28 C 386/2025

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Rozehnalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 114 381,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 114 381,90 Kč spolu s: kapitalizovaným úrokem za období od 18. 8. 2005 do 30. 6. 2025 a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za období od 20. 10. 2005 do 30. 6. 2025 v souhrnné výši 111 181,90 Kč, úrokem ve výši 14,6 % ročně z částky 111 181,90 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení, úrokem z prodlení ročně z částky 114 381,90 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka,a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do kapitalizovaného úroku za období od 18. 8. 2005 do 30. 6. 2025 a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od 20. 10. 2005 do 30. 6. 2025 v souhrnné výši 395 552,13 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 114 381,90 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru reg. č. , hodnota, ze dne , datum, , kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . Na základě uvedené smlouvy žalovaný obdržel finanční prostředky ve výši 120 000 Kč, které se zavázal splácet společně s úroky ve výši 14,6 % v pravidelných 71 měsíčních splátkách ve výši 2 534 Kč. Tuto svoji povinnost si však neplnil, když na jistinu úvěru uhradil pouze 8 818,10 Kč. Pohledávka původního věřitele byla uplatněna v rozhodčím řízení, v jehož rámci byl dne 3. 1. 2008 vydán rozhodčí nález , jméno FO, sp. zn. K/2007/02454, a následně i v exekučním řízení, které bylo vedeno pod sp. zn. 081 EX 11596/08 u Exekutorského úřadu Praha – východ. V rámci exekučního řízení nebylo vymoženo ničeho. Oprávněný souhlasil se zastavením exekuce dne 20. 6. 2025. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 111 181,90 Kč, poplatku ve výši 3 200 Kč (4 x 400 Kč za zaslání upomínek při neprovedení splátky úvěru dle Sazebníku poplatků a 20 x 80 Kč za spravování úvěru dle Sazebníku poplatků), úroku kapitalizovaného ke dni 12. 6. 2025 částkou 315 226,83 Kč a úroku z prodlení vyčíslenému k uvedenému dni částkou 190 086,22 Kč. Žalobkyně požadovala dále zaplacení smluvního úroku ve výši 14,6 % ročně z částky 111 181,90 Kč od 13. 6. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné sazbě z částky 114 381,90 Kč od 13. 6. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek stanovených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.

3. Soud z předložených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav.

4. Společnost , právnická osoba, ., uzavřela dne , datum, s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 120 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet takto čerpaný úvěr 71 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 534 Kč, počínaje dnem 20. 9. 2005. Sazba smluvního úroku byla sjednána ve výši 14,6 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly Obecné podmínky , právnická osoba, . pro úvěry občanům a Přehled poplatků spojených s poskytnutým úvěrem, z něhož plyne, že za spravování úvěru byl stanoven poplatek 80 Kč měsíčně a za dále byl stanoven poplatek 400 Kč za zaslání upomínky při neprovedení splátky úvěru. V čl. VI bod 2. a 3. Úvěrových podmínek bylo sjednáno, že v případě prodlení klienta s úhradou jedné nebo více splátek je banka oprávněna požadovat okamžité splacení celé nebo části jistiny a příslušenství. V čl. VI bod 14. Úvěrových podmínek byla sjednána rozhodčí doložka; rozhodce měl být jmenovaný správcem ze seznamu rozhodců vedeným , Anonymizováno5. Z pokladního dokladu ze dne , datum, vyplývá, že žalovaný téhož dne čerpal úvěr v celkové výši 120 000 Kč. Z historického výpisu ze dne 7. 8. 2007 plyne, že dlužná jistina činila k tomuto dni 111 181,90 Kč, žalovanému byly účtovány poplatky v celkové výši 3 200 Kč. Dle tabulky výpočtu zákonného úroku z prodlení, tyto za dobu od 20. 10. 2005 do 7. 8. 2007 činily celkem 9 288 Kč. Dle tabulky výpočtu smluvního úroku činil tento úrok za dobu od 18. 8. 2005 do 7. 8. 2007 částku 21 282,51 Kč.

