4 C 105/2022

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 242 731,91 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 243 231,91 Kč s úrokem v částce 2 491,69 Kč, s úrokem z prodlení v částce 1 719,35 Kč, s úrokem ve výši 4,99 % ročně z částky 242 731,91 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 242 731,91 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 10 010 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 243 231,91 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 24. 6. 2019 smlouvu o úvěru a dodatek ke smlouvě o stavebním spoření [číslo]. Na základě této smlouvy mu byl poskytnut úvěr ve výši 246 072,52 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami. Žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného od uzavřené smlouvy ke dni 31. 8. 2021 odstoupila a úvěr zesplatnila. Dlužná činila ke dni odstoupení od úvěrové smlouvy částku 244 714,24 Kč a k datu 30. 9. 2021 částku 242 731,91 Kč na jistině, 2 491,69 Kč na úroku, 1 719,35 Kč na úroku z prodlení a 500 Kč na poplatcích. Žalobkyně dále požaduje zaplacení smluvního úroku ve výši 4,99 % ročně z částky 242 731,91 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 8,5% ročně z částky 242 731,91 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení.

2. K prověřování schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že žalovaný byl před uzavřením smluv dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům předloženými žalovaným. Poskytnuté informace byly zaznamenány do„ Žádosti o úvěr“. Dále byla provedena lustrace žalovaného v registrech BRKI, NRKI, SOLUS, ISIR a interní evidenci dotazů exekučních orgánů vedenou žalobkyní.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřili. Účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání.

4. Ze smlouvy o úvěru a dodatku ke smlouvě o stavebním spoření ze dne 26. 4. 2019 soud zjistil, že žalovaný uzavřeli smlouvu o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření [číslo]. Na základě ní se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky (překlenovací úvěr) ve výši 300 000 Kč. Žalovaný se zavázal až do přidělení cílové částky stavebního spoření provádět pravidelné měsíční vklady ve výši 2 730 Kč a hradit úroky ve výši 1 247,50 Kč a po přidělení cílové částky provádět pravidelné měsíční splátky jistiny a úroků ve výši 3 977,50 Kč. Úroková sazba úvěru byla sjednána ve výši 4,99% ročně po dobu od uzavření smlouvy až do splacení jistiny. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. V čl. 9 odst. 3 podmínek bylo sjednáno, že v případě prodlení s placením více než dvou splátek úvěru nebo s úhradou jakékoliv dlužné částky po dobu delší než 3 měsíce, nebo neprovádění vkladu dle smlouvy o úvěru a smlouvy o stavebním spoření, je banka oprávněna od smlouvy odstoupit či úvěr zesplatnit.

5. Z oznámení o čerpání úvěru na bydlení ze dne 2. 7. 2019 a výpisu z účtu úvěru od 2. 7. 2019 do 31. 12. 2019 vyplývá, že žalovaný čerpal poskytnutý úvěr ve výši 298 835,67 Kč dne 2. 7. 2019.

6. Z výpisů z účtu je patrné, jak žalovaný úvěr čerpal a splácel. Dle přehledu stavu pohledávky ke dni 30. 9. 2021 a přehledu úroků z úvěru za období od 17. 7. 2021 do 30. 9. 2021 zůstal žalovaný žalobkyni dlužen na jistině částku 242 731,91 Kč, poplatcích částku 500 Kč, na úrocích částku 2 491,69 Kč a na úrocích z prodlení částku 1 719,35 Kč.

7. Dopisem ze dne 1. 8. 2021, odeslaným dle dodejky dne 3. 8. 2021, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek a pro případ prodlení žalobkyně oznámila žalovanému odstoupení od smlouvy o úvěru ke dni 31. 8. 2021. Poplatek za vyhotovení a odeslání upomínky činil dle sazebníku úhrad částku 500 Kč.

8. Dle žádosti o poskytnutí překlenovacího úvěru ke smlouvě o stavebním spoření [číslo] ze dne 19. 6. 2019 byl bezdětný žalovaný vlastníkem domu, čistý měsíční příjem žalovaného ze závislé činnosti představoval částku 31 956 Kč, měsíční nájemné a poplatky za služby částku 2 500 Kč a roční daň z majetku částku 1 300 Kč. Dle potvrzení o výši příjmů zaměstnavatele [právnická osoba] ze dne 19. 6. 2019 činil průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za dobu od března 2019 do května 2019 částku 38 790 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba] činil zůstatek ke dni 22. 3. 2019 částku 2 597,95 Kč, zůstatek ke dni 22. 4. 2019 částku 4 163,23 Kč a zůstatek ke dni 22. 5. 2019 částku 5 873,50 Kč 9. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni uzavření úvěrové smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Rozpor předmětné části ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ohledně nutnosti uplatnit námitku neplatnosti se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru výslovně konstatoval Soudní dvůr EU ve svém rozhodnutí ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance (C -679/18) a stvrdil tak povinnost soudů členských států zkoumat z úřední povinnosti, zda ze strany poskytovatele úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Na základě výše uvedeného ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění do 29. 5. 2022 je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem a soud se proto příslušné ustanovení v této části neaplikovat. Že se jedná o absolutní neplatnost smlouvy, se odrazilo v novele zákona o spotřebitelském úvěru č. 96/2022 Sb. ode dne 29. 5. 2022. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

14. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. Podle § 2004 odst. 1 odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku. Dle odst. 2 plnil-li dlužník zčásti, může věřitel od smlouvy odstoupit jen ohledně nesplněného zbytku plnění. Dle § 2005 odst. 1 odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

15. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný je spotřebitel, žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr.

17. Soud se předně zabýval tím, zda žalobkyně při uzavírání smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena.

18. Na základě shora uvedených důkazů bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným v souladu s ustanovením § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ke stavebnímu spoření, na základě jichž mu poskytla úvěr v celkové výši 298 835,67 Kč. Vzhledem k tomu, že byly naplněny podmínky smlouvy, za nichž měla žalobkyně právo odstoupit od uzavřené smlouvy, odstoupila žalobkyně od úvěrové smlouvy ke dni 31. 8. 2021. Odstoupením od smlouvy vznikla žalovanému povinnost vrátit přijaté plnění s příslušenstvím. Vzhledem k tomu, že žalovaný dluh vůči žalobkyni řádně a včas neuhradil, zavázal soud žalovaného k zaplacení dlužné jistiny, poplatků a smluvního úroku sjednaného v souladu s ustanovením § 2395 o. z. V souladu s ustanoveními § 1970 o. z., ve spojení s nařízením vlády ČR č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni vzniku prodlení, uložil soud žalovanému zaplatit žalobkyni rovněž zákonné úroky z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.

19. S ohledem na výše uvedené tak soud žalobě vyhověl, neboť žalobkyně doložila svá tvrzení příslušnými důkazy a žalovaný tvrzení žalobkyně nijak nevyvrátil. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 010 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 9 710 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.