27 C 36/2023

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o výživné neprovdané matky

I. Žalovaný je povinen platit žalobkyni výživné ve výši 3 100 Kč měsíčně od 1. 9. 2022 do 19. 8. 2024, splatné vždy k 5. dni příslušného kalendářního měsíce.

II. Žaloba se zamítá co do nároku žalobkyně na výživné ve výši dalších 2 900 Kč měsíčně za období od 1. 9. 2022 do 19. 8. 2024, splatné vždy k 5. dni příslušného kalendářního měsíce.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni dlužné výživné vzniklé za období od 1. 9. 2022 do 31. 10. 2023 v částce 1 400 Kč do tří týdnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Hodoníně soudní poplatek ve výši 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném hrazení výživného neprovdané matky ve výši 6 000 Kč měsíčně po dobu od 1. 9. 2022, kdy účastníci ukončili společné soužití, do , datum, , kdy syn účastníků , Anonymizováno, dosáhne věku dvou let. Žalobkyně žije sama se synem v celoročně obývané chatě v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, s náklady zhruba 3 000 - 4 000 měsíčně. Za stravu hradí 4 000 Kč, za ošacení, drogerii a pohonné hmoty cca 3 000 Kč měsíčně a za internet, telefon cca 1 000 Kč měsíčně. Rodičovský příspěvek ve výši 8 100 Kč bude pobírat do 3 let věku syna. Žalobkyně žádala o porodné, ale dosud jí nebylo přiznáno z důvodu nesoučinnosti žalovaného. S ohledem na nízký věk syna si zatím nemůže přivydělávat. Jinou vyživovací povinnost nemá. Žalobkyně pronajímá byt v , Anonymizováno, za cenu cca 20 000 Kč měsíčně, z této částky hradí hypotéku ve výši cca 13 000 Kč a zálohy na energie ve výši cca 6 000 Kč. K žalovanému uvedla, že je , Anonymizováno, , Anonymizováno, obhospodařující , Anonymizováno, pozemky, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Požadovaná částka je přiměřená základním potřebám žalobkyně. Na výživu žalobkyni zatím přispívá částkou 3 000 Kč, stejně jako na výživném pro syna , Anonymizováno, . Pokud žalovaný uplatňuje tzv. paušál, znamená to, že jeho výdaje jsou nižší a reálný příjem naopak vyšší. Pokud se žalovaný rozhodl pracovat, dle jeho slov v nevýdělečném , Anonymizováno, , jedná se jen o jeho rozhodnutí. Soud by měl podle žalobkyně zohlednit potencialitu příjmů žalovaného, v jehož možnostech je nepochybně hradit více.

2. Žalovaný uznal základ nároku, tedy že žalobkyni svědčí právo na výživné neprovdané matky, to však jen v částce maximálně 3 000 Kč měsíčně. Na výživném pro , Anonymizováno, hradí 3 000 Kč měsíčně a pro staršího syna 4 000 Kč měsíčně, a to po od roku 2021 po dohodě s jeho matkou. Ke svým majetkovým poměrům žalovaný uvedl, že jsou zhruba stejné, jako byly tvrzeny v rámci opatrovnického řízení vedeného před Okresním soudem Brno-venkov. Jeho měsíční příjmy činí 24 000 Kč až 27 000 Kč. Předpokládá však, že tyto budou oproti loňskému roku nižší z důvodu situace na trhu. Má dluhy, které není schopen splácet pravidelně každý měsíc, platí je nárazově dle finanční situace. Odhadl, že ročně splatí 30 000 Kč až 40 000 Kč. O výdajích účtuje paušálem, protože je to pro něj pohodlnější a proto, že by nedokázal mít pořádek v dokladech. Má malé životní výdaje, žije sám. Žalobkyně mu nemůže vyčítat, že pracuje v , Anonymizováno, , dělá to celý život. Poměry žalobkyně nejsou tak špatné, jak je líčí. Pokud by mu umožnila syna vídat, což nečiní, mohla by si obstarat brigádu.

3. Soud ve věci provedl dokazování níže specifikovanými listinnými důkazy, na základě kterých zjistil následující skutkový stav.

