28 C 279/2025

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Rozehnalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , Anonymizováno pro zaplacení 42 652 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 000 Kč od 26. 11. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 32 400,66 Kč s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 5 150,08 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 150,08 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 18 865,56 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 865,56 Kč od 22. 10. 2024 do 25. 11. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 865,56 Kč od 26. 11. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 17 000 Kč od 26. 11. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky v souhrnné výši 42 652 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, se žalovanou uzavřela dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru. První z těchto smluv, a to smlouva č. , hodnota, , byla uzavřena dne , datum, a na jejím základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku ve výši 11 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny ve výši 11 000 Kč zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 11 090 Kč, přičemž celkovou částku se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně splatit v 52 týdenních splátkách po 425 Kč. Žalovaná však sjednané splátky řádně nehradila. Celkově pak žalovaná na tento závazek uhradila za dobu trvání smluvního vztahu 13 800 Kč a zůstala právní předchůdkyni žalobkyně dlužna 5 150,08 Kč na jistině a 3 139,92 Kč na souhrnném poplatku. Žalobkyně dále požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 766,07 Kč za období od 31. 10. 2023 do 21. 10. 2024, kapitalizovaný úrok ve výši 1 063,24 Kč za období od 23. 9. 2023 do 21. 10. 2024, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 150,08 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a úrok ve výši 15 % ročně z částky 5 150,08 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení.

2. Dále právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, se žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a na základě této smlouvy poskytla žalované částku ve výši 20 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny ve výši 20 000 Kč zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 17 362 Kč, přičemž celkovou částku se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně splatit v 52 týdenních splátkách po 719 Kč. Žalovaná však sjednané splátky řádně nehradila. Celkově pak žalovaná uhradila na tento závazek za dobu trvání smluvního vztahu 3 000 Kč a zůstala právní předchůdkyni žalobkyně dlužna 18 865,56 Kč na jistině a 15 496,44 Kč na souhrnném poplatku. Žalobkyně dále požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 350,33 Kč za období od 28. 12. 2023 do 21. 10. 2024, kapitalizovaný úrok ve výši 2 569,02 Kč za období od 21. 12. 2023 do 21. 10. 2024, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 865,56 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a úrok ve výši 15 % ročně z částky 18 865,56 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů, které jí sdělila žalovaná, přičemž tyto údaje byly dále ověřeny oproti dokladům vyžádaným od žalované, jež jsou obsahem Zákaznické karty. Doklady však žalobkyně nemá k dispozici, jelikož je zákazníci právní předchůdkyni žalobkyně pouze předkládají při uzavření smlouvy. V tomto ohledu žalobkyně odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, v němž soud dospěl k závěru, že je postačující, aby listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, když jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě, a tudíž není důvod pochybovat o tom, že tyto listiny byly skutečně předloženy. Žalovaná pak výslovně stvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila její schopnost spotřebitelský úvěr splácet a prohlásila, že poskytla úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení toho, zda je schopna spotřebitelský úvěr splácet. V této souvislosti žalobkyně podotkla, že v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů by se žalovaná mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu a že nepochybně není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr dopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. Teprve po vyhodnocení získaných informací byly se žalovanou uzavřeny předmětné smlouvy.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti částku 11 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala společně s poplatkem ve výši 9 166 Kč skládajícím se z úroku ve výši 5 468 Kč, administrativního poplatku ve výši 1 500 Kč a poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 198 Kč právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 52 týdenních splátkách po 425 Kč (poslední splátka 415 Kč). Podpisem smlouvy žalovaná stvrdila, že jí byla celková výše spotřebitelského úvěru vyplacena v hotovosti. Součástí smlouvy o úvěru byly i smluvní podmínky. Dále byla soudu předložena listina Zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 23. 9. 2022, kterou žalovaná přistoupila ke Skupinové pojistné smlouvě č. , hodnota, . Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná na tuto pohledávku uhradila celkem částku 13 800 Kč, přičemž poslední platba byla učiněna dne 23. 10. 2023.

5. Žalobkyně dále doložila Zákaznickou kartu podepsanou žalovanou ze dne 23. 9. 2022. Dle zde uvedených údajů měla být žalovaná v době poskytnutí úvěru zaměstnaná s čistým měsíčním příjmem 25 486 Kč. Příjem žalované měl být ověřen z výplatní pásky. Dále je zde ohledně osoby žalované uvedeno, že bydlí v nájmu, je vdaná, nemá vyživovací povinnosti. Měsíční výdaje žalované byly vyčísleny na 12 000 Kč, splátky jiných úvěrů u právní předchůdkyně žalobkyně byly vyčísleny částkou 2 178 Kč. Žalovaná dále uvedla, že nemá kreditní kartu, ale má spotřebitelský úvěr u jiné společnosti s výší měsíční splátky 1 420 Kč.

