27 C 38/2023

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně Anonymizováno , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 1 084 181,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 749 590 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 749 590 Kč od 13. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 334 591,82 Kč, úroku ve výši 3,79 % ročně z částky 388 485,76 Kč od 21. 9. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 168,88 Kč, úroku ve výši 3,29 % ročně z částky 487 268,06 Kč od 1. 1. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 692,33 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 487 268,06 Kč od 25. 11. 2022 do 12. 9. 2023, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 388 485,76 Kč od 25. 11. 2022 do 12. 9. 2023, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 68 114,76 Kč od 13. 9. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 58 049,06 Kč od 13. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 72 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Hodoníně soudní poplatek ve výši 37 480 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Původní žalobkyně, , tituly před jménem, , jméno FO, , se jako insolvenční správkyně dlužníka společnosti , právnická osoba, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , domáhala po žalované zaplacení částky 1 084 181,82 Kč s příslušenstvím z titulu dvou úvěrových smluv. Před jejich sjednáním právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila schopnost žalované úvěr splácet na základě posouzení jí poskytnutých informací ohledně jejích příjmů a výdajů. Sdělené údaje pak doplnila a porovnala s údaji z externích zdrojů (v databázi CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku žalované, dle insolvenčního rejstříku žalovaná nebyla v insolvenčním řízení, dále vyšla z centrální evidence exekucí, údajů o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dle ČSÚ). Dne 1. 9. 2017 byla mezi , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a žalovanou uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru na bydlení č. , hodnota, , ve znění pozdějších změn a dodatků. Na základě této smlouvy se , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, zavázala poskytnout žalované úvěrové prostředky ve výši 445 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 3,79 % ročně, a to v pravidelných 297 měsíčních paušálních splátkách po 2 335 Kč. Žalovaná, která čerpala úvěr v celé výši 445 000 Kč dne 26. 9. 2017, celkově z titulu této smlouvy uhradila jen 124 629 Kč. Nárok žalobkyně z titulu smlouvy č. , hodnota, sestává z dlužné jistiny ve výši 388 485,76 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 168,88 Kč a úroku ve výši 3,79 % ročně z nezaplacené jistiny od 21. 9. 2022 do zaplacení, dále pak zákonného úroku z prodlení z nezaplacené jistiny úvěru od 25. 11. 2022 do zaplacení. V souladu s čl. VIII odst. 6 smlouvy o úvěru žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu v částce 92 459 Kč, tj. ve výši 0,1 % denně z částky 388 485,76 Kč od 25. 11. 2022 do 31. 3. 2023. Mezi společností , právnická osoba, , Anonymizováno, a žalovanou byla dále dne 1. 9. 2017 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru na bydlení č. , hodnota, , ve znění pozdějších změn a dodatků. Na základě této smlouvy se věřitelka zavázala poskytnout žalované úvěrové prostředky ve výši 580 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 3,29 % ročně v pravidelných 297 měsíčních paušálních splátkách ve výši 2 801 Kč. Žalovaná čerpala úvěr ve výši 573 777 Kč, a to dne 26. 9. 2017 v částce 503 777 Kč a dne 19. 12. 2017 v částce 70 000 Kč. Celkově žalovaná z titulu této smlouvy uhradila jen 144 558 Kč. Nárok žalobkyně tedy z titulu smlouvy č. , hodnota, sestává z dlužné jistiny 487 268,06 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 692,33 Kč, úroku ve výši 3,29 % ročně z nezaplacené jistiny úvěru od 1. 1. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z nezaplacené jistiny úvěru od 25. 11. 2022 do zaplacení. V souladu s čl. VIII odst. 6 smlouvy o úvěru žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu ve výši 115 969 Kč, tj. ve výši 0,1 % denně z jistiny 487 268,06 Kč za dobu od 25. 11. 2022 do 31. 3. 2023. Pro dlouhodobé prodlení žalované se splácením splátek byly oba úvěry zesplatněny ke dni 24. 11. 2022. Společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, vyzvala žalovanou k úhradě úvěru v obou případech vždy ve lhůtě sedmi dnů ode dne splatnosti. Oznámení o zesplatnění bylo žalované doručeno dne 14. 11. 2022. Žalovaná dlužné částky neuhradila ani po odeslané předžalobní výzvě.

