28 C 314/2025

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Rozehnalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 69 766,85 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 55 508,05 Kč, přičemž uvedenou povinnost je žalovaná povinna splnit v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci s tím, že nebude-li zaplacena byť i jediná splátka řádně a včas, nastane splatnost celého dluhu.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 26 057,92 Kč s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 58 785,06 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 59 685,06 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 59 685,06 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, se žalovanou uzavřela dne 11. 8. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a na základě této smlouvy poskytla žalované částku ve výši 60 000 Kč. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vzala v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů (tj. ověření závazků žalované v bankovním a nebankovním registru klientských informací). Dále právní předchůdkyně žalobkyně zkontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů žalované, kterou žalovaná prokázala předložením dokladů právní předchůdkyni, a to zejména doložením výpisu z bankovního účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala a vyhodnocovala transakce na běžném účtu žalované č. , č. účtu, , a to za období od 30. 11. 2020 do 6. 4. 2021. Na základě takto získaných poznatků právní předchůdkyně žalobkyně získala ucelené informace o finanční situaci žalované. Žalovaná však sjednané splátky řádně nehradila. Celkově pak žalovaná za dobu trvání smluvního vztahu uhradila částku 4 491,95 Kč a zůstala právní předchůdkyni žalobkyně dlužna 58 785,06 Kč na jistině a dále částku 900 Kč na poplatku. Následně byla pohledávka za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, kdy tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem. Žalobkyně dále požadovala kapitalizovaný úrok v souhrnné výši 17 063,41 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 4 817,50 Kč, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 58 785,06 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 59 685,06 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že dluh hodlá uhradit a požádala o možnost plnění ve splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Ke své aktuální finanční situaci uvedla, že má měsíční výdaje na bydlení ve výši 2 173 Kč a 2 307 Kč, dále měsíčně platí za telefon částku 262,50 Kč, za léky částku 400 Kč, za hygienické potřeby částku 400 Kč, za jídlo částku 6 000 Kč a za ostatní výdaje částku 3 000 Kč.

3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , byla dne 11. 8. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 60 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v minimálních měsíčních platbách, jejichž výše byla žalované sdělena prostřednictvím rozpisu plateb přístupném v online účtu žalované (osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, které žalobkyně soudu taktéž předložila. Informace o poskytnutém úvěru byly shrnuty v dokumentu Standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z tabulky umoření pak plyne, že žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 60 000 Kč a na svůj dluh uhradila celkem částku 4 491,95 Kč. Průběh čerpání úvěru žalovanou je patrný ze čtyř potvrzení o provedení transakce – žalovaná čerpala dne 11. 8. 2023 částku ve výši 15 000 Kč a částku ve výši 9 000 Kč a dne 14. 8. 2023 pak čerpala částku ve výši 14 400 Kč a částku ve výši 21 600 Kč.

5. Dopisem ze dne 30. 12. 2023 vyzvala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu.

6. Pohledávku za žalovanou postoupila právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek a příloha – seznam postupovaných pohledávek, potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky). O tomto postoupení byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 29. 7. 2024; dle podacího lístku byl tento dopis byl odeslán žalované dne 16. 8. 2024.

7. Předžalobní výzvou ze dne 31. 10. 2024 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky. Výzva byla odeslána dne 1. 11. 2024, což žalobkyně doložila podacím lístkem.

8. Stran aktuálních finančních poměrů žalované bylo soudem zjištěno, že její průměrná čistá měsíční mzda činila v období od září 2025 do listopadu 2025 částku 20 656 Kč (výplatní pásky). Žalovaná měsíčně platí stavebnímu bytovému družstvu , adresa, částku 2 307 Kč (roční předpis úhrad, výpis z účtu), dále platí INKASO ve výši 2 173 Kč měsíčně (doklad SIPO, výpis z účtu) a částku 262,50 Kč za telefon (výpis z účtu).

9. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“10. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s její podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

11. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (tj. ke dni 11. 8. 2023) vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“12. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“13. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“14. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřiteléposoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“15. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).

16. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.“17. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatelka spotřebitelského úvěru zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat.

18. Žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalované vzala její právní předchůdkyně v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů (tj. ověření závazků žalované v bankovním a nebankovním registru klientských informací). Dále právní předchůdkyně žalobkyně zkontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů žalované, kterou žalovaná prokázala předložením dokladů právní předchůdkyni, a to doložením výpisu z běžného bankovního účtu za období od 30. 11. 2020 do 6. 4. 2021; tímto výpisem navrhla žalobkyně provést důkaz. K tomuto soud podotýká, že navržený důkaz neprovedl, neboť z něj nebylo možné učinit žádná relevantní skutková zjištění. Soud zdůrazňuje, že smlouva o úvěru byla uzavřena dne 11. 8. 2023, a dle tvrzení žalobkyně tak byla úvěruschopnost žalované posuzována na základě podkladů, které se vztahovaly k období více než dva roky před uzavřením smlouvy o úvěru, a nemohly proto vypovídat o aktuální úvěruschopnosti žalované. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalované (ať už příjmové či výdajové stránky) žalobkyně soudu ničeho nepředložila. K tomuto soud podotýká, že prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jejího tvrzení.

19. Dále je ve vztahu k povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalované ještě třeba zmínit, že se jedná o veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě. Žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, se nemůže zprostit jejího splnění s odkazem na povinnost žalované jednat poctivě. Porušení povinnosti poctivého jednání při uzavírání úvěrových smluv může mít za následek přestupkovou, popř. trestněprávní odpovědnost klienta, nikoli však zánik, či oslabení povinnosti poskytovatele úvěru dostát požadavkům § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

20. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nedostála své povinnosti před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované.

21. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele absolutní neplatnost uzavřené smlouvy: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“22. Předmětnou smlouvu tak je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pouze poskytnutou jistinu ve výši 60 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení tak, jak je to upraveno v § 2993 občanského zákoníku: „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“ Pohledávka za žalovanou byla následně v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku, který stanoví, že „věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)“, postoupena na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání.

23. Jelikož na tento svůj závazek vrátit žalobkyni částku 60 000 Kč žalovaná dosud uhradila částku 4 491,95 Kč, soud tak žalované uložil povinnost uhradit žalobkyni jistinu ve zbývající výši 55 508,05 Kč.

24. Co se týče splatnosti, podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že „spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“. (Ve vztahu k možnosti zesplatnit závazek k vrácení zbývající části jistiny pouhou výzvou věřitele se vyjádřil Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který byl též schválen k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek s následující právní větou: „Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.“). Vzhledem k tomu, že mezi stranami nedošlo ke sjednání doby plnění dohodu, přistoupil soud k určení doby plnění dle kritérií uvedených v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Stran majetkových poměrů žalované soud zjistil, že její průměrná čistá mzda činí částku 20 656 Kč, přičemž její pravidelné měsíční výdaje se pohybují přibližně v částce 15 000 Kč. Sama žalovaná uvedla, že je schopna splácet měsíčně částku 2 000 Kč a soudu se tato měsíční splátka jeví jako přiměřená, a to jak majetkovým poměrům žalované, tak výši dlužné částky a době pro vrácení poskytnuté jistiny. Soud takto rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. a určil dále (dle § 565 občanského zákoníku), že nesplní-li žalovaná byť i jedinou splátku řádně a včas, stane se celý dluh splatný ihned. Soud má za to, že tento možný následek nesplacení bude pro žalovanou dostatečnou výstrahou, aby splátky plnila řádně a včas.

25. Ve zbývající části (tedy ohledně jistiny v uhrazené výši 3 277,01 Kč, poplatku ve výši 900 Kč, kapitalizovaných úroků v celkové výši 17 063,41 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 817,50 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 58 785,06 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 59 685,06 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení), soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť na zaplacení těchto nároků žalobkyni nárok nevznikl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu žalobkyně a úspěchu žalované byl poměrně stejný (za účelem poměření úspěchu a neúspěchu ve věci bylo příslušenství žalované pohledávky kapitalizováno ke dni vyhlášení rozsudku).