27 C 323/2024

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 46 038,64 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplatit částku 46 038,64 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1209,61 Kč od 25. 2. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 717,34 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 866,7 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 108,44 Kč od 23. 2. 2024 do zaplacení, úrok ve výši 22,99 % ročně z částky 8 963,44 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 539,85 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 968,52 Kč od 25. 2. 2024 do zaplacení, úrok ve výši 29 % ročně z částky 7 168,52 Kč od 26. 7. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 554,85 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 910,63 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 752,07 Kč od 25. 2. 2024 do zaplacení a úrok ve výši 6,6 % ročně z částky 19 997,07 Kč od 22. 4. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 46 038,64 Kč s příslušenstvím z titulu čtyř úvěrových smluv, které s žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, . Před sjednáním smluv s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, a to na základě informací od žalovaného, za využití automatizovaných modelů a dle dostupných informací v interních a externích databázích (BRKI, NRKI, insolvenční rejstřík, SOLUS, databáze MVČR). Žalovaný doložil, že jeho průměrný čistý příjem za poslední 3 měsíce činil 27 018 Kč a za poslední rok 324 625 Kč, z jeho mzdy nebyly prováděny srážky. Bydlel ve vlastním a příjem domácnosti sdělil ve výši 65 000 Kč. Banka porovnávala příjem žalovaného a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Do výdajů započetla žalovaným doložené výdaje, dále částku životního minima, normativních nákladů na bydlení dle údajů vydaných ČSÚ a výše měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěné z veřejných databází. Žalovaný měl vůči bance závazky ve výši 2 616,52 Kč měsíčně, další závazky neměl. Podle žalobkyně je zcela dostačující, že věřitelka měla k dispozici listiny týkající se majetkových poměrů žalovaného ke dni sepsání smluv, tyto nemusí uschovávat.

2. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 3. 5. 2017 Smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si sjednali vedení běžného účtu č. , hodnota, pro žalovaného a rovněž poskytování kontokorentního úvěru , Anonymizováno, k tomuto běžnému účtu. Dne 25. 7. 2023 se žalovaný dostal do nepovoleného záporného zůstatku na běžném účtu č. , hodnota, ve výši 1 209,61 Kč. Vedle něj po něj žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné částky od 25. 2. 2024 do zaplacení [dále též „nárok 1)“].

3. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dne 15. 9. 2017 uzavřeli Smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč. Současně obdržel kreditní kartu , Anonymizováno, , jejímž prostřednictvím byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky formou bezhotovostních nákupů nebo výběrem hotovosti až do výše úvěrového rámce. Čerpaný úvěr se žalovaný zavázal splácet v měsíčních minimálních splátkách sestávajících ze sjednané procentuální výše 2 % z částky, která byla vyčerpána v předcházejícím měsíci, z vyúčtovaných poplatků, z částek po splatnosti a z částky přečerpání úvěrového rámce. Konkrétní výše měsíční splátky byla uvedena ve výpisu ke kreditní kartě spolu s datem její splatnosti. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, proto banka dne 1. 8. 2023 ukončila smlouvu a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu. Žalovaný celkem načerpal částku 90 281,36 Kč, z níž uhradil 106 265,20 Kč. Dlužná částka sestávala z jistiny ve výši 8 963,44 Kč, poplatků ve výši 4 145 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 866,70 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 717,34 Kč Dále žalobkyně požadovala zaplacení úroků ve výši 22,99 % ročně z částky 8 963,44 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 108,44 Kč od 23. 2. 2024 do zaplacení [dále též „nárok 2)“].

4. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dne 3. 5. 2017 uzavřeli Smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu a následně poskytování kontokorentního úvěru , Anonymizováno, k tomuto běžnému účtu. V souladu se Smlouvou byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180 dnů čerpání , Anonymizováno, a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Žalovaný v rozporu se smlouvou překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu, a proto banka zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 7 168,52 Kč převedla dne 22. 3. 2023 na nově otevřený úvěrový účet č. , č. účtu, . Jelikož žalovaný ani poté dluh nevyrovnal, banka zesplatnila celý dluh ke dni 25. 7. 2023. Tímto žalobkyni vzniklo právo na zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 7 168,52 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 1 800 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 539,85 Kč, úroků z úvěru ve výši 29 % ročně z částky 7 168,52 Kč od 26. 7. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 968,52 Kč od 25. 2. 2024 do zaplacení [dále též „nárok 3)“].

5. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dále dne 3. 5. 2017 sjednali smlouvu o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet - , právnická osoba, , na základě které banka poskytla žalovanému úvěrový rámec do výše 70 000 Kč z úvěrového účtu č. , č. účtu, . Žalovaný byl povinen splácet úvěr, poplatky a sjednané úroky z čerpané a nesplacené jistiny formou pevných měsíčních splátek stanovené sjednaným procentem z poskytnutého úvěrového rámce. Žalovaný se opakovaně ocitl v prodlení a banka proto úvěr zesplatnila ke dni 21. 4. 2023. Žalovaný z titulu této smlouvy celkem čerpal 107 012,48 Kč a uhradil 123 420,91 Kč. Žalobkyně požadovala z titulu tohoto závazku zaplacení dlužné jistiny 19 997,07 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 2 755 Kč (smluvní pokuta byla sjednána ve výši 20 % z částky všech splátek splatných po dni zesplatnění úvěru), kapitalizovaných úroků ve výši 910,63 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2 554,85 Kč, úroků ve výši 6,6 % ročně z částky 19 997,07 Kč od 22. 4. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 752,07 Kč od 25. 2. 2024 do zaplacení [dále též „nárok 4)“].

6. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k nařízenému prvnímu ani druhému jednání ve věci se nedostavil. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

7. Soud na základě provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav.

8. Ve vztahu k nároku 1) byla doložena smlouva o bankovních produktech ze dne 3. 5. 2017, kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, , právnická osoba, . Banka se zavázala vést klientovi platební účet a dále spotřebitelský kontokorentní úvěr , Anonymizováno, povolením debetního zůstatku k běžnému účtu č. , č. účtu, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 5 000 Kč. Výše povoleného limitu, úroková sazba pro čerpání tohoto limitu a úroková sazba pro nepovolený debetní zůstatek byly sjednány v Dispozicích ke Smlouvě o bankovních produktech a službách 18. 10. 2021.

9. Ve vztahu k nároku ad 2) žalobkyně doložila, že žalovaný dne 15. 9. 2017 požádal právní předchůdkyni žalobkyně, společnost , právnická osoba, . o revolvingový úvěr a vydání kreditní karty. V žádosti uvedl, že jeho průměrný čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce činil 27 500 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti pak 65 000 Kč. Žalovaný neuvedl žádné měsíční náklady, ani další splátky. Sdělil, že žije ve vlastní nemovitosti a má jednu vyživovací povinnost. Mezi účastníky byla následně uvedeného dne 15. 9. 2017 sjednána Smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, , na základě které žalovaný obdržel úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč. Současně mu byla poskytnuta kreditní karta , Anonymizováno, , jejímž prostřednictvím byl oprávněn čerpat peněžní prostředky formou bezhotovostních nákupů nebo výběrem hotovosti až do výše úvěrového rámce. Z platební historie k dané smlouvě z období 25. 9. 2017 do 7. 2. 2024 (celkem , hodnota, stran) byly zjištěny pohyby na účtu žalovaného, žalovaný z tohoto účtu hradil běžné náklady spjaté s jeho živobytím, dále platby ve prospěch internetového sázecího portálu , Anonymizováno, , V rámci tohoto účtu původní věřitelka vyměřovala žalovanému úroky a poplatky za vedení karty. Dle Vyjádření původní věřitelky k procesu posouzení úvěruschopnosti výše maximální měsíční splátky žalovaného byla stanovena částkou 18 859,94 Kč, dosavadní interní splátky žalovaného činily 2 616,52 Kč. Do výdajů žalovaného byla započtena částka životního minima, částka normativních nákladů na bydlení a dosavadní interní splátky žalovaného; podíl na nákladech na bydlení žalovaného byl stanoven v poměru 42,31 %. Nedílnou součástí této Smlouvy byly Dispozice ke smlouvě č. , hodnota, o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty ze dne 15. 9. 2017. Žalovanému byly poskytnuty Základní produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru, Vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (ze dne 15. 9. 2017). Banka vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisy ze dne 9. 6. 2022, 9. 11. 2022, 9. 12. 2022, 9. 1. 2023, 6. 3. 2023, 10. 5. 2023 a 16. 6. 2023. Dopisem ze dne 1. 8. 2023 banka rozhodla o zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě částky 13 975,14 Kč nejpozději do 15. 8. 2023. Žalobkyně doložila platební historii a výpis ke kreditní kartě z doby od září 2017 do února 2022 po dobu čerpání úvěru (celkem , hodnota, stran).

