27 C 9/2024

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci žalobce: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 120 281 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do zaplacení částky 13 049 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 187 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši ve výši 8,25 % ročně z částky 2 479 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši ve výši 8,25 % ročně z částky 2 479 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši ve výši 8,25 % ročně z částky 2 479 Kč o zákonného úroku z prodlení ve výši ve výši 8,5 % ročně z částky 2 479 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 946 Kč, a to vždy od 1. 7. 2023 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 107 232 Kč se zákonným úrokem z prodlení- ve výši 8,25 % ročně z částky 1 187 Kč od 1.3.2021 do 30.6.2022- ve výši 8,25 % ročně z částky 2 479 Kč od 1.4.2021 do 30.6.2023- ve výši 8,25 % ročně z částky 2 479 Kč od 1.5.2021 do 30.6.2023- ve výši 8,25 % ročně z částky 2 479 Kč od 1.6.2021 do 30.6.2023- ve výši 8,5 % ročně z částky 2 479 Kč od 1.7.2021 do 30.6.2023- ve výši 8,5 % ročně z částky 2 479 Kč od 1.8.2021 do 30.6.2023- ve výši 8,5 % ročně z částky 533 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení- ve výši 8,5 % ročně z částky 2 479 Kč od 1.9.2021 do zaplacení- ve výši 8,5 % ročně z částky 2 479 Kč od 1.10.2021 do zaplacení- ve výši 8,5 % ročně z částky 2 479 Kč od 1.11.2021 do zaplacení- ve výši 8,5 % ročně z částky 2 479 Kč od 1.12.2021 do zaplacení- ve výši 11,75 % ročně z částky 2 479 Kč od 1.1.2022 do zaplacení- ve výši 11,75 % ročně z částky 2 479 Kč od 1.2.2022 do zaplacení- ve výši 11,75 % ročně z částky 2 479 Kč od 1.3.2022 do zaplacení- ve výši 11,75 % ročně z částky 2 486 Kč od 1.4.2022 do zaplacení- ve výši 11,75 % ročně z částky 2 486 Kč od 1.5.2022 do zaplacení- ve výši 11,75 % ročně z částky 2 486 Kč od 1.6.2022 do zaplacení- ve výši 15 % ročně z částky 2 486 Kč od 1.7.2022 do zaplacení- ve výši 15 % ročně z částky 2 486 Kč od 1.8.2022 do zaplacení- ve výši 15 % ročně z částky 2 486 Kč od 1.9.2022 do zaplacení- ve výši 15 % ročně z částky 2 486 Kč od 1.10.2022 do zaplacení- ve výši 15 % ročně z částky 2 486 Kč od 1.11.2022 do zaplacení- ve výši 15 % ročně z částky 2 486 Kč od 1.12.2022 do zaplacení- ve výši 15 % ročně z částky 2 486 Kč od 1.1.2023 do zaplacení- ve výši 15 % ročně z částky 2 486 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení- ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení- ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení- ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení- ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení- ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení- ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení- ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 2. 2021 do zaplacení- ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení- ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 4. 2021 do zaplacení- ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení- ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení- ve výši 8,5 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení- ve výši 8,5 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení- ve výši 8,5 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení- ve výši 8,5 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení- ve výši 8,5 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení- ve výši 8,5 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení- ve výši 11,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení- ve výši 11,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 2. 2022 do zaplacení- ve výši 11,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 3. 2022 do zaplacení- ve výši 11,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení- ve výši 11,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení- ve výši 11,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 6. 2022 do zaplacení- ve výši 15 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 7. 2022 do zaplacení- ve výši 15 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení- ve výši 15 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 9. 2022 do zaplacení- ve výši 15 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 10. 2022 do zaplacení- ve výši 15 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 11. 2022 do zaplacení- ve výši 15 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení- ve výši 15 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 1. 2023 do zaplacení- ve výši 15 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 18 618 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 120 281 Kč s příslušenstvím z titulu dlužných plateb spojených s užíváním bytové jednotky č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, nacházející se v domě č. p. , adresa, . Ačkoliv je bytová jednotka ve společném jmění manželů žalovaného a jeho bývalé manželky, žaloba byla podána pouze vůči žalovanému, který bytovou jednotku užíval. Bývalá manželka žalovaného se z domu odstěhovala již dne , datum, . Žalovanému vznikla v průběhu roku 2021 a 2022 povinnost platit měsíčně platby spojené s užíváním bytové jednotky a náklady spojené se správou domu (vodné a stočné, poplatek na správu domu, za osvětlení společných prostor, za čištění a údržbu komínů, za teplo na vytápění, za údržbu výtahu a společnou TV+R anténu), a to za leden 2021 v částce 2 474 Kč, za únor 2021 až leden 2022 vždy ve výši 2 479 Kč a za únor 2022 až prosinec 2022 vždy v částce 2 486 Kč, a to vždy k poslednímu dni měsíce následujícího po příslušném měsíci, za který se platí zálohy. Žalovaný zůstal žalobci dlužen za služby celkem částku 58 281 Kč. Žalobce následně v průběhu řízení doplnil, že splatnost ročního vyúčtování služeb za rok 2021 ve výši 9 222 Kč nastala dne 30. 6. 2022, přičemž z této částky byl kompenzován dluh žalovaného na zálohách za služby za leden 2021 ve výši 1 287 Kč. Splatnost ročního vyúčtování služeb za rok 2022 nastala dne 30. 6. 2023, přičemž z částky 13 049 Kč byl kompenzován dluh žalovaného na zálohách za služby za období leden 2021až červen 2021. Po zápočtech provedených po vyúčtování záloh za roky 2021 a 2022 žalovaný nadále dluží žalobci za služby částku 45 232 Kč (konkrétně poplatek za správu domu ve výši 184 Kč za červenec 2021 až leden 2022, ve výši 191 Kč za únor 2022 až prosinec 2022; dále zálohy na služby za červen 2021 v částce 533 Kč a za měsíce červenec 2021 až prosinec 2022 vždy v částce 2 295 Kč měsíčně). Žalovaný dále žalobci dluží na příspěvcích do fondu oprav celkem částku 62 000 Kč, sestávající z měsíčního poplatku à 2 000 Kč za měsíce červen až prosinec 2020 a celé roky 2021 a 2022 (celkem tedy 31 měsíců). Také tyto poplatky byly splatné vždy k poslednímu dni následujícího měsíce, za nějž měl být příspěvek hrazen.

