28 C 160/2025

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Rozehnalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 27 922,04 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 775,03 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 17 561,05 Kč od 24. 7. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13 106,78 Kč s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 26 146,04 Kč od 24. 7. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 360,99 Kč od 24. 7. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 279 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, .

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 27 922,04 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným uzavřela dne 13. 3. 2023 smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, . Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému částku 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 24 měsíčních splátkách ve výši 2 085 Kč. Žalovaný se však dostal do prodlení se splácením, když na úvěr zaplatil celkem pouze částku 22 439,13 Kč, žalobkyně proto veškeré závazky žalovaného zesplatnila ke dni 14. 6. 2024. Žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 26 146,04 Kč a poplatku ve výši 1 776 Kč (poplatek za pojištění úvěru ve výši 276 Kč a poplatek za tři upomínky po 500 Kč), kapitalizovaného úroku ve výši 2 538,08 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 421,69 Kč, úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 26 146,04 Kč od 24. 7. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 27 922,04 Kč od 24. 7. 2024 do zaplacení. K tomu, jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy o úvěru posuzována úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že příjem žalovaného byl zjišťován výpisem z účtu, který je veden u žalobkyně. Na základě transakcí na běžném účtu tak dospěla žalobkyně k průměrnému příjmu žalovaného za posledních 5 měsíců ve výši 21 996 Kč. Co se týče výdajů zde žalobkyně zohlednila transakce na běžném účtu žalovaného spolu s informacemi uvedenými žalovaným v žádosti o úvěr, přitom posuzovala pravidelné výdaje (inkaso, SIPO, trvalé příkazy, pravidelné jednorázové příkazy) a nepravidelné výdaje (transakce debetní kartou, výběry z bankomatů), přičemž nepravidelné výdaje byly poníženy koeficientem dle výše příjmu. Dále vzala v úvahu informace ohledně stávajícího splátkového zatížení žalovaného získané z interních systémů a z bankovních a nebankovních registrů. Žalobkyně také kontrolovala databázi neplatných dokladů, insolvenční rejstřík, rejstřík exekucí. Výdaje žalovaného zjištěné z obratů na běžném účtu a z příslušných databází pak žalobkyně porovnávala s údaji o životním minimu a s průměrnými výdaji obyvatelstva (údaje Českého statistického úřadu). Vnitřním systémem žalobkyně pak bylo vyhodnoceno, že u žalovaného je dána dostatečná platební kapacita pro splátku úvěru v částce 2 085 Kč měsíčně. Konkrétně přitom žalobkyně kalkulovala s výdaji 12 610,07 Kč a systémem byla vypočtena platební kapacita žalovaného 9 385,93 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že žalovaný dne 13. 3. 2023 požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč, přičemž v žádosti uvedl, že má čistý měsíční příjem 22 040 Kč, jeho pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů činí 8 000 Kč a splátky úvěrů bez kreditních karet a kontokorentů pak vyčíslil částkou 0 Kč. Na základě této žádosti byla mezi žalobkyní a žalovaným dne 13. 3. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, , v níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout neúčelový úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit ve 24 měsíčních splátkách po 2 085 Kč (výše poslední splátky pak měla činit 2 067,02 Kč), přičemž první splátka byla splatná dne 14. 4. 2023. Dále byl sjednán poplatek za pojištění ve výši 138 Kč měsíčně. Pro případ, že bude žalobkyně muset žalovanému zaslat výzvu k úhradě dlužné částky, byl sjednán poplatek ve výši 500 Kč. Žalobkyně byla oprávněna zesplatnit úvěr v případě prodlení žalovaného se splácením. Součástí smlouvy byly Předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru, kde byly shrnuty informace o sjednaném úvěru, Obchodní podmínky pro , Anonymizováno, spotřebitelské úvěry, Všeobecné pojistné podmínky a Sazebník , Anonymizováno, pro fyzické osoby – občany.

4. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného je patrno, že dne 13. 3. 2023 čerpal úvěr ve výši 40 000 Kč. Z historického výpisu z úvěrového účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný na úvěr celkem uhradil částku 22 438,95 Kč a dále je z něj zřejmé, jak se vyvíjela výše jistiny i příslušenství.