10. Ve vztahu k nároku 3) žalobkyně doložila smlouvu o bankovních produktech ze dne 3. 5. 2017. Žalovaný dne 10. 10. 2017 požádal o povolení debetního zůstatku , Anonymizováno, . V žádosti uvedl, že jeho průměrný čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce činil 27 500 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činil 65 000 Kč. Žalovaný neuvedl žádné měsíční náklady, jeho interní splátky činily 3 116,52 Kč a externí splátky 10 761 Kč. Sdělil, že žije ve vlastní nemovitosti a má jednu vyživovací povinnost, podíl na nákladech na bydlení žalovaného byl stanoven v poměru 42,31 %. Žalovanému byly poskytnuty Základní produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru, Vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (ze dne 10. 10. 2017). Z platební historie k danému účtu bylo doloženo, že žalovaný dne 22. 3. 2023 čerpal 7 168,52 Kč a byly mu vyměřeny 3 poplatky za upomínku. Dopisem ze dne 26. 7. 2023 banka vyzvala žalovaného k úhradě dluhu na úvěrovém účtu 8 968,52 Kč. Banka dopisem ze dne 23. 3. 2023 informovala žalovaného o ukončení poskytování , Anonymizováno, k běžnému účtu , č. účtu, a otevření úvěrového účtu. Žalovanému umožnila uhradit dlužnou splátku 7 168,52 Kč ve čtyřech splátkách. Dále byl předložen výpis z úvěrového účtu za období od března 2023 do února 2024.

11. Ve vztahu k nároku ad 4) žalobkyně doložila, že žalovaný dne 3. 5. 2017 požádal právní předchůdkyni žalobkyně o úvěr. V žádosti uvedl, že jeho průměrný čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce činil 27 018 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činil 60 000 Kč. Neuvedl žádné měsíční náklady ani splátky. Sdělil, že žije ve vlastní nemovitosti a má jednu vyživovací povinnost. Dle Vyjádření původní věřitelky k procesu posouzení úvěruschopnosti výše maximální měsíční splátky žalovaného byla stanovena částkou 17 466,95 Kč, dosavadní externí splátky žalovaného činily 3 378 Kč. Do výdajů žalovaného byla započtena částka životního minima, normativní náklady na bydlení a dosavadní interní splátky žalovaného. Podíl na nákladech na bydlení žalovaného byl stanoven v poměru 45,03 %. Mezi účastníky byla dne 3. 5. 2017 uzavřena Smlouva o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet - , právnická osoba, , na základě které byl žalovanému umožněno čerpat úvěrový rámec 70 000 Kč, který byl v případě řádného splacení oprávněn čerpat opakovaně. První čerpání úvěru bylo bezplatné. Žalovaný se v čl. II. smlouvy zavázal hradit úroky z čerpaného úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 6,6 % ročně. Celkově se zavázal prostřednictvím splátek ve výši 2,1 % z úvěrového rámce uhradit 83 016,89 Kč. Žalovanému byly poskytnuty Základní produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru, Vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a vysvětlení některých pojmů (ze dne 3. 5. 2017). Z platební historie k dané smlouvě z období 3. 5. 2017 do 5. 5. 2023 (celkem 7 stran) byly zjištěny pohyby na účtu žalovaného, úvěr byl opakovaně čerpán a různými částkami taktéž průběžně splácen. Banka úvěr prohlásila za splatný ke dni 21. 4. 2023 dopisem ze dne 23. 4. 2023, kterým vyzvala žalovaného k úhradě částky 36 055,30 Kč nejpozději do 9. 5. 2023. Žalobkyně doložila výpis z úvěrového účtu za období od května 2017 do února 2024 (celkem , hodnota, stran); konečný zůstatek činil 19 997,07 Kč.

12. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Všeobecné produktové podmínky , právnická osoba13. Žalobkyně doložila výpisy z běžného účtu žalovaného za dobu od července 2021 do února 2024.

14. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 2. 2024 byly pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni (k tomu rovněž byla předložena dohoda o úplatě a seznam postoupených pohledávek). Žalovanému bylo postoupení pohledávek oznámeno dopisem ze dne 27. 2. 2024, odeslaným dne 15. 3. 2024.

15. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky 58 186,41 Kč nejpozději do 5. 6. 2024 předžalobní upomínkou ze dne 21. 5. 2024, která mu byla odeslána dne 22. 5. 2024.

16. Žalovaný potvrzením ze dne 2. 5. 2017 doložil, že jeho čistý příjem ze zaměstnání v posledních 12 měsících činil 324 625 Kč.

17. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném do 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen22. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

23. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly sjednány smlouvy o spotřebitelském (kontokorentním a revolvingovém) úvěru dle § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěrový rámec ve výši 5 000 Kč, 10 000 Kč a 70 000 Kč. Žalovaný úvěry opakovaně čerpal, nicméně překročil povolený limit kontokorentu, který nevyrovnal. Ve smyslu § 1879 o. z. byly pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni.

24. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru proto bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., neboť dané porušení povinnosti poskytovatele zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.).

25. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Tato povinnost přitom dopadá na všechny poskytovatele spotřebitelského úvěru, tedy banky i nebankovní subjekty, a všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru nikterak vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. Bez dostatečného posouzení bonity klienta nelze podle soudu učinit závěr o nerizikovosti smluvního vztahu v tom směru, že bude celý závazek bez problémů splacen. Stejně tak ani nelze objektivně tvrdit, že úvěry s nižší částkou jistiny nebo kratší dobou splatnosti jsou z hlediska jejich „návratnosti“ méně rizikové. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále pak na dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. Součástí odborné péče je i taková obezřetnost, která poskytovatele úvěru vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení ze strany žadatele.

26. Poskytovatel úvěru se nemůže spoléhat na prohlášení žadatele o jeho majetkové situaci, bez požadavku na doložení dalších podkladů o jeho majetkových poměrech. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky či pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má ze zákona dánu jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Jedná se o jeho veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě a nemůže se jí zprostit prostým spoléháním se poctivost dlužníka. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Žalobkyně v tomto směru odkazovala na rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 31. 7. 2020, č. j. , spisová značka, , jehož názorem však není soud v posuzované věci zavázán, že postačí, pokud listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy. Soud ovšem trvá na tom, že jestliže má z úřední povinnosti hodnotit, zda poskytovatel úvěru řádně zkoumal tzv. bonitu spotřebitele, musí mít sám k dispozici podklady, z nichž poskytovatel vycházel. S ohledem na § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. je přitom zákonnou povinností poskytovatele úvěru nejenom žádat od žalovaného listiny potřebné pro řádné posouzení jeho způsobilosti splatit poskytnutý úvěr, ale rovněž i tyto podklady uchovávat po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

27. Na základě předložených listinných důkazů soud nelze mít za prokázané, že se právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně zabývala schopností žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr. Ve věci byla předloženým potvrzením ze dne 2. 5. 2017 doložena pouze výše příjmů žalovaného. Pokud původní věřitelka nějak zohledňovala při zkoumání bonity žalovaného celkovou příjmovou situaci jeho domácnosti, pak nutno uvést, že smlouvami byl vázán pouze žalovaný, navíc není zřejmé, zda by si banka údaje sdělené žalovaným nějak ověřovala ani to, jakou roli by tyto údaje hrály při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Soudu z ničeho neplyne, že by poskytovatel úvěru mohl bez dalšího započítávat do příjmů žalovaného uváděné příjmy domácnosti, když nelze dovodit, že by s touto částkou mohl pravidelně disponovat, a to jak ve smyslu hrazení svých závazků, tak i s ohledem na zajišťování svých životních potřeb. Z vyjádření žalobkyně neplyne, že by byly ze strany její právní předchůdkyně fakticky, natož pak dostatečně, ověřovány výdaje žalovaného, zejména jeho náklady na bydlení, další živobytí a dosavadní dluhové zatížení. Nebylo doloženo, že by banka měla k dispozici kupř. výpis z běžného účtu žalovaného, a to za období předcházející sjednání jednotlivých úvěrových produktů (byl doložen výpis z účtu za dobu až po sjednání jednotlivých produktů), na jehož základě by měla povědomí o majetkové situaci žalovaného a jeho pravidelných výdajích. Naopak výdaje žalovaného stanovila pomocí statistických údajů, resp. částek životního minima. Žalovaný uvedl, že nemá žádné nezbytné měsíční náklady, což je informace jen těžko uvěřitelná. Dále nebylo ze strany původní věřitelky zjišťováno, jaké jsou skutečné výdaje žalovaného na bydlení (přitom tyto náklady zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každé osoby a není možné je v případě potřeby rychle a výrazně omezit, nezávisle na tom, zda se jedná o bydlení vlastní nebo pod/nájemní), na rodinu (s ohledem na tvrzenou jednu vyživovací povinnost) apod. Údaje o životním minimu, normativní náklady na bydlení či jiné statistické údaje jsou pouze orientační údaje, které je však poskytovatel úvěru povinen ověřit a údaje individualizovat ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr, neboť nikterak nevypovídají o faktických poměrech žadatele. Zkoumání úvěruschopnosti předpokládá individuální posouzení majetkových poměrů žadatele a tuto zákonnou povinnost nelze „obcházet“ používáním statistických údajů v rámci prověřování interního scoringu žadatele o úvěr, který sdělí, že žádné výdaje nemá. Pokud na základě pouze doloženého potvrzení o příjmu žalovaného, a bez znalostí o výdajích žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela, že nemá důvodné pochybnosti o jeho platební schopnosti, postupovala formálně, bez potřebné odborné péče vyžadované § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit.

