27 C 73/2025

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, , zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Na základě této smlouvy žalovaný obdržel částku , částka, , kterou se zavázal žalobkyni vrátit společně s úrokem splatným ve splátkách ve výši , částka, vždy k 15. dni každého měsíce. Smlouva byla sjednána elektronicky za pomocí prostředků komunikace na dálku. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne , datum, . Dluh byl proto posléze zesplatněn dopisem ze dne , datum, . Žalovaný uhradil na sjednané úroky , částka, . Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši , částka, , zákonného úroku ve výši 12,75 % z této částky od , datum, do zaplacení a smluvně sjednaných nákladů za 2 zaslané upomínky v celkové výši , částka, .

2. Žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného úvěr splatit lustrací v databázi ISIR, CEE, SOLUS, AML a AML/CFT, výpisem ze živnostenského rejstříku zaměstnavatele spotřebitele, interní databázi žalobkyně, databázi neplatných a odcizených dokladů. Žalobkyně dále porovnala příjmy a výdaje žalovaného. Průměrný příjem žalovaného činil , částka, měsíčně, náklady na bydlení žalovaný uvedl ve výši , částka, měsíčně, na sázení měl hradit , částka, . Současně byly zohledněny běžné osobní náklady žalovaného dle údajů , právnická osoba, (statistika rodinných účtů), platby žalovaného na úvěry, mikroúvěry a na sázky. Rovněž byla zhodnocena pracovní pozice žalovaného, bonita jeho zaměstnavatele, rodinný stav žalovaného, místo jeho bydliště, počet jím vyživovaných osob, dosažené vzdělání, případné vlastnictví nemovitostí atd. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována na základě interního skóringového systému, který vyhodnocuje údaje žalovaného podle algoritmu, v němž jednotlivé parametry mají odlišné váhy. Žalovaný obdržel při posuzování úvěruschopnosti výsledné skóre „průměrná bonita.“ Skóringový systém představuje knowhow žalobkyně, které by mohlo být zneužito, a proto je soudu prezentováno pouze slovně. Skóringový systém žalobkyně byl konzultován s ČNB během licenčního řízení a je předmětem pravidelných kontrol, rovněž podléhá auditu ze strany mezinárodní auditorské společnosti, od které vlastní žalobkyně certifikát ISO 31000:09 , právnická osoba, . Žalobkyně dále vlastní ISO certifikát dle mezinárodního standardu TPL 1607 (důvěryhodný poskytovatel) a ISO certifikát dle mezinárodního standardu ISO 9001:2015 (systém managementu kvality postupů a procesů organizace).

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek stanovených v § 115 a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

4. Soud na základě předložených důkazů zjistil tento skutkový stav.

5. Žalobkyně ověřila před podpisem úvěrové smlouvy identitu žalovaného jeho platným občanským a řidičským průkazem. Žalobkyně lustrovala číslo občanského průkazu v databázi neplatných dokladů, ve které nebyl nalezen. Dále nahlédla do veřejné části živnostenského rejstříku zaměstnavatele žalovaného. Dále dne , datum, lustrovala žalovaného v registru SOLUS s negativním záznamem, v registru CRIBIS s nulovým počtem záznamů6. Dle výplatních pásek žalovaný v měsících duben až červen , Anonymizováno, obdržel čistou mzdu ve výši , částka, , , částka, a , částka, . Dále mu byl přiznán invalidní důchod ve výši , částka, . Žalovaný předložil fotokopii výpisu z bankovního účtu za dobu od , datum, do , datum, . Konečný zůstatek na účtu k , datum, činil , částka, , k , datum, činil , částka, a k , datum, pak , částka, . Příjmy žalovaného představovala mzda a invalidní důchod a rovněž mu byla vyplácena penze ze , Anonymizováno, . Část příjmů poukazoval na blíže nespecifikované účty a rovněž od různých osob mu přicházely částky v různé výši (např. dne , datum, obdržel , částka, ). V květnu 2023 obdržel na účet „polovinu nájemného za 4/23“ ve výši , částka, od , jméno FO, . V jiných měsících takové platby neobdržel. V červnu 2023 obdržel zápůjčku od , právnická osoba, ve výši , částka, a poukázal 2 x , částka, ve prospěch poskytovatele úvěru , právnická osoba, ., z čehož lze usuzovat, že žalovaný požádal o poskytnutí dalšího úvěru. V průběhu června provedl opakovaně platby pro , právnická osoba, . který umožňuje provádět sázky on-line, a to v celkové výši , částka, . Výpisem z účtu nelze mít prokázané náklady žalovaného na bydlení.

