4 C 146/2021

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného anonymizováno 5 slov , IČO anonymizováno adresa žalované o určení vlastnického práva k nemovitostem

I. Určuje se, že žalobkyně je vlastnicí spoluvlastnického podílu ve výši id. [číslo] na nemovitostech: pozemku st. [parcelní číslo] zastavená plocha a nádvoří a pozemku [parcelní číslo] zahrada, vše v k. ú. [obec] u [obec], [územní celek], vedených u [stát. instituce], [stát. instituce].

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 4 585,54 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení je určení vlastnického práva žalobkyně k podílu ve výši [číslo] nemovitostí, a to pozemku st. [parcelní číslo] – zastavěná plocha a nádvoří a pozemku [parcelní číslo] – zahrada, vše v k. ú. [obec] u [obec], [územní celek], vedených u [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen„ předmětné nemovitosti“) z důvodu mimořádného vydržení s tím, že vlastnické právo k tomuto podílu ve výši [číslo] nabyla žalovaná v průběhu řízení. Původně v žalobě tvrdila, že vlastníkem celých nemovitostí je evidován [jméno] [příjmení] a žalovaná ho pouze zastupuje podle § 65 odst. 6 zákona č. 256/2013 Sb., proto se domáhala určení vlastnického práva k celým nemovitostem vůči žalované. Následně vzala žalobu částečně zpět a změnila skutkové tvrzení v tom směru, že žalovaná nabyla až v průběhu řízení část předmětných nemovitostí, a to podílu [číslo], a proto se domáhá určovací žalobou určení svého vlastnického práva k tomuto podílu. Důvodem pro mimořádné vydržení je skutečnost, že žalobkyně je vlastníkem domu [adresa] stojícího na pozemku p.č. st. [anonymizováno] a p. č. st. [anonymizováno] a současně pozemku p.č. st. [anonymizováno] a [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec]. Původně byla na pozemku p. č. st. [anonymizováno] stavba s [adresa] a na pozemku p. č. st. [anonymizováno] stavba s [adresa]. Původní majitel pozemku pč. st. [anonymizováno], p. [číslo] domu [adresa] pan [jméno] [příjmení] je prodal nezl. [jméno] [příjmení] – bratru [jméno] [příjmení] (dědeček žalobkyně) kupní smlouvou ze dne 11. 3. 1948, která však nebyla zapsána do pozemkového katastru a v důsledku požáru u notáře se nedochovala. Nový nabyvatel však považoval nemovitosti za prodané. V období 1948 až 1952 byla stavba [adresa] zbořena a místo ní postaven nový domek [adresa], který byl přidělen [jméno] [příjmení], který v roce 1953 k domu přistavěl další místnosti a v roce 1962 zakoupil spolu s manželkou stavbu [adresa] na vedlejším pozemku p.č. st. [anonymizováno], pozemek p.č. st. [anonymizováno] a zahradu [parcelní číslo]; stavbu [adresa] zbořili a ke svému domku [adresa] přistavěli další místnosti, v důsledku čehož domek s [anonymizováno] stojí na pozemku p.č. st. [anonymizováno] i [anonymizováno]. Pozemky p.č. st. [anonymizováno], p.č. st. [anonymizováno] a p. [číslo] p. [číslo] tvoří jediný celek a je užíván rodinou žalobkyně v dobré víře již od roku 1948. Proto má žalobkyně za to, že předmětné pozemky, byť nezavkladované, vydržela na základě držby její a její právní předchůdkyně. Naléhavý právní zájem spatřuje v nutnosti uvést tvrzený právní stav do souladu se zápisem v katastru nemovitostí.

2. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět o určení vlastnického práva k podílu ve výši id. [číslo] předmětných nemovitostí; řízení proto bylo částečně zastaveno usnesením ze dne 14. 6. 2023 č. j. 4 C 146/2021-189 a současně změnila původní skutková tvrzení ohledně pasivní legitimace žalované, kterou dovozovala nově ze skutečnosti, že žalovaná se stala vlastnicí podílu ve výši id. [číslo] předmětných nemovitostí, a nikoliv že zastupuje [jméno] [příjmení]. Soud změnu žaloby připustil usnesením ze dne 14. 6. 2023 č. j. 4 c 146/2021-190.