6. Dále byla mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v hotovosti žalované částku 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala společně s úrokem ve výši 9 942 Kč, administrativním poplatkem ve výši 1 500 Kč a poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 996 Kč (celkem 15 438 Kč) právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 52 týdenních splátkách po 719 Kč (poslední splátka 693 Kč). Ze smlouvy dále vyplynulo, že částka ve výši 11 040 Kč byla použita na refinancování předcházejícího úvěru žalované a ve zbytku (8 960 Kč) byl úvěr vyplacen žalované. Součástí smlouvy o úvěru byly i smluvní podmínky. Dále byla soudu předložena listina Zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 21. 12. 2022, kterou žalovaná přistoupila ke Skupinové pojistné smlouvě č. , hodnota, . Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná na tuto pohledávku uhradila celkem částku 3 000 Kč.

7. Žalobkyně dále doložila Zákaznickou kartu podepsanou žalovanou ze dne 21. 12. 2022. Dle zde uvedených údajů měla žalovaná v době poskytnutí úvěru zaměstnaná s čistým měsíčním příjmem 24 911 Kč. Příjem žalované měl být ověřen z výplatní pásky. Dále je zde ohledně osoby žalované uvedeno, že bydlí v nájmu, je vdaná, nemá vyživovací povinnosti. Měsíční výdaje žalované byly vyčísleny na 12 000 Kč, splátky jiných úvěrů u právní předchůdkyně žalobkyně byly vyčísleny částkou 4 048 Kč. Žalovaná dále uvedla, že nemá kreditní kartu ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti.

8. Výše uvedené pohledávky za žalovanou postoupila právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024, potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky, seznam postoupených pohledávek). O tomto postoupení byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 21. 10. 2024, který byl odeslán 11. 11. 2024, jak plyne z podacího lístku. V oznámení o postoupení pohledávek byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhů plynoucích ze smluv o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dluh ve výši 15 881,97 Kč) a č. , hodnota, (dluh ve výši 48 723,65 Kč), a to do deseti dnů od data doručení této výzvy.

9. Předžalobní výzvou ze dne 31. 12. 2024 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužných částek, a to nejpozději do 15. 1. 2025. Výzva byla odeslána dne 31. 12. 2024, což žalobkyně doložila podacím lístkem.

10. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou mělo dojít k uzavření dvou smluv o úvěru tak, jak tento smluvní typ upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“11. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) je podnikatelem a žalovaná vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s její podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

12. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“13. Způsob, jakým měla právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“14. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“15. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“16. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).

17. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.“18. Pokud jde o příjmy žalované, pak v první zákaznické kartě je uvedeno, že žalovaná je zaměstnána s příjmem 25 486 Kč měsíčně; ve druhé zákaznické kartě byl uveden měsíční příjem žalované ze zaměstnání ve výši 24 911 Kč. K žádnému z těchto příjmů však žalobkyně nepředložila soudu žádné doklady a všechny příjmy tak zůstaly v pouze rovině nepodložených tvrzení. Totéž platí stran výdajové stránky žalované, ani zde nebyly soudu doloženy žádné listiny osvědčující, že by právní předchůdkyně žalobkyně jejich výši řádně ověřovala, přičemž přinejmenším výdaje žalované na bydlení byly objektivně zjistitelné (např. z nájemní smlouvy). Za této situace nelze učinit závěr o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv dostála své povinnosti řádně posoudit příjmy žalované a její pravidelné výdaje. Zdejší soud se tedy neztotožňuje se závěrem Krajského soudu v Českých Budějovicích o tom, že je postačující, aby listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici pouze ke dni sepsání smlouvy o úvěru. Nadto dle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že „Poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.“ Odst. 2 písm. b) téhož ustanovení pak uvádí, že: „Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.“ Odst. 4 věta první téhož ustanovení pak stanoví dobu, po kterou mají poskytovatel a zprostředkovatel úvěru povinnost tyto dokumenty uchovat: „Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.“19. Dále je ve vztahu k povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalované ještě třeba zmínit, že se jedná o veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě. Žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, se nemůže zprostit jejího splnění s odkazem na povinnost žalované jednat poctivě. Porušení povinnosti poctivého jednání při uzavírání úvěrových smluv může mít za následek přestupkovou, popř. trestněprávní odpovědnost klienta, nikoli však zánik, či oslabení povinnosti poskytovatele úvěru dostát požadavkům § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

20. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nedostála své povinnosti před uzavřením úvěrových smluv posoudit úvěruschopnost žalované.

21. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele absolutní neplatnost uzavřené smlouvy: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“22. Předmětné smlouvy tak je nutno považovat za absolutně neplatné z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pouze poskytnuté jistiny ve výši 11 000 Kč a ve výši 20 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení tak, jak je to upraveno v § 2993 občanského zákoníku: „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“ Pohledávky za žalovanou byly následně v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku, který stanoví, že „věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)“, postoupeny na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejich vymáhání.

23. Žalovaná na oba své dluhy již plnila, konkrétně na dluh z první smlouvy o úvěru ve výši 11 000 Kč uhradila částku 13 800 Kč, a to ještě předtím, než byla k úhradě tohoto dluhu vyzvána; dluh z první smlouvy o úvěru tak byl zcela splacen ještě před jeho splatností (podrobněji ke splatnosti dluhu z bezdůvodného obohacení níže) a požadovaná jistina ve výši 5 150,08 Kč byla zamítnuta. Zamítnuty byly také další nároky, které měly žalobkyni plynout z této smlouvy, a to požadovaný souhrnný poplatek ve výši 3 139,92 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 063,24 Kč a úrok ve výši 15 % ročně z částky 5 150,08 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, neboť na ně nevzniklo žalobkyni právo z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru. Stran požadovaného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 766,07 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 150,08 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, soud připomíná, že se žalovaná s úhradou daného dluhu do prodlení vůbec nedostala, proto byl požadavek na přiznání úroku z prodlení lichý.

24. Na druhý dluh ve výši 20 000 Kč uhradila žalovaná částku 3 000 Kč; celkem tak zůstala žalobkyni z tohoto titulu dlužna 17 000 Kč, kterou soud žalobkyni přiznal. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalované na zaslané oznámení o postoupení pohledávky obsahující také výzvu k plnění, jejíž odeslání dne 11. 11. 2024 žalobkyně prokázala podacím lístkem. Podle § 570 odst. 1 občanského zákoníku platí, že „Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“ Zákonná domněnka zakotvená v § 573 občanského zákoníku stanoví, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V souladu s touto domněnkou byla žalované výzva k plnění doručena dne 14. 11. 2024. Vzhledem k tomu, že byla žalované pro úhradu určena lhůta deseti dnů od doručení výzvy, jejímž uplynutím se stal závazek splatným, byla žalovaná povinna provést úhradu do 25. 11. 2024 (konec lhůty k plnění byl v souladu s § 607 občanského zákoníku posunut na nejbližší pracovní den) a ode dne následujícího, tj. ode dne 26. 11. 2024, pak vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Soud tedy přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z částky 17 000 Kč od 26. 11. 2024 do zaplacení.

25. Zbylé nároky uplatněné žalobkyní z titulu druhé smlouvy o úvěru byly soudem zamítnuty, neboť požadovaná jistina ve zbývající výši 1 836,56 Kč byla již uhrazena, na souhrnný poplatek ve výši 15 496,44 Kč, na kapitalizovaný úrok ve výši 2 569,02 Kč ani na úrok ve výši 15 % ročně z částky 18 865,56 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení nevzniklo žalobkyni právo, neboť i druhá smlouva o úvěru byla shledána absolutně neplatnou. Konečně co se týká požadavků žalobkyně na úrok z prodlení, pak soud připomíná, že se žalovaná dostala do prodlení až dne 26. 11. 2024, a to pouze s částkou 17 000 Kč, tudíž na kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 350,33 Kč za období od 28. 12. 2023 do 21. 10. 2024 a na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 865,56 Kč od 22. 10. 2024 do 25. 11. 2024, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 865,56 Kč od 26. 11. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 17 000 Kč od 26. 11. 2024 do zaplacení žalobkyni taktéž nárok nevznikl.

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož soud v případě, že účastník měl v řízení pouze částečný úspěch, náhradu nákladů poměrně rozdělí. Právo na náhradu nákladů řízení by měla žalovaná, která byla ve věci převážně úspěšná; soud podotýká, že za účelem určení poměru úspěchu a neúspěchu ve věci bylo požadované příslušenství kapitalizováno ke dni vyhlášení rozsudku – žalovaná tak byla úspěšná ze 67 %, zatímco žalobkyně byla úspěšná pouze ze 33 %. Jelikož však žalované v řízení dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, rozhodl soud o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.