7. Žalovaný odeslal dne , datum, ze svého bankovního účtu verifikační platbu , částka, na bankovní účet žalobkyně.

8. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, podepsána smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, . Žalovaný smlouvu dle autorizační doložky podepsal SMS kódem, který mu byl zaslán na mobilní telefon a on jej vložil do smluvního elektronického formuláře přes internet. Na základě dané smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostní úvěr ve výši , částka, na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal tuto částku společně s úrokem ve výši 15 % měsíčně (celkem , částka, ) žalobkyni splatit v pravidelných 12 měsíčních splátkách ve výši , částka, ; poslední splátka činila , částka, , když zahrnovala i celou jistinu. V části V. bodu 5.4 smlouvy bylo uvedeno, že předtím, než se úvěr stane splatným v důsledku prodlení, zašle žalobkyně žalovanému 2 upomínky, přičemž každá je zpoplatněna částkou , částka, . Dle článku X. bodu 10.7 smlouvy, pro dostatečné ověření a určení identity jednající osoby byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni tzv. „verifikační platbu“ ve výši , částka, ze svého osobního bankovního účtu. Verifikační platba je vratná na žádost spotřebitele. Žalovanému dále byly poskytnuty předsmluvní informace.

9. Z přílohy č. , hodnota, ke smlouvě „Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“ soud zjistil, že žalobkyně započetla příjmy žalovaného ve výši , částka, měsíčně a jím uvedené náklady na bydlení v částce , částka, měsíčně a sázky ve výši , částka, dále od příjmu žalovaného odečetla splátku úvěru , částka, , tj. finanční zůstatek žalovaného činil , částka, . Žalovaný dále sdělil, že má jednorázové závazky – mikroúvěr – ve výši , částka, .

10. Žalobkyně převedla na běžný účet žalovaného dne , datum, částku , částka, , což plyne z dokladu „Detail pohybu – Bezhotovostní platba.“11. Žalovaný neplatil splátky poskytnutého úvěru, žalobkyně mu proto dne , datum, zaslala upomínku č. , hodnota, , kterou jej vyzvala k úhradě částky , částka, a platby za upomínku ve výši , částka, . Protože žalovaný dále neplnil své smluvní závazky, odeslala mu žalobkyně dne , datum, upomínku č. , hodnota, s výzvou k úhradě částky , částka, a 2 poplatků za upomínky po , částka, . Předžalobní výzvou ze dne , datum, , odeslanou téhož dne, byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru z důvodu neplnění platebních povinností a současně byl vyzván k úhradě dlužné částky , částka, (sestávající z jistiny , částka, , kapitalizovaného smluvního úroku ve výši , částka, , nákladů na upomínání , částka, a náklady právního zastoupení , částka, ) nejpozději do , datum, s tím, že jinak bude k soudu podána žaloba.

12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Soud má po zhodnocení předložených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu o spotřebitelském úvěru, která svým obsahem odpovídá smlouvě o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy žalovaný obdržel bezhotovostně částku , částka, , kterou se zavázal uhradit ve 12 měsíčních splátkách po , částka, započítaných na úrok a současně s poslední splátkou úroku byla splatná rovněž poskytnutá jistina spotřebitelského úvěru.

18. Smlouva o úvěru byla mezi účastníky uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561 odst. 1 a § 562 odst. 1 o. z. Ke kontraktaci smlouvy ze strany žalovaného došlo způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu, tvořený zadáním jedinečného verifikačního SMS kódu v prostředí uživatelského účtu v chráněném webovém rozhraní žalobkyně. Pro uzavření spotřebitelské smlouvy je jiný typ elektronického podpisu (prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , incidenční spisová značka, nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

19. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by ji žalovaný sjednal z pozice podnikatele. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru proto bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Z konstantní judikatury vztahující se k zákonu č. 257/2016 Sb., ve znění účinném v době sjednání posuzované smlouvy, plyne, že pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., neboť dané porušení zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele.

20. Povinnost posouzení tzv. bonity spotřebitele chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Tato povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru nikterak vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. Bez dostatečného posouzení bonity klienta nelze podle soudu učinit závěr o nerizikovosti smluvního vztahu v tom směru, že bude celý závazek bez problémů splacen. Stejně tak ani nelze objektivně tvrdit, že úvěry s nižší částkou jistiny nebo kratší dobou splatnosti jsou z hlediska jejich „návratnosti“ méně rizikové. Rovněž je třeba přihlížet k celkové sumě, tj. i k poplatkům, které se dlužník podpisem smlouvy zavazuje uhradit, stejně jako je nutno zohlednit i další částky, které spotřebiteli plynou z dalších jeho závazků. Má-li být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat a jeho dosavadní dluhové zatížení. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále pak na dopravu, stravování apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