3. Žalovaná se ve věci namítala nedostatek pasivní legitimace, který nelze zhojit a je nutno vycházet ze stavu v době zahájení řízení. Pokud jde o stávající zápis vlastnictví k id. [číslo] předmětných nemovitostí, stát tento nabyl v důsledku projednání dědictví po [jméno] [příjmení], které bylo zastaveno a majetek nepatrné hodnoty byl vydán státu. K tvrzenému mimořádnému vydržení uvedla, že dlouhodobost držby žalobkyně a její právní předchůdkyně není rozhodující a je třeba ji vidět v souvislosti s dalšími historickými událostmi, a to proč měl být nově vystavěný domek [adresa] přidělen synovi [jméno] [příjmení], když ho původně koupil nezl. [jméno] [příjmení] a proč obecní úřad vydal potvrzení o demolici původního domu [adresa] po 58 letech. Konkrétní okolnosti majetkoprávního vývoje případu vylučují držbu v úmyslu nikoliv nepoctivém a nedošlo k uplynutí dvacetileté vydržecí doby. Žalobkyně začala řešit majetkoprávní vztahy až když měla za to, že hrozí přechod pozemků do vlastnictví státu, což zpochybňuje poctivost jejího úmyslu. Navíc se žalobkyně a její právní předchůdci držby ujali, aniž by měli zapsaný nabývací titul a nepostupovali v souladu se zásadou právo patří bdělým.

4. Naléhavý právní zájem na určovací žalobě je dán, neboť rozhodnutí soudu v případě úspěchu žalobkyně poslouží jako podklad pro změnu zápisu v katastru nemovitostí, neboť žalobkyně tvrdí, že je vlastnicí podílu k předmětným pozemkům, v katastru nemovitostí je však zapsána žalovaná.

5. Soud ve věci provedl dokazování, z něhož učinil následující skutková zjištění, když mezi účastníky řízení nebylo shodné skutkové tvrzení. Žalobkyně je zapsaným vlastníkem domu [adresa] stojícího na pozemku p.č. st. [anonymizováno] a p.č. st. [anonymizováno] a dále pozemků p.č. st. [anonymizováno] a p. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], a to na základě darovací smlouvy ze dne 13. 12. 2010 s účinky vkladu práva k témuž dni ([list vlastnictví] seznam nemovitostí z internetu, výpis z [anonymizováno] [list vlastnictví]). V době podání žaloby byl zapsaným vlastníkem předmětných pozemků, tj. pozemků p.č. st. [anonymizováno] a p. [číslo] v k. ú. [obec] u [příjmení] [jméno] [příjmení], adresa neznámá ([list vlastnictví]). Následně se vlastníky předmětných pozemků, a to podle usnesení Okresního soudu ve Znojmě o dědictví č.j. 13 D 577/2020-227 staly [jméno] [příjmení] v podílu [číslo], [jméno] [příjmení] v podílu [číslo] a [obec] [anonymizováno] v podílu [číslo] ([list vlastnictví] k 5. 12. 2022). Poté se vlastníkem podílu po [jméno] [příjmení] ve výši [číslo] stala žalovaná, a to na základě usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 14. 2. 2023 č. j. 31 D 2150/2019-59, kdy ve věci projednání dědictví po zůstaviteli [jméno] [příjmení] byl majetek nepatrné hodnoty, a to id. [číslo] předmětných nemovitostí, vydán státu (internetový výpis [list vlastnictví] ke dni 12. 4. 2023, usnesení č. j. 31 D 2150/2019-59 ze dne 14. 2. 2023, čl. spisu 131). Po [jméno] [příjmení] se vlastnicí jeho podílu stala [jméno] [příjmení] na základě dědického řízení u Okresního soudu ve [obec] sp. zn. 21 D 97/2007. Tato vlastnice následně prodala žalobkyni na základě kupní smlouvy a dohody o narovnání ze dne 15. 2. 2023 svůj podíl ve výši [číslo] předmětných nemovitostí z důvodu narovnání vlastnických vztahů za cenu, která odpovídala pouze nákladům za dědické řízení, realitní kanceláři a cestovním nákladům ve výši 6 438 Kč (dohoda o narovnání a kupní smlouva ze dne 15. 2. 2023 čl. spisu [číslo], čestné prohlášení [jméno] [příjmení] čl. spisu 164). Současnými vlastníky předmětných nemovitostí jsou: [jméno] [příjmení] – podíl ve výši [číslo], žalovaná - podíl ve výši [číslo] a žalobkyně - podíl ve výši 5/7 ([list vlastnictví] čl. spisu [číslo]).

