28 C 354/2025

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Rozehnalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 11 210 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 6 210 Kč a dále co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 000 Kč od 16. 11. 2023 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 75 Kč od 16. 11. 2023 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 900 Kč od 16. 11. 2023 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 11 210 Kč s příslušenstvím s tím, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, . se žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a na základě této smlouvy poskytla žalovanému částku ve výši 5 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit za podmínek stanovených ve smlouvě. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, žalobkyně uvedla, že k tomuto žádné doklady nemá. Žalobkyně nejprve požadovala jistinu ve výši 5 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 000 Kč od 16. 11. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 75 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 75 Kč od 16. 11. 2023 do zaplacení, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 900 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 900 Kč od 16. 11. 2023, Anonymizováno, do zaplacení, poplatek za upomínky ve výši 800 Kč, poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč, poplatek za upomínky ve výši 1 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 735 Kč. Podáním ze dne 5. 9. 2025 vzala žalobkyně žalobu z části zpět, a to pro úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 000 Kč od 16. 11. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 75 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 75 Kč od 16. 11. 2023 do zaplacení, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 900 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 900 Kč od 16. 11. 2023 do zaplacení, poplatek za upomínky ve výši 800 Kč, poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč, poplatek za upomínky ve výši 1 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 735 Kč. Důvodem pro částečné zpětvzetí žaloby byla změna právní kvalifikace nároku žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.

3. Dle § 96 o. s. ř platí, že žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

4. S ohledem na žalobkyní učiněné částečné zpětvzetí žaloby rozhodl soud výrokem I. tohoto rozsudku podle § 96 odst. 2 o. s. ř. tak, že řízení částečně zastavil, a to pro úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 000 Kč od 16. 11. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 75 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 75 Kč od 16. 11. 2023 do zaplacení, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 900 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 900 Kč od 16. 11. 2023 do zaplacení, poplatek za upomínky ve výši 800 Kč, poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč, poplatek za upomínky ve výši 1 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 735 Kč.

5. Řízení tak bylo nadále vedeno již jen pro žalobkyní požadovanou jistinu ve výši 5 000 Kč.

6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splatit do 15. 11. 2023. Žalobkyně předložila soudu také Předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Všeobecné obchodní podmínky. Z detailu platební transakce plyne, že žalobkyně zaslala na účet uvedený ve smlouvě o úvěru dne 16. 10. 2023 částku 5 000 Kč. Dopisy ze dne 1. 12. 2023 a ze dne 19. 12. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, a to vždy do 5 dnů od doručení dané výzvy. Z přehledů upomínek plyne, že žalovanému bylo zasláno celkem 10 SMS upomínek a 10 e-mailových upomínek. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 22. 1. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . na společnost , právnická osoba, , která další smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 postoupila pohledávku za žalovanou na společnost , právnická osoba, Anonymizováno, konečně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 6. 2024 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Ke smlouvám o postoupení pohledávek byly předloženy i příslušné seznamy postupovaných pohledávek.

7. Předžalobní výzvou ze dne 18. 6. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky, a to do 7 dnů ode dne odeslání výzvy. Výzva byla téhož dne odeslána, což plyne z podacího archu.

8. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“9. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť právní předchůdkyně žalobkyně byla podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s jeho podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

10. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, tj. ke dni 14. 10. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“11. Způsob, jakým měla právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“12. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“13. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“14. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).

15. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených“.

16. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

17. Žalobkyně uvedla, že ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného není schopna doložit ničeho, soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nedostála své povinnosti před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného.

18. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele absolutní neplatnost uzavřené smlouvy: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“19. Předmětnou smlouvu tak je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pouze poskytnutou jistinu ve výši 5 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení, tak jak je to upraveno v § 2993 občanského zákoníku: „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“ Pohledávka za žalovaným byla následně v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku, který stanoví, že „věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)“, postoupena na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání. Jelikož žalovaný na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil, přiznal soud žalobkyni právo na zaplacení jistiny ve výši 5 000 Kč.

20. Co se týče splatnosti, podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že „spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“. (Ve vztahu k možnosti zesplatnit závazek k vrácení zbývající části jistiny pouhou výzvou věřitele se vyjádřil Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který byl též schválen k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek s následující právní větou: „Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.“). Vzhledem k tomu, že mezi stranami nedošlo ke sjednání doby plnění dohodu, přistoupil soud k určení doby plnění dle kritérií uvedených v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z rejstříku zdejšího soudu bylo zjištěno, že žalovaný má zřejmě větší množství závazků po splatnosti, které nesplácí, a které jsou u zdejšího soudu také žalovány, v několika případech již byla nařízena exekuce na majetek žalovaného. Jiné informace o majetkové situaci žalovaného nejsou soudu známy. S ohledem na existenci dalších závazků žalovaného se při zohlednění výše dlužné částky soudu jeví jako přiměřená doba pro vrácení poskytnuté jistiny lhůta jednoho měsíce od právní moci rozsudku.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť převážně procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly (žalobkyně byla z pohledu náhrady nákladů řízení úspěšná pouze co do jistiny 5 000 Kč), přičemž ve zbylé části bylo řízení zastaveno, což svým zpětvzetím návrhu zavinila žalobkyně, na což je nutno nahlížet jako na procesní úspěch na straně žalovaného (pro účely vyčíslení úspěchu a neúspěchu ve věci byly požadované úroky z prodlení kapitalizovány ke dni vyhlášení rozsudku).