28. Předmětné smlouvy je proto třeba považovat za absolutně neplatné z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně, resp. předtím její právní předchůdkyně, měla vůči žalovanému od počátku právo pouze na vrácení reálně poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení. Soud může žalobkyni přiznat právo pouze na vrácení toho, oč peněžitá částka poskytnutá její předchůdkyní přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí žalovaným. Za této situace bylo pro rozhodování soudu zásadní zjištění, kolik žalovaný čerpal a kolik celkem uhradil. Žalobkyně byla soudem poučena o povinnosti doplnit svá žalobní tvrzení ve vztahu k celkové čerpané a uhrazení částce (a to jak písemně, tak i na nařízením jednání), nicméně tak dostatečně konkrétním způsobem učinila pouze ve vztahu k nárokům uplatněným touto žalobou pod body 2) a 4). Doložila, že žalovaný v rámci smlouvy č. , hodnota, načerpal finanční prostředky ve výši 107 012,48 Kč a uhradil - vrátil částku 123 420,91 Kč. V rámci smlouvy č. , hodnota, žalovaný načerpal peněžní prostředky ve výši 90 281,36 Kč, z nichž uhradil 106 265,20 Kč. V obou případech žalovaný poskytnutou jistinu přeplatil, celkem o 32 392,27 Kč.

29. Žalobkyně ve vztahu k nárokům ad 1) a 3), vycházejícím z téže smlouvy o bankovních produktech ze dne 3. 5. 2017, ani přes výzvu soudu nedoložila, kolik žalovaný z titulu těchto dvou uplatněných nároků čerpal a kolik uhradil, kdy toliko uvedla, že se jednalo o záporný zůstatek na účtu, aniž by bylo konkrétním způsobem osvětleno uvedeno, jakým způsobem (výpočtem) k těmto částkám dospěla, tedy zda se jedná pouze o jistinu nebo jsou do požadovaných částek zahrnuty i další položky, na které však žalobkyně s ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy nemá nárok. K tomu žalobkyně prohlásila, že tuto informaci soudu nemůže poskytnout, neboť s ohledem na povahu úvěrového produktu – úvěrového rámce k běžnému účtu, není možné uvést částku prostého čerpání (bez dalších poplatků a úroků účtované na vrub běžného účtu z titulu různých úvěrových a jiných produktů) a částku úhrady za celé smluvní období, když na běžném účtu klient nakládá i se svými vlastními prostředky, které nejsou vždy v celé výši úhradami úvěru. Debetní a kreditní zůstatky jsou každý den proměnné v závislosti na tom, v jaké výši klient čerpá úvěr a v jakých časových intervalech jej následně splácí.

