27 C 50/2025

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 33 160,72 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 512,69 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 512,69 Kč od 13. 10. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 12 648,03 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 501,18 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 29 860,72 Kč od 2. 12. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 395,68 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 160,72 Kč od 23. 6. 2024 do 12. 10. 2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 648,03 Kč od 13. 10. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 20 512,69 Kč od 13. 10. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 33 160,72 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, , kterou s žalovaným dne , datum, uzavřela právní předchůdkyni žalobkyně, společnost , právnická osoba, . Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč formou bezhotovostních nákupů nebo výběrem hotovosti až do výše úvěrového rámce. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutou jistinu v měsíčních minimálních splátkách sestávajících ze sjednané procentuální výše 2 % z částky, která byla vyčerpána v předcházejícím měsíci, z vyúčtovaných poplatků, z částek po splatnosti a z částky přečerpání úvěrového rámce. Úroková sazba byla sjednána ve výši 12 % ročně Ke dni ukončení Smlouvy činila dle úrokového lístku 25,08 % ročně. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, proto banka dne 1. 12. 2023 ukončila smlouvu a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu. Žalovaný celkem načerpal částku 100 627,97 Kč, z níž uhradil 80 115,28 Kč. Dlužná částka sestávala z jistiny ve výši 29 860,72 Kč, poplatků ve výši 3 300 Kč (např. za , Anonymizováno, , za , Anonymizováno, a za , Anonymizováno, ; z celkem vyměřených poplatků ve výši 3 430 Kč žalovaný uhradil 130 Kč), kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 1 501,18 Kč (z celkem vyměřených úroků 10 719,21 Kč bylo uhrazeno 9 218,03 Kč), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně počítaných z dlužné jistiny 29 860,72 Kč v kapitalizované výši 2 395,68 Kč za dobu od 1. 12. 2023 do 16. 6. 2024 a dále zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 160,72 Kč od 23. 6. 2024 do zaplacení a úroků ve výši 15 % ročně z částky 29 860,72 Kč od 2. 12. 2023 do zaplacení Před sjednáním smlouvy banka s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, a to na základě informací od žalovaného, za využití automatizovaných modelů a dle dostupných informací v interních a externích databázích (BRKI, NRKI, insolvenční rejstřík, SOLUS). Žalovaný doložil, že jeho průměrný čistý příjem za poslední 3 měsíce činil 17 622 Kč. Banka porovnávala příjem žalovaného a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Do výdajů započetla žalovaným doložené výdaje, dále částku životního minima, normativních nákladů na bydlení dle údajů vydaných ČSÚ a výše měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěné z veřejných databází. Žalovaný měl vůči bance závazky ve výši 200 Kč měsíčně, jiné závazky neměl. Podle žalobkyně navíc stačilo, pokud měl věřitel listiny, z nichž vycházel, k dispozici ke dni sepsání smlouvy. Stejně tak může věřitel přikročit k posouzení výdajů žadatele a domácnosti pomocí ekonomického – automatizovaného modelu2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl o věci bez nařízení jednání.

3. Z předložených důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

4. Žalovaný dne , datum, požádal právní předchůdkyni žalobkyně, společnost , právnická osoba, . o revolvingový úvěr a vydání kreditní karty. V žádosti uvedl, že je zaměstnán na dobu určitou do , datum, , jeho průměrný čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce činil 17 622 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti pak 50 000 Kč. Žalovaný neuvedl žádné měsíční náklady, ani další splátky. Sdělil, že žije u rodičů a nemá žádnou vyživovací povinnost.

5. Mezi uvedenými subjekty byla následně dne , datum, sjednána Smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, a o vydání a užívání kreditní karty, na základě které žalovaný obdržel úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč. Současně mu byla poskytnuta kreditní karta, jejímž prostřednictvím byl oprávněn čerpat peněžní prostředky formou bezhotovostních nákupů nebo výběrem hotovosti až do výše úvěrového rámce. Žalovaný se zavázal hradit poskytnuté prostředky v minimálních splátkách ve výši 2 % z vyčerpaného Úvěrového rámce. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, Všeobecné produktové podmínky , právnická osoba, ., Sazebník poplatků sazebník a úrokový lístek. Žalovanému byl poskytnut Formulář , Anonymizováno, a , Anonymizováno, a , Anonymizováno, .