4. Z rodného listu , Anonymizováno, soud ověřil, že se narodil dne , datum, a jeho rodiči jsou účastníci řízení.

5. Žalobkyně před nástupem na mateřskou dovolenou pracovala jako , podezřelý výraz, , Anonymizováno, , a to na základě pracovní smlouvy ze dne 5. 1. 2022 uzavřené na dobu určitou od 10. 1. 2022 do 31. 1. 2023 s příjmem 23 000 Kč měsíčně. Pracovní poměr byl zrušen ve zkušební době dne , datum, .

6. Rozhodnutím Úřadu práce ČR, krajská pobočka v Brně, kontaktní pracoviště , adresa, byl žalobkyni přiznán rodičovský příspěvek ve výši 8 100 Kč, který bude čerpat do července 2025.

7. Žalobkyně vyzvala žalovaného k hrazení výživného ve výši 6 000 Kč měsíčně dopisem ze dne 9. 3. 2023, odeslaným téhož dne.

8. Z potvrzení Úřadu práce ČR, krajská pobočka v Brně, kontaktní pracoviště , adresa, bylo zjištěno, že žalovaný byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání naposledy v době od 6. 12. 2013 do 2. 3. 2014. Jako zaměstnanec byl naposledy veden v období od 3. 6. 2014 do 30. 4. 2015. Dle sdělení OSSZ , adresa, ze dne 13. 6. 2023 je žalovaný od , datum, evidován jako OSVČ, nepobírá důchod a není veden v evidenci zaměstnanců. Dle sdělení Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, územní pracoviště v , Anonymizováno, ze dne 12. 6. 2023 žalovaný nepodal daňové přiznání za zdaňovací období roku 2021 ani 2022.

9. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 11. 12. 2017, č. j. 0 Nc 1052/2017-119, byla schválena dohoda rodičů, ve které se žalovaný zavázal hradit výživné pro syna , Anonymizováno, (roč. , Anonymizováno, ) v částce 2 000 Kč měsíčně.

10. Soud z opatrovnického spisu sp. zn. Nc 70/2023 vedeného Okresním soudem Brno - venkov ohledně výživného pro nezletilého syna , Anonymizováno, zjistil, že žalobkyně na ústním jednání konaném dne 24. 7. 2023 uvedla, že v , Anonymizováno, vlastní byt, který pronajímá a hradí hypotéku ve výši 13 000 Kč měsíčně. Jiný majetek nemá. Žalovaný uvedl, že bydlí ve vlastním domě. Na syna , Anonymizováno, přispívá 3 000 Kč měsíčně, na syna , Anonymizováno, pak 4 000 Kč měsíčně, ten u žalovaného navíc pobývá 3 až 4 dny v týdnu. Za bydlení hradí 5 000 až 6 000 Kč měsíčně. Splácí hypotéku ve výši 4 000 Kč měsíčně. Jeho měsíčně příjem činí zhruba 24 000 Kč měsíčně. Vlastní , Anonymizováno, techniku v hodnotě zhruba 500 000 Kč. Má dluh z počátku podnikání ve výši 120 000 Kč, který je vymáhán exekučně. V rámci ústního jednání konaného dne 12. 7. 2023 před Městským úřadem , adresa, , oddělením péče o děti, žalovaný uvedl, že jeho příjmy činí 24 000 Kč až 27 000 Kč měsíčně a platí hypotéku zhruba ve výši 3 500 Kč měsíčně. Dosud nepravomocným rozsudkem uvedeného opatrovnického soudu ze dne 24. 7. 2023, č. j. Nc 70/2023-94, byla žalovanému stanovena povinnost přispívat na výživu , Anonymizováno, částkou 3 600 Kč měsíčně.

11. Žalobkyně je výlučnou vlastnicí pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba určená pro rodinnou rekreaci č. e., Anonymizováno, , Anonymizováno, a dále pozemku parc. č. , hodnota, , , Anonymizováno, , zapsáno na LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, . Dále vlastní bytovou jednotku č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a související nebytový prostor č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (sklep), zapsané na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, .