6. Z historických dokumentů je zřejmé, že pozemky p.č. st. [anonymizováno] a p. [číslo] spolu s domkem [adresa] v k. ú. [obec] u [obec] vlastnila rodina žalobkyně od roku 1962, kdy je zakoupili [jméno] a [jméno] [příjmení] (knihovní vložka [číslo] k domku [číslo] čl. spisu [číslo], výpis z KN [list vlastnictví] ze dne 8. 10. 2001 čl. spisu 39, notářský zápis č. [spisová značka] ze dne 25. 7. 1962 čl. spisu 134). Po úmrtí [jméno] [příjmení] (úmrtní list čl. spisu 38) a schválení dědické dohody D 1629/2001-31 Okresním soudem v Hodoníně ze dne 11. 3. 2002 pozemky poté vlastnila [jméno] [příjmení], matka žalobkyně, přičemž bylo zřízeno věcné břemeno užívání pro [jméno] [příjmení] ([list vlastnictví] ke dni 8. 10. 2009 čl. spisu 40, usnesení ze dne 11. 3. 2002 čl. spisu [číslo]). Od ní získává v roce 2010 nemovitosti spolu s domem označeným již [adresa] žalobkyně (darovací smlouva a smlouva o zřízení věcného břemene ze dne 13. 12. 2010 čl. spisu 123 s doložkou na čl. 124).

7. Sousední pozemky – tj. předmětné pozemky p.č. st. [anonymizováno] a p. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] s domkem [číslo] vlastnil od roku 1931 [jméno] [příjmení] (knihovní vložka [číslo] k domku [číslo] čl. spisu 8-9). [jméno] [příjmení] pak s největší pravděpodobností prodal předmětné nemovitosti nezl. [jméno] [příjmení], což je zřejmé z přípisu ze dne 10. 11. 1949, kterým [jméno] [příjmení] žádá Národní výbor v [obec] o„ vystavení osvědčení ke kupní smlouvě jeho domku, který prodal již před rokem v [obec] a které musí předložit do 20.11.1949 notáři“, a přípis je podepsán [jméno] [příjmení] bytem [adresa] (přípis ze dne 10. 11. 1949 čl. spisu 13) spolu s přípisem ze dne 6. 3. 1949, kterým zase informuje Československá pojišťovna, n. p. pana [jméno] [příjmení] v [obec] o tom, že se dověděli, že koupil stavení [číslo] v [obec], které měl původní majitel [jméno] [příjmení] pojištěno a proto pojistku zrušili (přípis ze dne 6. 3. 1949 čl. 14) a spolu s platebním výměrem ze dne 21. 11. 1952, kterým byl z převodu domu [adresa] se stav. pl. [číslo] pozemku par. čís. [anonymizováno] podle kupní smlouvy ze dne 11. 3. 1948 vyměřen poplatek z kupní ceny ve výši 1 500 Kč [jméno] [příjmení] v zastoupení nezl. [jméno] [příjmení] (platební výměr ze dne 21. 11. 1952 čl. spisu 16). Tyto listiny v souhrnu nasvědčují tomu, že došlo k prodeji předmětných nemovitostí do rodiny [příjmení], ale s největší pravděpodobností nedošlo k registraci smlouvy. Také bylo prokázáno, že [jméno] [příjmení] z [obec] požádal dne 16. 10. 1951 o přidělení bytu Místní národní výbor v [obec] s tím, že žádá o přidělení domu [číslo] patřící jeho bratru [jméno] [příjmení], a to z důvodu, že s manželkou a dětmi sdílí malý domek a proto se s bratrem a rodiči dohodli, že domek, který není dosud dostavěn, přenechají [jméno], který se do něho chce nastěhovat po částečném dohotovení (přípis ze dne 16.10. 1951 čl. spisu 15). Tímto došlo k vysvětlení, jak se domek dostal z dispozice nezl. [jméno] [příjmení] do dispozice [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] pak v roce 1979 domek [adresa] rekonstruoval a přistavěl předsíň, když předtím zdemoloval původní domek [číslo] kvůli havarijnímu stavu. Přesto byl v katastru nadále duplicitně zapsán domek s [adresa] jak pro Drápalovy, tak pro [jméno] [příjmení] s poznámkou o přidělení č.p. dne 7. 5. 1998 (rozhodnutí Místního národního výboru [obec] ze dne 29. 8. 1979 čl. spisu 17, přípis Místnímu národnímu výboru [obec] ze dne 16. 7. 1979 čl. spisu 172, přípis Místnímu národnímu výboru [obec] ze dne 4. 6. 1979 čl. spisu 173, přípis KÚ ze dne 7. 11. 2002, informace o budovách KN čl. spisu [číslo], přípis [územní celek] ze dne 25. 1. 2002 čl. spisu 177, potvrzení ze dne 13. 4. 2004 [stát. instituce] čl. spisu 178, doklad ČSSZ ze dne 1. 1. 2003 čl. spisu 186 o bydlišti matky žalobkyně).

