28 C 135/2025

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Rozehnalovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované , narozený Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupený obecnou zmocněnkyní Jméno zmočněnkyně A bytem Adresa zmočněnkyně A 2. Jméno zmočněnkyně B , narozená Datum narození zmočněnkyně B bytem Adresa zmočněnkyně B zastoupená obecnou zmocněnkyní Jméno zmočněnkyně C bytem Adresa zmočněnkyně C pro 101 286,93 Kč s příslušenstvím I. Řízení o žalobě ze dne 17. 1. 2025 se částečně zastavuje co do zaplacení částky 10 090,42 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 090,42 Kč od 13. 5. 2025 do zaplacení.II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 51 918,45 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17 500 Kč od 6. 2. 2022 do zaplacení, ve výši 11,75 % ročně z částky 17 500 Kč od 6. 3. 2022 do zaplacení, ve výši 12 % ročně z částky 16 918,45 Kč od 13. 5. 2025 do zaplacení,a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žaloba ze dne 17. 1. 2025 se v části, v níž žalobce požadoval po žalovaných společné a nerozdílné zaplacení částky 21 778,06 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 500 Kč od 21. 12. 2021 do 21. 12. 2024, ve výši 8,5 % ročně z částky 638,06 Kč od 22. 12. 2024 do zaplacení, ve výši 11,75 % ročně z částky 17 500 Kč od 21. 1. 2022 do 5. 2. 2022, ve výši 11,75 % ročně z částky 17 500 Kč od 21. 2. 2022 do 5. 3. 2022, ve výši 11,75 % ročně z částky 17 500 Kč od 21. 4. 2022 do zaplacení,zamítá.IV. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 27 663 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce , Jméno advokáta, .

1. Žalobce se podanou žalobou po žalovaných domáhal společného a nerozdílného zaplacení částky 53 138,06 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o dlužné nájemné za měsíc leden 2022 (dlužná částka 638,06 Kč s úrokem z prodlení) a za měsíce únor až duben 2022 (dlužné nájemné za každý měsíc 17 500 Kč s úrokem z prodlení). Uvedl, že se žalovanými uzavřel smlouvu o nájmu bytu na dobu neurčitou s tím, že byt byl žalovaným předán , datum, . Nájemní smlouva byla ukončena výpovědí ze strany žalovaných, která byla žalobci doručena dne 8. 2. 2022; nájemní vztah tak skončil ke dni 31. 5. 2022. Podáním ze dne 15. 4. 2025 žalobce svoji žalobu rozšířil o částku 17 500 Kč s úrokem z prodlení, která představuje dlužné nájemné za měsíc květen 2022, popřípadě náhradu nájmu za tento měsíc, a dále žalobu rozšířil o částku 3 640 Kč představující náhradu škody spočívající v zaplacené částce za služby zámečníka. Žalobce uvedl, že v měsíci květnu 2022 nájem stále trval, a i kdyby nájem netrval, pak žalobci za tento měsíc náleží náhrada nájmu, neboť ze strany žalovaných nebyl předmětný byt žalobci nikdy předán. Stran doručení výpovědi žalobce namítl, že mu byla doručena až dne 8. 2. 2022, jelikož se v době doručování nacházel na Slovensku a z důvodu opatření proti šíření nemoci Covid-19 neměl možnost vycestovat do České republiky. Co se týká předání bytu, žalobce rozporoval tvrzení žalovaných, že jedny klíče od bytu byly vhozeny do jeho domovní schránky. Žalobce tak musel k odemčení vstupních dveří do bytu využít služeb zámečníka, za což vynaložil částku 3 640 Kč. Žalobce učinil nesporným, že se v bytě nacházely klíče od bytu. Podáním ze dne 24. 4. 2025 žalobce opět žalobu rozšířil, tentokráte o částku 27 008,87 Kč s úrokem z prodlení jakožto dlužný nedoplatek z vyúčtování energií a služeb za rok 2021.

2. Žalovaní se k žalobě vyjádřili tak, že uplatněné nároky neuznávají. Předně uvedli, že nájem skončil již ke dni , datum, , neboť výpověď nájemní smlouvy byla žalobci doručena fikcí v souladu s nájemní smlouvou dne , datum, . Ohledně dlužného nájemného uvedli, že nájemné za měsíc leden 2022 bylo uhrazeno platbou učiněnou dne 5. 1. 2022, když žalovaní tuto platbu označili v rámci zaslané výpovědi nájemní smlouvy. Nájemné za měsíce únor a březen 2022 požadovali žalovaní v zaslané výpovědi uhradit ze složené kauce, tudíž mají za to, že je také uhrazeno. Započtecí úkon pak učinili dopisem ze dne 30. 5. 2022, který žalobci zaslali poštou (doklad o odeslání však nejsou schopni předložit) a také jej zaslali žalobci e-mailem dne 31. 5. 2022. K předání bytu se vyjádřili tak, že způsob předání bytu oznámili žalobci v zaslané výpovědi,přičemž v okamžiku opuštění bytu , Anonymizováno, jedny klíče ponechali v bytě a druhé klíče vhodili žalobci do domovní schránky. Mezi škodou vzniklou žalobci spočívající v nákladech na služby zámečníka a jednáním žalovaných proto chybí příčinná souvislost, neboť ke dni ukončení nájmu měl žalobce klíče k dispozici. Konečně stran nedoplatku za vyúčtování energií a služeb za rok 2021 (v celkové výši 27 008,87 Kč s úrokem z prodlení) žalovaní uvedli, že v částce 10 090,42 Kč včetně úroku z prodlení plynoucího z této částky tento nárok uznávají a uhradili jej dne 12. 6. 2025. Ve zbytku (tedy v části 16 918,45 Kč s úrokem z prodlení představující částku za spotřebovanou elektřinu) žalovaní tento nárok považovali za promlčený, neboť žalobce měl vyúčtování elektřiny k dispozici již na počátku ledna 2022.