2. Usnesením ze dne 29. 6. 2023, č. j. 27 C 38/2023-68 soud připustil, aby v řízení bylo na straně žalobkyně pokračováno se stávající žalobkyní, na kterou byly pohledávky za žalovanou postoupeny na základě smlouvy o prodeji a koupi obchodního závodu ze dne , datum, , s účinky ke dni , datum, .

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání, ze kterého se žalobkyně řádně omluvila a žalovaná, leč byla řádně předvolána, tak se k jednání soudu bez omluvy nedostavila. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků.

4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav.

5. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, uzavřela s žalovanou dne 1. 9. 2017 dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru na bydlení. Na základě smlouvy č. , hodnota, se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované bezúčelový úvěr ve výši 400 000 Kč a dále částku 45 000 Kč na úhradu dříve poskytnutých úvěrů a půjček. Výše úrokové sazby v období první fixace činila 4,19 % ročně. Dopisem ze dne 29. 5. 2020 došlo k úpravě úrokové sazby na 3, 79 % ročně pro období od 1. 9. 2020 do 1. 9. 2023. Poskytnuté peněžní prostředky se žalovaná zavázala splatit celkem 297 měsíčními splátkami po 2 423 Kč.

6. Dle výpisu z účtu ze dne 29. 12. 2017 žalovaná úvěr čerpala dne 26. 9. 2017. Žalobkyně doložila výpisy z úvěrového účtu za dobu od čerpání úvěru do března 2022. Z výpisu z účtu ze dne 31. 10. 2022 je zjevné, že úvěr byl zesplatněn. Konečný dlužný zůstatek činil 393 083,06 Kč.

7. Původní věřitelka prohlásila nesplacený úvěr za splatný ke dni 24. 11. 2022, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 9. 11. 2022. Žalobkyně dále předložila i předžalobní výzvu datovanou ke dni 9. 3. 2023, podle které měla žalovaná uhradit částku 388 485,76 Kč do sedmi dnů od doručení této výzvy.

8. Na základě smlouvy č. , hodnota, se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 580 000 Kč, z čehož částka 510 000 Kč měla být poskytnuta za účelem splacení dříve poskytnutého úvěru a částka 70 000 Kč jako dodatečný úvěr. Výše úrokové sazby v období první fixace činila 2,29 % ročně. Dopisem ze dne 29. 5. 2020 došlo k úpravě úrokové sazby na 3,29 % ročně pro období 1. 9. 2020 do 1. 9. 2023. Poskytnuté peněžní prostředky se žalovaná zavázala splatit celkem 297 měsíčními splátkami po 2 570 Kč.

9. Dle výpisu z účtu ze dne 29. 12. 2017 žalovaná úvěr čerpala dne 26. 9. 2017 v částce 503 777 Kč a dne 19. 12. 2017 v částce 70 000 Kč. Žalobkyně doložila výpisy z úvěrového účtu za dobu od čerpání úvěru do března 2022. Z výpisu z účtu ze dne 31. 10. 2022 je zjevné, že úvěr byl zesplatněn. Konečný dlužný zůstatek činil 492 078,03 Kč.

10. Původní věřitelka prohlásila nesplacený úvěr za splatný ke dni 24. 11. 2022, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 9. 11. 2022. Žalobkyně dále předložila i předžalobní výzvu datovanou ke dni 9. 3. 2023, podle které měla žalovaná uhradit částku 487 268,06 Kč do sedmi dnů od doručení této výzvy.

11. V čl. VIII odst. 2 obou smluv bylo sjednáno oprávnění věřitelky prohlásit úvěr za splatný v případě prodlení dlužníka. V čl. VIII odst. 6 obou smluv byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v případě opakovaného prodlení dlužníka s jednotlivými splátkami. Nedílnou součástí obou smluv byl též Sazebník poplatků a Všeobecné obchodní podmínky.

12. Žalovaná byla vyrozuměna o převodu pohledávky na vymáhání problematických pohledávek dopisem ze dne 21. 10. 2022.

13. Dle potvrzení o příjmu ze dne 16. 2. 2017 zaměstnavatel žalované potvrdil, že její průměrný měsíční příjem za posledních 12 měsíců činil 16 093 Kč. Dle potvrzení ze dne 10. 7. 2017 průměrný měsíční příjem za posledních 12 měsíců činil 16 479 Kč.

14. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly dvě smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., které podléhají režimu zákona o spotřebitelském úvěru.