30. S touto argumentací žalobkyně se soud neztotožňuje. Podle § , právnická osoba, . ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti, tuto povinnost nelze přenášet na soud ani ji nelze nahradit prováděním dokazování. Úkolem soudu není dokazováním doplňovat chybějící skutková tvrzení, ale dokazováním naopak prověřit skutkovou verzi tvrzenou žalobou. Bylo by v rozporu se zásadou rovnosti účastníků, aby soud svou činností, tj. analýzou listin předložených k provedení dokazování, nahrazoval procesní aktivitu žalobkyně. Nedoplnění skutkových tvrzení proto může vést k zamítnutí žaloby pro neunesení břemene tvrzení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2725/2007 a ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2268/2011). Povinností žalobkyně bylo tvrdit a následně doložit, jaké celkové částky žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu z kontokorentního úvěru čerpal a jaké částky následně uhradil. Obecně lze od každého poskytovatele úvěru očekávat, že bude mít povědomí o tom, jaké prostředky klientovi poskytl, jakou částku mu má klient vrátit a jakou mu skutečně vrátil. Nelze se ztotožnit ani s tím, že by způsob vedení pohybu obratů na účtu u předchůdkyně žalobkyně byl natolik nepřehledný a netransparentní, že by nebylo možné zpětně tyto skutečnosti zjistit. Pokud sama žalobkyně není schopna sdělit, jakou částku žalovanému její právní předchůdkyně poskytla, pak rozhodně nelze tuto činnost přenášet na soud, který neměl ani povinnost z předložených podkladů činit místo žalobkyně zjištění o čerpané a uhrazené částce. Žalobkyně navíc ani neodkázala na konkrétní listiny, z nichž by tyto informace byly jednoznačně zjistitelné.

31. Žalobkyně tedy nedoložila, kolik žalovaný ve vztahu k uvedeným nárokům čerpal a kolik celkem uhradil, a tak ani přes výzvu soudu neunesla své břemeno tvrzení. Jelikož tedy nebylo možné určit výši bezdůvodného obohacení, na který by žalobkyně měla mít nárok, soud tyto nároky posoudil jako neoprávněné. Současně však soud na tomto místě poukazuje na § 1932 odst. 2 o. z. (podle kterého v případě smlouvy sjednané se spotřebitelem je plnění třeba započíst na jistinu a poté na příslušenství) a na § 1933 odst. 1 o. z. (podle kterého „je-li dlužník dlužen z několika závazků k plnění stejného druhu a neurčí-li při plnění, na který dluh plní, započte se plnění nejprve na závazek, o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul, jinak na závazek nejméně zajištěný. Při stejné míře zajištění několika závazků se plnění započte nejprve na závazek nejdříve splatný).“ Přeplatek z jedné absolutně neplatné smlouvy by bylo možné použít na úhradu bezdůvodného obohacení plynoucího z další absolutně neplatné smlouvy, tedy na částky dlužného bezdůvodného obohacení žalobkyně. Jiný výklad by totiž zakládal bezdůvodné obohacení na straně žalobkyně, což by ve svém důsledku vedlo k nežádoucímu množení sporů. Tím, že by došlo k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemohlo by dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně ani k založení nespravedlivého uspořádání poměrů mezi účastníky. Pokud by tedy soud přeplatky z absolutně neplatných smluv plynoucích z nároků 2) a 4) započetl na úhradu bezdůvodného obohacení plynoucího z nároků 1) a 3), a to v situaci, kdy by zažalované jistiny 7 168,52 Kč a 1 209,61 Kč představovaly bez dalšího rozdíl mezi tím, co bylo čerpáno a co bylo uhrazeno, pak by stále žalobkyni nevznikl nárok na úhradu jakékoliv jistiny, neboť uvedený přeplatek 32 392,27 Kč přesahoval zbylé zažalované pohledávky.

32. Soud s ohledem na shora uvedené žalobu zamítl v celém rozsahu, neboť nárok žalobkyně není v žádné části (tedy co do neuhrazené jistiny, smluvní pokuty, poplatků, smluvních úroků a zákonných úroků z prodlení) oprávněný. Žalovaný se nedostal ve smyslu § 1970 o. z. do prodlení. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). V uvedené věci byl žalovaný vyzván k plnění (k vydání bezdůvodného obohacení) ve všech případech předžalobní výzvou nejpozději do 5. 6. 2024, kdy však žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení již prokazatelně nebyl.

33. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož v řízení byl plně úspěšný žalovaný, měl by mít právo na náhradu nákladů řízení. Ze spisu se však nepodává, že by mu nějaké náklady v tomto řízení vznikly, a proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.