8. Z doložených fotografií je zřejmé, že předmětné pozemky sousedí s pozemky, které [jméno] a [jméno] [příjmení] dokoupili v roce 1962 a že k dosavadnímu domku byla na dokoupeném pozemku přistavěna předsíň, kterou se do domku nově vcházelo (fotografie čl. spisu [číslo] a fotografie čl. spisu [číslo]). Tato skutečnost také vyplývá z geometrického plánu z roku 2003 (výpis nového a dosavadního stavu údajů v katastru nemovitostí a geometrický plán čl. spisu [číslo] ze dne 11. 3. 2003). Je tak zřejmé, že po velmi dlouhou dobu užívala rodina [příjmení] předmětné pozemky, což potvrdili i sousedé a obyvatelé [územní celek] (čestná prohlášení čl. spisu [číslo]). V roce 2004 žádala matka žalobkyně o vydání duplikátu kolaudačního rozhodnutí, to se však nedochovalo, proto jí bylo vydáno pouze potvrzení o tom, že na pozemcích p.č. st. [anonymizováno] a [anonymizováno] nachází rodinný dům [adresa] (potvrzení ze dne 13. 4. 2004 čl. spisu [číslo]). V roce 2007 pak bylo stavbě rodinného domku na pozemcích p.č. st. [anonymizováno] a [anonymizováno] přiděleno číslo popisné 74 a ohlášena nová budova k zápisu do katastru nemovitostí, když [stát. instituce] současně potvrdil, že původní domek [adresa] byl již v roce 1949 zdemolován (rozhodnutí o přidělení č. p. ze dne 28. 5. 2007 čl. spisu 18, ohlášení nové budovy k zápisu do KN ze dne 28. 5. 2007 čl. spisu [číslo], přípis ze dne 28. 5. 2007 [stát. instituce] čl. spisu 146, přípis KÚ ze dne 7. 11. 2002, potvrzení ze dne 13. 4. 2004 [stát. instituce] čl. spisu 178, doklad ČSSZ ze dne 1. 1. 2003 čl. spisu 186 o bydlišti matky žalobkyně).

