27 C 99/2022

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 37 945,24 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 37 945,24 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 256,8 Kč od 20. 11. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 26 688,44 Kč od 6. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 696 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaná zavázána uhradit částku 37 945,24 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv, které s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] Co do částky 26 688,44 Kč s příslušenstvím se jedná o nárok z titulu smlouvy o půjčce ze dne [datum], na základě které žalovaná čerpala půjčku ve výši 30 000 Kč. Dluh se zavázala splatit v souladu se smluvními podmínkami spolu s úrokem sjednaným ve výši 22,9 % ročně, a to v měsíčních splátkách po 960 Kč. Protože však žalovaná nesplácela půjčku řádně a včas, předchůdkyně žalobkyně zesplatnila půjčku ke dni 5. 12. 2019. Následně byla na základě smlouvy ze dne [datum] pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalobkyně za žalovanou eviduje dluh sestávající z jistiny ve výši 26 688,44 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 26 688,44 Kč od 6. 12. 2019 do zaplacení. Předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalované půjčku splatit před jejím sjednáním, a to zejména lustrací žalované v interních a externích databázích dlužníků, dále porovnala tvrzené příjmy a výdaje žalované. Žalobkyně vycházela z příjmu žalované 19 000 Kč měsíčně a měsíčních výdajů tvořených splátkami úvěrů 2 676 Kč, výdaji na bydlení 1 154 Kč, výdaji na živobytí 4 635 Kč a ostatními výdaji 2 000 Kč měsíčně.

2. Co do zaplacení částky 11 256,8 Kč s příslušenstvím se jedná o nárok z titulu smlouvy o kontokorentu ze dne [datum]. Na základě této smlouvy mohla žalovaná čerpat úvěr ve výši limitu 10 000 Kč formou přečerpání běžného účtu do záporného zůstatku. Dluh se žalovaná zavázela splácet v souladu se smluvními podmínkami spolu s úrokem. Protože však žalovaná neoprávněně překročila limit kontokorentu, zesplatnila předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 19. 11. 2019. Následně byla na základě smlouvy ze dne [datum] pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalobkyně za žalovanou eviduje dluh – jistinu ve výši 11 256,8 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 256,8 Kč od 20. 11. 2019 do zaplacení. Předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalované úvěr splatit před jeho sjednáním, a to zejména její lustrací v interních a externích databázích dlužníků, dále porovnala tvrzené příjmy a výdaje žalované.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud v souladu s § 115a o.s.ř. rozhodl bez nařízení jednání.

4. Z předložených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] v rámci posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěrů vycházela z údajů od žalované. Bylo využito i interních a externích datových zdrojů obsahujících informace o dlužnících, banka vycházela z Obecných pokynů Evropského úřadu pro bankovnictví pro posouzení úvěruschopnosti ze dne 19. 8. 2015 (EBA/GL/2015). Banka dále využila rovněž statistický model, tvrzené výdaje žalované byly poměřovány aktuálními statistickými daty státních úřadů, které zohledňovaly strukturu domácnosti, způsob bydlení, náklady na domácnost, životní minimum žalované atd. Došlo i k vyhodnocením rizikových/anti-fraud kontrol, hodnocení ukazatelů DTI/DSTI.

5. Z identifikace žádosti bylo zjištěno, že žalovaná dne 27. 12. 2018 požádala o úvěr. V žádosti uvedla, že vlastní dům, v domácnosti bydlí 4 osoby a vyživuje 1 osobu, je zaměstnána s příjmem 19 000 Kč měsíčně. Dále sdělila, že měsíčně splácí úvěry splátkami ve výši 800 Kč, její výdaje na živobytí jsou 4 000 Kč měsíčně a další výdaje 2 000 Kč měsíčně. Z úvěrových registrů bylo zjištěno splátkové zatížení žalované 2 676 Kč měsíčně. Předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] v rámci posuzování úvěruschopnosti nevycházela jen z údajů o výdajích sdělených žalovanou, když předchůdkyní žalobkyně započtené výdaje žalované na domácnost byly 1 154 Kč měsíčně, 3 410 Kč měsíčně bylo započteno jako částka přestavující životní náklady, 1 225 Kč měsíčně bylo započteno na vyživované dítě, 2 000 Kč měsíčně na další výdaje, celková platební kapacita žalované byla stanovena na 8 535 Kč měsíčně. K tomu byl doložen podrobný kreditní report. Žalovaná má dva kontokorentní úvěry, jeden do částky 5 000 Kč a druhý do částky limitu 20 000 Kč, dále měla sjednaný úvěr se splátkami 499 Kč měsíčně.

6. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] plyne, že společnost [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalované půjčku ve výši 30 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit v souladu se smluvními podmínkami i s úrokem ve výši 22,9 % ročně v pravidelných 48 měsíčních splátkách ve výši 960 Kč. Žalovaná se současně zavázala hradit i sjednané pojištění své schopnosti půjčku splácet částkou ve výši 63 Kč měsíčně. Dle bodu 6 smlouvy, v případě prodlení žalované s úhradou jakékoli splátky, mohla banka prohlásit půjčku za okamžitě splatnou a požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] a sazebník, ze kterého soud ověřil výši účtovaných poplatků. Žalované byl poskytnut formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a informační dokument o pojistném produktu.