12. Žalovaný je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. , Anonymizováno, a parc. č. , hodnota, , zahrada, zapsáno na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, .

13. Z daňového přiznání za rok 2022, předloženého v rámci opatrovnického řízení u Okresního soudu Brno-venkov soud ověřil, že žalovaný uvedl příjmy ve výši 680 415 Kč a výdaje ve výši 408 249 Kč. Žalovaný uplatňuje výdajový paušál ve výši 60 % z příjmů.

14. Soud neprovedl žalobkyní navrhovaný svědecký výslech bývalého kolegy žalovaného , jméno FO, ohledně majetkových poměrů a předešlých pracovních aktivit žalovaného, neboť skutkový stav potřebný pro rozhodnutí o zažalovaném nároku měl již i tak za dostatečně zjištěný.

15. Podle § 920 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) platí, že není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Podle § 922 odst. 2 o. z. lze výživné pro neprovdanou matku a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu. Podle § 913 odst. 1 o. z., pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

16. Z citované právní úpravy plyne, že neprovdaná matka má vůči otci svého dítěte právo na výživu pro svou osobu. To za předpokladu, že v důsledku těhotenství a narození dítěte a následné péče o novorozence dochází ke snížení majetkového standardu a dosavadních příjmů matky, které je proto žádoucí kompenzovat poskytováním výživy v přiměřeném rozsahu otcem dítěte.

17. S ohledem na provedené dokazování má soud za to, že nárok žalobkyně je zčásti opodstatněný. Žalobkyně uplatnila svůj nárok vůči žalovanému v zákonné (prekluzivní) lhůtě, tedy dříve než syn , Anonymizováno, dosáhl věku dvou let. Výživné přitom požadovala za dobu, kdy opustila společnou domácnost s žalovaným, do doby, kdy syn dosáhne věku dvou let.

18. Žalobkyně má příjem plynoucí ze sociálních dávek, kdy pobírá rodičovský příspěvek ve výši 8 100 Kč měsíčně a dále z pronájmu bytové jednotky v , Anonymizováno, , z níž je hrazena hypotéka a rovněž zálohy na energie. Výživné stanovené či hrazené žalovaným pro syna nelze při posuzování finanční situace žalobkyně zohlednit, neboť se jedná o plnění určené k uspokojování odůvodněných potřeb dítěte a nikoli žalobkyně. Žalovaný má příjem ze , Anonymizováno, podnikatelské činnosti ve výši pohybující se kolem 24 000 Kč až 27 000 Kč měsíčně čistého. Vedle syna , Anonymizováno, , kterému dosud přispíval částkou 3 000 Kč (dle zatím nepravomocného opatrovnického rozsudku vydaného Okresním soudem Brno – venkov bylo výživné stanoveno částkou 3 600 Kč), má další vyživovací povinnost ke staršímu synovi , Anonymizováno, . Výživné pro něj bylo soudem schváleno ve výši 2 000 Kč měsíčně, přičemž žalovaný dobrovolně hradí již od r. 2021 na syna částku 4 000 Kč měsíčně. Žalovaný rovněž po celé dosud uběhnuvší zažalované období přispíval na výživu žalobkyně částkou 3 000 Kč měsíčně. Soud po provedeném dokazování, a to i s přihlédnutím k tvrzeným výdajům, shledal, že žalovaný je schopen přispívat na výživu žalobkyně do doby, než jejich syn dosáhne věku dvou let částkou 3 100 Kč měsíčně. Výživné v této výši považuje soud odpovídají kritériím stanoveným v § 920 odst. 1 o. z. a za zcela přiměřené jak majetkovým poměrům žalovaného, tak odůvodněným potřebám a poměrům žalobkyně. Splatnost této částky soud určil dle návrhu žalobkyně, vůči němuž žalovaný ničeho nenamítal, vždy k 5. dni příslušného kalendářního měsíce.

