4 C 118/2022

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 34 190,98 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 34 190,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 34 190,98 Kč od 13. 7. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 8 593,54 Kč, s úrokem v částce 34 517,08 Kč a s úrokem ve výši 20,5 % ročně z částky 34 190,98 Kč od 13. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 34 190,98 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] s žalovanou uzavřela smlouvu o zápůjčce dne 30. 8. 2015, na základě které byla žalované poskytnuta částka 45 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit předchůdkyni poplatek ve výši 37 623 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 5 924 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 9 248 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 22 451 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala splatit v 60 hotovostních splátkách po 1 378 Kč do 23. 10. 2016. K prověřování schopnosti žalované splácet úvěr žalobkyně uvedla, že žalovaná byla před uzavřením smlouvy dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům předloženými žalovanou. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. Současně bylo z insolvenčního rejstříku ověřeno, zda není vůči žalované vedeno insolvenční řízení. Přesto však žalovaná posléze přestala sjednané splátky hradit, poslední splátku uhradila dne 12. 7. 2021. Dne 14. 6. 2018 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Nyní tak žalovaná dluží na jistině celkem částku ve výši 34 190,98 Kč s příslušenstvím.

2. Za období od 10. 7. 2018 do 1. 12. 2021 žalovaná uhradila celkem částku 26 900 Kč (dne 10. 7. 2018, 09. 08. 2018, 03. 10. 2018, 26. 11. 2018, 15. 01. 2019, 01. 02. 2019, 07. 03. 2019, 10. 04. 2019, 07. 05. 2019, 08. 07 2019, 14. 08. 2019, 10. 09. 2019, 03. 10. 2019, 18. 11. 2019, 19. 12 2019, 14. 01. 2020, 13. 02. 2020, 04. 06. 2020, 07. 07. 2020, 03. 08. 2020, 07. 12. 2020 byla uhrazena splátka 1 000 Kč, dne 8. 4. 2021 a 9. 2. 2021 splátka 2 200 Kč a dne 12. 7. 2021 splátka 1 500 Kč)

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání.

4. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena dne 30. 8. 2015 smlouva o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 45 000 Kč a tato se zavázala uhradit jistinu a dále úrok ve výši 5 924 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 9 248 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 22 451 Kč. V záhlaví smlouvy byl zaškrtnut příznak REF. Žalovaná si zvolila hotovostní inkaso splátek (hotovostní) režim, kdy se zavázala dlužnou částku uhradit v 60 týdenních splátkách po 1 378 Kč v místě svého bydliště. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Dle článku 4 smluvních podmínek byla úroková sazba sjednána ve výši 20,5 % p. a. Dle čl. 12, pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má společnost právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky (smlouva o úvěru [číslo] ze dne 30. 8. 2015).

5. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná ke dni 5. 6. 2018 uhradila celkem částku 25 223 Kč.

6. Ze zákaznické karty ze dne 30. 8. 2015 soud zjistil, že žalovaná předložila právní předchůdkyni žalobkyně doklady k prověření její úvěruschopnosti, a to občanský průkaz, pracovní smlouvu a výplatní pásky. Žalovaná zde dále uvedla, že žije v nájmu, důvodem žádosti o poskytnutí zápůjčky ve výši 45 000 Kč jsou neočekávané výdaje, žalovaná je vdaná a má dvě nezaopatřené děti. Jako kuchařka je zaměstnána na plný úvazek, přičemž čistá mzda představuje částku 13 000 Kč měsíčně. Běžné měsíční výdaje žalované představují nájem/inkaso ve výši 8 000 Kč, spoření/pojištění 300 Kč, telefon 500 Kč, externí splátky zápůjček 8 000 Kč a výdaje na domácnost 10 000 Kč, celkem tedy 26 000 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018). V oznámení o postoupení pohledávky byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve lhůtě deseti dnů (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2018, podací lístek ze dne 13. 7. 2018). Předžalobní výzva byla žalované zaslána (předžalobní výzva ze dne 25. 11. 2020 podací lístek ze dne 26. 11. 2020).

8. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Podle § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

12. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., neboť žalovaný je spotřebitel, právní předchůdkyně žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. Pokud jde o zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je nutné vyjít ze znění účinného od 25. 2. 2013, neboť k uzavření smlouvy došlo 30. 8. 2015.

13. Soud se předně zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy řádně posoudila schopnost žalované splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že nikoliv. Byť žalobkyně předložila zákaznickou kartu, ve které žalovaná uvedla výši svých příjmů a výdajů, žalobkyně nenavrhla a ani nepředložila žádné důkazy k prokázání svých tvrzení týkajících se skutečného ověření žalovanou uvedených tvrzení v zákaznické kartě při uzavření úvěrové smlouvy. Z listin předložených žalobkyní tak nelze učinit závěr, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila schopnost žalované splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ověřením skutečné výše příjmů a výdajů žalované z jím předložených listin. Rovněž pokud by soud vycházel pouze z údajů tvrzených žalovanou v zákaznické kartě ze dne 30. 8. 2015, je zjevné, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti řádného posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nedostála, neboť ze zákaznické karty vyplývá, že žalované pečující o dvě nezaopatřené děti byl poskytnut úvěr s měsíční splátkou ve výši 5 512 Kč za situace, kdy měsíční příjmy žalované představovaly částku 13 000 Kč a výdaje částku 26 800 Kč, přičemž zhruba třetinu výdajů žalované představovaly externí splátky zápůjček.

14. Na základě shora uvedených skutečností má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně sice poskytla žalované na základě uzavřené smlouvy o úvěru částku 45 000 Kč, nicméně již neposoudila řádně schopnost žalované úvěr splatit, neboť nezjišťovala příjmy a výdaje žalované ověřením předložených listin. V důsledku toho je smlouva o úvěru dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Podle § 588 o. z. se jedná o neplatnost absolutní, neboť smlouva odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Účastníkům z tohoto neplatného právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti. Soud si je vědom toho, že zákon nestanoví taxativní výčet postupu, které musí být ze strany věřitele pro jeho naplnění provedeny, stejně tak, že by výklad dané normy neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěru a také na žadatele o ně. Pokud však má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmu a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitelé rozumně očekávat. Zde soud odkazuje na judikaturu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18).

15. Žalobkyně tak má nárok na jistinu 45 000 Kč, kdy po odečtení žalovanou dosud uhrazené částky ve výši 26 223 Kč ke dni 5. 6. 2018 a částky celkem 26 900 Kč za dobu od 10. 7. 2018 do 12. 7. 2021, dospěl soud k závěru, že dlužná částka byla žalovanou zcela uhrazena, a to včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1907 o. z. za dobu od 29. 7. 2018.

16. Z hlediska nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení jsou nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění, popřípadě ve lhůtě k plnění stanovené věřitelem. Prodlení žalované tak nastalo na základě zaslané výzvy k úhradě pohledávek ze dne 14. 6. 2018 dnem 29. 7. 2018.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že nepřiznal žádnému z účastníků náklady řízení, když úspěšná ve věci byla žalovaná. Ze spisu se však nepodává, že by procesně úspěšné žalované jakékoliv náklady řízení vznikly, když po celou dobu řízení byla nečinná.