21. Ke zkoumání příjmové části žalobkyně doložila tři výplatní pásky žalovaného a výpis z účtu za tři měsíce, z nichž vyplynul relativně vysoký příjem žalovaného, představující mzdu ve výši přes , částka, , invalidní důchod , částka, , penzi ze Slovenska ve výši zhruba , částka, . Vedle toho zaměstnavatel žalovanému zasílal dalších , částka, měsíčně. Z výpisů z účtů však vyplynulo, že i přes tyto pravidelné příjmy žalovaného, byl konečný zůstatek na účtu ve všech dokladovaných měsících minimální (, částka, , , částka, a , částka, ). Z těchto výpisů je zjevné, že by žalovaný při dosavadním způsobu hospodaření (pokud by výpis z účtu komplexně zachycoval hospodaření žalovaného) nebyl schopen splácen , částka, měsíčně a poslední měsíc pak dokonce , částka, .

22. Co se týče výdajové stránky žalovaného, soudu nebyly doloženy listiny osvědčující, že by výši výdajů žalovaného dostatečně a řádně ověřovala tak, aby mohla získat přesvědčení, že žalovaný po vynaložení všech nákladů bude schopen dostát svým závazkům ze smlouvy. Soud nemohl zjistit výši mandatorních výdajů a nákladů na bydlení žalovaného, neboť žádné doklady k tomuto nebyly doloženy a z výpisu z účtu je nelze mít za prokázané. Výdaje žalovaného na bydlení nelze mít za ověřené, přestože zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka a nelze je v případě potřeby ihned snížit. Tyto jsou významnou položkou rozpočtu spotřebitele a jejich ověření není spojeno s nepřiměřenými překážkami, když je možno snadno provést fotografii/kopii nájemní smlouvy či dokladu SIPO i pouze prostřednictvím mobilního telefonu. Žalobkyni nebylo známo ničeho konkrétnějšího o bytových poměrech žalovaného a vzala bez dalšího v rozporu s požadavkem odborné péče za platný žalovaným uvedený údaj o nákladech na bydlení ve výši , částka, , když z obecné znalosti se jedná o částku velice nízkou. Za situace, kdy žalovaný jako svůj jediný pravidelný měsíční výdaj uvedl výdaje na bydlení ve výši , částka, (a dále výdaje na sázení) a dále žalovaný neuvedl jiné závazky bylo na místě, aby se žalobkyně nespokojila s pouhým tvrzením žalovaného, ale též si toto tvrzení ověřila; to se však nestalo. Nadto z výpisů z účtu byly patrné mnohonásobně vyšší výdaje žalovaného.

23. Ve vztahu k dalším životním nákladům jako jsou například náklady na stravování, drogerii a ošacení (osobní výdaje) se v zásadě jeví jako přijatelné, aby žalobkyně vycházela z částek životního minima jednotlivce dle příslušných právních předpisů, neboť jde o náklady, které lze přizpůsobit aktuální finanční situaci. Žalobkyně přitom ale soudu nesdělila, jaké měsíční osobní výdaje žalovaného byly při posuzování úvěruschopnosti započteny, když pouze sdělila, že byla započtena blíže neurčená výše běžných nákladů spotřebitele dle údajů vydávaných , právnická osoba, (statistika rodinných účtů), přičemž takové sdělení soud považuje za nedostatečné. Soud poukazuje zejména na majetkové toky v měsíci červnu 2023, kdy žalovaný čerpal další spotřebitelský úvěr, o dva další si požádal a současně přes , částka, vložil do on-line sázení. Žalovaný přitom musí být schopen úvěr splatit z příjmu ze zaměstnání či jiných obdobných příjmů, a nikoliv z dalších posléze sjednaných úvěrů, v opačném případě nelze konstatovat, že je úvěruschopný. Žalobkyně přitom nedoložila, že by se u žalovaného dále zabývala datem splatnosti dříve sjednaného úvěru ani o to, jakým způsobem je žalovaný bude splácet. Pochybnosti žalobkyně o schopnosti žalovaného řádně uhradit celý závazek z podepsané smlouvy měla vzbudit i skutečnost, že žalovaný opakovaně zasílal vyšší finanční částky na on-line sázení. Sázení je obecně bráno jako riziková činnost, poskytovatel úvěru musí na takové transakce nahlížet jako na rizikové především v případě, že spotřebitel utratil za tímto účelem částky v řádech deseti tisíců korun měsíčně. Příjmy ze sázkové činnosti nelze považovat za pravidelný příjem, na který je možno se spoléhat, když zisk či výhra zde jsou z větší části založeny na náhodě, pročež je možné, že toto sázení bude generovat pouze finanční ztrátu.

24. Žalobkyně dále odkazovala na skutečnost, že její skóringový systém k posouzení úvěruschopnosti byl konzultován s Českou národní bankou během licenčního řízení a je předmětem pravidelných kontrol, rovněž podléhá auditu ze strany mezinárodní auditorské společnosti , právnická osoba, ., od které vlastní žalobkyně certifikát ISO 31000:09 , právnická osoba, , dále vlastní ISO certifikát dle mezinárodního standardu TPL 1607 v 02 Trusted Provider of Loans (důvěryhodný poskytovatel), ISO certifikát dle mezinárodního standardu ISO 9001:2015 (systém managementu kvality postupů a procesů organizace). Soud nezpochybňuje že je nezbytné, aby žalobkyně dostala licenci k poskytování spotřebitelských úvěrů a že skóringový systém je předmětem pravidelných kontrol. Tyto skutečnosti ale nezbavují žalobkyni povinnosti jednat v souladu s ustálenou judikaturou soudů České republiky a posuzovat každý případ individuálně. Na ověřování informací při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se vztahuje povinnost ověřovat informace poskytnuté spotřebitelem v souladu s požadavky uvedenými v § 84 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Soud má přitom pochybnosti o skóringovém systému žalobkyně, když z pouhého výpisu z účtu žalovaného je zřejmé, že jeho výdaje jsou daleko vyšší, než ze kterých žalobkyně vycházela. K funkčnosti skóringového systému žalobkyně se však soud nemůže blíže vyjádřit, neboť fungování interního skóringového systému je součástí know-how žalobkyně, které soudu nebylo blíže objasněno.

25. Posouzením obsahu předložených listinných dokladů nebylo podle soudu možné dospět k jinému závěru, než že finanční situace žalovaného nebyla uspokojivá. Při posuzování úvěruschopnosti nejde jen o prosté vyžádání si podkladů o majetkové situaci spotřebitele, ale rovněž o jejich kritické zhodnocení. Pokud by žalobkyně řádně zkoumala příjmovou i výdajovou stránku žalovaného a kriticky by zhodnotila shromážděná data, dospěla by k závěru, že finanční situace žalované rozhodně nezakládá jistotu o jeho schopnosti uvažovaný spotřebitelský úvěr řádně splatit. Žalobkyně zřejmě nepodnikla žádné další kroky k tomu, aby tyto zásadní pochybnosti odstranila. Na základě shora uvedených podkladů proto podle soudu nebylo možné dospět k závěru, že žalovaný je úvěruschopný a že na základě svých řádných a pravidelných příjmů a po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších případných závazků mu zbude taková částka, aby mohl splácet po sjednanou dobu dohodnuté splátky, kdy součástí poslední splátky bylo i splacení celé jistiny. Pokud přesto za nastalé situace spotřebitelský úvěr žalovanému poskytla nejednala s odbornou péčí. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti zjevně narušuje veřejný pořádek.

26. Posuzovanou úvěrovou smlouvu je proto třeba považovat za absolutně neplatnou, pročež žalobkyně má vůči žalovanému právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovanému byla poskytnuta částka , částka, , přičemž žalovaný žalobkyni v přímé souvislosti s neplatnou úvěrovou smlouvou zaplatil , částka, (verifikační platba před poskytnutím úvěru, která měla být žalobkyní žalovanému vrácena) a dále ve splátkách na úvěr uhradil , částka, , tedy více, než bylo jeho povinností, když poskytnutou jistinu přeplatil.

27. Žalovaný se ani nedostal ve smyslu § 1970 o. z. do prodlení. Žalobkyně požadovala úhradu úroků z prodlení od , datum, do zaplacení. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V uvedené věci byl žalovaný vyzván k plnění (k vydání bezdůvodného obohacení) v předžalobní výzvě ze dne , datum, , a to ve lhůtě do , datum, . Dle žalobkyní předložené tabulky umoření žalovaný naposledy plnil dne , datum, , pročež je zřejmé, že k , datum, již v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení prokazatelně nebyl28. Soud s ohledem na shora uvedené žalobu zamítl v celém rozsahu, neboť nárok žalobkyně není v žádné části (tedy co do jistiny, nákladů na upomínání a zákonných úroků z prodlení) oprávněný.

29. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož v řízení byl plně úspěšný žalovaný, měl by mít právo na náhradu nákladů řízení. Ze spisu se však nepodává, že by mu nějaké náklady v řízení vznikly, a proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.