6. Původní věřitelka vyzývala žalovaného k úhradě dlužných splátek dopisy ze dne , datum, , , datum, a , datum, Dopisem ze dne , datum, banka rozhodla o zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě částky 34 661,90 Kč nejpozději do , datum, . Následně dopisem ze dne , datum, vyzvala žalovaného k úhradě částky 34 700,54 Kč do , datum, s tím, že jinak bude podána žaloba. K plnění jej vyzvala rovněž dopisem ze dne , datum, s tím, že pokud pohledávku do 30 dnů neuhradí, postoupí ji třetí osobě.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni (k tomu rovněž byla předložena dohoda o úplatě a seznam postoupených pohledávek). Žalovanému bylo postoupení pohledávek oznámeno ze strany stávající žalobkyně dopisem ze dne , datum, , odeslaným dne , datum, .

8. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky 42 142,87 Kč nejpozději do , datum, předžalobní upomínkou ze dne , datum, , která mu byla odeslána téhož dne.

9. Žalobkyně doložila platební historii žalovaného od , Anonymizováno, do , Anonymizováno, po dobu čerpání úvěru; žalovaný ve splátkách uhradil celkem 80 115,28 Kč, jeho poslední platba je evidována dne , datum, .

10. Žalobkyně doložila výpisy ke kreditní kartě , Anonymizováno, za dobu od , Anonymizováno, do , Anonymizováno, , ze které vyplývá, že žalovaný postupně čerpal úvěr na svém účtu, posléze úvěrový rámec v rozporu s podmínkami přečerpal a banka u něj evidovala dluh ve výši 34 061,90 Kč.

11. Dle Vyjádření původní věřitelky k procesu posouzení úvěruschopnosti výše maximální měsíční splátky žalovaného byla stanovena částkou 12 305,02 Kč, dosavadní interní splátky žalovaného činily 200 Kč z titulu čerpaného kontokorentu. Externí splátky neevidovala. Do výdajů žalovaného byla započtena částka životních nákladů 5 116,98 Kč. Podíl na nákladech na bydlení žalovaného byl stanoven v poměru 35,24 %.

12. Podle § 2665 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

13. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

20. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla podepsána smlouva o spotřebitelském (revolvingovém) úvěru dle § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně umožnila žalovanému postupně čerpat finanční prostředky ve výši 100 627,97 Kč. Ve smyslu § 1879 o. z. byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, která je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání.

21. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru proto bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., neboť dané porušení povinnosti poskytovatele zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.).

22. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Tato povinnost dopadá na všechny poskytovatele spotřebitelského úvěru, tedy banky i nebankovní subjekty, a všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru nikterak vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. Bez dostatečného posouzení bonity klienta nelze podle soudu učinit závěr o nerizikovosti smluvního vztahu v tom směru, že bude celý závazek bez problémů splacen. Stejně tak ani nelze objektivně tvrdit, že úvěry s nižší částkou jistiny jsou z hlediska jejich „návratnosti“ méně rizikové. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále pak na dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. Součástí odborné péče je i taková obezřetnost, která poskytovatele úvěru vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení ze strany žadatele.

23. Poskytovatel úvěru se nemůže spoléhat na prohlášení žadatele o jeho majetkové situaci, bez požadavku na doložení dalších podkladů o jeho majetkových poměrech. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky či pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má ze zákona dánu jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Jedná se o jeho veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě a nemůže se jí zprostit prostým spoléháním se poctivost dlužníka. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Žalobkyně v tomto směru odkazovala na rozsudek , Anonymizováno, soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , jehož názorem však není soud v posuzované věci zavázán, že postačí, pokud listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy. Soud ovšem setrvale trvá na tom, že jestliže má z úřední povinnosti hodnotit, zda poskytovatel úvěru řádně zkoumal tzv. bonitu spotřebitele, musí mít sám k dispozici podklady, z nichž poskytovatel vycházel. S ohledem na § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. je přitom zákonnou povinností poskytovatele úvěru nejenom žádat od žalovaného listiny potřebné pro řádné posouzení jeho způsobilosti splatit poskytnutý úvěr, ale rovněž i tyto podklady uchovávat po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