7. Z důvodu porušení smluvních povinností, kdy žalovaná nesplácela sjednané splátky, došlo k zesplatnění dosud dlužné částky 26 688,44 Kč, a to na základě přípisu předchůdkyně žalobkyně ze dne 5. 12. 2019.

8. Na základě návrhu na uzavření smlouvy o kontokorentu [číslo] ze dne [datum] byla mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] uzavřena smlouva o kontokorentu, tj. povoleném přečerpání účtu žalované do záporného zůstatku na účtu do limitu 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala částku vrátit spolu s úrokem ve výši 19,9 % ročně. Dle bodu 4 a 6 smlouvy byl kontokorent splatný na požádání v případě přečerpání celkové výše kontokorentu. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] Nedílnou součástí smlouvy byl i sazebník, ze kterého soud zjistil výši účtovaných poplatků.

9. Z výpisu z účtu za listopad 2019 bylo zjištěno, že žalovaná přečerpala limit kontokorentu na částku mínus 11 256,80 Kč. Žalovaná byla vyzvána přípisem ze dne 20. 11. 2019 k úhradě dluhu ze smlouvy o kontokorentu a byl jí oznámen převod aktuálně čerpaného kontokorentu na samostatný účet banky.

10. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (včetně potvrzení o zaplacení úplaty, předávacího protokolu, přílohy [číslo]) došlo k postoupení pohledávek za žalovanou na žalobkyni. To bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 12. 1. 2021. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka ze dne 29. 7. 2021, na základě které byla vyzvána k úhradě dlužné částky.

11. Podle § 2665 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 1931 o. z., bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

13. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

15. Soud vzal za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] před sjednáním„ smlouvy o půjčce“ a smlouvy o kontokorentu řádně posoudila schopnost žalované úvěry splatit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když byl vzat v úvahu příjem žalované 19 000 Kč měsíčně a současně byla vzata v úvahu i částka životního minima jednotlivce v roce 2019 ve výši 3 410 Kč měsíčně dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, částka statistických nákladů na bydlení, další náklady žalované. Žalovaná byla lustrována v registrech dlužníků a bylo vzato v úvahu její stávající dluhové zatížení. Soud má z žalobkyní předložené úvěrové smlouvy za prokázané, že [právnická osoba] uzavřela dne [datum] s žalovanou smlouvu označenou jako„ smlouva o půjčce“, svým obsahem odpovídající smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, které se zavázala splatit v souladu se smluvními podmínkami, a to i se smluvním úrokem, jehož výši považuje soud za přiměřenou a nevybočující z požadavků dobrých mravů. Žalovaná se zavázala uhradit i související poplatky dle sazebníku a poplatek za uzavřené pojištění schopnosti splácet. Žalovaná však v rozporu se smluvním ujednáním nesplácela splátky spotřebitelského úvěru řádně a včas, předchůdkyně žalobkyně proto pohledávku zesplatnila v souladu se smluvními podmínkami a s § 1931 o. z. Tím se stal zůstatek úvěru splatným. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z., která je tak aktivně legitimována k vymáhání daných pohledávek. Žalobkyni vznikl nárok na vrácení úvěru, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené skutečnosti, kdy žalobkyně svá tvrzení řádně doložila důkazy a žalovaná skutečnosti tvrzené žalobkyní nijak nevyvrátila, soud žalobkyni přiznal nárok na zaplacení 26 688,44 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z této částky od 6. 12. 2019 do zaplacení.

16. Soud má dále z předložené smlouvy o kontokorentu ze dne [datum] za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru podle § 2665 o. z. ve spojení s § 2395 o. z., na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky do limitu 10 000 Kč formou přečerpání běžného účtu do záporného zůstatku. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v souladu se smluvními podmínkami, a to i s úrokem. Žalovaná se zavázala uhradit i související poplatky dle sazebníku. Žalovaná však v rozporu se smluvním ujednáním přečerpala úvěrový limit do nepovoleného debetního zůstatku, předchůdkyně žalobkyně proto pohledávku – zůstatek kontokorentního úvěru – zesplatnila v souladu se smluvními podmínkami. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalobkyni tak vznikl nárok na vrácení úvěru, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené skutečnosti, kdy žalobkyně svá tvrzení řádně doložila důkazy a žalovaná skutečnosti tvrzené žalobkyní nijak nevyvrátila, soud žalobkyni přiznal jí požadovaný nárok na zaplacení částky 11 256,8 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 256,8 Kč od 20. 11. 2019 do zaplacení.

17. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, proto jí soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal náhradu nákladů řízení, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 518 Kč a dále náklady právního zastoupení, tj. odměnu za zastupování účastníka advokátem ve výši 1 500 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za tři úkony právní služby po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní výzva k plnění). Soud nepřiznal odměnu za doplnění žaloby, neboť toto podání mělo být součástí samotné žaloby. Za každý provedený úkon pak náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, tj. celkem částka 300 Kč. Dohromady přiznal soud žalobkyni (včetně 21% DPH z odměny a náhrad advokáta) náhradu nákladů řízení ve výši 3 696 Kč. Soud aplikoval § 14b vyhlášky, jelikož se zde jedná o formulářovou žalobu v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, tj. o návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob a účastníků předmětu řízení dostatečně individualizován, kdy základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Z rozhodovací praxe soudu je známo, že obdobné návrhy žalobkyně podala mnohokrát (sp. zn. 4 C 186/2022, 4 C 326/2021, 6 C 269/2022).