2. Žalobce po podání žaloby vzal žalobu zpět ohledně zaplacení částky 13 049 Kč s ohledem na provedené zápočty související s vyúčtováním služeb. S ohledem na uvedené soud výrokem I. tohoto rozsudku řízení v souladu s § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. v požadovaném rozsahu zastavil, a to včetně souvisejícího příslušenství, a to se zřetelem k odůvodnění doplnění žaloby a nového petitu ve věci. Souhlasu žalovaného nebylo třeba, neboť ke zpětvzetí žaloby došlo před jednáním ve věci samé. Ve věci nenastaly předpoklady pro vrácení části soudního poplatku s ohledem na výši částky, o kterou bylo řízení zastaveno (viz § 10 odst. 3 ve spojení s § 6a odst. 3 a § 6 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).

3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že se bytová jednotka nachází v podílovém spoluvlastnictví s jeho bývalou manželkou , jméno FO, . V bytě dlouhodobě nikdo nebydlí, jeho bývalá manželka tam má nadále své věci a má do něj přístup. Žalovanému přitom brání v navrhovaném prodeji či pronájmu jednotky. Žalovaný nijak nerozporoval svou povinnost hradit žalobci platby spojené s užíváním bytové jednotky a příspěvky do fondu oprav ani jejich výši účtovanou žalobcem, to ovšem pouze do poloviny požadované částky. K úhradě druhé poloviny dluhu by měla být zavázána jeho bývalá manželka, která má k předmětné bytové jednotce stejná práva a povinnosti jako žalovaný.

4. Žádný z účastníků nežádal, aby soud ve věci nařídil jednání. Sám soud shledal, že je možné o věci rozhodnout jen na základě shromážděných listinných důkazů. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o.s.ř. proto bylo o věci rozhodnuto bez nařízení jednání.

5. Z listinných důkazů předložených žalobcem soud zjistil následující skutkový stav.

6. Z výpisů z katastru nemovitostí plyne, že bytová jednotka č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (žalobce v žalobě chybně uváděl č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , tato je však ve vlastnictví jiné osoby a z obsahu předložených listinných důkazů je zřejmé, že se řízení týká bytové jednotky č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ) nacházející se v domě č. p. , adresa, je součástí společného jmění manželů žalovaného a jeho bývalé manželky , jméno FO, .

7. Dle přehledů vyměřených předpisů za rok 2020, 2021 a 2022 byl žalovaný povinen měsíčně platit zálohy na úhradu nákladů spojených se správou domu a pozemku a za plnění poskytovaná s užíváním bytu, a to na vodné a stočné částku 546 Kč, na teplo na vytápění částku 1 509 Kč, na čištění a údržbu komínů částku 15 Kč, na osvětlení společných prostor částku 52 Kč, na údržbu osobního výtahu částku 154 Kč, na společnou TV+R anténu částku 19 Kč. Tyto položky podléhají ročnímu vyúčtování. Dále byl žalovaný povinen hradit poplatek na správu domu ve výši 179 Kč za leden 2021, ve výši 184 Kč za únor 2021 až leden 2022 a ve výši 191 Kč za únor 2022 až prosinec 2022. Celkem tak byl žalovaný povinen na platby spojené s užíváním bytové jednotky za leden 2021 zaplatit částku 2 474 Kč, za únor 2021 až leden 2022 částku 2 479 Kč a za únor 2022 až prosinec 2022 částku 2 486 Kč, a to vždy k poslednímu dni měsíce následujícího po příslušném měsíci. Dále byl žalovaný povinen hradit příspěvek do fondu oprav ve výši 2 000 Kč měsíčně.

8. Z ročního vyúčtování služeb za rok 2021 bylo zjištěno, že žalovanému bylo předepsáno na zálohách celkem 27 540 Kč, skutečné náklady činily 18 317,61 Kč. Žalovaný na zálohách neuhradil ničeho. Dluh z předchozího období činil 61 589 Kč a celkový dluh z vyúčtování činil 79 907 Kč.

9. Z ročního vyúčtování služeb za rok 2022 bylo zjištěno, že žalovanému bylo předepsáno na zálohách celkem 27 540 Kč, skutečné náklady činily 14 490,13 Kč. Žalovaný na zálohách neuhradil ničeho. Dluh z předchozího období činil 107 279 Kč a celkový dluh žalovaného z vyúčtování činil 121 770 Kč.

10. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky ze strany žalobce před podáním žaloby vyzván dopisem ze dne 1. 3. 2023, odeslaným téhož dne.

11. Žalobce následně k dotazu soudu ohledně dopadu předepsaných záloh na vyúčtování služeb doložil „Seznam nedoplatků“ a „Přehled rozdělení platby na měsíční předpisy“, podle kterých z vyúčtování služeb za rok 2021 byl k 30. 6. 2022 kompenzován dluh na zálohách za služby co do částky 9 222 Kč (rozdíl mezi předepsanými zálohami a skutečnými náklady) za období od září 2020 do ledna 2021. Na dluh za leden 2021 byla započtena částka 1 287 Kč. Z vyúčtování služeb za rok 2022 byl k 30. 6. 2023 kompenzován dluh na zálohách za služby co do částky 13 049 Kč (rozdíl mezi předepsanými zálohami a skutečnými náklady) za období od ledna 2021 do června 2021. Na dluh za červen 2021 byla započtena částka 1 946 Kč.