9. Žalobkyně se vůči žalované domáhala řešení situace formou uplatnění vlastnického práva nebo žádosti o podání podnětu na dodatečné projednání dědictví, poté, co nebyla úspěšná v řízení vůči [jméno] [příjmení], které bylo zastaveno pro nedostatek podmínek řízení, neboť bylo vedeno vůči osobě zemřelé (přípis ze dne 15. 8. 2019 čl. spisu 35, odpověď ze dne 10. 9. 2019 čl. spisu 36, přípis ze dne 10. 7. 2020 čl. spisu 37, podstatný obsah spisu u zdejšího soudu 20 C 39/2019). Následně svůj nárok uplatnila touto žalobou.

10. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Předchůdci žalobkyně zakoupili v roce 1949 od [jméno] [příjmení] předmětné pozemky, nebyla však dokončena intabulace a proto nedošlo k zápisu kupní smlouvy do pozemkových knih. [příjmení] [příjmení] však v souladu s chováním [jméno] [příjmení], který se odstěhoval, považovala pozemky vč. domku [adresa] za své, původní domek zbořila a postavila nový. Následně dokoupila sousední pozemek s domkem [adresa], který zbořila a k novému domku [adresa] postavila předsíň, kterou se do domku vstupovalo. Nástupnictvím se žalobkyně v roce 2010 stala zapsanou vlastnicí pozemků sousedících s pozemky [jméno] [příjmení] a domu [adresa] na nich stojících, nikoliv však pozemků původně [jméno] [příjmení], tj. předmětných pozemků. Drží je však již od roku 2010, předtím od roku 2002 je držela její matka a před ní její předchůdci.

11. Při právním posouzení věci vycházel soud ze č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.). Podle ustanovení § 1089 odst. 1 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Podle § 1090 odst. 1 o. z. k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou. Podle § 1091 odst. 2 o. z. K vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let. Podle § 1095 o. z., uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Podle přechodného ustanovení § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

12. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3387/2021: Držba je řádná, pokud se zakládá na platném právním důvodu. Kdo se ujme držby bezprostředně, aniž ruší cizí držbu, nebo kdo se ujme držby z vůle předchozího držitele nebo na základě výroku orgánu veřejné moci, je řádným držitelem (§ 991 o. z.). Kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží (§ 992 odst. 1 o. z.). Neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu (§ 993 o. z.). K vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let (§ 1091 odst. 1 a 2 o. z.). Uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl (§ 1095 o. z. – mimořádné vydržení). Nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jehož držba se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (§ 1090 odst. 1), započítává se mu vydržecí doba jeho předchůdce (§ 1096 odst. 1 o. z). Při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího (§ 1096 odst. 2 o. z.). K mimořádnému vydržení zákon vyžaduje jen uplynutí vydržecí doby, a aby nebyl držiteli prokázán„ nepoctivý úmysl“. K naplnění takové držby postačí„ držba v přesvědčení, že se jí nepůsobí nikomu újma“; jde zde o kritérium obdobné dobré víře„ v nejméně přísném pojetí“. Samotný„ nikoliv nepoctivý úmysl“ se nemusí změnit v úmysl nepoctivý jen tím, že držitel zjistí okolnosti, ze kterých se podává, že vlastníkem věci je ve skutečnosti někdo jiný (např. že smlouva, na jejímž základě se chopil držby vlastnického práva, je z nějakého důvodu neplatná). Je třeba zvážit, že i vlastnické právo k nemovitosti lze nabýt mimoknihovně (vydržením), takže ani vědomost o tom, že držitel nemovitosti není jako vlastník evidován ve veřejném seznamu, nevylučuje nepoctivý úmysl; to platí tím spíše pro zápisy v takovém seznamu, které mají původ v letech 1948 až 1990, ev. i o něco později, v dobách, kdy nebyla vedena řádná evidence práv k nemovitostem. Nepoctivým ve smyslu § 1095 o. z. je v zásadě (zpravidla) úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně„ vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou“ (§ 993 o. z.). Lze ze tedy uzavřít, že podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele; ten drží věc v přesvědčení, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. Kritéria uvedená v § 992 odst. 1 o. z., resp. dříve v § 130 odst. 1 obč. zák., se tu neuplatní. Dovolací soud uzavírá, že držiteli, který se dovolává mimořádného vydržení, se započte vydržecí doba předchůdce, který držel věc„ nikoliv v nepoctivém úmyslu“; není třeba, aby byl předchůdce držitelem poctivým (§ 992 odst. 1 o. z.), anebo oprávněným (§ 130 odst. 1 obč. zák.).