3. Podáním ze dne 17. 4. 2025 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 17 500 Kč s příslušenstvím představující nájem za měsíc duben 2022, a to z důvodu úhrady žalovaných, která byla učiněna po zahájení řízení. Řízení bylo v této části zastaveno usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 2. 5. 2025, č. j. 28 C 135/2025-80, které nabylo právní moci dne 31. 5. 2025.

4. Na jednání konaném dne 10. 9. 2025 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do zaplacení částky 10 090,42 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z této částky od 13. 5. 2025 do zaplacení. Uvedl, že žalovaní tuto částku, která představuje částečnou úhradu nedoplatku na vyúčtování energií za rok 2021, zaplatili. Žalovaní s částečným zpětvzetím žaloby souhlasili.

5. Dle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

6. S ohledem na skutečnost, že žalobce vzal žalobu v části, v níž se domáhal zaplacení uvedené částky zpět po zahájení jednání ve věci, a žalovaní s tímto vyslovili souhlas, soud v souladu s ustanovením § 96 odst. 2 o. s. ř. výrokem I. tohoto rozsudku řízení částečně zastavil.

7. K meritornímu projednání tak zůstaly tyto žalované položky: nájemné za leden 2022 ve výši 638,06 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 500 Kč od 21. 12. 2021 do 21. 12. 2024 a dále s úrokem z prodlení 638,06 Kč od 22. 12. 2024 do zaplacení, nájemné za únor 2022 ve výši 17 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 500 Kč od 21. 1. 2022 do zaplacení, nájemné za březen 2022 ve výši 17 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 500 Kč od 21. 2. 2022 do zaplacení, nájemné (náhrada ve výši nájemného) za květen 2022 ve výši 17 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 500 Kč od 21. 4. 2022 do zaplacení, náhrada škody spočívající v peněžité částce vynaložené na služby zámečníka ve výši 3 640 Kč, nedoplatek vyúčtování za energie a služby za rok 2021 ve výši 16 918,45 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 918,45 Kč od 13. 5. 2025 do zaplacení.

8. Soud ve věci provedl dokazování, na jehož základě zjistil následující skutkový stav.

9. Dne 5. 8. 2019 byla mezi žalobcem jakožto pronajímatelem a žalovanými jakožto nájemci uzavřena nájemní smlouva, kterou se žalobce zavázal přenechat žalovaným k užívání bytovou jednotku č. , Anonymizováno, byt v , Anonymizováno, . nadzemním podlaží budovy č. p. , Anonymizováno, nacházející se na pozemku p. č. , Anonymizováno, katastrálním území , adresa, . Nájemní smlouva byla uzavřena od , datum, na dobu neurčitou. Žalovaní se zavázali platit nájemné ve výši 17 500 Kč měsíčně a dále zálohy na energie a služby ve výši 2 500 Kč měsíčně, vše splatné k 20. dni v měsíci na měsíc následující. Bylo ujednáno, že žalobce jednou do roka provede vyúčtování záloh nejpozději do 30 dnů od obdržení všech podkladů k vyúčtování. Dále si strany sjednaly, že žalovaní složí peněžitou jistotu ve výši 35 000 Kč, kterou je žalobce oprávněn použít na úhradu nezaplaceného nájemného nebo záloh na služby a náklady spojené s nájmem a dalších vyjmenovaných závazků nájemce. Bylo ujednáno, že žalobce je povinen peněžní jistotu vyúčtovat nejpozději do 30 dnů od provedení vyúčtování za poslední období nájmu. V článku VI. bodě 4. nájemní smlouvy bylo dohodnuto, že písemnosti mezi smluvními stranami se doručují na adresy uvedené v této smlouvě, přičemž adresy smluvních stran byly uvedeny v záhlaví smlouvy – u žalobce se jednalo o adresu: , adresa, a u žalovaných o adresu: , adresa, . V bodě 7. téhož článku nájemní smlouvy byla sjednána možnost doručení písemností fikcí, a to tak, že „Pro doručování dle této smlouvy platí, že pokud si adresát nepřevezme doporučenou zásilku ani do deseti dnů od uložení poštou, považuje se za doručenou uplynutím posledního dne této 10-denní lhůty.“ Dle protokolu o předání nemovitosti a movitého zařízení byl předmětný byt žalovaným předán dne 1. 9. 2019, kdy žalovaní obdrželi 2 kusy klíčů od bytové jednotky, 2 kusy klíčů od vstupu do bytového domu a 1 kus klíče od schránky.

10. Z potvrzení plateb z transakční historie soud zjistil, že žalovaní uhradili žalobci dne 12. 8. 2019 jistinu ve výši 35 000 Kč a dále od září 2019 do ledna 2022 (včetně) platili pravidelně měsíčně částku ve výši 20 000 Kč, vyjma měsíce června a září 2021, kdy nebyla uhrazena žádná platba; naopak v měsíci říjnu 2021 byly uhrazeny dvě platby – každá ve výši 20 000 Kč. Poslední platba ve výši 20 000 Kč byla na účet žalobce připsána dne 6. 1. 2022. Tytéž platby ve výši 20 000 Kč vyplynuly z výpisu plateb učiněných z účtu žalovaného 1), přičemž u všech plateb je uvedena poznámka pro příjemce „, Anonymizováno, nájemné“.