6. Dne 1. 3. 2007 uznal žalovaný svůj dluh vůči právní předchůdkyni žalobkyně co do důvodu a výše (uznání závazku).

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2011 včetně Dodatku č. 1 (seznam postoupených pohledávek) byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 2. 1. 2012.

8. Předžalobní upomínkou ze dne 10. 6. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 619 535,82 Kč do 17. 6. 2025. Upomínka byla žalovanému dle poštovního podacího archu odeslána téhož dne.

9. Rozhodce , jméno FO, dne 3. 1. 2008 vydal rozhodčí nález sp. zn. K/2007/02454, kterým zavázal žalovaného k úhradě pohledávky ve výši 148 357,77 Kč s úrokem ve výši 14,6 % ročně z částky 111 181,90 Kč od 8. 8. 2007 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 25 % ročně z částky 132 464,41 Kč od 8. 8. 2007 do zaplacení a nákladů rozhodčího řízení ve výši 39 610,34 Kč.

10. Okresní soud v Hodoníně nařídil usnesením ze dne 2. 4. 2008, č. j. 12 Nc 796/2008-7, exekuci podle citovaného rozhodčího nálezu a jejím provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Marcela Smékala, Exekutorský úřad Praha-východ.

11. Stávající žalobkyně udělila dne 20. 6. 2025 souhlas se zastavením exekuce (přípis ze dne 20. 6. 2025 a příloha k němu).

12. Z exekučního spisu vedeného u Okresního soudu v Hodoníně dále soud zjistil, že usnesením Exekutorského úřadu Praha – východ ze dne 27. 6. 2025, č. j. 081 EX 11596/08-746, byla exekuce vůči povinnému – žalovanému zastavena. Z odůvodnění se podává, že při prověření spisu z důvodu „marnosti“ dle § 55 odst. 7 až 13 exekučního řádu bylo zjištěno, že exekučním titulem je materiálně a formálně nevykonatelný rozhodčí nález. Oprávněný podal exekuční návrh (či vedl řízení) na základě nezpůsobilého exekučního titulu, jenž byl vydán rozhodcem, který nebyl vybrán podle transparentních pravidel. Oprávněný byl proto vyzván, aby se vyjádřil, zda souhlasí se zastavením exekučního řízení z uvedeného důvodu, s čímž oprávněný souhlasil. Vzhledem k výše uvedenému byla exekuce v souladu s § 55 odst. 3 exekučního řádu zastavena jako nepřípustná podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Soudní exekutor shledal procesní zavinění na zastavení řízení na straně oprávněné, protože nezachovala potřebnou míru pečlivosti před podáním návrhu na nařízení exekuce a již při volbě netransparentních pravidel pro výběr rozhodců a dále, když přistoupila k vymáhání pohledávky přiznané exekučními tituly vydanými orgány (rozhodci) na základě těchto pravidel. Při provádění exekuce oprávněná neučinila ničeho, aby napravila neoprávněnost vedeného exekučního řízení. Usnesení o zastavení exekuce nabylo právní moci dne 30. 7. 2025.

13. Dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), není-li uvedeno jinak, řídí se právní poměry, vyjma práv osobních, rodinných a věcných, vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

14. Dle § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), se smlouva o běžném účtu řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkového vztahu obchodním zákoníkem.

15. Dle § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Dle § 502 odst. 1 věta první obch. zák. je dlužník povinen od doby poskytnutí peněžních prostředků platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.

17. Dle § 365 věty první obch. zák. je dlužník v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. V souladu s § 369 odst. 1 obch. zák., je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Podle poslední věty § 262 odst. 4 obch. zák. smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

18. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, je rozhodčí smlouva neobsahující přímé určení rozhodce ad hoc nebo konkrétní způsob určení absolutně neplatná podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.) pro rozpor se zákonem. Soud k otázce projednatelnosti zažalovaného nároku poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4460/2014, podle kterého nejde o překážku věci rozhodnuté, jestliže o stejné věci, týkající se stejného předmětu řízení a týchž osob bylo již rozhodnuto rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem, jenž neměl k vydání takového rozhodčího nálezu pravomoc. S ohledem na uvedené není dána v této věci překážka věci pravomocně rozhodnuté.