13. Z § 3066 vyplývá, že vlastnické právo k věci nabude mimořádným vydržením držitel, který měl před 1. 1. 2019 věc po stanovenou dobu v držbě„ nikoliv v nepoctivém úmyslu“, a to i se započtením stejně kvalifikované držby jeho předchůdce, k započtení je způsobilá i doba držby před 1. 1. 2014.

14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Předchůdci žalobkyně sice zakoupili předmětné pozemky, kupní smlouva však nenabyla účinnosti intabulací. Přesto se předchůdci žalobkyně chopili držby, ale nikoliv v nepoctivém úmyslu dle § 1095 o.z., neboť byli přesvědčeni, že nikomu nepůsobí újmu. Takto drželi předmětné pozemky od roku 1949 do současnosti. Je tak splněna podmínka držby po dobu 20 let.

15. Žalovaná v rámci svého důkazního břemene netvrdila žádné skutečnosti, které by nepoctivou držbu žalobkyně potvrdily. Pouze zpochybnila způsob, jakým se [jméno] [příjmení] dostal k držbě. Tento způsob byl však osvětlen tím, že [jméno] [příjmení] žádal o přidělení domku z rodinných důvodů, když domek měl být zakoupen jeho bratrem [jméno] v zastoupení zákonných zástupců. K námitce, proč obecní úřad vydal potvrzení o demolici původního domu [adresa] po 58 letech lze uvést, že to bylo na popud předchůdců žalobkyně, kteří se snažili vyřešit situaci s duplicitním zápisem vlastnictví čísla popisného a s tím, že vystavěli domek na pozemku, který nebyl zapsán jako jejich vlastnictví. Žádná z námitek žalované však nezpochybňuje poctivý úmysl žalobkyně a jejích předchůdců. Ani to, že žalobkyně začala možná řešit majetkoprávní vztahy až když měla za to, že hrozí přechod pozemků do vlastnictví státu, nezpochybňuje poctivost jejího úmyslu, když žalobkyně nepůsobila nikomu újmu, nikdo jiný se nedomáhal rušení své držby či vlastnictví. Naopak jedna z dědiček po [jméno] [příjmení] uznala dlouhodobou držbu žalobkyně a jejích předchůdců nikoliv v nepoctivém úmyslu a uzavřela s žalobkyní smlouvu, na základě které žalobkyně získala její podíl za symbolickou cenu. Námitka, že žalobkyně a její právní předchůdci se držby ujali, aniž by měli zapsaný nabývací titul a nepostupovali v souladu se zásadou právo patří bdělým, je zcela nemístná, neboť právě tyto situace mají být řešeny mimořádným vydržením.

16. Institut mimořádného vydržení umožňuje poskytnout ochranu faktickým stavům, jejichž základ je sice pochybný nebo sporný, ale kde tvrzené nebo domnělé vlastnictví trvá značně dlouhou dobu. Jedná se tak, jako v dané věci, o situace, kdy někdo drží nemovitou věc a není s to dokázat svůj vlastnický titul. Pro vydržení řádné se vyžaduje držba opřená o řádný titul. Žádným takovým titulem, jímž by na žalobkyni prokazatelně došlo k převodu vlastnického práva, však žalobkyně nedisponuje. Nelze tedy uzavřít tak, že by vlastnické právo vydržela ve smyslu ustanovení § 1090 odst. 1 o. z., ale ve smyslu § 1095 o. z. Na místě je podotknout, že i pokud by žalobkyně mohla být vlastnicí již na základě řádného vydržení, tím spíše je nutné žalobě vyhovět z důvodu mimořádného vydržení, a to za pomocí výkladu„ a maiori ad minus“, tj. od většího k menšímu. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1646/2018: Účelem institutu vydržení není nucené zbavení vlastnického práva původního vlastníka, nýbrž uvedení dlouhodobého faktického stavu do souladu se stavem právním. Dlouhodobá držba, zejména pokud trvá více než 50 let, nasvědčuje dobré víře držitele, protože při obvyklé péči o majetek by skutečný vlastník pozemku nepochybně přistoupil k řešení věci, pokud by sám měl již dříve za to, že držitel užívá jeho pozemek. Lze uvést, že na dlouhodobou držbu váže nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. mimořádné vydržení, s výjimkou prokázaného nepoctivého úmyslu (§ 1095). Podobně lze nahlížet na držbu trvající nerušeně (nejméně) 35 let. V dané věci jde o držbu v délce 74 let v nikoliv nepoctivém úmyslu, je tak na místě žalobě vyhovět tak, aby byl skutečný stav uveden do souladu se stavem právním, což odpovídá tradičním principům soukromého práva, které byly vyjádřeny v obecném občanském zákoníku (§ 1477 OZ) a nyní v § 1095 nového občanského zákoníku.

