 6. 2024 do zaplacení v zákonné výši 14,75 % ročně platné ke dni vzniku prodlení.

20. Ve zbytku nároku žalobkyně, tedy co do poplatků v souvislosti s poskytnutím úvěru, smluvní pokuty a dále úroků z prodlení za dobu, kdy žalovaný nebyl v prodlení, z částky, ohledně které nebyl v prodlení a ve výši přesahující zákonnou sazbu, je žaloba nedůvodná, jak plyne z výroku II. tohoto rozsudku, a soud ji v uvedeném rozsahu zamítl.

21. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný a náleží jí tedy právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jejího úspěchu a neúspěchu ve věci. Žalobkyně požadovala po žalovaném ke dni vyhlášení tohoto rozsudku dne 6. 1. 2025 včetně příslušenství zaplacení částky 20 395,05 Kč, přičemž jí bylo soudem přiznáno 13 358,73 Kč. Žalobkyně tak byla ve věci úspěšná z 65,5 % a z 34,5 % neúspěšná. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení – odměnou advokáta za tři úkony právní služby à 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé, předžalobní výzva k plnění). Dále jsou náklady řízení tvořeny náhradou hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky ve výši 100 Kč za každý provedený úkon právní služby a 21% DPH z odměny advokáta. Celkem tak veškeré náklady řízení činí 2 252 Kč, přičemž žalobkyni přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 31 %, tedy 698 Kč. Soud aplikoval § 14b vyhlášky, jelikož se ve věci jedná o formulářovou žalobu v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, tj. o návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob a účastníků předmětu řízení dostatečně individualizován, kdy základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami, z rozhodovací praxe soudu je známo, že obdobné návrhy žalobkyně podala opakovaně (např. řízení vedená pod sp. zn. 27 C 62/2024, 27 C 64/2024, 27 C 176/2023, 27 C 2/2023).

22. Lhůtu k plnění, která byla soudem coby třídenní stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., stejně jako lhůtu k plnění stanovenou žalobkyní v předžalobní výzvě, od níž se odvíjí prodlení žalovaného, soud považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání mezi účastníky vzhledem k tomu, že žalovaný byl zcela pasivní, pročež soudu není známo ničeho o jeho aktuálních finančních možnostech.