4 C 177/2015

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. et. Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 1 170 000 Kč s příslušenstvím a 1 170 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 7,05 % p.a. z částky 1 170 000 Kč od 8. 3. 2013 do 15. 3.2013, zastavuje.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 170 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % p. a. z částky 1 170 000 Kč od 8. 3. 2013 do zaplacení a částku ve výši 1 170 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % p. a. z částky 1 170 000 Kč od 16. 3. 2013 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 265 532,66 Kč k rukám právního zástupce žalovaného, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně náklady řízení ve výši 4 278,72 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svojí žalobou vedenou pod sp. zn. 4 C 177/2015 domáhala po žalované zaplacení částky 1 170 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % p.a. z částky 1 170 000 Kč od 8. 3. 2013 do zaplacení. Svoji žalobu odůvodnila tím, že na základě telefonických a ústních objednávek žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] dodala žalovanému víno ve dnech 12. 5. 2011 a 19. 5. 2011, kdy bylo dodáno celkem 26 000 litrů vína odrůdy chardonnay a 26 000 litrů vína odrůdy tramín červený za dohodnutou kupní cenu 22,50 Kč za litr bez DPH, tj. celkem 1 170 000 Kč. Mezi stranami bylo sjednáno, že do doby prodeje vína žalovaným bude víno umístěno v provozovně žalovaného, což bylo nazváno jako„ konsignační“ sklad. Smlouva o konsignačním skladu však uzavřena nebyla. Bylo sjednáno, že zboží dodané do cisteren žalovaného zůstává majetkem dodavatele až do doby zpracování a prodeje třetí osobě. O prodejích měla být předchůdkyně žalobkyně informována a na tomto základě mělo dojít k vystavení faktur. Smyslem bylo zabezpečit odklad úhrady kupní ceny za dodané víno a možnost vrácení vína v případě, že by pro něj žalovaný neměl odbyt. Smlouvou ze dne 6. 12. 2012 uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní došlo k prodeji shora uvedeného souboru věcí - zásob vína - na žalobkyni, kdy k fyzickému předání nedošlo, neboť se víno nacházelo v konsignačním skladu žalovaného. Dne 8. 1. 2013 tuto skutečnost právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému. Žalovaný nereagoval na výzvu žalobkyně k provedení inventarizace dodaného zboží a vyúčtování skladových zásob od žalovaného. Z opatrnosti byla právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena s žalobkyní dne 5. 4. 2013 smlouva o postoupení pohledávky pro případ, že by předchůdkyně žalobkyně nebyla v době uzavření kupní smlouvy vlastníkem předmětného vína a měla by za žalovaným pohledávku.

2. Dále se žalobkyně svojí žalobou vedenou pod sp. zn. 4 C 130/2015 domáhala zaplacení částky 1 170 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % p.a. z částky 1 170 000 Kč od 8. 3. 2013 do zaplacení, na základě obdobného tvrzení, zde šlo o dodávku 52 000 l vína tramín červený a chardonnay ve dnech 8. 4. 2011 a 28. 4. 2011 v celkové hodnotě 1 170 000 Kč při ceně 22,50 Kč za litr bez DPH, kterou měla dodat předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] s.r.o. žalované na základě obdobné smlouvy. I tento předmět koupě byl předchůdkyní žalobkyně prodán stejnou kupní smlouvou žalobkyni a současně pohledávka z titulu kupní ceny postoupena na žalobkyni stejnou smlouvou o postoupení pohledávky, při stejném tvrzení ohledně smlouvy o„ konsignačním skladu“. Žalobkyně následně svůj nárok omezila co do počátku úročení namísto 8. 3. 2013 od 16. 3. 2013; podle obsahu se jedná o částečné zpětvzetí žaloby. Soud proto dle § 96 o. s. ř. řízení v uvedené části zastavil (výrok I. rozsudku).

3. Usnesením soudu ze dne 7. 1. 2016 č. j. 4 C 177/2015-82 byla řízení vedená pod sp. zn. 4 C 177/2015 a 4 C 130/2015 spojena ke společnému projednání.

4. Usnesením soudu ze dne 11. 4. 2016 č. j. 4 C 177/2015-96 a ze dne 9. 7. 2019 č. j. 4 C 177/2015-105 bylo řízení přerušeno; pokračováno bylo na základě usnesení ze dne 13. 7. 2020 č. j. 4 C 177/2015-130.

5. Žalovaný popřel, že by převzal tvrzené dodávky vína stejně jako uzavření smlouvy o konsignačním skladu. Uvedl, že došlo k manipulaci s listinnými důkazy, popřel pravost a správnost listin, popřel aktivní legitimaci žalobkyně, neboť mělo dojít ke zfalšování podpisu jednatele předchůdkyně žalobkyně na kupní smlouvě i smlouvě o postoupení pohledávek, a uplatnil námitku promlčení nároku žalobkyně. Trval na zamítnutí žaloby.