11. Žalovaní vypověděli nájemní smlouvu výpovědí ze dne 22. 12. 2021, v níž uvedli: „S ohledem na potíže s komunikací tímto dále pronajímateli oznamujeme, že po zbývající dobu trvání nájmu bytu – tj. do 31. 3. 2022, uhradíme již jen jedno splatné nájemné za měsíc leden, kdy následující dva měsíce požadujeme umořit ze složené peněžité jistoty. … Závěrem uvádíme, že jsme připraveni byt již od 1. 2. 2022 neužívat, a to i přesto, že nájemní vztah bude dále trvat do konce výpovědní doby. Současně proto žádáme o schůzku k soupisu předávacího protokolu. Neobdržíme-li žádný návrh z Vaší strany, jsme připraveni stav zdokumentovat fotografiemi i popisem sami, když klíče a zapsaný stav bytu ponecháme v bytě k Vašemu vyzvednutí.“ Dle výpisu ze sledování zásilky byla zásilka odeslána žalobci dne 27. 12. 2021 a dne 28. 12. 2021 byla uložena u provozovatele poštovních služeb s poznámkou „adresát nezastižen“. Dne 11. 1. 2022 byla přijata žádost adresáta o prodloužení úložní doby a dne 2. 2. 2022 byla přijata žádost adresáta o uložení zásilky na jiné poště. Zásilku žalobce převzal dne 8. 2. 2022. Z vyrozumění o uložení zásilky vyplynulo, že žalobce byl o uložení zásilky informován e-mailem.

12. Z SMS komunikace mezi žalovanými a žalobcem vyplynulo, že žalovaní žalobce opakovaně kontaktovali s různými požadavky, a to v období od 25. 11. 2020 do 30. 5. 2022, přičemž odpověď od žalobce přišla pouze dne 16. 2. 2021.

13. Dopisem ze dne 19. 5. 2022 vyzval žalobce žalované k předání předmětu nájmu, k čemuž navrhl termín 31. 5. 2022. Současně uvedl, že výpověď nájemní smlouvy obdržel dne 8. 2. 2022, omluvil se za pozdní reakci na tuto výpověď a připustil, že vzhledem ke složité životní situaci to pro něj nebyla urgentní věc k řešení. Konečně potvrdil, že dne 12. 8. 2019 obdržel jistotu ve výši 35 000 Kč s tím, že dosud nebylo z kauce ničeho čerpáno. Žalovaní na tuto výzvu odpověděli dopisem ze dne 30. 5. 2022, v němž upozornili žalobce, že nájemní vztah již skončil a s ohledem na nekomunikaci z jeho strany žalovaní dle předchozího oznámení zanechali klíče v bytě. Žalovaní dále uvedli, že požadují započíst nájemné za měsíce leden až březen proti složené kauci a proti movitému majetku, který se v bytě nachází. Jelikož se dne 31. 5. 2022 žalovaní k předání bytu nedostavili, vyzval ježalobce opětovně dopisem ze dne 31. 5. 2022 k předání předmětu nájmu; současně žalobce stanovil nový termín předání bytu na den 7. 6. 2022.

14. Z čestných prohlášení , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, (obě ze dne , datum, ) plyne, že tyto osoby byly přítomny dne 21. 10. 2022 zpřístupnění bytu č. , Anonymizováno, který je ve vlastnictví žalobce, prostřednictvím zámečníka. Žalobce vynaložil na služby zámečníka částku 3 640 Kč (daňový doklad).

15. Vyúčtování energií a služeb za roky 2019 a 2020 byla žalobcem vyhotovena dne 16. 4. 2024 a dle dodejek obě doručena žalovaným dne 17. 4. 2024. Ve vyúčtování za rok 2019 byl vyčíslen nedoplatek ve výši 4 496,67 Kč s tím, že tato částka byla odečtena z kauce. Ve vyúčtování za rok 2020 byl vyčíslen nedoplatek ve výši 13 641,39 Kč s tím, že tato částka byla také odečtena z kauce. Vyúčtování energií a služeb za rok 2021 bylo žalobcem vyhotoveno dne 21. 12. 2024 a dle dodejky byla zásilka uložena žalovaným k vyzvednutí dne 27. 12. 2024. Ve vyúčtování byl vyčíslen nedoplatek ve výši 27 008,87 Kč s tím, že žalovaní byli vyzváni k jeho úhradě. Z čestného prohlášení , adresa, , adresa, ze dne 4. 9. 2025 vyplynulo, že žalobce vyúčtování za roky 2019, 2020 a 2021 obratem reklamoval a řádné vyúčtování za roky 2019 a 2020 mu bylo doručeno dne 15. 4. 2024 a za rok 2021 pak dne 19. 12. 2024.

16. K úhradě dlužného nájemného za měsíce leden až říjen 2022 byli žalovaní vyzváni předžalobní výzvou ze dne 2. 1. 2025, která byla dle podacího lístku odeslána téhož dne.

17. Soud neprovedl důkazy, které souvisely s úhradou nájemného za měsíc duben 2022; konkrétně žádost žalovaných o sdělení platebních údajů ze dne 26. 3. 2025 včetně konverzního lístku, sdělení bankovního účtu žalobce ze dne 2. 4. 2025 včetně dodejky datové zprávy a potvrzení o odchozí úhradě ze dne 14. 4. 2025 z důvodu nadbytečnosti – platba učiněná žalovanými byla žalobcem potvrzena a v této části již byla žaloba vzata žalobcem zpět a řízení bylo v této části již pravomocně zastaveno (viz výše). Z obdobných důvodů soud neprovedl důkaz potvrzením o odchozí úhradě ze dne 12. 6. 2025 a výpočtem úroků z prodlení, jelikož platba části nedoplatku za vyúčtování za rok 2021 byla žalobcem potvrzena a žaloba byla v této části vzata zpět. Dále soud neprovedl žalovanými navrhovaný důkaz videem z jejich mobilního telefonu o převzaté zásilce ze dne 2. 6. 2022 a podacím lístkem ke zpětnému odeslání zásilky, neboť by z nich nebylo možno zjistit žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci – žalovaní sami uvedli, že obdrženou zásilku neotevřeli, tudíž její obsah nebyl postaven na jisto, a nadto, jak soud vysvětlí níže, otázka vhození klíčů do schránky žalobce nebyla pro rozhodnutí soudu podstatná. Stejně tak soud vyhodnotil žalovanými navržený důkaz výpovědí nebo písemným stanoviskem , právnická osoba, jako nadbytečný, protože (jak bude vysvětleno níže) pro rozhodnutí soudu nebylo podstatné, zda a jakým způsobem žalobce prováděl reklamace podkladů pro vydání vyúčtování energií a služeb. Taktéž důkaz čestným prohlášením , tituly za jménem, techn. , tituly před jménem, , jméno FO, soud shledal nadbytečným, jelikož jím dokládané skutečnosti (obdobné negativní zkušenosti se žalovanými) nejsou podstatné pro rozhodnutí ve věci. K okolnostem (ne)předání bytu byl navržen účastnický výslech žalobce, který soud neprovedl z důvodu, že tyto okolnosti již byly prokázány jinými důkazy a výslech žalobce neměl prokazovat žádná skutková tvrzení, která by již nevyplynula z provedených důkazů. Taktéž nebyl proveden důkaz videem ze dne, kdy byl byt odemčen zámečníky, neboť odemčení bytu zámečníky nebylo žalovanými rozporováno a současně nebyl spor ani o to, že po otevření bytu zámečníky se uvnitř bytu na stole nacházely jedny klíče od bytu (tuto skutečnost potvrdil sám žalobce). Z uvedeného videa by navíc nebylo možné zjistit žádné skutečnosti relevantní pro rozhodnutí ve věci. Konečně soud neprovedl důkaz e-mailovou komunikací ze dne 31. 5. 2022 včetně datového výpisu ke zprávě, jímž mělo být prokázáno doručení dopisu obsahujícího zápočetžalovaných ze dne 30. 5. 2022, jelikož případné zaslání této listiny e-mailem nemohlo mít (z níže uvedených důvodů) právní účinky, proto nebylo třeba jej dokazovat.

18. Soud provedl důkaz e-mailem žalovaného 1) ze dne 22. 12. 2021, kterým měla být žalobci zaslána výpověď nájmu; žalobce však popřel, že by mu tento e-mail byl doručen. S ohledem na to, že pro rozhodnutí soudu bylo stěžejní doručení výpovědi v listinné podobě, které bylo výše uvedenými důkazy prokázáno, soud z tohoto e-mailu neučinil žádná skutková zjištění. Soud dále neučinil žádná skutková zjištění z provedeného důkazu – zápis ze shromáždění , datum, , kterým mělo být doloženo, kdo v letech 2019 až 2022 vykonával správu SVJ, neboť otázka reklamací vyúčtování nebyla pro rozhodnutí podstatná.

19. Soud tak dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Mezi žalobcem a žalovanými byla dne 5. 8. 2019 uzavřena smlouva o nájmu bytu, v níž se žalovaní zavázali k úhradám nájemného ve výši 17 500 Kč měsíčně, přičemž tento nájemní vztah byl ukončen výpovědí ze strany žalovaných, která byla žalobci uložena k vyzvednutí u provozovatele poštovních služeb dne 28. 12. 2021. Poslední platba nájemného byla na účet žalobce připsána dne 6. 1. 2022. Žalovaní ve výpovědi žalobci oznámili, že zaplatí již jen nájemné za měsíc leden 2022 s tím, že nájemné za měsíce únor a březen 2022 požadovali započíst proti kauci, dále žalobci oznámili, že od 1. 2. 2022 jsou připraveni byt nevyužívat a žádají o dohodu ohledně předání bytu; v případě absence návrhu ze strany žalobce pak žalovaní upozornili, že klíče ponechají v bytě k vyzvednutí žalobcem. Žalobce dne 21. 10. 2022 po využití služeb zámečníka, za něž zaplatil částku 3 640 Kč, vstoupil do bytu. V bytě se na stole nacházely jedny klíče od bytu. Vyúčtování energií a služeb za rok 2021 žalobce vyhotovil dne 21. 12. 2024 a žalovaným bylo uloženo u provozovatele poštovních služeb k vyzvednutí dne 27. 12. 2024.