5. Dále žalobkyně doložila úvěrovou zprávu z Bankovního registru klientských informací (, Anonymizováno, Informace) a z , Anonymizováno, registru. Z těchto dokumentů bylo zjištěno, že žalovaný v době před poskytnutím úvěru měl 2 existující úvěrové kontrakty, a to 1 kontrakt z kreditní karty s úvěrovým limitem 24 000 Kč (nesplacená jistina činila 23 739 Kč) a 1 povolený debet na běžném účtu s úvěrovým limitem 10 000 Kč, z něhož bylo průběžně čerpáno. Ve výpisu z , Anonymizováno, registru bylo uvedeno, že žalovaný má čistý měsíční příjem ve výši 22 040 Kč, jeho pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů činí 8 000 Kč a měsíční splátky úvěrů činí 0 Kč. Celkový limit povolených přečerpání a kreditních karet pak činil 34 000 Kč.

6. Žalobkyně rovněž doložila Informace Českého statistického úřadu pro rok 2022 a 2023 (statistika rodinných účtů), v nichž jsou uvedeny statistické výše výdajů domácností v daném období.

7. Z historického výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 2. 3. 2022 do 12. 3. 2023 jsou zřejmé veškeré transakce na běžném účtu žalovaného za toto období. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 1. 3. 2023 do 31. 3. 2023 jsou taktéž zřejmé veškeré transakce za toto období, přičemž je patrno, že žalovaný opakovaně čerpal úvěry (celkem tak načerpal částku 53 966,31 Kč), přičemž celkové příjmy na tomto účtu za daný měsíc činily 75 168,31 Kč včetně příjmu žalovaného od , jméno FO, a , podezřelý výraz, . Co se týká výdajů žalovaného, pak ten platil kartou u obchodníků a prováděl výběry z bankomatů. Dále z tohoto účtu byly prováděny také splátky úvěrů, a to celkem ve výši 15 499,29 Kč. Konečný zůstatek na účtu činil 0 Kč (přitom počáteční zůstatek na účtu činil 2 500 Kč).

8. Z doloženého výpisu z běžného účtu – pouze příjmy za období od 8. 3. 2022 do 9. 3. 2023 jsou patrné pravidelné příjmy žalovaného v průměrné výši 19 495 Kč měsíčně (do pravidelných příjmů byly zahrnuty příjmy od , jméno FO, a dále také dávky nemocenského pojištění).

9. Z dokumentu „Stav dlužné jistiny a příslušenství“ (důvěrné) je patrné, jak se postupně vyvíjely dlužné částky jistiny, úroků, úroků z prodlení a poplatků. Konečný dluh na jistině činil 26 146,04 Kč, na úrocích 2 538,08 Kč, na úrocích z prodlení 421,69 Kč a na poplatcích 1 776 Kč.

10. Žalobkyně opakovaně žalovaného vyzývala k úhradě dlužných splátek (1. upomínka, 1. výzva, 2. výzva, dopis ze dne 21. 3. 2024 včetně dodejky). Dopisem ze dne 16. 6. 2024 žalobkyně žalovanému oznámila, že prohlašuje k 14. 6. 2024 všechny své pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné a vyzvala jej k úhradě dlužné částky ve výši 30 414,13 Kč. Dle výpisu ze sledování zásilky byl žalovanému dopis doručován dne 20. 6. 2024, avšak žalovaný nebyl zastižen a zásilka tak byla uložena k vyzvednutí.

11. K úhradě celkové dlužné částky 30 881,81 Kč spolu se smluvním úrokem a se zákonným úrokem z prodlení do 7 dnů od odeslání výzvy byl žalovaný vyzván i předžalobní upomínkou ze dne 5. 8. 2024. Výzva byla odeslána dne 13. 8. 2024 (poštovní podací arch, výpis ze sledování zásilky).

12. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“13. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

14. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (tj. ke dni 13. 3. 2023) vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“15. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“16. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“17. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“18. I podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).

19. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.“20. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. Povinnost poskytovatele prověřovat informace sdělené spotřebitelem a vyžadovat doklady k jeho tvrzení konstatoval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39.

