28 C 399/2025

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Rozehnalovu ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 63 545,78 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 680 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 56 210,62 Kč  s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 5 518,01 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení,  s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 628,86 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení,  s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 9 636,53 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení,  s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 966,17 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení,  s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 9 316,15 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a  s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 756,68 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 63 545,78 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba., se žalovaným uzavřela tři smlouvy o úvěru. Dne 16. 1. 2023 byla uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem a s poplatky, tj. celkem se zavázal vrátit částku ve výši 27 888 Kč, ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas a zůstal právní předchůdkyni žalobkyně dlužen 5 518,01 Kč na jistině úvěru, 110,85 Kč na smluvním úroku, 2 577 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru, 741,86 Kč na poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru a 964,29 Kč na inkasním poplatku. Dále žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 6 973,77 Kč, kapitalizovaného úroku za období od 17. 3. 2024 do 20. 2. 2025 z dlužné jistiny ve výši 484,73 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od prodlení do 20. 2. 2025 ve výši 919,49 Kč, úroku ve výši 8 % ročně z částky 5 518,01 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 628,86 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení. Dne 17. 4. 2023 byla uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem a s poplatky, tj. celkem se zavázal vrátit částku ve výši 27 888 Kč, ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas a zůstal právní předchůdkyni žalobkyně dlužen 9 636,53 Kč na jistině úvěru, 329,64 Kč na smluvním úroku, 4 200 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru, 1 186,97 Kč na poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru a 1 542,86 Kč na inkasním poplatku. Dále žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč, kapitalizovaného úroku za období od 18. 6. 2024 do 20. 2. 2025 z dlužné jistiny ve výši 776,44 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od prodlení do 20. 2. 2025 ve výši 1 496,75 Kč, úroku ve výši 8 % ročně z částky 9 636,53 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 966,17 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení. A dne 11. 9. 2023 byla uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem a s poplatky, tj. celkem se zavázal vrátit částku ve výši 18 592 Kč, ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas a zůstal právní předchůdkyni žalobkyně dlužen 9 316,15 Kč na jistině úvěru, 400,53 Kč na smluvním úroku, 4 550 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru, 1 285,89 Kč na poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru a 1 671,43 Kč na inkasním poplatku. Dále žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, kapitalizovaného úroku za období od 12. 11. 2024 do 20. 2. 2025 z dlužné jistiny ve výši 574,89 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od prodlení do 20. 2. 2025 ve výši 1 092,54 Kč, úroku ve výši 8 % ročně z částky 9 316,15 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 756,68 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení. Na pohledávku ze smlouvy o úvěru č. hodnota uhradil povinný částku 17 976 Kč, na pohledávku ze smlouvy o úvěru č. hodnota uhradil žalovaný částku 10 992 Kč a na pohledávku ze smlouvy o úvěru č. hodnota žalovaný částku 1 328 Kč. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěry, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z informací získaných od žalovaného, které byly zaznamenány v žádostech o úvěry a následně ověřeny doklady získanými od žalovaného (konkrétně pracovní smlouvou, smlouvu o nájmu, výpisy z běžného účtu a výplatními páskami) a dále nahlédnutím do veřejných registrů (NRKI, BRKI, SOLUS, insolvenční rejstřík). Žalovaný přitom svým podpisem stvrdil, že poskytl úplné, přesné a pravdivé údaje. Žalobkyně také odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, v němž soud dospěl k závěru, že je postačující, aby listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, když jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě, a tudíž není důvod pochybovat o tom, že tyto listiny byly skutečně předloženy. A dále žalobkyně poukázala i na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 12 Co 367/2020-170, dle jehož závěrů je správné posoudit výdaje žalovaného dle ekonomického modelu v případě, kdy žalovaný neuvede měsíční platby domácnosti a rovněž, že je povinností žádajícího o úvěr uvést údaje v žádosti pravdivě. Přitom žalobkyně podotkla, že v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů by se žalovaný mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu a že nepochybně není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr dopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. Teprve po vyhodnocení získaných informací byly se žalovaným uzavřeny jednotlivé smlouvy o úvěru. Následně byly pohledávky za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 postoupeny na žalobkyni, kdy tato skutečnost byla žalovanému oznámena třemi samostatnými dopisy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a na jednání soudu se nedostavil.

