4 C 107/2023

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 19 500 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 500 Kč od 29. 8. 2022 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 400 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč měsíčně, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, vždy do každého posledního dne v měsíci.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku ve výši 408 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 500 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uzavřela s žalovaným prostřednictvím sítě internet na webové stránce www.nazivnost.cz dne 20. 6. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut neúčelový podnikatelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal a zavázal se poskytnuté peněžní prostředky splatit do 28. 2. 2022 spolu s poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 000 Kč. Tuto svoji povinnost si však nesplnil. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 000 Kč a smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek v celkové výši 2 500 Kč. Žalobkyně dále požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 500 Kč za dobu od 10. 3. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaný k podané žalobě uvedl, že uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru na 10 000 Kč a tuto částku obdržel. Podmínkou žalobkyně bylo, že musí mít živnostenský list, ten sice žalovaný má, ale pozastavený, o čemž informoval žalobkyni s tím, že pracuje jako dělník v [anonymizována dvě slova]. Žalobkyni pozastavení živnostenské činnosti nevadilo. Živnostenský list měl kvůli [anonymizováno], ale nikdy nepodnikal, měl ho pouze formálně. Žalovaný nesouhlasí s výší požadované částky, neboť úvěrovou smlouvu uzavřel v postavení spotřebitele, nikoliv podnikatele a sjednané smluvní podmínky jsou tedy z těchto důvodů nepřiměřené a nemravné. Žalovaný dále uvedl, že žalobkyni zaplatil již 2 600 Kč ve splátkách po 200 Kč a 500 Kč a měl by tak na jistině dlužit pouze částku 7 400 Kč. Dále požádal o uložení plnění ve splátkách po 500 Kč a osvobození od placení nákladů řízení, neboť jeho možnosti splácet jsou omezené, když má příjem cca 23 000 Kč měsíčně, ale má splácet vícero úvěru v celkové částce 15 000 Kč měsíčně. Má 2 děti, splácí alimenty 1 800 Kč měsíčně, za energie 3 200 Kč měsíčně a bydlí u rodičů, takže platí pouze energie.

3. Nesporným skutkovým tvrzením obou účastníků bylo, že uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které žalovaný obdržel částku 10 000 Kč.

4. Soud ve věci provedl dokazování, z něhož učinil následující skutková zjištění. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru [číslo] ze dne 20. 6. 2022 a potvrzení o přijaté verifikační platbě soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 20. 6. 2022 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a sítě internet na webové stránce www.nazivnost.cz smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo] v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho účet úvěr ve výši 10 000 Kč. Ve smlouvě bylo uvedeno, že žalovaný je podnikatelem – fyzickou osobou podnikající na základě živnostenského oprávnění po dobu nejméně jednoho měsíce ke dni uzavření smlouvy. Dle čl. 2 4 byl úvěr poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb, bez omezení konkrétního podnikatelského účelu. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit do 28. 8. 2022 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru do jeho úplného splacení pravidelnými 14denními splátkami po 3 400 Kč Poslední splátka byla splatná dne 28. 8. 2022. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou jednotlivé splátky byla v čl. 8 1 smlouvy o úvěru sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč, splatná dnem vzniku prodlení žalovaného s úhradou splátky, úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z nesplaceného úvěru trvajícího méně než 90 dní od splatnosti a 0,02 % denně z nesplaceného úvěru trvajícího více než 90 dní po splatnosti a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny (smlouva o úvěru). Žalovaný poskytl souhlas se zpracováním osobních údajů žalobkyni (souhlas). Částka 10 000 Kč byla poskytnuta téhož dne na účet [číslo] [bankovní účet] uvedený v potvrzení o verifikační platbě ze dne 24. 3. 2022, jehož majitelem byl dle oznámení [právnická osoba] ze dne 3. 5. 2023 žalovaný (potvrzení o provedené platbě ze dne 20. 6. 2022, přípis [právnická osoba] a shodné tvrzení účastníků). Předžalobní výzva ze dne 10. 9. 2022 byla dle podacího lístku žalovanému zaslána téhož dne.

5. Žalovaný byl podnikatelem dle živnostenského listu s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona s datem zahájení 24. 5. 2022, když předmět podnikání koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej byl ukončen dne 24. 5. 2022 a živnostenské oprávnění [číslo] mu zaniklo 30. 6. 2008 (výpis z veřejné části živnostenského rejstříku žalovaného). Žalovaný žalobkyni uhradil dne 18. 1. 2023 částku 500 Kč, dne 24. 2. 2023 částku 500 Kč, dne 26. 3. 2023 částku 200 Kč, dne 30. 4. 2023 částku 200 Kč, dne 26. 5. 2023 částku 500 Kč a dne 22. 8. 2023 částku 500 Kč a dne 2. 10. 2023 částku 200 Kč (potvrzení o platbě [právnická osoba] ze dne 24. 1. 2023, 2. 10. 2023, 26. 3. 2023, 3. 6. 2023, 26. 5. 2023, 22. 8. 2023 a 2. 10. 2023).

6. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru dne 20. 6. 2022, v níž byl uveden účel podnikatelský. Žalovaný obdržel částku 10 000 Kč, kterou měl vrátit spolu s poplatkem do 28. 8. 2022. Žalovaný měl sice živnostenský list, ale dle svého prohlášení nikdy nepodnikal a činnost měl pozastavenu. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně nezkoumala a neprokázala, že by při podpisu smlouvy žalovaný skutečně podnikal a měl tak status podnikatele, nikoliv spotřebitele (žalobkyně se nedostavila k jednání soudu, tedy nevyužila svého práva na poučení dle § 118a o. s. ř.). Žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 2 600 Kč, zůstal na jistině dlužen částku 7 400 Kč.

7. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."). Podle ustanovení § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 561 odst. 1 o. z., k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z., písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

8. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

9. Podle ustanovení § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle § 419 o. z. Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 421 odst. 2 o. z. Má se za to, že podnikatelem je osoba, která má k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění podle jiného zákona. Dle komentáře k uvedenému Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654), 2. vydání, 2022, s. 1321 - 1323: J. Lasák: Uvedená vyvratitelná právní domněnka může být vyvrácena (v duchu dosavadních právních předpisů) tím, že byť má určitá osoba podnikatelské oprávnění, fakticky je nerealizuje, tj. podnikatelskou činnost neprovozuje. Podnikatelem pro účely § 420 odst. 1 nebude osoba (tj. domněnka jejího podnikatelského statusu bude vyvrácena), pokud se tato osoba fakticky jako podnikatel chovat nebude, resp. nebude jako podnikatel v konkrétním vztahu vystupovat.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

14. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

15. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný sice měl živnostenský list, ale nepodnikal, tento měl pouze formálně, byl zaměstnán jako dělník. Byť ve smlouvě o úvěru byl žalovaný označen svým IČ, byl taktéž označen rodným číslem a datem narození. Pokud jde o účel úvěru, tento byl ve smlouvě uveden pouze obecně – podnikatelský. Žalobkyně neprokázala, že by žalovaný při podpisu smlouvy byl skutečně podnikatelem, žalovaný tuto skutečnost popřel. Soud má za to, že podnikatelský účel uvedený ve smlouvě sloužil k obejití nutnosti aplikace zákona o spotřebitelském úvěru. Nasvědčuje tomu nejenom to, že žalovaný ve skutečnosti nepodnikal, že žalobkyni oznamoval tuto skutečnost, ale byl ujištěn o tom, že to není na závadu, ale i výše úvěru, která je velmi nízká pro potřeby podnikatele a taktéž nasvědčuje spíše tomu, že se jedná o úvěr spotřebitelský. Samotný účel úvěru byl uveden ve smlouvě jen obecně bez jakékoliv bližší specifikace. Byť žalovaný má živnostenské oprávnění dle zápisu v živnostenském rejstříku, byla domněnka podnikatelského statusu vyvrácena. Soud tak aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru, neboť má za to, že že žalovaný je spotřebitel, žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr.

16. Předložené důkazy hodnotil soud podle § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dne 20. 6. 2022 byla mezi žalobkyní a žalovaným sjednána smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejichž základě poskytla žalobkyně žalovanému v hotovosti částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 28. 8. 2022. Tuto svou smluvní povinnost žalovaný řádně a včas nesplnil, když dosud uhradil na pohledávku žalobkyně celkem částku 2 600 Kč.

17. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se však soud musel dále zabývat tím, zda žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Žalobkyně nenavrhla a ani nepředložila žádné důkazy k prokázání úvěruschopnosti žalovaného a nelze učinit závěr, že by žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Předmětnou smlouvy je proto nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu, a to z titulu bezdůvodného obohacení na základě ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků v nové době splatnosti, která není závislá na výzvě věřitele, nýbrž na možnostech dlužníka. Z gramatického výkladu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení dle systematického výkladu speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, sp. zn 33 Cdo 3675/2021). Tato zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy je především projevem ochrany spotřebitele, když stanoví, že spotřebitel není poskytnutou jistinu povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem, případně ve splátkách, které je schopen splácet. Pokud tedy spotřebitel vrací dle shora uvedeného ustanovení poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli pak nevzniká ani právo na zákonné úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z., jako v případě postupu dle obecných ustanovení dle § 2993 o. z o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé smlouvy.

19. Žalobkyně tak má nárok na poskytnutou jistinu ve výši 10 000 Kč, kdy po odečtení žalovaným dosud uhrazené částky 2 600 Kč, zbývá k úhradě částka 7 400 Kč.

20. Současně soud rozhodl dle žádosti žalovaného podle § 87 ZSÚ tak, že žalovaný je povinen vrátit zbývající část poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, resp. ve splátkách po 500 Kč měsíčně, neboť žalovaný uvedl, že jeho poměry neumožňují splácet více, když z příjmu ve výši 23 000 Kč měsíčně mu po odečtení výdajů zbývají pouze 3 000 Kč.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 408 Kč. Žalobkyně požadovala kromě jistiny 19 500 Kč i úrok z prodlení, který v kapitalizované výši ke dni rozhodnutí soudu činil 3 213,44 Kč, celkem tak požadovala 22 713 Kč. Vzhledem k tomu, že jí bylo přiznáno pouze 7 400 Kč, byla z 67 % neúspěšná a z 33 % úspěšná. Převážně úspěšný tak byl žalovaný, jemuž náleží náhrada nákladů řízení. Náklady účastníka nezastoupeného advokátem dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení vyhláškou 254/2015 Sb., představují paušální náhradu dle § 2 odst. 3 vyhlášky ve výši 4 x 300 Kč za písemné podání – odpor a vyjádření, příprava k jednání a účast na jednání, tj. celkem 1 200 Kč, z toho žalovanému náleží rozdíl mezi jeho úspěchem a neúspěchem, tj. 34 %, což činí částku 408 Kč.