4 C 135/2024

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 22 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 540 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 540 Kč od 15. 10. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 360 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 340,71 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 618,75 Kč, úrokem ve výši 21,69 % ročně z částky 15 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 460 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 540 Kč od 2. 6. 2023 do 14. 10. 2023, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 22 900 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyní žalobkyně“), se žalovaným dne 22. 7. 2021 uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 6 000 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 456 Kč s tím, že poslední splátka je splatná dne 15. 9. 2022. Při uzavření smlouvy byla dále sjednána doplňková služba životního pojištění, za niž se žalovaný zavázal hradit poplatek ve výši 360 Kč. K prověřování schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla s odbornou péčí posouzena na základě zhodnocení informací sdělených žalovaným před uzavřením smlouvy, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a jejich následným ověřením oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr a ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmu žadatele“. Žalovaný nedostál svým povinnostem ze smlouvy, když uhradil pouze 4 460 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne 27. 9. 2021. Žalovaný tak zůstal žalobkyni dlužen jistinu ve výši 15 000 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč, poplatek za hotovostní inkaso ve výši 5 000 Kč, poplatek za životní pojištění ve výši 300 Kč, úrok ve výši 2 340,71 Kč (ve výši 21,69 % ročně z dlužné jistiny za období od 16. 9. 2022 do 1. 6. 2023) a zákonný úrok z prodlení ve výši 1 618,75 Kč (z dlužné jistiny za dobu od 16. 9. 2022 do 1. 6. 2023). S ohledem na prodlení žalovaného žalobkyně dále požadovala úrok z úvěru ve výši 21,69 % ročně z dlužné jistiny 15 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla následně smlouvou o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

3. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 22. 7. 2021 sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 3 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště žalovaného ve výši 6 000 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 456 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Dle čl. 1.4 smlouvy byla sjednána roková sazba byla sjednána ve výši 32,15 % p. a. Mezi stranami byla dále sjednána doplňková služba pojištění Credit Life s poplatkem za pojištění ve výši 360 Kč. Částka 9 315 Kč byla žalovanému vyplacena v hotovosti ke dni podpisu smlouvy, zbývající částka ve výši 5 685 Kč byla použita na zaplacení zůstatku spotřebitelského úvěru č. , hodnota, . Ve smlouvě dále bylo pro případ prodlení zákazníka se zaplacením příslušné splátky oprávnění žalobkyně žádat mimo jiné úhradu celé dosud nesplacené jistiny (smlouva o úvěru, zařazení zákazníka do pojistného programu). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 23. 6. 2023, odeslaným téhož dne (smlouva o postoupení pohledávek, Seznam postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalovaný byl předžalobní výzvou ze dne 29. 9. 2023, odeslanou 2. 10. 2023, vyzván k úhradě dlužné částky do 14. 10. 2023 (předžalobní výzva, podací lístek).

4. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, od května 2020 zaměstnán na hlavní pracovní poměr s čistým měsíčním příjmem ve výši 16 232 Kč, žije v nájemním bydlení s partnerkou. Výdaje žalovaného činily 9 500 Kč na bydlení, kdy z těchto žalovaný hradil polovinu ve výši 4 750 Kč, 3 900 Kč osobní výdaje a další výdaje ve výši 329 Kč na telefonní paušál. Žalovaný v žádosti dále uvedl, že proti němu není vedena exekuce, a že má u právní předchůdkyně žalobkyně sjednán jeden úvěr. Dle obsahu žádosti k této byly připojeny pracovní smlouva a výplatní pásky (žádost o úvěr – karta zákazníka). Žalobkyně soudu dokladů předložila kopii první strany pracovní smlouvy, bez podpisu žalovaného či zaměstnavatele, z níž vyplývá, že doba trvání pracovního poměru byla sjednána do 11. 5. 2021. Dále byla předložena první strana nájemní smlouvy, z níž vyplývá, že nájem byl sjednán od 1. 7. 2021 s tím, že nájemní činí 8 000 Kč měsíčně a záloha na služby činí 1 500 Kč. Nájemní smlouva neobsahuje podpisy stran. Součástí dokladů přiložených k žádosti o úvěr byly také výplatní pásky za měsíce duben, květen, červen 2021, z nichž vyplývá čistá měsíční mzda žalovaného 16 232 Kč. Dle poštovních poukázky hradil žalovaný v měsíci květnu 2021 společnosti , Anonymizováno, platbu ve výši 329 Kč, účel platby nebyl na poštovní poukázce uveden.

5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

8. Dle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

9. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Soud dále ve věci aplikoval zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), a to ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru, tj. ke dni 22. 7. 2021. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

12. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

13. Na základě shora uvedených zjištění vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. s úvěrovým rámcem 15 000 Kč, na základě které byly žalovanému v hotovosti vyplaceny peněžní prostředky ve výši 9 315 Kč, zbývající částka ve výši 5 685 Kč byla použita na refinancování spotřebitelského úvěru žalovaného č. , hodnota, . Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky ve sjednaných splátkách spolu s poplatkem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, poplatkem za administrativní činnost, poplatkem za umožnění splátek v hotovosti v místě bydliště a poplatkem za pojištění. Žalovaný porušil své povinnosti ze smlouvy, když nehradil sjednané splátky řádně a včas, a právní předchůdkyni žalobkyně tak mělo vzniknout právo na zaplacení neuhrazené jistiny včetně sjednaných poplatků a úroků. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 o. z.