3. Soud ve věci provedl dokazování, na jehož základě zjistil následující skutkový stav.

4. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba., byla dne 16. 1. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal společně s úrokem ve výši 761 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve výši 2 700 Kč (celková dlužná částka 27 888 Kč) právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že v hotovosti obdržel celou částku úvěru. Ve smlouvě o úvěru bylo dále sjednáno, že: „Pokud Dlužník nezaplatí jakoukoli splátku dle této Smlouvy řádně a včas, je povinen zaplatit Věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně v níž je Dlužník v prodlení, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná v den následující po dni prodlení. Za prodlení s každou jednotlivou splátkou lze Dlužníkovi uložit smluvní pokutu v max. výši 500 Kč.“ Z přehledu plateb ke smlouvě č. hodnota pak plyne, že žalovaný uhradil celkem částku 17 976 Kč.

5. Žalobkyně dále doložila žádost o úvěr ze dne 16. 1. 2023. Dle zde uvedených údajů měl být žalovaný v době poskytnutí úvěru zaměstnán od 1. 1. 2021 s měsíčním příjmem ve výši 37 088 Kč, což mělo být ověřeno výplatními páskami, pracovní smlouvou a výpisem z bankovního účtu. Měsíční výdaje žalovaného měly činit 3 500 Kč na bydlení a energie, 4 860 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady; celkem tak měsíční výdaje žalovaného byly vyčísleny částkou 8 360 Kč. Dále je zde ohledně osoby žalovaného uvedeno, že bydlí v nájmu, je svobodný, nemá jiný úvěr a nemá žádnou vyživovací povinnost.

6. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba., byla dne 17. 4. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal společně s úrokem ve výši 761 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve výši 2 700 Kč (celková dlužná částka 27 888 Kč) právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že v hotovosti obdržel celou částku úvěru. Ve smlouvě o úvěru bylo dále sjednáno, že: „Pokud Dlužník nezaplatí jakoukoli splátku dle této Smlouvy řádně a včas, je povinen zaplatit Věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně v níž je Dlužník v prodlení, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná v den následující po dni prodlení. Za prodlení s každou jednotlivou splátkou lze Dlužníkovi uložit smluvní pokutu v max. výši 500 Kč.“ Z přehledu plateb ke smlouvě č. hodnota pak plyne, že žalovaný uhradil celkem částku 10 992 Kč.

7. Žalobkyně dále doložila žádost o úvěr ze dne 17. 4. 2023. Dle zde uvedených údajů měl být žalovaný v době poskytnutí úvěru zaměstnán od 1. 1. 2021 s měsíčním příjmem ve výši 29 878 Kč, což mělo být ověřeno výplatními páskami a pracovní smlouvou. Měsíční výdaje žalovaného měly činit 3 500 Kč na bydlení a energie, 4 860 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady a 1 992 Kč na měsíční splátku úvěru; celkem tak měsíční výdaje žalovaného byly vyčísleny částkou 10 352 Kč. Dále je zde ohledně osoby žalovaného uvedeno, že bydlí v nájmu, je svobodný, má jeden úvěr (dluh ve výši 19 000 Kč) a nemá žádnou vyživovací povinnost.

8. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba., byla dne 11. 9. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal společně s úrokem ve výši 507 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 385 Kč a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve výši 1 800 Kč (celková dlužná částka 18 592 Kč) právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 14 měsíčních splátkách po 1 3828 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že v hotovosti obdržel celou částku úvěru. Ve smlouvě o úvěru bylo dále sjednáno, že: „Pokud Dlužník nezaplatí jakoukoli splátku dle této Smlouvy řádně a včas, je povinen zaplatit Věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně v níž je Dlužník v prodlení, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná v den následující po dni prodlení. Za prodlení s každou jednotlivou splátkou lze Dlužníkovi uložit smluvní pokutu v max. výši 500 Kč.“ Z přehledu plateb ke smlouvě č. hodnota pak plyne, že žalovaný uhradil celkem částku 1 328 Kč.

9. Žalobkyně dále doložila žádost o úvěr ze dne 11. 9. 2023. Dle zde uvedených údajů měl být žalovaný v době poskytnutí úvěru zaměstnán od 1. 1. 2021 s měsíčním příjmem ve výši 39 559 Kč, což mělo být ověřeno výplatními páskami a pracovní smlouvou. Měsíční výdaje žalovaného měly činit 6 500 Kč na bydlení a energie, 4 860 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady a 4 000 na měsíční splátky stávajících půjček; celkem tak měsíční výdaje žalovaného byly vyčísleny částkou 15 360 Kč. Dále je zde ohledně osoby žalovaného uvedeno, že bydlí u rodičů, je svobodný, má 2 jiné úvěry (dluh v celkové výši 30 000 Kč) a nemá žádnou vyživovací povinnost.

10. Žalovaný byl zaměstnán u zaměstnavatele právnická osoba, od 1. 1. 2021 na dobu neurčitou (pracovní smlouva ze dne 1. 1. 2021). Z výplatních pásek bylo zjištěno, že čistá mzda žalovaného v měsíci lednu 2023 činila 22 003 Kč náhrady mzdy 60 % ve výši 10 030 Kč, po srážce stravného byla žalovanému převedena částka 30 914 Kč. V měsíci únoru 2023 byla čistá mzda žalovaného po odečtu stravného ve výši 31 151 Kč. V měsíci březnu 2023 pak čistá mzda žalovaného po odečtu stravného činila 30 786 Kč.

11. Z fotek mobilního zařízení, na němž byly zobrazeny detaily internetového bankovnictví žalovaného bylo zjištěno, že dne 13. 12. 2022 byla na účet žalovaného připsána platba ve výši 47 585 Kč od jméno FO 11. 11. 2022 platba ve výši 31 176 Kč od jméno FO, a dne 13. 1. 2023 platba ve výši 32 504 Kč od jméno FO.

12. Z dalších žalobkyní předložených detailů plateb bylo zjištěno, že dne 14. 6. 2023 na účet jméno FO byla připsána částka 54 294 Kč od jméno FO, dne 14. 7. 2023 byla na tentýž účet připsána částka 31 136 Kč od jméno FO a dne 14. 8. 2023 byla na tentýž účet připsána částka 33 248 Kč.

13. Z části předložené smlouvy o nájmu bytu ze dne 20. 9. 2021 vyplynulo, že si žalovaný pronajal bytovou jednotku č. hodnota na adrese adresa, od pronajímatele Anonymizováno 14. Dále bylo zjištěno, že pohledávky za žalovaným postoupila právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 ve spojení se seznamem postoupených pohledávek na žalobkyni. Kupní cena za postoupení pohledávek byla uhrazena (potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 25. 3. 2025). O tomto postoupení byl žalovaný vyrozuměn 3 dopisy ze dne 2. 4. 2025, když v každém z nich bylo konkretizováno číslo úvěrové smlouvy a výše postoupené pohledávky včetně příslušenství.

15. Předžalobní výzvou ze dne 17. 7. 2025 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 71 137,25 Kč (součet všech 3 dlužných pohledávek), a to nejpozději do 1. 8. 2025. Výzva byla odeslána téhož dne, tj. 17. 7. 2025, což žalobkyně doložila podacím lístkem.

16. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření 3 smluv o úvěru, tak jak tento smluvní typ upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 17. Na zamýšlené smluvní vztahy dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dle data uzavření jednotlivých úvěrových smluv) – dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“, neboť právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ani z jedné ze smluv nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

18. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 19. Způsob, jakým měla právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit, je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 20. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“ 21. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“ 22. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).

23. Z citovaného § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních dluhů“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké dluhy měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.“ 24. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně na základě jím poskytnutých informací a výpisů z účtu, pracovní smlouvy, smlouvy o nájmu a výplatních pásek, a dále na základě lustrace žalovaného v externích registrech. Ke zkoumání příjmů žalovaného žalobkyně doložila výplatní pásky za měsíce leden až březen 2023 a detaily 6 přijatých plateb od zaměstnavatele žalovaného v období od listopadu 2022 do srpna 2023, ze kterých bylo zřejmé, že příjem žalovaného byl průměrně ve výši 35 866 Kč měsíčně.

25. Co se potom týče výdajové stránky, zde se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila pouze s údaji od žalovaného, které dále nijak neověřovala, vyjma smlouvy o nájmu, kde však byla předložena pouze první a poslední strana bez uvedení samotné výše nájmu. K tomuto soud podotýká, že prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jejího tvrzení. Právní předchůdkyně žalobkyně navíc ani nevzala v potaz rozdíl v tvrzení žalovaného o výši nákladů na bydlení a faktickými náklady na bydlení, přičemž výdaje na bydlení tvoří podstatnou část výdajů každé osoby, které zpravidla není možno v případě potřeby rychle a výrazně omezit, proto by ze strany poskytovatele úvěru měly být ověřeny velmi pečlivě, ať už se jednalo o bydlení žalovaného v nájmu či později u jeho rodičů. Soud také poukazuje na skutečnost, že žalovaný své další měsíční výdaje vyčíslil souhrnnou částkou pouze ve výši 4 860 Kč v případě všech 3 úvěrových žádostí, když v žádosti ze dne 17. 4. 2023 nadto uvedl výdaj na měsíční splátku úvěru ve výši 1 992 Kč (zbývá doplatit dluh ve výši 19 000 Kč) a v žádosti ze dne 11. 9. 2023 uvedl výdaj na měsíční splátky úvěru ve výši 4 000 Kč (zbývá doplatit dluh ve výši 30 000 Kč). Pokud tedy jde o výdaje žalovaného, žalobkyně neprokázala, že by tyto byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřovány. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nedostála své povinnosti před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného.

26. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele absolutní neplatnost uzavřené smlouvy: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ 27. Předmětné smlouvy tak je nutno považovat za absolutně neplatné z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pouze poskytnutou jistinu ve výši 15 0000 Kč vyplacenou na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru č. hodnota, dále jistinu ve výši 15 000 Kč vyplacenou na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru č. hodnota a jistinu ve výši 10 000 Kč vyplacenou na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru č. hodnota, a to z titulu bezdůvodného obohacení, tak jak je to upraveno v § 2993 občanského zákoníku: „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“ Pohledávky za žalovaným byly následně v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku, který stanoví, že „věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)“, postoupeny na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejich vymáhání.

28. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný již před podáním žaloby uhradil na poskytnutý úvěr č. hodnota částku 17 976 Kč (jistina 15 000 Kč), čili ještě více než kolik byl z titulu bezdůvodného obohacení povinen.

29. Dále z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný již před podáním žaloby uhradil na poskytnutý úvěr č. hodnota částku 10 992 Kč, soud tedy přiznal žalobkyni právo na zaplacení jistiny ve zbývající výši 4 008 Kč (15 000 Kč – 10 992 Kč) a v případě poskytnutého úvěru č. hodnota žalovaný uhradil pouze částku ve výši 1 328 Kč, soud tedy přiznal žalobkyni právo na zaplacení jistiny ve zbývající výši 8 672 Kč. Celkem tedy soud zavázal žalovaného k úhradě částky ve výši 12 680 Kč.

30. Co se týče splatnosti, podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že „spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“. (Ve vztahu k možnosti zesplatnit závazek k vrácení zbývající části jistiny pouhou výzvou věřitele se vyjádřil Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který byl též schválen k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek s následující právní větou: „Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.“). Vzhledem k tomu, že mezi stranami nedošlo ke sjednání doby plnění dohodu, přistoupil soud k určení doby plnění dle kritérií uvedených v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z rejstříku zdejšího soudu bylo zjištěno, že vůči žalovanému nejsou v současné době vedena jiná civilní řízení, avšak je vůči němu vedeno 5 exekučních řízení. Jiné informace o majetkové situaci žalovaného nejsou soudu známy. Při zohlednění výše dlužné částky se soudu jeví jako přiměřená doba pro vrácení poskytnuté jistiny lhůta tří měsíců od právní moci rozsudku.

31. Ve zbývající části (tedy ohledně částky ve výši 56 210,62 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 628,86 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 8 % ročně z částky 9 636,53 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 966,17 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 8 % ročně z částky 9 316,15 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 756,68 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení), soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť na zaplacení těchto nároků žalobkyni nárok nevznikl.

32. Co se týče nákladů řízení, na jejich náhradu by podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. měl mít právo převážně procesně úspěšný žalovaný, když soud pro účely posouzení úspěchu a neúspěchu ve věci zohlednil i požadovaný úrok a úrok z prodlení, které kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, a tudíž mu ani nemohla být přiznána jejich náhrada. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.