17. V případě mimořádného vydržení trvá vydržecí doba u nemovitých věcí 20 let, a po nabytí účinnosti o. z. je možné mimořádné vydržení uznat nejdříve k 1. 1. 2019 a započíst lze držbu od 1. 1. 1999, což je v dané věci splněno. Po celou vydržecí dobu trvala držba žalobkyně a její právní předchůdkyně kontinuálně bez přerušení, žalobkyně drží nemovitosti po dobu 13 let, její matka je držela od roku 2002, tj. 8 let a předtím i její právní předchůdci.

18. V neposlední řadě je nutno zdůraznit, že přestože žalovaná v době zahájení řízení nebyla pasivně legitimována a žalobu bylo proto na místě zamítnout, v průběhu řízení došlo k nápravě, kdy žalovaná se stala pasivně legitimovanou a v době rozhodnutí soudu jí byla, pokud jde po podíl ve výši [číslo] předmětných nemovitostí. Opačná argumentace by totiž zcela zpochybnila zákonem dané prostředky jako je přistoupení účastníka do řízení podle § 92 odst. 1 o. s. ř. či procesní nástupnictví dle § 107 nebo 107a o.s.ř., protože právě smyslem těchto institutů je odstranění nedostatku aktivní nebo pasivní věcné legitimace, který tu byl již v době zahájení řízení a který by jinak vedl k zamítnutí žaloby. Byť v tomto řízení nedošlo k postupu dle těchto ustanovení, došlo k paradoxní situaci, kdy žalovaná na počátku zahájení řízení nebyla pasivně legitimována, v době vyhlášení již byla a proto nebyl postup dle § 107a na místě; a současně zamítnutí žaloby při nepřipuštění změny žaloby by bylo nehospodárné a nutilo by žalobkyni podal novou žalobu vůči stejné žalované na základě jiných skutkových tvrzení.

19. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení převážně úspěšná, když neúspěšná byla v nepatrné míře (3,5%), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 585,54 Kč. Podle § 146 o. s. ř. soud dospěl k závěru, že pokud jde o částečné zastavení řízení, je nutno přikládat zavinění straně žalobkyně, která od počátku žalovala nesprávně a až v důsledku toho, že po zahájení řízení žalovaná získala podíl 1/28 nemovitostí, mohla být v této části úspěšná. Tyto náklady žalované sestávají z nákladů účastníka nezastoupeného advokátem dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení vyhláškou 254/2015 Sb., a představují paušální náhradu dle § 2 odst. 3 vyhlášky ve výši 9 x 300 Kč za písemné podání ze dne 21. 6. 2021, 8. 9. 2021, 22. 11. 2022, 15. 12. 2022, 14. 4. 2023 a přípravu a účast na jednání dne 13. 4. 2023 a 15. 6. 2023, tj. celkem 2 700 Kč a z cestovného v celkové výši 1 885,54 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 13. 4. 2023 náhrada 942,77 Kč za 138 ujetých km (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 3,7 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a v souvislosti s cestou realizovanou dne 15. 6. 2023 náhrada 942,77 Kč za 138 ujetých km (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 3,7 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů).