28 C 155/2025

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Rozehnalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno za účasti vedlejšího účastníka Jméno účastníka ., IČO IČO účastníka sídlem Adresa účastníka pro 11 905 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 905 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 905 Kč od 21. 8. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 12 537 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, .

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 11 905 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody za náhradu mzdy, kterou vyplatila svému zaměstnanci , jméno FO, za prvních 14 dní trvání dočasné pracovní neschopnosti (od 4. 2. 2024 do 17. 2. 2024), na kterou musel , jméno FO, nastoupit v důsledku zranění utrpěného dne 4. 2. 2024 při autonehodě, kterou zavinil žalovaný.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok na náhradu škody není ze stany žalobkyně oprávněný.

3. Vedlejší účastník, který vstoupil do řízení na stranu žalovaného uvedl, že nezpochybňuje, že nehodu zavinil žalovaný, avšak žalobkyni v důsledku této nehody nevznikla škoda, neboť za normálního běhu věcí by žalobkyně musela , jméno FO, zaplatit mzdu, na což by vynaložila ještě vyšší výdaje. Nadto žalovaný nezasáhl do absolutního práva žalobkyně, tudíž ji nárok na náhradu škody nevznikl.

4. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že , jméno FO, , narozený 29. 5. 1962, je od 17. 1. 1994 zaměstnanec žalobkyně (pracovní smlouva ze dne 14. 1. 1994). Z lékařské propouštěcí zprávy bylo zjištěno, že , jméno FO, byl v době od 4. 2. 2024 do 5. 2. 2024 hospitalizován v Nemocnici , Anonymizováno, v , adresa, z důvodu zranění utrpěného při autonehodě, kdy vrazil do auta, které mu nedalo přednost. , jméno FO, byla vystavena pracovní neschopnost. Z rozpisu nemocenských dávek plyne, že za prvních 14 dní trvání pracovní neschopnosti náleží , jméno FO, náhrada mzdy ve výši 11 905 Kč. Z výplatního lístku za únor 2024 soud zjistil, že , jméno FO, náleží náhrada za nemoc ve výši 11 905 Kč, přičemž celkem bylo na účet , jméno FO, za tento měsíc vyplaceno 15 752 Kč, což bylo doloženo také potvrzením o provedené odchozí platbě.

6. Z rozhodnutí Územní správy sociálního zabezpečení pro , právnická osoba, , , Anonymizováno, kraj a , Anonymizováno, kraj, Okresní správy sociálního zabezpečení , adresa, ze dne 4. 6. 2024, č. j. , Anonymizováno, , plyne, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit ÚSSZ regresní náhradu ve výši 19 370 Kč za vyplacené dávky nemocenského pojištění. Žalovaný byl uznán Dopravním inspektorátem Policie ČR , adresa, vinným, že jako řidič osobního automobilu dne 4. 2. 2024 při odbočování z hlavní silnice číslo I/55 (směr jízdy , adresa, ) vlevo na silnici číslo , Anonymizováno, (směr , adresa, – , Anonymizováno, ) se dostatečně nevěnoval řízení vozidla, přehlédl osobní automobil řízený panem , jméno FO, , narozeným 29. 5. 1962, jedoucím ve směru jízdy , adresa, , kterému tímto nedal přednost. Řidič , jméno FO, na to nedokázal reagovat a došlo ke střetu vozidel. Při dopravní nehodě byl lehce zraněn řidič , jméno FO, . Příkaz Dopravního inspektorátu Policie ČR , adresa, , kterým byl žalovaný uznán vinným tímto jednáním, nabyl právní moci dne 13. 2. 2024.

7. Dopisem ze dne 28. 6. 2024 byl žalovaný žalobkyní vyzván k zaplacení náhrady škody ve výši 11 905 Kč, neboť tato částka byla vyplacena , jméno FO, jako náhrada mzdy za prvních 14 dní pracovní neschopnosti. Dalším dopisem ze dne 5. 8. 2024 žalobkyně opětovně vyzvala žalovaného k úhradě částky 11 905 Kč, a to nejpozději do 20. 8. 2024; tato výzva byla žalovanému doručena dne 7. 8. 2024 (podací stvrzenka, výpis ze sledování zásilky). Konečně byl žalovaný k úhradě dlužné částky vyzván také předžalobní výzvou ze dne 17. 9. 2024, která byla dle podací stvrzenky odeslána dne 18. 9. 2024 a dle výpisu ze sledování zásilky doručena dne 23. 9. 2024.

