27 C 92/2023

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl soudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o vydání bezdůvodného obohacení

I. Řízení se zastavuje co do zaplacení částky 24 743 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 743 Kč od 16. 5. 2023 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 93 896 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 93 896 Kč od 30. 8. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 361 Kč, úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 94 257 Kč od 16. 5. 2023 do 29. 8. 2023 a úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 361 Kč od 30. 8. 2023 do zaplacení.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 11 958 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobkyni se vrací část soudního poplatku ve výši 240 Kč.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 119 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od podání žaloby dne 16. 5. 2023 do zaplacení. Žalobkyně se stala výlučnou vlastnicí bytové jednotky [číslo] v budově [adresa žalované a žalobkyně] na základě usnesení soudního exekutora o udělení příklepu ze dne 18. 3. 2020, s právní mocí dne 18. 4. 2020. Od doby příklepu až do jeho nedobrovolného vyklizení dne 26. 4. 2023 byt užívala žalovaná, a to bez právního důvodu, a aniž by za to žalobkyni cokoliv hradila. Tržní cena pronájmu daného bytu činí 12 000 Kč měsíčně. Zažalovaná částka představuje výši bezdůvodného obohacení žalované za bezesmluvní užívání bytu v období od 1. 9. 2022 do 26. 4. 2023, tedy za dobu 238 dnů. Žalobkyně dále poukázala, že rozsudkem zdejšího soudu ze dne 3. 8. 2021, č. j. 4 C 85/2021-153 bylo žalované uloženo uhradit žalobkyni bezdůvodné obohacení za bezesmluvní užívání daného bytu ve výši 112 554 Kč za dobu od 18. 4. 2020 do 22. 3. 2021 a rozsudkem ze dne 16. 2. 2023, č. j. 14 C 153/2022-133 bezdůvodné obohacení ve výši 207 517 Kč za dobu od 23. 3. 2021 do 31. 8. 2022.

2. Žalovaná zažalovaný nárok ani zčásti neuznala. Na úkor žalobkyně se neobohacuje. Byt neprodala, naopak došlo k jeho nezákonnému přepsání dle„ 137 Ex 16445/11-14 -2018“, aniž by měla dluhy. Rozhodnutí nadepsaného soudu ve věci sp. zn. 6 C 232/2020, 4 C 85/2021, 14 C 153/2022 jsou, stejně jako jednotlivá rozhodnutí soudních exekutorů, nezákonná. Plynová přípojka na bytě byla zrušena již v roce 2008.

3. Žalobkyně následně vzala žalobu zpět co do částky 24 743 Kč, neboť při výpočtu výše bezdůvodného obohacení došlo k početní chybě. Dle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala žalobu v uvedeném rozsahu zpět, soud řízení v souladu s uvedenými ustanoveními zčásti zastavil, jak plyne z výroku I. tohoto rozsudku. Jelikož k tomuto procesnímu úkonu žalobkyně došlo před jednáním ve věci samé, souhlasu žalované k částečnému zastavení řízení nebylo třeba. Předmětem řízení se tak stal požadavek žalobkyně na zaplacení částky 94 257 Kč s příslušenstvím.

4. Protože žalobkyně vzala svou žalobu zčásti zpět ještě před prvním jednáním ve věci, rozhodl soud výrokem V. podle § 10 odst. 3 ve spojení s § 6a odst. 3 a § 6 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, o vrácení soudního poplatku (složeného ve výši 5 950 Kč), sníženého o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, a to ve výši 240 Kč (při zohlednění výše předmětu řízení). Ten jí bude vrácen po právní moci tohoto rozhodnutí (§ 10a odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.).

5. Žalobkyně výslovně souhlasila s rozhodnutím o věci bez nařízení jednání. Žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila. Soud proto ve věci rozhodl postupem dle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť o nároku bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů.

6. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav:

7. Žalobkyně je výlučnou vlastnicí bytu [adresa] budově [obec], [adresa], nacházející se na parcele [číslo] v k.ú. [obec]. Nabývacím titulem bylo usnesení soudního exekutora o udělení příklepu [číslo jednací] ([číslo jednací]) ze dne 18. 3. 2020, právní moc ke dni 18. 4. 2020. Předmětný byt původně vlastnila žalovaná společně s manželem [jméno] [příjmení] (viz výpisy z katastru nemovitostí pro [katastrální uzemí], [list vlastnictví]).