19. Ve zbývající části žalobkyní požadovaného výživného, tj. stran částky 2 900 Kč měsíčně od 1. 9. 2022 do 19. 8. 2024, soud žalobu zamítl, neboť výživné v této části neodpovídá majetkovým možnostem žalovaného. Vedle toho soud přihlédl ke skutečnosti, že žalobkyně má vedle rodičovského příspěvku svůj zdroj příjmů, plynoucí z vlastnictví shora specifikované jednotky, kterou pronajímá, a je tak z ní schopna generovat pravidelný zisk, byť jím momentálně z větší části pokrývá náklady na hypotéku. Soud současně neshledal, že by se žalovaný bez důležitého důvodu či dokonce úmyslně vzdal nějaké, podle představ žalobkyně, více výdělečné činnosti. Polemika žalobkyně o tom, že žalovaný by mohl vydělávat více, je pouze hypotetická a nezakládá předpoklady pro to, aby soud při rozhodování o výživném pro žalobkyni přihlížel k tzv. potencionálním příjmům v souladu s § 913 odst. 2 o. z.

20. Jelikož o výživném bylo rozhodováno zpětně, vznikl žalovanému za dobu od 1. 9. 2022 do 31. 10. 2023 nedoplatek ve výši 100 Kč za každý ze čtrnácti měsíců předcházejících vyhlášení tohoto rozsudku, celkem tedy v částce 1 400 Kč, a to s přihlédnutím k tomu, že žalovaný pravidelně hradil doposud žalobkyni na výživném částku 3 000 Kč měsíčně, což žalobkyně na jednání soudu potvrdila. Lhůtu 3 týdnů od právní moci tohoto rozsudku pro splatnost nedoplatku pak soud považuje za přiměřenou jak charakteru dlužného plnění, výši dluhu i možnostem žalovaného.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V řízení byla sice úspěšnější žalobkyně, nicméně poměr jejího úspěchu se v zásadě blíží poměru jejího neúspěchu, a proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

22. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit soudní poplatek za řízení, a to na základě § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Žalobkyně je v tomto řízení osvobozena od poplatku podle § 11 odst. 2 písm. f) uvedeného zákona, v řízení byla oproti žalovanému úspěšnější, a proto byla žalovanému uložena povinnost zaplatit poplatek ve výši 500 Kč podle položky 7 písm. a) Sazebníku poplatků, stanoveného podle částky, kterou bude žalovaný povinen žalobkyni reálně uhradit (nedoplatek 1 400 Kč + 3 100 Kč měsíčně za dobu od 1. 11. 2023 do 19. 8. 2024). Lhůta k zaplacení soudního poplatku byla soudem určena jako zákonná třídenní.

23. Soud závěrem uvádí, že v průběhu řízení vydal tzv. kvalifikovanou výzvu ve smyslu § 114b o. s. ř., která byla žalovanému řádně doručena. Přestože žalovaný na ni nereagoval, ve věci nebyly naplněny zákonné předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Soud s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 13. 10. 2016, sp. zn. I. ÚS 1261/15, vztahující se rovněž k výživnému, konstatuje, že k fikci uznání nároku je nutné přistupovat restriktivně. Při aplikaci daného ustanovení musí soud zvážit, zda žaloba poskytuje dostatečný základ pro vydání rozsudku pro uznání. Na žalobu je proto pro možnost využití kvalifikované výzvy nutné klást zvýšené nároky a požadovat, aby obsahovala všechny právně významné skutečnosti, a to jak ohledně žalobce, tak i žalovaného. V opačném případě není ani v případě nečinnosti žalovaného možné rozhodnout rozsudkem pro uznání. Jinými slovy, v samotné žalobě nebyly prokazatelně osvědčeny osobní a majetkové poměry žalovaného, ty byly dostatečně objasněny až po provedeném důkazním řízení na jednání soudu a za přispění informací zjištěných z následně vyžádaného spisu Okresního soudu Brno-venkov. Proto nebylo možné ve věci uplatnit tzv. fikci uznání nároku a rozhodnout rozsudkem pro uznání.

24. Podle § 162 odst. 1 o. s. ř. jsou rozsudky odsuzující k plnění výživného předběžně vykonatelné. To znamená, že lhůta k plnění počíná plynout již ode dne jeho doručení tomu, kdo podle něj má plnit (§ 160 odst. 4 o. s. ř).