21. Pokud jde o povinnost žalobkyně posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného ve smyslu shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je zřejmé, že ačkoli si žalobkyně nevyžádala přímo výplatní pásky ani pracovní smlouvu žalovaného, určitým způsobem, konkrétně prostřednictvím výpisů z účtu žalovaného, prověřila, že žalovanému je vyplácena mzda ze zaměstnání, neboť tato skutečnost je z těchto výpisů zřetelná. Výdajovou stránku žalovaného však žalobkyně řádně neověřovala, když uvedla, že vycházela z výdajů deklarovaných žalovaným, a dále z údajů zjištěných z výpisů z účtu, tyto údaje pak porovnala se statistickým modelem publikovaným státem (ČSÚ). Žalobkyně tak dospěla k částce představujících měsíční výdaje žalovaného ve výši 12 610,07 Kč a systémem potom byla vypočtena platební kapacita žalovaného 9 385,93 Kč. Dle názoru soudu však zejména výdaje na bydlení zůstaly neověřeny. Pokud žalobkyně uvedla, že vycházela i z výpisu z bankovního účtu žalovaného, tak doloženými výpisy z účtu pravidelné výdaje žalovaného na bydlení (nájemné, energie) nebyly žádným způsobem prokázány. Přitom pokud jde o pravidelné náklady žalovaného spojené s bydlením, tyto žalovaný nepochybně musel hradit, žalobkyně je však žádným způsobem nezkoumala a ani nezjišťovala (v případě nájemního bydlení např. z nájemní smlouvy). Takový postup žalobkyně je zcela nepostačující, neboť náklady na bydlení i ostatní nutné náklady se mohou u každého člověka významně lišit a statistické údaje nemusí být u konkrétní osoby vůbec vypovídající. Je proto povinností poskytovatele úvěru, aby výdaje žadatele o úvěr řádně prověřil, přičemž této povinnosti nemůže poskytovatel úvěru dostát pouhým převzetím statistických údajů. Soud nikterak nezpochybňuje postup, kdy žalobkyně za účelem posouzení úvěruschopnosti klienta využívá automatizovaný systém. Je však nezbytné, aby vstupní údaje, jež mají být tímto systémem vyhodnocovány, byly řádně ověřeny. Soud tak vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného.

22. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele absolutní neplatnost uzavřené smlouvy: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“23. Předmětnou smlouvu o úvěru tak je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 40 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení tak, jak je to upraveno v § 2993 občanského zákoníku: „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“24. Jelikož z listinných důkazů vyplynulo, že žalovaný žalobkyni již uhradil částku 22 438,95 Kč, přiznal soud žalobkyni právo na zaplacení nesplacené části poskytnuté jistiny ve výši 17 561,05 Kč, a to včetně úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalovaného s úhradou. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslané oznámení o zesplatnění úvěru, jehož obsahem byla také výzva k úhradě dlužné částky do 23. 6. 2024. Ode dne následujícího, tj. ode dne 24. 6. 2024, pak vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Jelikož žalobkyně požadovala úrok z prodlení částečně v kapitalizované výši (ke dni 23. 7. 2024 ve výši 421,69 Kč), přiznal soud úrok z prodlení taktéž částečně v kapitalizované výši 213,98 Kč (14,75 % ročně z částky 17 561,05 Kč od 24. 6. 2024 do 23. 7. 2024) a dále soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z částky 17 561,05 Kč od 24. 7. 2024 do zaplacení.

25. Soud žalobu zamítl co do požadované části jistiny ve výši 8 584,99 Kč, jelikož tato byla již žalovaným uhrazena. Dále soud zamítl žalobu co do požadovaných poplatků ve výši 1 776 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 538,08 Kč a co do úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 26 146,04 Kč od 24. 7. 2024 do zaplacení, neboť smlouva o úvěru byla shledána absolutně neplatnou a žalobkyni tak na tyto položky nevznikl nárok. Stran požadovaného úroku z prodlení soud připomíná, že žalovaný se dostal do prodlení až dne 24. 6. 2024, a to pouze s částkou 17 561,05 Kč, tudíž na část kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 207,71 Kč a na úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 360,99 Kč od 24. 7. 2024 do zaplacení žalobkyni taktéž nárok nevznikl a soud žalobu v této části také zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 279 Kč (po zaokrouhlení), přičemž tato částka představuje 10,84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 55,42 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 44,58 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 118 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) ve znění účinném do 31. 12. 2024 z tarifní hodnoty ve výši 27 922,04 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva k plnění a návrh ve věci samé – žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. V dané věci se nepochybně jedná o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, a to s ohledem na počet obdobných návrhů podaných žalobkyní u zdejšího soudu (např. v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , nebo pod sp. zn. , spisová značka, ).