12. U zdejšího soudu bylo vedeno řízení o rozvod manželství žalovaného a , jméno FO, . Rozsudek o rozvodu ze dne 22. 2. 201, č. j. 4 C 348/2016-19 nabyl právní moci dne , datum, . Dále u zdejšího soudu bylo vedeno řízení o vypořádání společného jmění žalovaného a jeho bývalé manželky. Usnesením ze dne 9. 5. 2023, č. j. 14 C 78/2020-313, bylo řízení zastaveno proto, že poté, co bylo řízení přerušeno usnesením ze dne 28. 4. 2022, č. j. 14 C 78/2020-311, žádný z účastníků do jednoho roku nenavrhl pokračování řízení.

13. Podle § 1176 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vznikem vlastnického práva k jednotce vzniká vlastníku jednotky povinnost řídit se pravidly pro správu domu a pro užívání společných částí, pokud byl s těmito pravidly seznámen nebo pokud je měl a mohl znát.

14. Podle § 1180 odst. 1 o. z., nebylo-li jinak určeno, přispívá vlastník jednotky na správu domu a pozemku ve výši odpovídající jeho podílu na společných částech.

15. Podle § 1181 odst. 1 o. z., vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala, zpravidla nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období.

16. Předložené listinné důkazy hodnotil soud podle § 132 o.s.ř. a dospěl k závěru, že žaloba je v rozsahu po jejím částečném zpětvzetí důvodná.

17. Žalovaný je v katastru nemovitostí veden jako spoluvlastník předmětné bytové jednotky, a to v režimu společného jmění manželů s jeho bývalou manželkou. I když žalobce v doplnění žaloby nesprávně uváděl, že byt je ve výlučném vlastnictví žalovaného, ze shora uvedených zjištění vyplývá, že manželství žalovaného zaniklo právní mocí rozsudku o rozvodu dne , datum, , přičemž z ničeho nevyplynulo, že by mezi bývalými manžely došlo k vypořádání ohledně společného bytu (řízení o vypořádání SJM vedené pod sp. zn. 14 C 78/2020 bylo zastaveno). Podle § 741 o. z. tak uplynutím lhůty tří let od zániku manželství nastala zákonná fikce vypořádání, kdy společná nemovitá věc je nadále v podílovém spoluvlastnictví obou bývalých manželů, jejichž podíly jsou stejné. Žalovaný byl proto v žalovaných obdobích podílovým spoluvlastníkem předmětného bytu s podílem ve výši jedné ideální poloviny. Své spoluvlastnictví k bytu ostatně žalovaný ani nijak nepopíral.

18. Žalovaný nepopíral důvod ani výši dluhu, uznal jej však ve výši jedné poloviny s tím, že druhou část zažalované částky by měl žalobce požadovat po jeho bývalé manželce. Soud konstatuje, že ani skutečnost, že žalovaný je toliko spoluvlastníkem dané bytové jednotky, nezakládá oprávněnost zažalovaného nároku jen ohledně jedné poloviny a nezbavuje žalovaného platební povinnosti vůči žalobci, pokud byl zažalován pouze on. Žalovaný a jeho bývalá manželka mají postavení solidárních dlužníků. Závazek vůči žalobci je nedělitelný ve smyslu § 1869 o. z. (podle kterého, „nedělitelné plnění může věřitel požadovat na kterémkoli z několika dlužníků, ledaže z povahy závazku plyne, že dluh může být splněn jen společnou činností dlužníků“), kdy věřitel může požadovat na kterémkoliv z několika dlužníků splnění dluhu. Zažalovaná plnění související se správou domu, placením úhrad za služby a příspěvky do fondu oprav nepředstavují dělitelné plnění, kdy by si každý z dlužníků měl plnit pouze a jen svůj díl dluhu. Naopak jedná se o závazek, kdy žalobce coby věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících nebo jen na některých nebo na kterémkoliv ze spoludlužníků. Bylo tedy čistě volbou žalobce, zda bude žalovat toliko žalovaného, přičemž není podstatné, proč se rozhodl nepožadovat zaplacení dlužné částky také po bývalé manželce žalovaného. Soud proto nepovažoval za potřebné se blíže zabývat tím, který z bývalých manželů ve sledovaném období užíval předmětnou bytovou jednotkou, zda měla bývalá manželka žalovaného do bytu přístup, neboť tyto otázky mohou mít významu pouze ve vztahu mezi žalovaným a jeho bývalou manželkou, avšak nikoli ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným. Pokud totiž jeden ze spoludlužníků splní věřiteli více, než odpovídá vzájemnému poměru mezi solidárními dlužníky, vzniká mu obecně (nejsou-li zde jiné překážky, např. dobré mravy či jiné specifické okolnosti případu) vůči druhému spoludlužníkovi regres, tj. právo po něm požadovat náhradu za plnění, které věřiteli za něho po právu sám poskytl.

19. Žalovaný jako spoluvlastník vymezené jednotky je v souladu se shora citovanými ust. § 1180 a § 1181 o. z. povinen přispívat na správu domu a pozemku a dále platit zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) dle zákona č. 67/2013 Sb. Soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1977/2015, podle kterého lze zálohové platby na služby poskytované v souvislosti s užíváním nemovitosti, které podléhají zúčtování, požadovat pouze tehdy, pokud se tyto platby staly splatnými a zároveň ještě nebylo vyhotoveno příslušné roční vyúčtování těchto plateb. Jakmile je takové vyúčtování vyhotoveno a nastala jeho splatnost, lze po nájemci požadovat pouze případný nedoplatek z tohoto vyúčtování, nikoliv již zaplacení zálohových plateb na dané období. Zaplacení samotných záloh se pronajímatel po datu, kdy mělo dojít k vyúčtování, již domáhat nemůže, ale do té doby vzniklý nárok na poplatek (úrok) z prodlení z těchto záloh mu nezaniká.

20. Žalovanému coby (spolu)vlastníkovi bytové jednotky vznikla mimo jiné povinnost hradit formou měsíčních plateb zálohy na služby spojené s užíváním nemovitosti, které podléhají ročnímu zúčtování, a to na vodné a stočné částky ve výši 546 Kč, na teplo na vytápění ve výši 1 509 Kč, na čištění a údržbu komínů ve výši 15 Kč, na osvětlení společných prostor ve výši 52 Kč, na údržbu osobního výtahu ve výši 154 Kč a na společnou TV+R anténu ve výši 19 Kč, Vedle toho byl žalovaný povinen hradit (fixní) poplatek na správu domu ve výši 179 Kč za leden 2021, 184 Kč za únor 2021 až leden 2022 a 191 Kč od února 2022 do prosince 2022. Žalobce prokázal, že za uvedená období žalovaný na předepsaných zálohách neuhradil ničeho, stejně tak dlužil za předchozí období. Celkem tedy žalovanému bylo za roky 2021 a 2022 předepsáno na zálohách a fixním poplatku na správu domu částka 59 568 Kč. Žalobce následně provedl vyúčtování služeb za roky 2021 a 2022, splatných ke dni 30. 6. 2022 a 30. 6. 2023, přičemž rozdíl mezi předepsanými zálohami a skutečnými náklady pak použil na dlužné zálohy za služby. Rozdíl mezi předepsanými zálohami a skutečnými náklady za rok 2021 ve výši 9 222 Kč byl zčásti započten na dlužné, nezažalované starší období roku 2020 (tento postup odpovídá § 1933 o. z., podle kterého je-li dlužník dlužen z několika závazků k plnění stejného druhu a neurčí-li při plnění, na který dluh plní, započte se plnění nejprve na závazek, o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul, jinak na závazek nejméně zajištěný. Při stejné míře zajištění několika závazků se plnění započte nejprve na závazek nejdříve splatný) a co do zbylé částky 1 287 Kč pak na dluh za leden 2021. Rozdíl mezi předepsanými zálohami a skutečnými náklady za rok 2022 ve výši 13 049 Kč byl opětovně v souladu s § 1933 o. z. kompenzován dluh na (nejstarších) zálohách za služby za období leden až červen 2021. Žalovaný tudíž zůstal žalobci dlužen částku 45 232 Kč.

21. Tím, že tyto příspěvky za jednotlivé měsíce nebyly žalovaným zaplaceny řádně a včas, má žalobce v souladu s § 1970 o. z. rovněž nárok na úroky z prodlení, jehož výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to vždy z výše dlužné částky příspěvku od prvního dne prodlení v zákonné výši. Splatnost příspěvku žalovaného nastala vždy posledního dne následujícího měsíce po měsíci, za který měl být hrazen. S ohledem na shora uvedený rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1977/2015 a provedené vyúčtování záloh na služby vznikl žalobci v případě dlužného příspěvku za leden 2021 nárok na úrok z prodlení od 1. 3. 2021 pouze do data splatnosti vyúčtování služeb za rok 2021. V případě měsíců února 2021 až května 2021 pouze do data splatnosti vyúčtování služeb za rok 2022. V případě měsíce června 2021 zůstal žalovaný po provedeném zápočtu dlužen částku 533 Kč, a proto má za tento měsíc žalobce právo na zákonný úrok z prodlení z částky 2 479 Kč od 1. 8. 2021 do 30. 6. 2023 a ze zbylé dlužné částky 533 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení. V případě zbylých měsíců července 2021 až prosince 2022 nemělo provedené vyúčtování na výslednou dlužnou částku vliv (resp. výše dluhu se zde nezměnila) a žalobci tudíž zůstal nárok na úroky z prodlení z dlužných částek od prvního dne prodlení až do jejich zaplacení.

22. Za užívání bytové jednotky vznikla žalovanému dále povinnost hradit každý měsíc příspěvky do fondu oprav ve výši 2 000 Kč, a to vždy do posledního dne následujícího měsíce. Tyto příspěvky jsou fixní a nepodléhají ročnímu zúčtování. Žalobce prokázal a žalovaný jakkoliv nevyvrátil, že žalovaný této povinnosti nedostál a za období od června 2020 až prosince 2022, tedy po dobu celkem 31 měsíců, mu vznikl dluh z titulu nedoplatku do fondu oprav ve výši 62 000 Kč. Tím, že příspěvky do fondu oprav za jednotlivé měsíce nebyly zaplaceny řádně a včas, má žalobce rovněž v souladu s § 1970 o. z. nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to vždy od první dne prodlení s úhradou každého dlužného příspěvku.

23. Lze tedy uzavřít, že žalobce prokázal svůj nárok, její žaloba je důvodná, proto jí soud vyhověl a k plnění určil zákonnou lhůtu dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

24. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. Řízení bylo částečně zastaveno z důvodů na straně žalobce, nikoliv pro chování žalovaného. neboť žalobce měl ve věci pouze částečný úspěch a náleží mu tedy právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jeho procesního úspěchu a neúspěchu ve věci. Žalobce požadoval po žalovaném zaplacení částky 120 281 Kč, přičemž byl úspěšný co do částky 107 232 Kč. Žalobce tak byl ve věci úspěšný z 89 % a z 11 % neúspěšný. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 812 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 5 940 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé – žaloba) a z částky 2 970 Kč za jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 2 vyhlášky (jednoduchá výzva k plnění), za který mu náleží odměna ve výši jedné poloviny, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Dohromady přiznal soud žalobci (včetně 21% DPH z odměny a náhrad advokáta) náhradu nákladů řízení ve výši 23 869,5 Kč. Žalobci vznikl nárok na 78 % z celkových nákladů, tj. na částku 18 618 Kč. Soud nepřiznal žalobci samostatně odměnu za doplnění žaloby včetně částečného zpětvzetí žaloby, neboť toto podání mělo a mohlo být součástí žaloby a nejedná se o úkon, který by měl jít k tíži procesně neúspěšného žalovaného.