20. Obecná úprava nájemní smlouvy je obsažena v § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“): „Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.“ Možnost ukončení nájmu sjednaného na dobu neurčitou pak zakotvuje § 2231 odst. 1 o. z. tak, že „Nájem ujednaný na dobu neurčitou skončí výpovědí jednou ze stran. Jedná-li se o věc movitou, je výpovědní doba jednoměsíční, jedná-li se o věc nemovitou, je tříměsíční.“21. Pro nájem bytu pak platí zvláštní právní úprava stanovená § 2235 a násl. o. z. Nutnost zvláštní úpravy tohoto druhu nájmu je dána specifickým postavením nájemce jako slabší smluvní strany nájemní smlouvy. Podle § 2235 odst. 1 o. z. tak platí, že „Zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.“ Zvláštní ustanovení o nájmu bytu nebo domu jsou tak relativně kogentní, jinými slovy, nelze se od nich odchýlit v neprospěch nájemce a pokud by se tak stalo, dané ujednání bude nicotné. Speciálně je upravena také splatnost nájemného, a to v § 2251 odst. 1 větě první o. z.: „Nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější.“ Pro výpověď a běh výpovědní doby pak u tohoto druhu nájmu dle § 2286 odst. 1 o. z. platí, že: „Výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně.“22. Předně se soud zabýval otázkou, ke kterému dni došlo k ukončení nájemní smlouvy. Žalovaní dne 27. 12. 2021 odeslali žalobci písemnou výpověď nájmu datovanou dne 22. 12. 2021. Zásilka byla žalobci uložena k vyzvednutí u provozovatele poštovních služeb dne 28. 12. 2021. V souladu s článkem VI. bodem 7. nájemní smlouvy tak byla výpověď žalobci doručena fikcí dne 7. 1. 2022 (tj. posledním dnem desetidenní lhůty ode dne uložení zásilky u provozovatele poštovních služeb). Pokud žalobce namítal, že z důvodu opatření proti šíření nemoci Covid 19 nemohl vycestovat ze Slovenské republiky, kde se v danou dobu zdržoval, do České republiky, pak soud připomíná, že žalobce je slovenským státním občanem s trvalým pobytem na území České republiky. Vstup na území České republiky tak žalobci nebyl v lednu 2022 zcela zakázán, nýbrž mu byl umožněn za dodržení podmínek stanovených ochranným opatřením Ministerstva zdravotnictví ze dne 23. 12. 2021, č. j.: MZDR 20599/2020-138/MIN/KAN. Skutečnost, že byl vstup na území České republiky omezen protiepidemiologickými opatřeními nelze klást k tíži žalovaných, kteří při odeslání výpovědi z nájmu postupovali v souladu s nájemní smlouvou. Nevyzvednutí zásilky tak jde zcela k tíži žalobce a doručení fikcí bylo účinné. Faktické převzetí výpovědi žalobcem až dne 8. 2. 2022 na tomto závěru nic nemění. Nájem tak skončil ke dni 30. 4. 2022 (po uplynutí tříměsíční výpovědní doby počítané od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla žalobci).

23. Co se týká nároku žalobce na zaplacení nájemného za měsíc leden 2022 ve výši 638,06 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 500 Kč od 21. 12. 2021 do 21. 12. 2024 a dále s úrokem z prodlení 638,06 Kč od 22. 12. 2024 do zaplacení, soud uvádí, že v tomto měsíci nájem trval, avšak žalovaní namítli, že nájemné za tento měsíc bylo uhrazeno platbou učiněnou dne 5. 1. 2022, když určení této platby označili ve výpovědi nájemní smlouvy. Žalobce úhradu rozporoval s tím, že učiněná platba nebyla nijak označena a měla by proto být započtena na nejdříve splatné dlužné nájemné.

24. Pokud má dlužník u věřitele více dluhů zavazujících k plnění stejného druhu, použije se § 1933 odst. 1 o. z., jenž stanoví: „Je-li dlužník dlužen z několika závazků k plnění stejného druhu a neurčí-li při plnění, na který dluh plní, započte se plnění nejprve na závazek, o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul, jinak na závazek nejméně zajištěný. Při stejné míře zajištění několika závazků se plnění započte nejprve na závazek nejdříve splatný.“ Z citovaného ustanovení je patrno, že v takovéto situaci má dlužník právo určit, na který z dluhů plní; ostatní pravidla jsou pouze podpůrná pro případ, že dlužník takovou volbu neučiní. Žalovaní ve výpovědi nájmu ze dne 22. 12. 2021 výslovně uvedli, že do 31. 3. 2022 uhradí již jen jedno nájemné za měsíc leden a tuto výpověď žalobci odeslali dne 27. 12. 2021. Následně dne 5. 1. 2022 odeslali platbu ve výši 20 000 Kč (tato částka se dle nájemní smlouvy skládala z částky 17 500 Kč představující nájemné a z částky 2 500 Kč přestavující zálohu na energie a služby). Tato platba byla na účet žalobce připsána dne 6. 1. 2022. Soud dospěl k závěru, že platba byla žalovanými jednoznačně a nezaměnitelně identifikována v rámci jejich projevu vůle (výpovědi z nájmu), který se bezprostředně týká daného závazkového vztahu. Dle soudu je takové označení zcela postačující, nevyvolávající žádnou pochybnost. V tomto kontextu soud zdůrazňuje, že je na dlužníkovi, jak provede volbu dluhu, na který plní; nemusí se tak dít pouze v rámci daného platebního příkazu. Nájemné za leden 2022 tak bylo žalovanými uhrazeno a soud v této části žalobu zamítl, včetně požadovaných úroků z prodlení.