8. Jak plyne z předloženého odhadu realitní společnosti [právnická osoba] ohledně tržní ceny pronájmu ze dne 3. 1. 2023, obvyklé měsíční nájemné obdobných bytů o velikosti 3+1 se v dané lokalitě pohybuje od 12 000 Kč až po 15 000 Kč měsíčně. K předmětné nemovité věci byla odhadnuta tržní cena pronájmu 12 000 Kč měsíčně.

9. Jak soud ověřil ze spisu vedeného pod sp. zn. 6 C 232/2020, rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 1. 12. 2021 č. j. 19 Co 156/2021-385, který nabyl právní moci dne 3. 1. 2022, byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. 6. 2021, č. j. 6 C 232/2020-173, jímž soud uložil žalované povinnost vyklidit předmětnou bytovou jednotku do 15 dnů od právní moci rozsudku. Proti žalované byla soudním exekutorem Mgr. Martinem Kubenou, Exekutorský úřad Brno, vedena exekuce pod sp. zn. 227 EX 110/22-9 k vymožení povinnosti vyklidit předmětný byt a usnesením nadepsaného soudu ze dne 30. 1. 2023, č.j. 51 EXE 154/2022-138 byl zamítnut návrh povinné (žalované) na zastavení exekuce. Dovolací řízení bylo zastaveno.

10. Soud ze spisu vedeného pod sp. zn. 4 C 85/2021 ověřil, že nadepsaný soud rozsudkem ze dne 3. 8. 2021, č. j. 4 C 85/2021-153 uložil žalované uhradit žalobkyni bezdůvodné obohacení za užívání daného bytu ve výši 112 554 Kč za dobu od 18. 4. 2020 do 22. 3. 2021. Uvedený rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2022, č. j 38 Co 203/2021-337. Dovolání i ústavní stížnost žalované byly odmítnuty.

11. Jak soud ověřil ze spisu vedeného pod sp. zn. 14 C 232/2022, nadepsaný soud rozsudkem ze dne 16. 2. 2023, č. j. 14 C 153/2022-133 zavázal žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 207 517 Kč za bezesmluvní užívání bytové jednotky po dobu od 23. 3. 2021 do 31. 8. 2022.

12. Žalovaná spolu se svým vyjádřením k žalobě soudu předložila velké množství dalších listin datovaných od r. 2001 až 2023, z nichž ovšem soud nezjistil žádné skutečnosti vztahující se k zažalovanému nároku a které na výsledku věci nemohly ničeho změnit, jelikož se netýkaly předmětu tohoto řízení, a nebyly s to vyvrátit existenci či výši bezdůvodného obohacení v rozhodném období. Některé z nich žalovaná ani nezmínila a neoznačila k důkazu ve svém vyjádření k žalobě ze dne 1. 9. 2023. Jednalo se vesměs o přípisy žalované na různé orgány brojící proti exekuci, proti dluhům a proti předchozím řízením vedeným u tohoto soudu (jak v rámci shora vymezených civilních řízení, tak i řízení exekučního, řízení o soudní úschově, jakož i řízení trestního vedeného pod sp. zn. [spisová značka], v němž byla žalovaná uznána vinnou z protiprávního užívání předmětné bytové jednotky) apod.

13. Podle § 1012 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Podle § 1042 o. z., vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

14. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2999 odst. 1 o. z., není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

15. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Soud má na základě předložených a shromážděných listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně se dne 18. 4. 2020 stala na základě příklepu soudního exekutora výlučnou vlastnicí bytu [číslo] v [obec]. Žalovaná byt užívala až do dne 26. 4. 2023, kdy byla exekučně (nedobrovolně) vystěhována. Žalovaná, byť se k věci vyjádřila a předložila obšírné množství důkazů, nikterak nepopírala tvrzení žalobkyně, že byt po zažalované období nevyklidila, že jej užívala bez právního důvodu, a aniž by za to žalobkyni čehokoliv hradila. Je tak zřejmé, že žalovaná byt užívala po zažalované období, tedy od 1. 9. 2022 do 26. 4. 2023 (tedy po dobu celkem 238 dnů) bez právního důvodu a bez toho, že by žalobkyni jakkoliv kompenzovala užívání jejího vlastnictví. Užíváním nemovitosti se žalovaná tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila dle § 2991 o. z., pročež je povinna žalobkyni vydat to, o co se užíváním bytové jednotky obohatila. Soud proto jako oprávněný posoudil nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení ve formě peněžitého plnění dle § 2999 o. z. Peněžitá náhrada za užívání věci bez právního důvodu musí být poskytnuta ve výši obvyklého nájemného vynakládaného za užívání stejné nebo obdobné věci v daném místě, čase a za obdobných podmínek (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 946/2013). Obvyklé nájemné dané tržní jednotky činí 12 000 Kč měsíčně. Soud tuto částku posoudil jako přiměřenou, odpovídající obvyklému nájemnému a svou výší nikterak nevybočující obdobným případům, přičemž vychází ze stanoviska renomované realitní kanceláře. Žalovaná se proti této částce nějak nebránila a námitky proti ní neuplatnila. Za této situace proto nepovažoval soud za potřebné a hospodárné zadávat vypracování znaleckého posudku. Výši bezdůvodného obohacení je podle soudu nutno stanovit za každý den trvání bezesmluvního užívání bytu. Nájemné za jeden den bezesmluvního užívání při obvyklém nájemném 12 000 Kč měsíčně činí 394,52 Kč. Za období od 1. 9. 2022 do 26. 4. 2023, tedy za dobu 238 dnů, činí bezdůvodné obohacení odpovídající obvyklému nájemnému celkem 93 896 Kč. Jelikož žalobkyně požadovala po částečném zpětvzetí žaloby částku 94 257 Kč, soud žalobu zamítl co do částky 361 Kč.

17. Pokud jde o ne vždy zcela srozumitelné námitky žalované, že byt byl exekutorem vydražen neoprávněně, ničeho nedluží a že je tedy nadále vlastnicí předmětného bytu, k tomu soud uvádí, že námitky proti dražbě lze uplatnit pouze dle § 336k o.s.ř. (ve spojení s § 336c odst. 1 o. s. ř.), který stanovuje postup v případě nesouhlasu s usnesením o příklepu. Se svými námitkami však žalovaná nebyla v rámci exekučního řízení úspěšná a nyní se již v rámci nalézacího řízení o vydání bezdůvodného obohacení ze neoprávněné užívání bytu nemůže domáhat neplatnosti dražby ani vlastnictví dané bytové jednotky. Otázka vlastnictví žalobkyně k předmětné bytové jednotce přitom byla řešena v rámci řízení vedeného pod sp. zn. 6 C 232/2023, v němž byla pravomocně zavázána k vyklizení bytu (což bylo následně i exekučně vykonáno).

18. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena a není-li určena ani dohodou účastníků, jsou nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění. Žalobkyně s ohledem na konstantní odmítavý postoj žalované nevyzývala k vydání bezdůvodného obohacení předžalobní či jinou výzvou a ani jí nezasílala na vědomí samotnou žalobu. Za takové situace je třeba za kvalifikovanou výzvu k plnění považovat samotnou žalobu. Podle § 41 odst. 3 o. s. ř. je tento hmotněprávní úkon učiněný vůči soudu účinný i vůči žalované straně, a to ovšem až od okamžiku, kdy se o něm v řízení žalovaná dozvěděla (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2842/2007 nebo ze dne 4. 6. 2008, sp. zn. 25 Cdo 2854/2006). V posuzované věci pak soud vázal splatnost závazku na okamžik doručení žaloby žalované, k čemuž ze strany soudu došlo 28. 8. 2023. Povinnost plnit měla žalovaná bez zbytečného odkladu podle § 1958 odst. 2 o. z., tedy dne 29. 8. 2023, pročež se do prodlení dostala následujícího dne, tj. 30. 8. 2023. Teprve od posledně uvedeného data mohla žalobkyně oprávněně požadovat po žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. I když byl v tomto případě okamžik prodlení žalované odvislý od aktivity soudu spočívající v doručení žaloby žalované, je třeba konstatovat, že bylo procesní volbou žalobkyně samostatně nevyzývat žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení za zažalovanou dobu. Tento závěr pak platí nezávisle na tom, že žalovaná si jistě musela být vědoma bezesmluvního užívání, stejně jako možnosti žalobkyně po ní soudní cestou žádat vydání bezdůvodného obohacení. K poukazu žalobkyně, že úroky z prodlení požaduje až od okamžiku podání žaloby, nikoliv za každý měsíc prodlení, soud v odkazem na shora uvedené dodává, že nárok na úroky z prodlení z částky bezdůvodného obohacení je nutné vázat na výzvu k plnění. Je třeba rozlišovat mezi existencí samotného nároku na vydání obohacení (tedy, že se žalovaná obohacovala na úkor žalobkyně každý započatý den bezesmluvního užívání nemovitosti) a nárokem na zaplacení úroků z prodlení z částky bezdůvodného obohacení, který je vázán právě na splatnost. Splatnost částky bezdůvodného obohacení nenastává automaticky každý měsíc (jako by tomu mohlo být kupř. v případě existujícího nájemního vztahu, který ale mezi účastníky nikdy neexistoval), ale až okamžikem doručení výzvy k plnění.

19. Soud proto přiznal žalobkyni právo na zákonné úroky z prodlení z přisouzení částky 93 896 Kč až od 30. 8. 2023 do zaplacení. Žalobu v části týkající se příslušenství naopak zamítl za dobu od 16. 5. 2023 do 29. 8. 2023, a to s přihlédnutím k přisouzené částce a částce, v níž žalobkyně vzala žalobu zpět, když po tuto dobu a v uvedeném rozsahu nebyla žalovaná v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta prvá tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nicméně zavinila částečné zastavení řízení a v malé části byla v řízení neúspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce odpovídající poměru jejího úspěchu a neúspěchu ve věci. Žalobkyně původně požadovala po žalované zaplacení částky 119 000 Kč, přičemž byla ve věci úspěšná co do částky 93 896 Kč. Poměr jejího úspěchu a neúspěchu ve věci tedy činí 79 % a 21 %.

21. Náklady řízení v dané věci představuje soudní poplatek v poměrné části 5 710 Kč (z původně zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 950 Kč bude žalobkyni s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby vrácena částka 240 Kč) a náklady zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 119 000 Kč sestávající z částky 5 860 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 dané vyhlášky (převzetí a příprava zastoupení a sepis žaloby; soud považoval doplnění žaloby za jeden úkon právní služby společně s žalobou, neboť doplnění žaloby směřovala k unesení břemene tvrzení žalobkyně) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 dané vyhlášky. Dohromady přiznal soud žalobkyni (včetně 21% DPH z odměny a náhrad advokátky) náhradu nákladů řízení ve výši 20 617 Kč. Žalobkyně má ovšem právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jejího úspěchu a neúspěchu, a proto jí přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 58 % celkových nákladů, tedy 11 958 Kč.

22. Soud přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení i přesto, že žalobkyně před podáním žaloby k soudu nezaslala žalované žádnou výzvu k plnění. Soud shledal, že ve věci nastal ust. § 142a odst. 2 o. s. ř. předpokládaný výjimečný důvod hodný zvláštního zřetele, pro který bylo možno žalobkyni náhradu nákladů řízení přiznat (k možnosti aplikace daného ustanovení viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013 a ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2620/2014). Z postoje žalované k podané žalobě je zjevné, že neuznává ani co do základu ani výše jakýkoliv nárok žalobkyně na úhradu za užívání bytu, a to nejenom v tomto řízení, ale i v rámci předchozích řízeních vedených u tohoto soudu pod sp. zn. 6 C 232/2020, 4 C 85/2021 a 14 C 153/2022. Nejedná se zde tedy kupř. o situaci, kdy by prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení spočívalo v pouhém opomenutí či nějakých omluvitelných důvodech. Soud má za to, že zaslání předžalobní výzvy by v dané věci nevedlo ani k případnému předžalobnímu jednání účastníků o smírném (mimosoudním) vyřešení věci, jelikož žalovaná nebyla ochotna ani zčásti uhradit svůj závazek vůči žalobkyni ani po podání žaloby. Bylo by tak pouhým formalismem podmiňovat přiznání náhrady nákladů řízení existencí předžalobní upomínky.

23. Lhůta k plnění jak k vydání bezdůvodného obohacení s příslušenstvím, tak i k zaplacení vzniklých nákladů řízení byla coby třídenní stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Soud ve věci neshledal důvody pro stanovení jiné nežli této zákonné lhůty.