20. Soud má z předložené úvěrové smlouvy za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 497 a násl. obch. zák. Tato smlouva byla sjednána za účinnosti zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, a soud se proto ani z úřední povinnosti nezabýval tím, zda a jak původní věřitelka posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a to s ohledem na skutečnost, že v rozhodné době právní úprava uvedenou povinnost poskytovatele úvěru neupravovala (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 32 Cdo 513/2010 nebo ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Na základě úvěrové smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 120 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal a zavázal se jej splatit pravidelnými měsíčními splátkami, a to i s úrokem z úvěru sjednaným v souladu s § 502 odst. 1 obch. zák. a se sjednanými poplatky. Žalovaný však v rozporu se smluvním ujednáním úvěr nesplácel, proto se stal dle smlouvy splatný celý zůstatek úvěru. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, která je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání. Žalovaný ani poté dlužnou částku neuhradil, pročež je oprávněný požadavek žalobkyně na úhradu dlužné jistiny ve výši 111 181,90 Kč (120 000 Kč – uhrazených 8 818,10 Kč) a poplatků za odesílání upomínek a za spravování úvěru vyčíslených v historickém výpisu v souhrnné výši 3 200 Kč. Oprávněný je rovněž požadavek žalobkyně na úhradu smluvních úroků sjednaných dle § 497 obch. zák. ve výši 14,6 % ročně, přičemž výši takto sjednaného smluvního úroku považuje soud za přiměřenou a za sjednanou nikoliv v rozporu s dobrými mravy. S ohledem na to, že žalovaný neuhradil svůj dluh řádně a včas, žalobkyni vznikl rovněž dle § 365 a § 369 odst. 1 obch. zák. nárok na úrok z prodlení. Ten žalobkyně požadovala dle § 262 odst. 4 obch. zák. ve spojení s § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., obč. zák.

21. Pokud jde o výši přisouzeného příslušenství, žalobkyně požadovala jednak kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 190 086,22 Kč za dobu od 20. 10. 2005 do 12. 6. 2025 a dále od 13. 6. 2025 do zaplacení v zákonné výši a jednak kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 315 226,83 Kč od 18. 8. 2005 do 12. 6. 2025 a dále ve výši 14,6 % ročně od 13. 6. 2025 do zaplacení. Soud zde zohlednil skutečnost, že žaloba byla podána dne 1. 7. 2025, pročež žalobkyně a před ní její právní předchůdkyně zcela zjevně otálely s uplatněním nároku u soudu, a proto shledal požadavek žalobkyně na zaplacení smluvních úroků a úroků z prodlení za celé období a v požadované výši za výkon práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák. Při stanovení výše přisouzených úroků z prodlení analogicky postupoval podle pravidla stanoveného v § 1805 odst. 2 o. z., podle kterého „věřitel, který bez rozumného důvodu otálí s uplatněním práva na zaplacení dluhu tak, že úroky činí tolik co jistina, pozbývá právo požadovat další úroky; ode dne, kdy uplatnil právo u soudu má však další úroky náleží.“ Jedná se zde o pravidlo tzv. „usurae ultra duplum“ (úroky jen do výše jistiny), které se užívá jak na smluvní úroky, tak i úroky z prodlení a má za cíl nastolit rovnováhu mezi ochranou věřitelů (hrazení úroků z prodlení má mít pro dlužníka motivační účinek) a ochranou spotřebitelů (potřebou zamezit neúměrnému zatížení dlužníka). Žaloba byla podána 11 let po nabytí účinnosti „nového“ občanského zákoníku (o. z.) a neaplikací daného pravidla v posuzované věci s odkazem na požadavky přiměřenosti a ochrany dobrých mravů by byla podle soudu odepřena ochrana spotřebitelů, k jejichž prodlení sice došlo ještě za účinnosti obč. zák. či obch. zák., ale věřitel otálel s podáním žaloby po dobu mnoha dalších let i během účinnosti o. z. Tomuto závěru podle soudu nebrání skutečnost, že mezi lety 2008 až 2025 probíhalo exekuční řízení ve věci žalovaného coby povinného. Dělo se tak na základě materiálně a formálně nevykonatelného rozhodčího nálezu, přičemž s touto skutečností musel být věřitel od poloviny roku 2011 srozuměn. Po vydání shora poukazovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011 totiž poskytovatelé úvěrů již neměli dané rozhodčí doložky žádným způsobem využívat, a jestliže tak přesto učinili či pokračovali v exekuci, vystavují se negativním důsledkům svého jednání. Oprávněný je totiž i v průběhu provádění exekuce povinen zachovávat potřebnou míru pečlivosti a nemá se domáhat zjevně neoprávněného výkonu rozhodnutí (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1756/2006 nebo nález Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. II. ÚS 996/18). Oprávněná z neplatného exekučního titulu – původní a následně pak stávající věřitelka nicméně při provádění exekuce neučinila ničeho, aby napravila neoprávněnost vedeného exekučního řízení. Jedná se zde tedy nepochybně o situaci předpokládanou v § 1805 odst. 2 o. z., tedy, že žalobkyně bez rozumného důvodu otálela s uplatněním práva na zaplacení dluhu.

22. Soud proto při analogické aplikaci citovaného ustanovení žalobkyni přiznal do doby podání žaloby pouze právo na úroky ve výši dosahující výše jistiny. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2024, sp. zn. 26 Cdo 2716/2023, plyne, že do uvedeného zákonného limitu je třeba započíst všechny úroky v širším smyslu, tedy nejen úroky smluvní, ale i ty zákonné (úrok z prodlení). Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že se žalobkyni přiznává právo na smluvní úrok i úrok z prodlení do 30. 6. 2025, tedy do dne předcházejícího podání žaloby, v souhrnné výši 111 181,90 Kč. Do této částky soud nezahrnul poplatky za odeslané upomínky a za spravování úvěru, neboť se nejedná o dlužnou jistinu. Ode dne, kdy žalobkyně uplatnila právo u soudu, tedy ode dne 1. 7. 2025, jí smluvní i zákonné úroky znovu náleží dle uplatněného petitu. Soud proto rozhodl tak, že od 1. 7. 2025 do zaplacení žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení z částky 114 381,90 Kč ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, zvýšené o 7 procentních bodů a dále smluvní úrok ve výši 14,6 % ročně z částky 111 181,90 Kč.

23. Soud naopak žalobu zamítl co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od 20. 10. 2005 do 30. 6. 2025 a kapitalizovaného smluvního úroku od 18. 8. 2005 do 30. 6. 2025 v souhrnné výši 395 552,13 Kč; žalobkyně k 30. 6. 2025 požadovala smluvní úrok a úrok z prodlení v celkové výši 506 734,03 Kč (kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 190 086,22 Kč od 20. 10. 2005 do 12. 6. 2025 a ve výši 620,48 Kč od 13. 6. 2025 do 30. 6. 2025 a dále kapitalizovaný úrok ve výši 315 226,83 Kč od 18. 8. 2005 do 12. 6. 2025 a ve výši 800,50 Kč od 13. 6. 2025 do 30. 6. 2025), přičemž dle výše uvedeného má žalobkyně za období do 30. 6. 2025 nárok toliko na příslušenství v souhrnné výši 111 181,90 Kč.

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch, a proto soud náhradu nákladů poměrně rozdělil. Při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, a to včetně úroků z prodlení i smluvních úroků, které žalobkyně požadovala k okamžiku vyhlášení tohoto rozsudku (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobkyně požadovala po žalovaném ke dni vyhlášení tohoto rozsudku včetně příslušenství zaplacení částky 642 007,75 Kč, přičemž jí bylo soudem přiznáno 246 455,61 Kč; její úspěch tak činil 38 %, zatímco úspěch žalovaného ve věci činil 62 %. S ohledem na to, že v řízení byl zcela zjevně úspěšnější žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.