8. Na základě těchto důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Zaměstnanec žalobkyně , jméno FO, byl dne 4. 2. 2024 zraněn při autonehodě, kterou zavinil žalovaný, a byl uznán dočasně práce neschopným. Za dobu prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti byla , jméno FO, žalobkyní vyplacena náhrada mzdy ve výši 11 905 Kč. Skutkový stav byl mezi účastníky nesporný, spor zůstal pouze o právní posouzení věci.

9. Dle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, že škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

10. Je pravdou, že protiprávním jednáním žalovaného bylo zasaženo do absolutních práv poškozeného, tj. zaměstnance žalobkyně, (způsobení újmy na jeho zdraví), nicméně výplata náhrady mzdy za prvních 14 dní dočasné pracovní neschopnosti bezprostředně souvisí se zásahem do zdraví poškozeného, jedná se tak o jeden z nároků na náhradu škody na zdraví. Analogicky byla situace řešena právě ve vztahu k regresnímu nároku ústřední správy sociálního zabezpečení za vyplacené dávky nemocenského pojištění rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 25 Cdo 535/2018, v jehož bodu 20. je uvedeno: „Výplata nemocenské dávky však bezprostředně souvisí se zásahem do zdraví poškozeného, jedná se o jeden z nároků na náhradu škody na zdraví, který je stanoven zákonem. Není-li regresní nárok upraven zvláštní právní úpravou (např. § 55 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění), lze se domáhat náhrady škody vyplacené poškozenému proti přímému škůdci podle § 2917 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2018, sp. zn. 25 Cdo 5551/2017).“ Soud si je vědom skutečnosti, že v dané věci Nejvyšší soud rozhodoval otázku týkající se vyplaceného odstupného, což je však zcela jiný nárok, než nárok na náhradu škody spočívající v náhradě mzdy za dobu dočasné pracovní neschopnosti, který je předmětem nyní projednávané věci, nicméně výše citované obiter dictum vyslovené Nejvyšším soudem je pro nyní projednávanou věc přiléhavé. Ačkoliv neexistuje výslovná právní úprava (jako je tomu třeba v případě § 126 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění), která by zakotvila právo žalobkyně jakožto zaměstnavatele požadovat náhradu škody za náhradu mzdy vyplacenou svému zaměstnanci, který byl uznán dočasně práce neschopným v důsledku zaviněného jednání třetí osoby (zde žalovaný), soud uzavírá, že se jedná o nárok na náhradu škody bezprostředně související se zásahem do zdraví poškozeného (zaměstnance žalobkyně) a jako takový musí být žalovaným žalobkyni uhrazen. Nadto soud podotýká, že se jedná o analogický nárok jako má vůči žalovanému ústřední správa sociálního zabezpečení.

11. Námitka vedlejšího účastníka spočívající ve skutečnosti, že za normálního běhu věcí by žalobkyně musela svému zaměstnanci vyplatit mzdu, což by pro ni znamenalo ještě vyšší výdaje, je zcela lichá. Pokud by zaměstnanec žalobkyně nebyl v dočasné pracovní neschopnosti, byla by mu sice vyplacena mzda v běžné výši, nicméně za tuto mzdu by zaměstnanec pro zaměstnankyni vykonal práci (tedy žalobkyně by obdržela určitou protihodnotu); pokud byl zaměstnanec v dočasné pracovní neschopnosti, žalobkyně mu musela vyplatit náhradu mzdy a žádnou vykonanou práci ze strany svého zaměstnance za toto období neobdržela.

12. Soud tak žalobě v celém rozsahu vyhověl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení, kdy splatnost nároku na náhradu škody nastává následující den poté, co byl dlužník o plnění věřitelem požádán (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.9.2009, sp.zn. 25 Cdo 2417/2007). Soud tak splatnost nároku na náhradu škody vázal na výzvu žalobkyně ze dne 5. 8. 2024, která byla žalovanému prokazatelně odeslána a v níž byla žalovanému stanovena lhůta k plnění do 20. 8. 2024, ode dne následujícího, tj. ode dne 21. 8. 2024 pak vznikl žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z., který stanoví: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, , Anonymizováno, se za ujednanou výše takto stanovená.“ Soud tak žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 905 Kč od 21. 8. 2024 do zaplacení.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 537 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 905 Kč sestávající z částky 1 580 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání ve věci samé – žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dle data vykonání předmětných úkonů) a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 11 905 Kč sestávající z částky 1 580 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (vyjádření k odporu žalovaného ze dne 17. 2. 2025 a replika k vyjádření vedlejšího účastníka ze dne 24. 3. 2025) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 700 Kč ve výši 2 037 Kč.