20. Žalovaná vystupovala v rámci obou smluvních vztahů jako slabší strana – spotřebitel. Zákonnou povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru proto bylo zkoumat schopnost žalované splácet oba spotřebitelské úvěry, když nebylo tvrzeno ani doloženo, že by dané smlouvy byly vyloučeny z povinnosti posuzování tzv. bonity spotřebitele. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli spotřebitelský úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., neboť dané porušení povinnosti poskytovatele zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.).

21. Uvedená povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak přinejmenším pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat, stejně jako dosavadní dluhové zatížení klienta. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále pak na dopravu, stravování apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Dále platí, že požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

22. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Podle soudu není možné, aby poskytovatel úvěru při zkoumání majetkových poměrů spotřebitele vycházel pouze z údajů tvrzených spotřebitelem. Prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníka o schopnosti splácet či o výši jeho příjmů či výdajů, bez požadavku na doložení konkrétních podkladů o jeho majetkových poměrech, nestačí, pročež takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky či pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má dánu jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

23. I pokud by žalovaná předložila nějaké údaje týkající se jejích výdajů a dluhového zatížení, je třeba trvat na tom, že jestliže má soud z úřední povinnosti hodnotit, zda poskytovatel úvěru řádně zkoumal tzv. bonitu spotřebitele, musí mít nejen věřitel, ale také sám soud k dispozici podklady, z nichž je možné ověřit správnost informací sdělených spotřebitelem. Bez toho, aby poskytovatel úvěru doložil soudu doklady, z nichž sám vycházel, pak nelze mít za prokázané, že tyto doklady byly skutečně prověřeny a jde tak prakticky o pouhá tvrzení. S ohledem na § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. je přitom zákonnou povinností právní předchůdkyně žalobkyně nejenom žádat od žalovaného listiny potřebné pro řádné posouzení jeho způsobilosti splatit poskytnutý úvěr, ale rovněž i tyto podklady uchovávat po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

24. Žalobkyně v žalobě a jejím doplnění uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů, které žalovaná sdělila stran svých příjmů a výdajů a tyto pak dále porovnala s výstupy a informacemi zjištěnými z externích zdrojů. Žalobkyně ovšem soudu předložila pouze potvrzení o výši příjmů žalované. Z ničeho ale nevyplývá, že by zjišťovala výdajové poměry žalované. Není ani zjevné, jaká částka byla žalovanou vůbec tvrzena a jaké podklady si k tomu původní věřitelka vyžádala, příp. si sama obstarala. Rovněž nebyl předložen výstup dokládající, že původní věřitelka lustrovala žalovanou v externích databázích a že tyto výstupy porovnávala s konkrétními příjmy a výdaji žalované.

25. Jelikož tedy nebyla prokázána výše alespoň základních a nezbytných výdajů žalované, nelze než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nejednala s odbornou péčí a zjevně tak nemohla jen na základě zjištěného příjmu ze zaměstnání učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech případných dalších závazků zbude taková částka, aby mohla původní věřitelce pravidelně splácet dvě sjednané měsíční splátky úvěru. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud proto obě smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil jako absolutně neplatné, a žalobkyně, na kterou byly pohledávky postoupeny, tak má vůči žalované od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny, a to z titulu bezdůvodného obohacení.

26. Na základě smlouvy č. , hodnota, žalovaná obdržela částku 445 000 Kč, přičemž na svůj dluh uhradila celkem 124 629 Kč a na základě smlouvy č. , hodnota, obdržela částku 573 777 Kč, z níž uhradila celkem 144 558 Kč. Žalované tedy nadále žalobkyni dluží jistinu v celkové výši 749 590 Kč, k jejímuž uhrazení žalovanou zavázal.

27. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena a není-li určena ani dohodou účastníků, jsou nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění. Žalobkyně ani přes výzvu soudu nedoložila, kdy a zda vůbec byly žalované odeslány předžalobní či jiné výzvy k plnění. Pouhé předložení předžalobní výzvy, aniž by byl doložen i doklad o odeslání, nelze podle soudu považovat za řádnou a prokázanou výzvu ochuzené k vydání bezdůvodného obohacení. V daném případě proto je třeba za kvalifikovanou výzvu k plnění považovat až samotnou žalobu. Podle § 41 odst. 3 o. s. ř. je tento hmotněprávní úkon učiněný vůči soudu účinný i vůči žalované straně, a to ovšem až od okamžiku, kdy se o něm v řízení žalovaná dozvěděla (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2842/2007 nebo ze dne 4. 6. 2008, sp. zn. 25 Cdo 2854/2006). V posuzované věci pak soud vázal splatnost závazku na okamžik doručení žaloby žalované, k čemuž ze strany soudu došlo dne 11. 9. 2023 (zásilka byla uložena dne 31. 8. 2023; soud přitom nepovažoval za výzvu samotné zaslání usnesení o procesním nástupnictví žalobkyně). Povinnost plnit měla žalovaná bez zbytečného odkladu podle § 1958 odst. 2 o. z., tedy dne 12. 9. 2023, pročež se do prodlení dostala s úhradou částky 749 590 Kč následujícího dne, tj. 13. 9. 2023. Teprve od posledně uvedeného data mohla žalobkyně oprávněně požadovat po žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

28. Ve zbytku nároku žalobkyně (tedy co do částky jdoucí nad rámec dosud neuhrazené (nevydané) dlužné jistiny, co do smluvní pokuty, smluvních úroků a úroků z prodlení za dobu, kdy žalovaná s ohledem na shora uvedené v prodlení nebyla) soud žalobu zamítl, jak plyne z výroku II. tohoto rozsudku, jelikož se jedná o nároky vyplývající z neplatných smluv.

29. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a náleží jí tedy právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jeho úspěchu a neúspěchu ve věci. Žalobkyně požadovala ke dni vyhlášení tohoto rozsudku včetně příslušenství zaplacení částky 1 253 487,68 Kč, přičemž byla úspěšnou co do částky 775 774,31 Kč. Žalobkyně tak byla ve věci úspěšná z 62 % a z 38 % neúspěšná. Tyto náklady se skládají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za podání žaloby podle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Jelikož nebylo doloženo zaslání předžalobní výzvy, soud žalobkyni za tento úkon odměnu nepřiznal. Žalobkyně má tedy právo na odměnu výši odpovídají procentuálnímu rozdílu jejího úspěchu a neúspěchu, a má tedy nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 72 Kč.

30. Soud přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení i přesto, že žalobkyně nedoložila, že před podáním žaloby k soudu zaslala ona či její první předchůdkyně žalované výzvu k plnění. Soud shledal, že ve věci nastal výjimečný důvod hodný zvláštního zřetele ve smyslu § 142a odst. 2 o. s. ř., pro který bylo možno žalobkyni náhradu nákladů řízení přiznat (k možnosti aplikace daného ustanovení viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013 a ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2620/2014). Z postoje žalované k podané žalobě je zjevné, že ani po podání žaloby neučinila žádné jednání směřující k zániku žalované pohledávky. Nejedná se zde tedy kupř. o situaci, kdy by prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení spočívalo v pouhém opomenutí či jiných omluvitelných důvodech. Soud má za to, že zaslání předžalobní výzvy by v dané věci nevedlo ani k případnému předžalobnímu jednání účastníků o smírném (mimosoudním) vyřešení věci, jelikož žalovaná byla i po doručení žaloby pasivní a neprojevila ochotu byť i jen zčásti uhradit svůj závazek vůči žalobkyni. Bylo by tak pouhým formalismem podmiňovat přiznání náhrady nákladů řízení existencí předžalobní upomínky, resp. prokázáním, že tato byla žalované fakticky odeslána.

31. Vzhledem k tomu, že původní žalobkyně, jež byla v řízení procesně úspěšnější, byla na základě § 11 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích osvobozena od soudního poplatku, přešla poplatková povinnost podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích na žalovanou. Soud pro úplnost poukazuje, že poplatková povinnosti nepřešla na stávající žalobkyni, neboť zákon spojuje její vznik již s okamžikem podání žaloby (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1396/2019). Soud proto žalované uložil zaplatit soudní poplatek ve výši 37 480 Kč, který byl vyměřen podle výsledku řízení, tedy z toho, co bylo žalobkyni rozhodnutím soudu ve výsledku přiznáno. Výše soudního poplatku vyplývá z položky 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku poplatků.

32. Lhůta k zaplacení přisouzené částky, jakož i nákladů řízení i soudního poplatku byla soudem určena jako zákonná třídenní, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., když pro jiný postup soud neshledal žádný důvod.