14. Jelikož žalovaný v předmětném vztahu vystupuje jako spotřebitel, zatímco právní předchůdkyně žalobkyně je podnikající právnickou osobou, je třeba vzniklý závazkový vztah mezi účastníky posuzovat jako spotřebitelský úvěr. Soud je tedy povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze kterého vyplývá, že: „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále dovodil, že: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto ve smyslu aktuální judikatury (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance) povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

15. Dle tvrzení žalobkyně její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy žádala od žalovaného informace ohledně finanční situace i rodinných, majetkových, pracovních i jiných poměrech, k čemuž si také od žalovaného k žádosti o úvěr nechala předložit nájemní smlouvu, pracovní smlouvu, poštovní poukázku a výplatní pásky. Z uvedených listin předložených žalobkyní však nelze učinit závěr, že by právní žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně uváděla, že ze žalovaným doložených dokladů a ze sdělení žalovaného bylo ověřeno, že žalovaný byl v době žádosti o úvěr zaměstnán s čistým měsíčním příjmem ve výši 16 232 Kč. Byť byla soudu předložena pouze první strana pracovní smlouvy, dle níž měl pracovní poměr žalovaného trvat pouze do 11. 5. 2021, lze mít za to, že právní předchůdkyně žalobkyně měla ověřeno, že v době žádosti, respektive v měsíci červnu 2021 bezprostředně předcházejícím žádosti žalovaného o úvěr, jeho pracovní poměr trval a žalovaný měl příjem ze zaměstnání. Právní předchůdkyně žalobkyně však pouze na základě těchto dokladů, tak jak byly předloženy soudu, nemohla mít za ověřené a prokázané i další trvání pracovního poměru žalovaného a zajištění příjmu za zaměstnání, popř. by o jeho dalším trvání zcela logicky měla mít pochybnosti. V takovém případě by bylo zcela na místě, a zejména za situace, když byl se žalovaným sjednáván další úvěrový produkt sloužící částečně k refinancování již dříve sjednaného úvěru, žádat žalovaného o doložení podepsaného dodatku k pracovní smlouvě, z nějž by bylo zřejmé, zda a na jakou dobu skutečně byl pracovní poměr žalovaného prodloužen, což však právní předchůdkyně žalobkyně zjevně neučinila. Stejně tak nebyl žalovaný zřejmě vyzván k odstranění rozporů mezi nájemní smlouvou (byť nebyla předložena v úplném znění), a svým tvrzením, že hradí pouze polovinu sjednaných nákladů na bydlení, popř. k doložení tohoto tvrzení. Další výdaje žalovaného pak zřejmě nebyly ověřovány vůbec, když žalovaný předložil pouze poštovní poukázku o úhradě částky 329 Kč telefonní společnosti. I přes existence těchto rozporů a pochybností právní předchůdkyně žalobkyně přesto nezachovala potřebnou dávku opatrnosti, když nežádala od žalovaného další doklady. Ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytoval úvěr poskytne pouze za situace, kdy nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Poskytovatelé úvěrů dle názoru soudu přitom musí před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. To právní předchůdkyně žalobkyně neučinila a lze tedy konstatovat, že její postup nenaplňuje požadavky řádného a dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, ale vykazuje spíše znaky snahy o vytvoření zdání formálního zkoumání úvěruschopnosti klientů, bez skutečného reflektování a ověřování získaných poznatků o finanční situaci klienta.

16. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně a s náležitou péčí posuzována a soudu tak nezbylo než posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou pro rozpor s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků. Provedeným dokazováním však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, a žalovaný je tak povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z., neboť jí byla poskytnuta bez právního důvodu. Dle sdělení žalobkyně uhradil žalovaný částku 4 460 Kč, soud jej tedy výrokem I. tohoto rozsudku zavázal k úhradě zbývající dosud nesplacené části jistiny ve výši 10 540 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k absenci zákonné úpravy doby plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení, jsou nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Žalobkyně prokázala, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 29. 9. 2023, kde byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 14. 10. 2023. Nárok na zaplacení úroku z prodlení z částky bezdůvodného obohacení tak žalobkyni vzniká až ode dne následujícího po marném uplynutí této lhůty, tj. od 15. 10. 2023 a od tohoto data byl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení žalobkyni ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. také přiznán, a to v zákonné výši.

17. Ve zbytku soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, neboť je zřejmé, že co do zaplacení částky 12 360 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 340,71 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1618,75 Kč, úrokem ve výši 21,69 % ročně z částky 15 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 460 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 540 Kč od 2. 6. 2023 do 14. 10. 2023, není žaloba důvodná vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy.

18. Co se týče nákladů řízení, na jejich náhradu by podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. měl mít právo žalovaný, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a tudíž mu ani nemohla být přiznána jejich náhrada, a soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.