25. Ohledně trvání nájmu v měsících únor a březen 2022 nebylo mezi účastníky sporu. Žalovaní namítli, že proti pohledávkám žalobce na zaplacení nájemného za tyto měsíce započetli svoji pohledávku vůči žalobci na vrácení složené jistoty. Tuto svoji vůli projevili žalovaní ve výpovědi z nájmu ze dne 22. 12. 2021. Jaké pohledávky lze proti sobě započíst stanoví § 1982 odst. 1 věta druhá o. z.: „Dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.“ Úkon žalovaných obsažený ve výpovědi ze dne 22. 12. 2021 tak nemůže být posouzen jako započtení, neboť jejich pohledávka na vrácení jistoty nebyla ještě splatná (v souladu s § 2254 odst. 2 o. z. se pohledávka žalovaných na vrácení jistoty stala splatnou až ke dni skončení nájmu, tedy v poslední den nájmu, tj. 30. 4. 2022). Znovu započtecí úkon žalovaní učinili dopisem ze dne 30. 5. 2022, u něhož byli žalovaní vyzváni k doplnění tvrzení, kdy byl tento dopis odeslán žalobci, a byli vyzváni k označení důkazů k prokázání tohoto tvrzení. Žalovaní uvedli, že dopis byl odeslán poštou, k čemuž však nejsou schopni předložit doklad, a byl také odeslán e-mailem, k čemuž navrhli provést důkaz e-mailovou komunikací včetně datového výpisu ke zprávě. Soud tento důkaz neprováděl z důvodu nadbytečnosti, neboť v nájemní smlouvě bylo sjednáno, že písemnosti se mezi stranami doručují na adresy uvedené ve smlouvě, což byly adresy pobytu účastníků, nikoliv však e-mailové adresy. Zaslání započtecího úkonu e-mailem by proto nemohlo mít hmotněprávní účinky zániku dluhu žalovaných. Soud uzavřel, že k účinnému započtení ze strany žalovaných nedošlo, nájemné za měsíce únor a březen tak zůstalo neuhrazeno a soud žalobci nárok na jejich zaplacení přiznal.

26. Co se týká splatnosti tohoto nájemného, pak soud připomíná výše citovaný § 2251 odst. 1 větu první o. z. podle něhož je nájemné splatné 5. dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Tato právní úprava je jednostranně kogentní a nelze se od ní odchýlit v neprospěch nájemce; taková odchylka by byla nicotná (§ 2235 odst. 1 o. z.). V poměrech souzené věci to znamená, že soud nepřihlížel k ujednání stran v článku III. bodě 2. nájemní smlouvy o splatnosti nájemného k 20. dni v měsíci na měsíc následující. Je tak třeba aplikovat splatnost stanovenou zákonem, a to tak, že nájemné za únor 2022 bylo splatné dne 5. 2. 2022 a nájemné za březen 2022 bylo splatné 5. 3. 2022. Soud tak žalobu zamítl v části, v níž žalobce požadoval zákonné úroky z prodlení z dlužného nájemného za měsíc únor 2022, tj. z částky 17 500 Kč, od 21. 1. 2022 do 5. 2. 2022 a přiznal tyto zákonné úroky z prodlení až od 6. 2. 2022 do zaplacení. Obdobně soud zamítl žalobu v části, v níž žalobce požadoval zákonné úroky z prodlení z dlužného nájemného za měsíc březen 2022, tj. z částky 17 500 Kč, od 21. 2. 2022 do 5. 3. 2022 a přiznal tyto zákonné úroky z prodlení až od 6. 3. 2022 do zaplacení.

27. Dále žalobce požadoval zaplacení částky 17 500 Kč z titulu nájemného za měsíc květen 2022, případně z titulu náhrady nájemného za tento měsíc. Jak již bylo výše uvedeno, nájem skončil ke dni 30. 4. 2022, tudíž v měsíci květnu 2022 již netrval; nájemné za tento měsíc tak již nenáleželo. Náhradu ve výši nájemného za období, kdy není byt po skončení nájmu nájemcem pronajímateli předán upravuje § 2295 o. z.: „Pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.“ Podle § 2292 o. z. platí, že „Nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned.“ V řízení bylo prokázáno, že žalovaní v rámci výpovědi nájmu žádali žalobce o schůzku k soupisu předávacího protokolu, kdy dopředu oznamovali, že byt opustí již před uplynutím výpovědní doby a současně upozornili žalobce na způsob, jakým bude byt předán v případě, že od něj do konce nájemní doby neobdrží návrh na předání bytu. Žalovaní zde výslovně uvedli, že klíče ponechají v bytě k vyzvednutí. Žalobce byl s tímto způsobem předání bytu prokazatelně srozuměn dne 8. 2. 2022 (výpověď byla žalobci doručena fikcí již dne 7. 1. 2022, fakticky se s ní seznámil dne 8. 2. 2022), tedy ještě v době, kdy nájem trval. Reakce žalobce přišla až dopisem ze dne 19. 5. 2022, v němž se sám omlouvá za pozdní reakci a připouští, že tuto věc dříve neřešil. Jedná se již o dobu po skončení nájmu (nájem skončil 30. 4. 2022) – soud uzavírá, že žalobce neposkytl žalovaným součinnost k předání předmětu nájmu (bytu). Pokud tedy žalovaní předali byt způsobem, který žalobci předem oznámili, a žalobce proti tomuto způsobu ničeho nenamítal (zanechali klíče v bytě – což nebylo mezi stranami sporné a soud má za to, že byt je po skončení nájmu dispoziční sféra žalobce jakožto vlastníka), pak žalovaným nelze klást k tíži to, že žalobce ke dni skončení nájmu neměl klíče ve faktické dispozici, když ve své dispoziční sféře je měl. Soud se blíže nezabýval tvrzením o tom, zda byly jedny klíče ponechány ve schránce žalobce, neboť žalovanými avizovaný způsob předání bytu spočíval v zanechání klíčů v bytě (o schránce žalobce se zde nehovořilo) a bylo prokázáno, že tento způsob předání bytu byl uskutečněn. Současně ze způsobu opuštění bytu (kombinace obsahu výpovědi nájmu a skutečnosti, že žalovaní přenechali žalobci klíče dopředu oznámeným způsobem), bylo možno nájem bez jakýchkoli pochybností považovat za skončenýa byt tedy byl žalovanými odevzdán. Z toho plyne, že žalobci nenáleží náhrada ve výši nájemného za měsíc květen 2022 a žaloba byla v této části zamítnuta včetně požadovaného úroku z prodlení.

