27 C 97/2023

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 42 061,54 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do zaplacení částky 42 061,54 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 368,23 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 050,6 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 929,28 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 15 060,51 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení, zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 42 061,54 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 16. 10. 2020 [číslo] kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] Ta poskytla žalovanému v den uzavření smlouvy o úvěru v hotovosti finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny uhradit také kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 487 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 20 100 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 143 Kč a úhradu za umožnění hradit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště ve výši 6 000 Kč, celkem tedy částku 62 730 Kč, a to v 17 měsíčních splátkách po 3 690 Kč, když celý úvěr měl být splacen ke dni 16. 3. 2022. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, naposledy uhradil dne 29. 8. 2021 částku 1 500 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného se zaplacením splátek, se stala zbylá nesplacená část úvěru včetně příslušenství splatnou, žalovaný měl přitom všechny splátky uhradit do 16. 3. 2022. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 15 060,51 Kč, úroku ve výši 868,77 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru a za uzavření smlouvy ve výši 9 561,36 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 495,22 Kč, úhrady za možnost platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 854,14 Kč, smluvní pokuty ve výši 12 221,54 Kč, úroku za dobu od 17. 3. 2022 do 19. 10. 2022 ve výši 2 050,60 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 15 060,51 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 368,23 Kč za dobu od 16. 3. 2022 do 19. 10. 2022 a zákonného úroku z prodlení 11,75 % ročně z částky 15 929,28 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaný nárok neuznal, uvedl, že ode dne zrušení jemu schváleného oddlužení dne 30. 5. 2022 se žalobkyně opakovaně pokoušela svoji pohledávku prodat prostřednictví pražských firem [anonymizována dvě slova], [příjmení] a [právnická osoba] bez ohledu na prohlášení osobního bankrotu na žalovaného. Opakované vyhrožování žalobkyně řešil i s Policií ČR a příslušnými soudy.

3. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že na základě žádosti žalovaného byla mezi žalovaným a společností [právnická osoba] dne 16. 10. 2020 uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě této smlouvy částku 30 000 Kč a žalovaný se tuto částku zavázal vrátit společně s úrokem 3 487 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru 20 100 Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu 3 143 Kč a inkasním poplatkem ve výši 6 000 Kč v 17 měsíčních splátkách po 3 690 Kč pod ztrátou výhody splátek v případě neuhrazení byť jedné splátky řádně a včas. Z textu smlouvy je zřejmé, že žalovaný převzal shora uvedenou částku 30 000 Kč v hotovosti v místě svého bydliště. Ve smlouvě pak byla dále pro případ porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoli splátku řádně a včas sjednána smluvní pokuta. V článku s názvem„ Splatnost úvěru a výše úroku“ bylo pro případ varianty úvěru se 17 měsíčními splátkami uvedeno, že úrok činí 15 % ročně.

5. Žalobkyně dále doložila žádost o úvěr podepsanou žalovaným ze dne 15. 10. 2020. Žalovaný uvedl, že je zaměstnaný a pobírá sirotčí důchod. Žalovaný v žádosti uvedl, že má mzdu/příjem z podnikání ve výši 6 479 Kč měsíčně, důchod/sociální dávky ve výši 16 477 Kč měsíčně, na bydlení a energie vynakládá 3 000 Kč měsíčně, za dopravu jídlo a osobní náklady 6 320 Kč měsíčně, měsíční splátky stávajících půjček činí 3 984 Kč. K těmto tvrzením nebyly doloženy žádné doklady, pouze bylo zaškrtnuto, že měly být doloženy žalovaným výplatní pásky, pracovní smlouva a jiný doklad (poštovní poukázka). Žalovaný dále uvedl, že bydlí v nájmu, vyživuje jedno dítě a má střední vzdělání.

6. Z přehledu úhrad bylo zjištěno, že žalovaný uhradil na dluh celkem 32 890 Kč, naposledy hradil dne 29. 8. 2021 částku 1 500 Kč, poté přestal splátky splácet. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek, obsahující i seznam pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, žalovanému byla tato skutečnost oznámena dopisem ze dne 7. 12. 2022. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou k plnění ze dne 28. 3. 2023 s tím, aby dluh zaplatil do 12. 4. 2023 ([právnická osoba]). Předžalobní výzva byla odeslána 29. 3. 2023.

7. Lustrací v insolvenčním rejstříku soud ověřil, že vyhláškou Krajského soudu v Brně č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne 16. 9. 2021, bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci žalovaného. Usnesením krajského soudu č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne 4. 10. 2021, byl zjištěn úpadek žalovaného a bylo mu povoleno oddlužení. Usnesením č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne 18. 2. 2022, bylo schváleno oddlužení žalovaného plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Usnesením č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne 30. 5. 2022, bylo schválené oddlužení žalovaného zrušeno a insolvenční řízení bylo zastaveno. Usnesení nabylo právní moci 26. 7. 2022.

8. Dále žalovaný předložil soudu e-mailovou zprávu ze dne 15. 2. 2023 od společnosti [anonymizována dvě slova], ve které bylo uvedeno, aby je žalovaný kontaktoval kvůli závazku [právnická osoba], společnost převzala vymáhání dluhu. E-mailem ze dne 20. 2. 2023 společnost [anonymizována dvě slova] vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky s tím, že žalobkyně odkoupila dluh od společnosti [právnická osoba] Dále byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu e-mailovou zprávou ze dne 22. 2. 2023. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou k plnění ze dne 28. 3. 2023 s tím, aby dluh zaplatil do 12. 4. 2023 (žalobkyně byla zastoupena [právnická osoba]).

9. Na základě návrhu ze dne 22. 2. 2023 na zahájení soudního řízení proti [anonymizována dvě slova] žádal žalovaný soud o zahájení řízení pro trestný čin pokus o vydírání a trestný čin krádeže. Žádost byla odůvodněna tím, že dne 20. 2. 2023 měl být žalovanému zaslán výhružný e-mail o sankcích v případě okamžitého nesplacení dluhu. Žalovaný se domnívá, že jde o prorusky smýšlející mafiánskou organizaci s vazbami na dosud aktivní členy komunistické strany České republiky, žádá soud o asistenci příslušných bezpečnostních složek ČR. Dále žalovaný předložil návrh adresovaný Městskému soudu v Praze ze dne 19. 4. 2023 na zahájení řízení. V něm se domáhal toho, aby soud zamezil tomu, že třetí společnost [právnická osoba] obtěžuje protiprávně jeho osobu a žádal o zahájení soudního řízení o určení právního vztahu. [právnická osoba] se totiž dle jeho tvrzení v dopise ze dne 28. 3. 2023 domáhala na základě zastoupení společnosti [právnická osoba] částky 47 316,26 Kč, přitom se jednalo o třetí společnost obtěžující protiprávně jeho osobu.

10. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Dle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Soud má po zhodnocení předložených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] a žalovaný podepsali dne 16. 10. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaný v den podpisu obdržel v hotovosti částku 30 000 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.

16. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by ji sjednal z pozice podnikatele. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru proto bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., neboť dané porušení povinnosti poskytovatele zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.).

17. Povinnost posouzení tzv. bonity spotřebitele chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Tato povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru nikterak vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. Bez dostatečného posouzení bonity klienta nelze podle soudu učinit závěr o nerizikovosti smluvního vztahu v tom směru, že bude celý závazek bez problémů splacen. Stejně tak ani nelze objektivně tvrdit, že úvěry s nižší částkou jistiny nebo kratší dobou splatnosti jsou z hlediska jejich„ návratnosti“ méně rizikové. Rovněž je třeba přihlížet k celkové částce, tj. k poplatkům, které se dlužník podpisem smlouvy zavazuje uhradit. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále pak na dopravu, stravování apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

18. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně relevantně prověřovala příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně v žalobě uvedla, že její předchůdkyně vycházela z údajů, které žalovaný uvedl v zákaznické kartě s tím, že neměla důvod pochybovat o věrohodnosti žalovaným sdělených informací. Co se týče samotné této listiny, soud konstatuje, že poskytovatel úvěru nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje, že jím poskytnuté informace jsou úplné a pravdivé. Prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky či pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení s odkazem na jeho poctivost.

19. Žalobkyně soudu sdělila, že nemá k dispozici kopie dokladů předložených žalovaným s tím, že zájemci o úvěr dokumenty a doklady pouze předkládají původní věřitelce při sjednávání a uzavírání smlouvy. V tomto směru argumentovala (s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, jehož názorem však není soud v posuzované věci autoritativně zavázán), že postačí, pokud listiny, z nichž poskytovatel úvěru vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy. Ačkoliv soud nezpochybňuje, zda žalovaný skutečně předložil tvrzené dokumenty týkající se jeho příjmů, podstatné je, že ani ze zákaznické karty neplyne, že by žalovaný předkládal jakékoliv dokumenty dokládající jeho výdajovou stránku. Je navíc nutné trvat na tom, že jestliže má soud z úřední povinnosti hodnotit, zda poskytovatel úvěru řádně zkoumal tzv. bonitu spotřebitele, musí mít nejen věřitel, ale také sám soud k dispozici podklady, z nichž je možné ověřit správnost informací sdělených spotřebitelem. Bez toho, aby poskytovatel úvěru doložil soudu veškeré doklady, jež měly být dle tvrzení uvedených v zákaznické kartě spotřebitelem předloženy, nelze mít za prokázané, že tyto doklady byly skutečně prověřeny a jde tak prakticky o pouhá tvrzení. S ohledem na § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. bylo přitom zákonnou povinností právní předchůdkyně žalobkyně nejenom žádat od žalovaného listiny potřebné pro řádné posouzení jeho způsobilosti splatit poskytnutý úvěr, ale rovněž i tyto podklady uchovávat po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. Soud tedy nemá za prokázané to, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala jednotlivé příjmy a zejména výdaje (a to i ve vztahu k jeho aktuálnímu dluhovému zatížení) žalovaného, aby bylo možné posoudit a ověřit si, že údaje obsažené v zákaznické kartě jsou správné a celistvé a rovněž si učinit úsudek o celkové majetkové situaci žalovaného, aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl pravidelně splácet po sjednanou dobu splátky úvěru, tj. nejenom poskytnutou jistinu, ale rovněž i úroky a ostatní poplatky, k jejichž úhradě se žalovaný při podpisu smlouvu zavázal. Nadto nebyly doloženo ani výstupy z lustrace žalovaného v registrech dlužníků.

20. Předmětnou smlouvu je proto ze všech shora uvedených důvodů třeba považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, tak měla vůči žalovanému od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny. Na základě smlouvy měl žalovaný vrátit poskytnutou částku 30 000 Kč, z níž uhradil 32 890 Kč, a proto žalobkyni nadále nedluží žádnou částku. Protože žalovaný uhradil poslední splátku dne 29. 8. 2021 a úrok z prodlení byl žádán žalobkyní od 16. 3. 2022, nevzniklo žalobkyni právo ani na žádný úrok z prodlení. Soud proto žalobu zcela zamítl.

21. Co se týče tvrzení žalovaného o tom, že mu žalobkyně a společnosti, které byly pověřeny vymáháním pohledávky za žalovaným, vyhrožovaly, soud neshledal, že by tomu tak skutečně bylo, když z předložených přípisů je zřejmé, že byl žalovaný pouze opakovaně vyzýván k úhradě svého dluhu, což je obecně zcela legitimním nárokem věřitele. Žalovaný byl sice po určitou dobu v insolvenci (od října 2021), když byl zjištěn jeho úpadek, avšak jeho oddlužení bylo zrušeno na základě usnesení krajského soudu ze dne 30. 5. 2022 a insolvenční řízení bylo zastaveno. Tato skutečnost není v dané věci právně relevantní. Žalobkyně podala žalobu až po pravomocném zastavení insolvenčního řízení, v němž žalovaný nebyl osvobozen od placení svých dluhů, a postupovala tak zcela zákonným způsobem 22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, ze spisu se však nepodává, že by mu nějaké náklady v tomto řízení vznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.