28 C 182/2025

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Rozehnalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta : Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 13 671 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 000 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 671 Kč s úrokemz prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 600 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 600 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 9 000 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 623 Kč, a to do tří dnůod právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, .

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 13 671 Kč s příslušenstvím s tím, že dne , datum, se žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které umožnila žalovanému čerpat finanční prostředky ve výši 9 000 Kč. Tato smlouva byla uzavřena za , spisová značkapomocí prostředků komunikace na dálku v prostředí uživatelského účtu vytvořeného žalovaným po provedené registraci. Totožnost žalovaného byla ověřena předložením fotokopie občanského průkazu. Podpis žalovaného byl nahrazen zadáním unikátního identifikačního kódu zaslaného na mobilní telefon žalovaného. Žalovaný se však dostal do prodlení se splácením úvěru a na dlužnou částku ničeho ani přes výzvu neuhradil. Vedle dlužné jistiny ve výši 9 000 Kč požadovala žalobkyně po žalované zaplacení úroku v kapitalizované výši 3 600 Kč a s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou také zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 600 Kč od , datum, do zaplacení a dále smluvní pokuty v kapitalizované výši 1 071 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky do výše úvěrového limitu 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky splácet spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně soudu předložila také Všeobecné obchodní podmínky. Totožnost žalovaného byla ověřena z kopie občanského průkazu a evropského průkazu zdravotního pojištění. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za měsíc , Anonymizováno, , Anonymizováno, plyne, že počáteční zůstatek na tomto účtu byl 88 Kč a konečný zůstatek činil 9,10 Kč. V tomto měsíci byla , právnická osoba, vyplacena částka 4 076 Kč jako podpora v nezaměstnanosti. Z výpisu z tohoto účtu za měsíc , Anonymizováno, pak plyne, že počáteční zůstatek činil 9,10 Kč a konečný zůstatek 6 Kč. Žalovanému byla rovněž vyplacena částka 4 076 Kč jako podpora v nezaměstnanosti. Žalovaný však rovněž přijal platbu ve výši , částka, z půjčky dle smlouvy , Anonymizováno, od , právnická osoba, Z výpisu z tohoto účtu za měsíc , Anonymizováno, pak plyne, že počáteční zůstatek činil , částka, a konečný zůstatek , částka, . Žalovanému byla vyplacena podpora v nezaměstnanosti ve výši , částka, . Z oznámení , právnická osoba, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovanému od června 2023 náleží měsíčně invalidní důchod prvního stupně ve výši , částka, do té doby pobírá invalidní důchod ve výši , částka, . Ze žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný byl svobodný, bydlel v obecním/státním bytě, je invalidním důchodcem s měsíčním příjmem ve výši , částka, a měsíční výdaje činí částku ve výši 4 860 Kč. Z potvrzení o provedených platbách plyne, že žalobkyně dne 22. 6. 2023 vyplatila na účet žalovaného částku 7 000 Kč a dne 28. 6. 2023 částku 2 000 Kč. Dopisem ze dne 22. 10. 2023 oznámila žalobkyně žalovanému, že dne 22. 10. 2023 došlo k zesplatnění úvěru. Předžalobní upomínkou ze dne 22. 2. 2024, jejíž odeslání téhož dne žalobkyně prokázala podacím lístkem, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 3 dnů.

4. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak je upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“5. Předmětná smlouva o úvěru měla být mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561 odst. 1 občanského zákoníku, který stanoví, že „K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat“ a s § 562 odst. 1 občanského zákoníku, který stanoví, že „písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“6. Shora uvedeným jiným právním předpisem je myšlen zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, dle jehož ustanovení § 7 „K podepisování , spisová značkaelektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.“7. Soud dospěl v tomto případě k závěru, že ze strany žalovaného došlo ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu tvořený zadáním unikátního SMS kódu v prostředí uživatelského účtu v rámci chráněného webového rozhraní žalobkyně. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy jiný typ elektronického podpisu (dříve prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016). Ačkoli se tato judikatura vztahovala k zákonu o elektronickém podpisu, je dle názoru soudu použitelná i za účinnosti nového zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce.

8. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

9. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (tj. ke dni , datum, ) vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“10. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“11. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“12. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že, spisová značka„musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“13. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).

14. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.“15. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

16. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala na základě jím poskytnutých informací a prohlášení žalovaného, že je schopen úvěr splácet. K tomuto soud podotýká, že prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jejího tvrzení. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně předložila výpisy z běžného účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, , z nichž vyplynul měsíční příjem žalovaného ve výši , částka, coby podpora v nezaměstnanosti. Další příjmovou položkou byla pouze půjčka ve výši , částka, , kterou soud nezohledňoval, neboť se jednalo o příjem nahodilý. Žalovanému přiznaný invalidní důchod ve výši , částka, od , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dříve ve výši , částka, ) nebyl z výpisů z účtů patrný. Soud však poukazuje na skutečnost, že z přehledu pohybů na účtu žalovaného vyplynulo, že v měsících bezprostředně předcházejících poskytnutí úvěru výdaje žalovaného vždy převyšovaly nad jeho příjmy a zůstatek na účtu byl v řádech několika korun. Nelze pominout ani to, že žalovaný si v měsíci dubnu vzal další úvěr ve výši , částka, . Všechny tyto skutečnosti vzbuzující vážné pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného, měly žalobkyni vést k velmi důkladnému prověřování jeho finanční situace, zejména stran jeho výdajů, což však žalobkyně neučinila a o dalších výdajích žalovaného, zejména o výdajích , spisová značkana bydlení, cestovné apod. nezjišťovala ničeho. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nedostála své povinnosti před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného.

17. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele absolutní neplatnost uzavřené smlouvy: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“18. Předmětnou smlouvu tak je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný tak byla od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 9 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení tak, jak je to upraveno v § 2993 občanského zákoníku: „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“19. Jelikož žalovaný na svůj dluh žalobkyni ničeho neuhradil, soud žalobkyni přiznal jistinu v plné výši 9 000 Kč včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalovaného s úhradou. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalované na zaslanou předžalobní upomínku, jejíž odeslání dne 22. 2. 2024 žalobkyně prokázala podacím lístkem. V této výzvě byl žalovanému pro úhradu určena lhůta 3 dnů. Podle § 570 odst. 1 občanského zákoníku platí, že „Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“ Zákonná domněnka zakotvená v § 573 o. z. stanoví, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V souladu s touto domněnkou byla žalovanému předžalobní upomínka doručena dne 27. 2. 2024. Vzhledem k tomu, že byla žalovanému pro úhradu určena lhůta tří dnů, jejímž uplynutím se stal závazek splatným, byla žalovaná povinna provést úhradu do 1. 3. 2024 a ode dne následujícího, tj. ode dne 2. 3. 2024, pak vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 o. z.: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Soud tedy přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z částky 9 000 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení.

20. Soud žalobu zamítl co do úroku ve výši 3 600 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 1 071 Kč, neboť smlouva o úvěru byla shledána absolutně neplatnou a žalobkyni tak na tyto položky nevznikl nárok. Stran požadovaného úroku z prodlení soud připomíná, že žalovaný se dostal do prodlení až dne 2. 3. 2024, a to pouze s částkou 9 000 Kč, tudíž na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 600 Kč od 26. 10. 2023, Anonymizováno, do 1. 3. 2024, na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 600 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení a na úrok z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 9 000 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení žalobkyni taktéž nárok nevznikl a soud žalobu v této části také zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 623 Kč (po zaokrouhlení), přičemž tato částka představuje 27,66 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63,83 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 36,17 %, přičemž pro účely posouzení úspěchu a neúspěchu ve věci byl úrok z prodlení kapitalizován ke dni vyhlášení rozsudku). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) ve znění účinném do 31. 12. 2024 z tarifní hodnoty ve výši 13 671 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhuve věci včetně (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a žaloba) a tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.