24. Na základě předložených listinných důkazů soud nelze mít podle soudu za prokázané, že se právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně zabývala schopností žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěrový rámec. Ve věci nebyly předložen žádný podklad, který by konkrétním způsobem prokazoval majetkové poměry žalovaného v době před sjednáním smlouvy, a to ve vztahu jak k jeho příjmům, tak i jeho pravidelným výdajům, zejména na bydlení a živobytí a dále stávajícím závazkům. Ze strany původní věřitelky byla doložena pouze žádost žalovaného a vyjádření se k procesu posouzení úvěruschopnosti. Naopak nebylo doloženo, že by banka měla k dispozici kupř. výpis z běžného účtu žalovaného, a to za období předcházející sjednání daného úvěrového produktu, na jehož základě by měla povědomí o majetkové situaci žalovaného a jeho pravidelných výdajích. Naopak výdaje žalovaného stanovila pomocí statistických údajů, resp. částek životního minima. Žalovaný uvedl, že nemá žádné nezbytné měsíční náklady, což se soudu jeví jako nepravděpodobné a podhodnocené tvrzení. Dále nebylo ze strany původní věřitelky zjišťováno, jaké jsou skutečné výdaje žalovaného na bydlení (přitom tyto náklady zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každé osoby a není možné je v případě potřeby rychle a výrazně omezit), Navíc, i pokud by právní předchůdkyně žalobkyně disponovala informací, že žalovaný žije u rodičů, k čemuž však nebyly doloženy žádné prokazující dokumenty, neznamená to, že žije u svých rodičů zcela zdarma s nulovými náklady. Údaje o životním minimu, normativní náklady na bydlení či jiné statistické údaje jsou pouze orientační údaje, které je poskytovatel úvěru povinen ověřit a údaje individualizovat ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr, neboť nikterak nevypovídají o faktických poměrech žadatele. Právní předchůdkyně žalobkyně se proto měla podrobněji zabývat strukturou výdajů žalovaného a neměla místo toho přistoupit k užití statistických údajů či ekonomických modelů. Soud opakuje, že posouzení úvěruschopnosti předpokládá individuální posouzení příjmů i výdajů žadatele o a tuto kvalifikovanou činnost není možno obcházet používáním statistických údajů či užitím interním ekonomických modelů banky. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli úvěr sdělil, ověřit, respektive objektivně podložit. Pokud původní věřitelka nějak zohledňovala při zkoumání bonity žalovaného celkovou příjmovou situaci jeho domácnosti, pak nutno uvést, že smlouvou byl vázán pouze žalovaný, navíc není zřejmé, zda by si banka údaje sdělené žalovaným nějak ověřovala ani to, jakou roli by tyto údaje hrály při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Soudu z ničeho neplyne, že by poskytovatel úvěru mohl bez dalšího započítávat do příjmů žalovaného uváděné příjmy domácnosti, když nelze dovodit, že by s touto částkou mohl pravidelně disponovat, a to jak ve smyslu hrazení svých závazků, tak i s ohledem na zajišťování svých životních potřeb.

25. Pokud původní věřitelka pouze na základě prostého tvrzení žalovaného uzavřela, že nemá důvodné pochybnosti o jeho platební schopnosti, postupovala formálně, bez potřebné odborné péče vyžadované § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru je proto třeba považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně, resp. předtím její právní předchůdkyně, měla vůči žalovanému od počátku právo pouze na vrácení reálně poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z. Soud může žalobkyni přiznat právo pouze na vrácení toho, oč peněžitá částka poskytnutá její předchůdkyní přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí žalovaným. Žalovanému byla poskytnuta částka 100 627,97 Kč, přičemž na svůj dluh uhradil 80 115,28 Kč a zbývá mu tak uhradit (vydat) 20 512,69 Kč.

26. Soud současně zčásti vyhověl žalobě i co do požadavku žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslání předžalobní výzvy, odeslané dle doloženého podacího lístku dne , datum, , v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu – de facto vydání bezdůvodného obohacení do , datum, . Soud proto přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení z přisouzené dlužné jistiny v zákonné sazbě ke dni vzniku prodlení žalovaného tj. 12,75 % ročně od 13. 10. 2024 do zaplacení.

27. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy soud výrokem II. žalobu zamítl co do částky 12 648,03 Kč, jdoucí nad rámec poskytnuté a dosud neuhrazené jistiny, celého smluvního úroku a úroků z prodlení po dobu, po kterou žalovaný nebyl v prodlení a ohledně částky, s níž nebyl v prodlení, tedy co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 395,68 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 160,72 Kč od 23. 6. 2024 do 12. 10. 2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 648,03 Kč od 13. 10. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně (přesahující platnou zákonnou sazbu úroku z prodlení) z částky 20 512,69 Kč od 13. 10. 2024 do zaplacení.

28. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch, a proto soud náhradu nákladů poměrně rozdělil. Při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, a to včetně úroků z prodlení i smluvních úroků, které žalobkyně požadovala k okamžiku vyhlášení tohoto rozsudku. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 51 267,42 Kč, přičemž byla úspěšná co do částky 22 948,92 Kč. S ohledem na to, že poměr úspěchu obou účastníků je obdobný (45 % a 55 %), navíc v řízení byla úspěšnější žalovaná, které však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

29. Lhůtu k plnění, která byla soudem coby třídenní stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., stejně jako lhůtu k plnění stanovenou žalobkyní ve výzvě, od níž se odvíjí prodlení žalovaného, soud považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání poměrů mezi účastníky vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení pasivní, pročež soudu nejsou známy jeho aktuální majetkové poměry a finanční možnosti.