28. Žalobce taktéž požadoval náhradu škody spočívající v nákladech na zámečníka ve výši 3 640 Kč. Dle § 2910 o. z. platí, že: „Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.“ Toto ustanovení upravuje mimosmluvní (deliktní) povinnost k náhradě újmy a zahrnuje dvě relativně samostatné skutkové podstaty – újmu způsobenou porušením absolutního práva a újmu způsobenou porušením jiného práva. Společné mají obě skutkové podstaty to, že škoda musí být způsobena protiprávním činem škůdce, jinými slovy, škoda musí být způsobena chováním škůdce v rozporu s právem stanovenou povinností. V projednávané věci však žalovaní nejednali protiprávně, nýbrž svoji povinnost předat byt žalobci splnili. Naopak to byl žalobce, kde svojí nečinností způsobil, že byt nemohl být ke dni skončení nájmu předán jiným způsobem. Mezi jednáním žalovaných a škodou spočívající v ceně služeb zámečníka tak chybí příčinná souvislost, proto soud žalobu v této části zamítl.

29. Konečně žalobce požadoval zaplacení nedoplatku vyúčtování energií a služeb za rok 2021 ve výši 16 918,45 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 918,45 Kč od 13. 5. 2025 do zaplacení. Žalovaní ohledně tohoto nároku namítli promlčení. Uvedli, že vyúčtování elektřiny měl žalobce k dispozici již v lednu 2022. Povinnost pronajímatele vyúčtovat nájemci výši nákladů a záloh na služby zakotvuje § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „zákona č. 67/2013 Sb.“) tak, že „Není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období.“ Soud tak dospěl k závěru, že tento nárok není promlčen – jednalo se o vyúčtování energií a služeb za rok 2021, žalobce měl tudíž povinnost provést vyúčtování do 30. 4. 2022. Promlčecí lhůta pro uplatnění práva žalobce na zaplacení nedoplatku z vyúčtování u soudu činí 3 roky ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. (§ 619 odst. 1 ve spojení s § 629 o. z.). Vyúčtování za rok 2021 bylo vydáno dne 21. 12. 2024 a toto řízení bylo zahájeno dne 17. 1. 2025. Soud tak dospěl k závěru, že nárok žalobce na zaplacení nedoplatku z vyúčtování energií a služeb nebyl promlčen. Soud také upozorňuje, že obdržení dílčího vyúčtování za elektřinu žalobcem nemá na běh promlčecí lhůty vliv, neboť poskytovatel služeb je povinen vyúčtovat náklady a zálohy na všechny energie a služby v jednom vyúčtování (srov. § 7 zákona č. 67/2013 Sb.); strany se od této zákonné úpravy v nájemní smlouvě nijak neodchýlily. Soud se již nezabýval námitkami ohledně uplatněných reklamací jednotlivých vyúčtování služeb, neboť je bez dalšího patrno, že řízení bylo zahájeno v průběhu promlčecí lhůty. Soud tedy žalobci přiznal právo na zaplacení nedoplatku z vyúčtování energií a služeb za rok 2021 ve výši 16 918,45 Kč s úrokem z prodlení. Co se týká úroku z prodlení, vyúčtování za rok 2021 bylo žalovaným odesláno prostřednictvím provozovatele poštovních služeb a dne 27. 12. 2024 bylo uloženo k vyzvednutí. V souladu s pravidly pro doručování sjednanými ve smlouvě o nájmu bylo vyúčtování žalovaným doručeno dne 6. 1. 2025. Splatnost nedoplatku pak v souladu s § 7 odst. 3 zákona č. 67/2013 Sb., nastala 4 měsíce po doručení vyúčtování příjemci služeb – tzn. 6. 5. 2025. Jelikož žalobce požadoval úrok z prodlení od pozdějšího data (13. 5. 2025), soud přiznal úrok z prodlení od tohoto pozdějšího dne v zákonné výši.

30. Pro úplnost soud podotýká, že se nezabýval námitkou žalovaných ohledně promlčení nároku na zaplacení dlužného nájemného za měsíc prosinec 2021 a námitkou promlčení nároku na zaplacení nedoplatku z vyúčtování energií a služeb za roky 2019 a 2020, neboť tyto nároky nebyly předmětem tohoto řízení.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 27 663 Kč (po zaokrouhlení), přičemž tato částka představuje 50,34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobce v řízení v rozsahu 75,17 % a úspěchu žalovaných v rozsahu 24,83 %, přičemž soud podotýká, že pro účely posouzení úspěchu a neúspěchu ve věci byl úrok z prodlení kapitalizován ke dni vyhlášení rozsudku s tím, že do úspěchu žalobce se započítává také část předmětu řízení, o kterou bylo řízení částečně zastaveno, neboť žaloba byla částečně vzata zpět pro chování žalovaných, kteří na svůj dluh částečně plnili po zahájení řízení).

32. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 065 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”). Při určení sazby odměny advokáta za jeden úkon právní služby soud vycházel z předmětu řízení vyjádřeného tarifní hodnotou, která se měnila v čase. Odměna zástupce žalobce tak byla vyčíslena následovně: 4 x odměna ve výši 3 260 Kč (tarifní hodnota 53 138,06 Kč) za úkony právní služby:o převzetí a příprava zastoupení,o výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé ze dne 2. 1. 2025,o návrh ve věci samé – žaloba ze dne 17. 1. 2025,o písemné podání ve věci samé – vyjádření k odporu ze dne 15. 4. 2025, 1 x odměna ve výši 1 820 Kč (tarifní hodnota 17 500 Kč) za částečné zpětvzetí žaloby ze dne 17. 4. 2025; zde k použité tarifní hodnotě srov. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 8. 2016, sp. zn. 75 Co 248/2016 („…v případě úkonu částečného zpětvzetí žaloby činí tarifní hodnota pro výpočet odměny advokáta dle AT vždy částku odpovídající výši zpětvzatého peněžitého plnění, neboť právě takového plnění se tento úkon právní služby týká.“), 1 x odměna ve výši 2 220 Kč (tarifní hodnota 27 008,87 Kč) za rozšíření žaloby ze dne 24. 4. 2025; zde k použité tarifní hodnotě srov. per analogiam závěry uvedené v usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 8. 2016, sp. zn. 75 Co 248/2016, a současně viz znění § 8 odst. 1 část věty před středníkem a. t.: „Není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká;…“ Soud dospěl k závěru, že právní úkon spočívající v rozšíření žaloby se týká výlučně částky, o kterou je žaloba rozšířena; zbylého předmětu řízení se tento úkon nijak nedotýká a nemá na něj žádný vliv. Tarifní hodnotu za navazující úkony právní služby, které jsou již činěny ve vztahu k celému předmětu řízení, pak soud posuzoval jako součet výše peněžitého plnění, jež je aktuálně předmětem řízení (viz níže), 4 x odměna ve výši 4 060 Kč (tarifní hodnota 73 696,51 Kč je dána následujícím výpočtem: předmětem žaloby byla původně částka 53 138,06 Kč + rozšíření žaloby ze dne 15. 4. 2025 o částku 21 140 Kč – částečné zpětvzetí žaloby ze dne 17. 4. 2025 o částku 17 500 Kč + rozšíření žaloby ze dne 24. 4. 2025 o částku 27 008,87 Kč – částečné zpětvzetí žaloby na jednání konaném dne 10. 9. 2025 o částku 10 090,42 Kč) za úkony právní služby:o účast na jednání před soudem dne 10. 9. 2025, které se konalo v době od 9:02 do 11:53, tj. celkem počítány 2 úkony právní služby,o replika ze dne 20. 10. 2025,o účast na jednání před soudem dne 22. 10. 2025, které se konalo v době od 10:00 do 11:

12. Zástupce žalobce tak v řízení učinil celkem 10 úkonů právní služby, u nichž mimosmluvní odměna čítá souhrnnou výši 33 320 Kč.

33. Soud nepřiznal zástupci žalobce odměnu za rozšíření žaloby ze dne 15. 4. 2025, neboť tyto nároky mohl žalobce uplatnit již přímo v žalobě. Stejně tak soud vyhodnotil jako neúčelné podání žalobce ze dne 5. 9. 2025 (replika) a podání žalobce ze dne 13. 10. 2025 (shrnutí dosavadního řízení a vyvrácení tvrzení protistrany), jelikož v těchto podáních byla opakována skutková tvrzení, která byla v řízení žalobcem již uplatněna a jejich precizní vylíčení mělo být žalobcem uvedeno již v samotné žalobě, případně ve vyjádření k odporu žalovaných či při jednání soudu dne 10. 9. 2025.

34. K mimosmluvní odměně ve výši 33 320 Kč dále přistupuje paušální náhrada hotových výdajů advokáta dle § 13 a.t. ve výši 4 500 Kč (10 x 450 Kč).

35. Zástupci žalobce pak také náleží cestovní náhrada v celkové výši 3 408,92 Kč, a to v souvislosti s cestou na jednání soudu realizovanou dne 10. 9. 2025, konkrétně náhrada 1 704,46 Kč za 142 ujetých km v částce 1 104,46 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,7 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a dále v souvislosti s cestou na jednání soudu realizovanou dne 22. 10. 2025 pak náhrada 1 704,46 Kč za 142 ujetých km v částce 1 104,46 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,7 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč36. K odměně advokáta, paušální náhradě hotových výdajů a cestovním náhradám náleží podle § 14 a. t. náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 41 228,92 Kč ve výši 8 658,08 Kč.

37. Celková částka náhrady nákladů řízení tak činí 54 952 Kč, z čehož soud žalobci přiznal 50,74 %, tedy částku 27 663 Kč (viz výše).

38. K návrhu žalovaných na aplikaci § 150 o. s. ř. soud uvádí, že ve věci neshledal žádné důvody hodné zvláštního zřetele, které by odůvodňovaly nepřiznání odměny žalobci, ať už zcela či zčásti. Žalovaní uvedli, že náklady řízení byly zapříčiněny převážně žalobcem, proto by mu neměla být náhrada nákladů přiznána. Soud však dospěl k závěru, že žalobce byl ve věci převážně úspěšný, přičemž v jeho postupu (podání žaloby) soud neshledal projev zneužití práva či šikanózní výkon práva.