6. Soud ve věci provedl dokazování, z něhož učinil následující skutková zjištění. Před zdejším soudem žalobkyně vede vícero řízení proti žalovanému na stejném základě dodávek vína v roce 2011. V řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] šlo o dodávky vína za obdobných podmínek v březnu 2011. Rozsudkem ze dne 31. 1. 2017 č. j. [číslo jednací] soud žalobě vyhověl a žalovaného zavázal k úhradě ceny vína 1 755 000 Kč s příslušenstvím s tím, že bylo prokázáno uzavření kupní smlouvy a dodání zboží (rozsudek [číslo jednací]). K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem ze dne 25. 1. 2019 č. j. [číslo jednací] rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl s tím, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní a neprokázala dodání vína žalovanému; dovolání žalobkyně bylo dovolacím soudem odmítnuto a ústavní stížnost Ústavním soudem taktéž (rozsudek Krajského soudu v Brně [číslo jednací] a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2019, rozhodnutí ÚS ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. III. ÚS 636/20).

7. V řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] šlo také o dodávky vína za obdobných podmínek v období červenec 2011. Rozsudkem ze dne 3. 10. 2017 č. j. [číslo jednací] soud prvního stupně žalobě vyhověl a žalovaného zavázal k úhradě ceny vína 1 179 000 Kč s příslušenstvím s tím, že bylo prokázáno uzavření kupní smlouvy a dodání zboží (rozsudek [číslo jednací]). Odvolací soud rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne 18. června 2020 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že se jedná o odlišnou důkazní situaci než v řízení pod sp. zn. [spisová značka] (kde dospěl k závěru, že dodání vína nebylo prokázáno), a dodání vína bylo prokázáno výpověďmi řidiče a dopravce. V odůvodnění závěrem odvolací soud uvedl, že:„ Skutečnost, že právní předchůdce žalobce a žalobce v jimi vyhotovovaných listinách užívali termín konsignační sklad, neprokazuje existenci dohody o tzv. konsignačním skladu (z hlediska právního) mezi společností [právnická osoba] a žalovaným. Odvolací soud však považuje za logické (jak již uváděl soud prvního stupně) vysvětlení žalobce, že tímto pojmem označovala společnost [právnická osoba] dohodu mezi ní a žalovaným o odkladu úhrady kupní ceny až poté, kdy žalovaný víno dodané společností [právnická osoba] prodá“. O dovolání žalovaného dosud nebylo Nejvyšším soudem ČR rozhodnuto (spis zdejšího soudu [spisová značka], rozsudek č. j. [číslo jednací] a [číslo jednací]). V tomto řízení neměly soudy pochybnosti o uzavření kupní smlouvy mezi [právnická osoba] a žalovaným.

8. Před Krajským soudem v Brně probíhalo také řízení mezi [právnická osoba] plus, a.s. a žalovaným, v němž bylo rozhodnuto o nároku z titulu kupní smlouvy uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným na dodávku vína dne 7. 3. 2012, postoupeného na [právnická osoba], kdy rozsudkem bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalovanou částku s příslušenstvím a tento rozsudek byl Vrchním soudem v Olomouci dne 18. 6. 2019 mimo malou část příslušenství potvrzen, neboť soudy dospěly k závěru, že bylo prokázáno uzavření kupní smlouvy i dodání zboží a splatnost kupní ceny na výzvu věřitele, byť v řízení [právnická osoba] tvrdila splatnost do 14 dnů od dodání zboží (rozsudek Vrchního sudu v [obec] č. j. [číslo jednací]). Ani zde tedy soudy neměly pochybnosti o uzavření kupní smlouvy mezi [právnická osoba] a žalovaným.

9. Žalobkyně obdobná tvrzení uplatnila před orgány činnými v trestním řízení a za pomoci trestního práva, kdy však věc podezření ze spáchání podvodu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako předsedou představenstva žalovaného tím, že měl odebírat v období října 2010, března až srpna 2011 a v březnu 2012 víno od předchůdkyně žalobkyně s úmyslem ho nezaplatit, byla odložena, neboť se nejedná o podezření trestného činu. Z odůvodnění vyplývá, že:„ u dodávek vína do konsignačního skladu v roce 2011 a březnu 2012 se nepodařilo prokázat, že se tyto dodávky vůbec uskutečnily“ (usnesení PČR ze dne 10. 7. 2014 [číslo jednací]).

10. Dále soud zjistil, že společnost [právnická osoba] vyúčtovala žalobkyni částku 7 217 280 Kč za prodané víno zn. Rulandsk šedé, Tramín červený, Chardonay s tím, že víno je uloženo v konsignačním skladu ve [právnická osoba] sklepy [obec]; datum uskutečněného zdanitelného plnění je 6. 12. 2012 (faktura 1 2010 ze dne 6. 12. 2012). Žalobkyně žalovaného dne 8. 1. 2013 požádala o inventarizaci stavu zásob vína dle dodacích listů mimo jiné [číslo] s datem přepravy 12. 5. 2011 a 19. 5. 2011 a [číslo] s datem přepravy 8. 4. 2011 a 28. 4. 2011 s tím, že vína jsou určená ke komisnímu prodeji a jsou ve vlastnictví žalobkyně a následně tuto inventarizaci upomínala (přípis ze dne 8. 1. 2013 a e-mail ze dne 22. 1. 2013, výzva ze dne 8. 3. 2013). Téhož dne [právnická osoba] oznámila žalovanému, že vlastníkem předmětného vína je žalobkyně, a to přípisem, který však neobsahuje podpis, pouze tištěné jméno jednatele – [jméno] [příjmení] [jméno] (oznámení ze dne 8. 1. 2013).

11. Z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 5. 2014, č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že obžalovaný [jméno] [příjmení] byl uznán vinným tím, že za společnost [právnická osoba] po dohodě s odběrateli obstaral v Maďarsku a na Slovensku hrozny révy vinné, které dodal v září a říjnu 2009 družstvu [název žalované], s vědomím uvedeného odběratele, že se jedná o zahraniční dodávku hroznů révy vinné; všichni jednali společně po dohodě s cílem prezentovat spotřebiteli vyrobené víno z dovezených hroznů jako víno vyrobené z domácího původu hroznů, které si z tohoto důvodu spotřebitelé kupují, čímž [jméno] [příjmení] spáchal trestný čin porušování pravidel hospodářského styku dle § 127 odst. 1 trestního zákona a za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců, který mu byl podmínečně odložen na zkušební dobu v trvání 21 měsíců. Obžalovaný se sice odvolal, jeho odvolání však bylo zamítnuto Vrchním soudem v Olomouci a rozsudek nabyl právní moci (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 5. 2014, č.j. [číslo jednací], odvolání [jméno] [příjmení] ze dne 31. 7. 2015 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci [číslo jednací] ze dne 14. 12. 2015).

12. Shora uvedeným trestním rozsudkem bylo také prokázáno, že mezi [právnická osoba] a žalovaným probíhal čilý obchodní styk po mnoho let. Žalovaný však popřel konkrétní předmětné dodávky, které jsou předmětem tohoto řízení. Soud proto provedl důkazy k samotnému dodání vína. Bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně objednala přepravu vína u [jméno] [příjmení]. Objednávkou ze dne 20. 4. 2011 společnost [právnická osoba] objednala u dopravce - [právnická osoba] [příjmení], se sídlem v [obec], přepravu zboží označeného jako„ víno – cisterna“ s tím, že dne 12. 5. 2011 se má uskutečnit„ převoz [obec]“ a vykládkou [název žalované], [obec]. V objednávce je dále uvedeno, že cena za přepravu bude sjednána dohodou a uvedena [registrační značka] [anonymizováno] [číslo] + [anonymizováno] [číslo]. Listina je opatřena razítky objednatele i dopravce a nečitelnými podpisy. Záznam o době řízení vozidla se vztahuje k vozidlu [registrační značka] a přípojnému vozidlu (cisterně) [registrační značka] - užitková hmotnost 26 000 kg; řidič vozidla - [jméno] [příjmení], dne 12. 5. 2011 měla být provedena přeprava na trase [obec] – [obec]. Svědek [příjmení] potvrdil, že záznam vyplnil. Dle kopie průpisu dodacího listu [číslo] s datem vystavení 12. 5. 2011 mělo být dodáno„ 26 000 litrů bílého vína Chardonay, víno bílé – Maďarsko, dodáno do konsignačního skladu [anonymizována dvě slova]“ odběrateli - [anonymizována dvě slova] [obec]. Dodací list je opatřen razítkem společnosti [právnická osoba] a nečitelným podpisem. Dále je zde uvedena [registrační značka] [anonymizováno] [číslo]. Dodací list je opatřen razítkem žalovaného a nečitelným podpisem. Další průpis dodacího listu předložený v projednávané věci žalobcem obsahuje text„ [číslo] Ch víno bílé, razítko společnosti [právnická osoba] a nečitelným podpisem. Dále je zde uvedena [registrační značka] [anonymizováno] [číslo] a nečitelný podpis. Svědek [příjmení] potvrdil, že podpis je jeho. (objednávky přepravy, dodací listy, výslech [jméno] [příjmení], výslech [jméno] [příjmení]).

13. Objednávkou ze dne 20. 4. 2011 společnost [právnická osoba] objednala u dopravce - [právnická osoba] [příjmení], se sídlem v [obec], přepravu zboží označeného jako„ víno – cisterna“ s tím, že dne 19. 5. 2011 se má uskutečnit„ převoz [obec]“ a vykládkou [název žalované], [obec]. V objednávce je dále uvedeno, že cena za přepravu bude sjednána dohodou a uvedena [registrační značka] [anonymizováno] [číslo] + 2B2 [číslo]. Listina je opatřena razítky objednatele i dopravce a nečitelnými podpisy. Záznam o době řízení vozidla se vztahuje k vozidlu [registrační značka] a přípojnému vozidlu (cisterně) [registrační značka] užitková hmotnost 26 000 kg; řidič vozidla - [příjmení]. Dne 19. 5. 2011 měla být provedena přeprava na trase [obec] – [obec]. Dle kopie průpisu dodacího listu [číslo] s datem vystavení 19. 5. 2011 mělo být dodáno„ 26 000 litrů bílého vína Tramín červený, víno bílé, původ Maďarsko, dodáno do konsignačního skladu [anonymizována dvě slova]“ odběrateli - [anonymizována dvě slova] [obec]. Dodací list je opatřen razítkem společnosti [právnická osoba] a nečitelným podpisem. Dále je zde uvedena [registrační značka] [anonymizováno] [číslo]. Dodací list je opatřen razítkem žalovaného a nečitelným podpisem. Další průpis dodacího listu předložený v projednávané věci žalobcem obsahuje text„ [číslo] Tr. č. víno bílé, razítko společnosti [právnická osoba] a nečitelným podpisem. Dále je zde uvedena [registrační značka] [anonymizováno] [číslo] a [anonymizováno] [číslo] a nečitelný podpis. Svědek [příjmení] potvrdil pravost jeho podpisu na dodacím listu (objednávky přepravy, dodací listy, výslech [jméno] [příjmení], výslech [jméno] [příjmení]).

14. Dle mezinárodního nákladního listu č. CZ [číslo] provedl dopravce [jméno] [příjmení] přepravu s místem nakládky [anonymizováno], Maďarsko a místem vykládky v [obec], ČR. Odesílatelem zboží byla [právnická osoba] [jméno] [příjmení] [jméno] a příjemcem společnost [právnická osoba] Mezinárodní nákladní list je opatřen razítky odesílatele a dopravce. V kolonce příjemce je uvedeno datum 8. 4. 2011, text„ zboží obdržel“ a pod ním vypsáno jméno [anonymizováno] a nečitelný podpis. Svědek [příjmení] potvrdil, že podepsal tento list pod razítkem [anonymizováno]. [příjmení]. Z téhož dne je záznam o provozu vozidla nákladní dopravy dopravce [jméno] [příjmení], z něhož je zřejmé, že řidič [jméno] [příjmení] jel z [obec] do [obec] s nákladem 26 t. K této dodávce byl doložen dodací list z téhož dne dodavatele [právnická osoba] a odběratele [anonymizována dvě slova], obsahuje pouze razítko dodavatele a nečitelné podpisy. Jeden z nich je řidiče [jméno] [příjmení]. Dle mezinárodního nákladního listu CMR č. [anonymizována dvě slova] [číslo] provedl dopravce [jméno] [příjmení] přepravu s místem nakládky [anonymizováno], Maďarsko a místem vykládky v [obec], ČR dne 28. 4. 2011. Odesílatelem zboží byla společnost [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a příjemcem společnost [právnická osoba] Mezinárodní nákladní list je opatřen razítky odesílatele a dopravce a příjemce. V kolonce příjemce je uveden text„ zboží obdržel“ a razítko [právnická osoba] a nečitelný podpis. Tento dodací list podepsal i řidič [jméno] [příjmení]. K dodávce je dodací list z téhož dne dodavatele [právnická osoba] a odběratele [anonymizována dvě slova], obsahuje pouze razítko dodavatele a nečitelné podpisy. Svědek [příjmení] potvrdil pravost jeho podpisu na dodacím listu (mezinárodní nákladní list, výslech svědka [příjmení], výslech svědka [příjmení], dodací listy, záznamy o provozu vozidla).

15. Slyšení řidiči potvrdili, že pokud prováděli přepravu, vždy nechali potvrdit předání zboží příjemcem. [příjmení] [jméno] [příjmení] uvedl, že„ k puťovce obvykle je dodací list, který slouží k prokázání skutečnosti, že řidič zboží odevzdal příjemci, dodací list se odevzdává na vykládce a nechá se potvrdit příjemcem“; řidič [jméno] [příjmení] také potvrdil, že„ k puťovkám byly dodací listy a nestalo se, že by odjel bez potvrzených papírů“; řidič [jméno] [příjmení] uvedl, že žalovaná„ vždy potvrzovala převzetí vína, funkci dodacího listu plnil i camrák, tj. mezinárodní nákladní list a když vykládal zboží u žalované, v kanceláři mu orazili papíry“.

16. Žalobkyně tedy předložila k důkazu o dodání zboží záznamy o provozu vozidla ze dne 12. 5. 2011 a 19. 5. 2011, dodací listy ze dne 12. 5. 2011 a 19. 5. 2011, dále ze dne 8. 4. 2011 a 28. 4. 2011, mezinárodní nákladní listy ze dne 8. 4. 2011 a 28. 4. 2011 týkající se předmětných dodávek; na žádné z těchto listin však není potvrzení žalované, že by zboží převzala. Dodací listy k jedné dodávce jsou vždy dva, na jednom z nich je podpis u razítka [anonymizována dvě slova] (zjištěno z dodacích listů ze dne 12. 5. 2011, 19. 5. 2011, 8. 4. 2011 a 28. 4. 2011) a dle žalobkyně měla tyto dodací listy podepsat za žalovanou [jméno] [příjmení]. Dodací listy z 12. 5. 2011 a 19. 5. 2011 [číslo] byly podrobeny znaleckému zkoumání k objednávce žalobkyně a bylo zjištěno, že obsahují podpis, u něhož se jedná pravděpodobně o padělek, který nenapsal pisatel srovnávacího materiálu (znalecký posudek [číslo] ze dne 24. 10. 2016 znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]). Ohledně zbývajících dvou dodacích listů ze dne 8. 4. 2011 a 28. 4. 2011 soud nemohl nechat znalecky posoudit pravost podpisů [jméno] [příjmení] za žalovaného, neboť žalobkyně ani přes výzvu soudu nepředložila originály těchto dodacích listů (protokol z jednání dne 15. 9. 2020 a přípis žalobkyně ze dne 29. 9. 2020). Podepsání všech těchto dodacích listů popřela slyšená svědkyně [jméno] [příjmení]. Ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] posuzoval soudní znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] z oboru písmoznalectví podpisy na jiných dodacích listech; u všech posuzovaných se jednalo o padělky (znalecký posudek [číslo] ze dne 15. 7. 2016). Mezinárodní nákladní listy potvrzují dodávku do [obec] a do [obec], nikoliv do [obec].

17. Soud tedy nemá za prokázáno tvrzení žalobkyně, že předmětné dodací listy podepsala za žalovanou [jméno] [příjmení]. Výpověď svědkyně [příjmení] se v této části jeví zcela věrohodnou a koresponduje s provedeným znaleckým zkoumáním. Přitom jak slyšení řidiči, tak svědek [příjmení] potvrdili ve svých výpovědích, že převzetí zboží vždy [anonymizována dvě slova] potvrzovaly, totéž vypověděla i [jméno] [příjmení], předsedkyně představenstva žalovaného. Žalobkyně navrhovala další důkazy k prokázání tvrzení o dodání zboží, a to opětovný výslech řidičů a přepravce [jméno] [příjmení], neboť dohledala další puťovky a záznamy o provozu vozidla, znalecký posudek z oboru písmoznalectví k prokázání, že jeden z řidičů podepsal záznam o provozu vozidla, přestože sám řidič to popřel; puťovky z jiných období k prokázání tvrzení, že žalovaný nikdy puťovky nepotvrzoval. Ve světle níže uvedené argumentace však tyto důkazy nebyly pro věc podstatné a jejich provádění by bylo nehospodárné, to vše za situace, kdy žalobkyně nepředložila jediný doklad potvrzující převzetí zboží žalovaným, přestože řidiči potvrdili, že si předání zboží vždy nechávali potvrzovat, stejně tak svědek [příjmení] potvrdil, že dodací listy se vždy vyplňovaly a převzetí vína [anonymizována dvě slova] potvrzovaly. U předmětných dodávek však žádný doklad o převzetí zboží soudu předložen nebyl. Navíc se u záznamů o provozu vozidel předložených žalobkyní vyskytují nesrovnalosti, např. nesedí číselná řada, kdy doklad [číslo] je ze dne 16. 5. 2011, ale následující doklad [číslo] je ze dne 21. 4. 2011, tedy mu předchází, rozdílnost řidičů vezoucích 1 zásilku a vysvětlování žalobkyně o přepřahání cisterny. Ani z mezinárodních nákladních listů [číslo] ze dne 8. 4. 2011 a [číslo] ze dne 28. 4. 2011 není možné prokázat dodání zboží, neboť je na nich uvedeno místo vykládky [obec] a jediná přebírající osoba je [právnická osoba] (resp. p. [anonymizováno] za tuto společnost). Předání zboží není možné prokázat jinak, neboť jednotliví řidiči si na konkrétní dodávky nevzpomněli, jejich opakovanými výslechy by nemohlo být dosaženo jakékoliv jistoty v tom, že by si v budoucnu vzpomněli a dokládání dalších puťovek, které žalobkyně dodatečně dohledala, také na věci nic nemění, když neobsahují potvrzení žalovaného, že zboží převzal; to vše ve světle tvrzení žalobkyně, že dodávala do svého„ konsignačního“ skladu toto ani nebylo zapotřebí prokazovat.

18. I žalovaný navrhoval důkaz jednak znaleckým posudkem na podpis [anonymizováno]. [příjmení] na dodacích k prokázání toho, že žalovaný víno nepřevzal, dále navrhl znalecký posudek k prokázání nepravosti podpisů řidičů na žalobkyní nově doložených záznamech o provozu vozidla. Ani tyto důkazy soud neprovedl, neboť žalovanou stranu v tomto směru netížilo břemeno důkazní a bylo by nezbytné a hospodárné pouze v případě, že by žalobkyně unesla své břemeno tvrzení, což se nestalo. Stejně tak neprovedl důkazy navržené žalovaným k prokázání tvrzení, že za žalobkyni nepodepsal smlouvu kupní ani o postoupení pohledávky jednatel [příjmení]. [anonymizováno], zejména originály listin a znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví a samotným výslechem sv. [anonymizováno] (nacházejícího se v Bulharsku), a to z níže uvedených důvodů, když žalovanému nesvědčí obrana spočívající ve zpochybnění postupní smlouvy ani smlouvy kupní. Z listiny ručně psané na čl. 49 soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti. 19. [jméno] [příjmení], jednatel žalobkyně a současně bývalý zaměstnanec a jednatel předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] potvrdil základní tvrzení žalobkyně, na kterém je postavena tato žaloba, a to, že zboží – víno bylo dodáváno do„ jeho konsignačního skladu“. Výpověď svědkyně [jméno] [příjmení] soud hodnotí jako zcela nevěrohodnou, když bylo zřejmé, že je zaujatá vůči [jméno] [příjmení], s nímž měla v minulosti vztah, svědkyně vypovídala ve prospěch žalovaného, aniž by jí byly kladeny dotazy, v její výpovědi se vyskytují nesrovnalosti, např. ohledně znalosti podpisu p. [příjmení] a setkávání se s ním, když následně bylo zjištěno, že s ním osobně nejednala, pouze přes zástupce, přitom před Policií ČR v rámci vyšetřování v úředním záznamu ze dne 28. 3. 2013 vypovídala, že s ním osobně jednala. (výpověď svědkyně [příjmení] a úřední záznam [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo]). Také podávala trestní oznámení zaměřené vůči p. [příjmení] (trestní oznámení ze dne 3. 4. 2017, usnesení Krajského soudu v Brně č. j. [číslo jednací]) a o jejich špatném vztahu vypovídal i její bratr [jméno] [příjmení] (výpověď svědka [příjmení]).

20. Z textu smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 4. 2013 uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní bylo potvrzeno jednak uzavření kupní smlouvy dne 6. 12. 2012 mezi těmito subjekty, kterou došlo k prodeji„ vína v cisternových nádobách ve sklepích firmy žalovaného“, taktéž byla potvrzena dohoda o tom, že víno zůstalo ve vlastnictví dodavatele [právnická osoba] a teprve po jeho prodeji odběratel, tj. žalovaný, uhradí kupní cenu. Protože však nebylo známo, zda odběratel prodal dodané víno a zda je kupní smlouva platná, uzavřely strany i smlouvu o postoupení pohledávky vzniklé nezaplacením kupní ceny. [příjmení] vína jsou jednoznačně specifikovány. Smlouva kupní ze dne 6. 12. 2012 byla sice k důkazu provedena, soud ji však nehodnotí a nezjišťuje z ní skutečnosti rozhodné, neboť byla žalobkyní doložena v rozporu s § 118b o.s.ř., tedy po koncentraci řízení, a nebyly splněny podmínky, za nichž by soud mohl k tomuto důkazu přihlédnout. Uzavření kupní smlouvy však bylo potvrzeno obsahem shora uvedené smlouvy o postoupení pohledávek.

21. Na základě shora uvedeného je zřejmé, že žalobkyně tvrdí uzavření kupní smlouvy mezi předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným, jejímž předmětem byla dodávka vína žalovanému s tím, že do doby prodeje vína žalovaným bude víno umístěno v provozovně žalovaného (což bylo nazváno jako„ konsignační“ sklad) a bylo sjednáno, že zboží dodané do cisteren žalovaného zůstává majetkem dodavatele až do doby zpracování a prodeje třetí osobě žalovaným. Obdobně je obsah dohody zachycen ve smlouvě o postoupení pohledávek. Žalobkyně však neprokázala, kdy a zda vůbec došlo ze strany žalovaného ke zpracování vína a k jeho prodeji třetím osobám. Žalobkyně neprokázala ani dodání vína do provozovny žalovaného. Následně [právnická osoba] prodala víno, které je předmětem této žaloby žalobkyni kupní smlouvou ze dne 6. 12. 2012 a poté postoupila domnělou pohledávku za žalovaným z titulu kupní ceny dne 5. 4. 2013 na žalobkyni.

22. Na tvrzený právní vztah je nutno aplikovat zákon č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění ke dni uzavření smlouvy a dodání zboží, tj. 12. 5. 2011 a 19. 5. 2011 a 8. 4. 2011 a 28. 4. 2011 (dále jen obch. z.) a občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. v tomtéž znění (dále jen obč. z.). Uvedené zákony soud aplikoval s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. nového občanského zákoníku, který oba zákony zrušil ke dni 1. 1. 2014, avšak stanovil, že jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, se řídí dosavadními právními předpisy. Dle ustanovení § 261 odst. 1 obch. z., část třetí obchodního zákoníku upravuje závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti. Podle § 1 odst. 2 obch. z.: právní vztahy uvedené v odstavci 1 se řídí ustanoveními tohoto zákona. Nelze-li některé otázky řešit podle těchto ustanovení, řeší se podle předpisů práva občanského. Nelze-li je řešit ani podle těchto předpisů, posoudí se podle obchodních zvyklostí, a není-li jich, podle zásad, na kterých spočívá tento zákon. Podle § 2 odst. 3 o. z.: účastníci občanskoprávních vztahů si mohou vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jestliže to zákon výslovně nezakazuje a jestliže z povahy ustanovení zákona nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit.

23. Podle § 409 obch. z.: Kupní smlouvou se prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu. Podle § 411: Prodávající je povinen kupujícímu dodat zboží, předat doklady, které se ke zboží vztahují, a umožnit kupujícímu nabýt vlastnického práva ke zboží v souladu se smlouvou a tímto zákonem. Podle § 445: Strany si mohou smluvit, že kupující nabude vlastnického práva ke zboží později, než je stanoveno v § 443. Kupující je dle § 447 povinen zaplatit za zboží kupní cenu a převzít dodané zboží v souladu se smlouvou.

24. Podle § 524 o. z.: věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Podle § 526 o. z.: postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli. Oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn se dožadovat prokázání smlouvy o postoupení.

25. Žalobkyně ve svém podání odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího sodu ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1037/2016:„ V rovině procesněprávní sluší se pak připomenout, že nárok uplatněný žalobou je charakterizován vylíčením skutkových okolností, jimiž žalobce svůj nárok zdůvodňuje a skutkovým základem vylíčeným v žalobě ve spojitosti se žalobním petitem je pak vymezen základ nároku uplatněného žalobou, který je předmětem řízení, přičemž právní důvod požadovaného plnění vyplývá ze souhrnu vylíčených skutkových okolností a žalobce není povinen uvádět ustanovení zákona nebo jiného právního předpisu, jímž svůj nárok odůvodňuje. Právní kvalifikace nároku žalobcem není pro soud závazná, neboť právní posouzení věci podle předpisů hmotného práva náleží soudu. Jestliže soud rozhoduje o nároku na peněžité plnění, který vychází ze skutkových tvrzení, jež umožňují posoudit uplatněný nárok po právní stránce i podle jiných norem, než jak je žalobcem navrhováno, popř. dovolují-li výsledky provedeného dokazování podřadit uplatněný nárok pod jiné hmotněprávní ustanovení, než jakého se žalobce dovolává, je povinností soudu takto nárok posoudit, a to bez ohledu, zda je v žalobě právní důvod požadovaného plnění uveden či nikoliv (k tomu srovnej např. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2002, sp. zn. 25 Cdo 643/2000). Lze-li na základě zjištěného skutkového stavu žalobci přiznat plnění, kterého se domáhá, byť z jiného právního důvodu, než jak žalobce svůj nárok po právní stránce kvalifikoval, soud nemůže žalobu zamítnout“.

26. Je tak zřejmé, že soud rozhoduje na základě vylíčených skutkových okolností, jimiž žalobkyně svůj nárok zdůvodňuje. V konkrétním případě žalobkyně tvrdí uzavření kupní smlouvy mezi předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným, tj. mezi podnikatelskými subjekty, s tím, že do doby prodeje vína žalovaným bude víno umístěno v provozovně žalovaného (což bylo nazváno jako„ konsignační“ sklad) a bylo sjednáno, že zboží dodané do cisteren žalovaného zůstává majetkem dodavatele až do doby zpracování a prodeje třetí osobě žalovaným. O prodejích měla být předchůdkyně žalobkyně informována a na tomto základě mělo dojít k vystavení faktur. Smyslem bylo zabezpečit odklad úhrady kupní ceny za dodané víno a možnost vrácení vína v případě, že by pro něj žalovaný neměl odbyt. Na základě takto vylíčených skutkových okolností soud poučil žalobkyni dle § 118a o. s. ř. o její povinnosti doplnit skutková tvrzení o tom, kdy a jak došlo ke zpracování předmětného zboží (vína) a jeho prodeji stranou žalovanou a označit důkazy k prokázání této skutečnosti. K tomu žalobkyně pouze uvedla, že není schopna tuto skutečnost tvrdit ani prokázat, protože žalovaná strana byla několikrát vyzývána k inventarizaci zásob, na to však nikdy nereagovala.

27. V daném řízení žalobkyně nese břemeno důkazní k prokázání skutečností, že byla uzavřena smlouva daného obsahu, že předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] ze smlouvy plnila a předmětné zboží žalované dodala a převedla na ni vlastnické právo a dále, že jí vzniklo právo na zaplacení kupní ceny. To vyplývá z § 409 obch. z. Podle § 411 obch. z. byl prodávající povinen kupujícímu dodat zboží, a umožnit kupujícímu nabýt vlastnického práva ke zboží v souladu se smlouvou a tímto zákonem. Podle § 445: Strany si mohou smluvit, že kupující nabude vlastnického práva ke zboží později, než je stanoveno v § 443. Kupující je dle § 447 povinen zaplatit za zboží kupní cenu a převzít dodané zboží v souladu se smlouvou. Podle § 450 odst.

1. Nevyplývá-li ze smlouvy něco jiného, je kupující povinen zaplatit kupní cenu, když prodávající v souladu se smlouvou a tímto zákonem umožní kupujícímu nakládat se zbožím nebo s doklady umožňujícími kupujícímu nakládat se zbožím.

28. Z uvedeného je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný měli dle tvrzení žalobkyně sjednat kupní smlouvu s výhradou vlastnického práva, když zboží zůstávalo majetkem předchůdkyně žalobkyně až do doby zpracování žalovaným a prodeje třetí osobě a že vznik práva na zaplacení kupní ceny byl vázán na tento okamžik, což bylo smyslem dohody, tj. odklad zaplacení kupní ceny a současně možnost vrátit víno v případě, že by pro něj žalovaný neměl odbyt. Nejednalo se o obvyklou výhradu vlastnického práva„ do doby zaplacení kupní ceny“, ale o výhradu vlastnického práva do doby zpracování a prodeje, kterou si strany mohly sjednat dle § 2 odst. 3 obč. z. ve spojení s § 1 odst. 2 obch. z., neboť to zákon výslovně nezakazuje ani z povahy ustanovení § 445 a 450 obch. z. nevyplývá, že by se od něho nešlo odchýlit (§ 263 obch. z.). Naopak to zákon výslovně povoluje v § 443 obch. z.: Strany si mohou smluvit, že kupující nabude vlastnického práva ke zboží později, než je stanoveno v § 443. Nevyplývá-li z obsahu této výhrady vlastnického práva nic jiného, má se za to, že kupující má nabýt vlastnického práva teprve úplným zaplacením kupní ceny. Z tvrzeného obsahu výhrady vlastnického práva vyplývá, že strany nevázaly výhradu vlastnického práva na zaplacení kupní ceny, ale na zpracování a prodej vína. A není relevantní, že strany tuto svoji dohodu nenazvaly přímo výhradou vlastnického práva, neboť to vyplývá z obsahu dohody.

29. Protože však žalobkyně neuvádí, zda a kdy bylo víno žalovaným zpracováno, zda a kdy žalovaný zpracované víno prodal třetí osobě, dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala a neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní (přes výzvu dle § 118a o.s.ř.) o tom, že předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na zaplacení kupní ceny a disponovala splatnou pohledávkou za žalovaným na zaplacení kupní ceny. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 35 Odo 1183/2003:„ Pro vznik povinnosti kupujícího zaplatit kupní cenu ve smyslu ustanovení § 450 odst. 1, věty první, obch. zák. je rozhodující, zda mu prodávající v souladu se smlouvou a tímto zákonem umožnil nakládat se zbožím nebo s doklady umožňujícími kupujícímu nakládat se zbožím. Ustanovení § 450 odst. 1, věty první, obch. zák. upravuje vznik povinnosti kupujícího zaplatit kupní cenu a nikoliv splatnost kupní ceny.“ Dle rozhodnutí 29 Cdo 688/2000:„ závěr soudu, že prodávajícímu vzniklo podle obchodního zákoníku právo na zaplacení kupní ceny, musí být podložen skutkovým zjištěním, ve který okamžik (kterého dne) prodávající umožnil kupujícímu se zbožím nakládat“. V daném případě vůbec není zřejmé a nebylo ani tvrzeno, kdy předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] umožnila žalovanému nakládat se zbožím jako s vlastním, kdy na něho přešlo vlastnické právo, když tento okamžik byl dle dohody vázán na zpracování vína a jeho prodej. Za dané situace nelze dospět k závěru, že žalovanému vznikla povinnost platit kupní cenu. Nic na tom nemění ani obtížnost prokázání daného tvrzení a nelze vycházet z pravděpodobnosti, či domněnky, jak to požaduje žalobkyně.

30. Soud tedy musí vycházet z toho, že předchůdkyni žalobkyně nevzniklo právo na zaplacení kupní ceny a nedisponovala splatnou pohledávkou za žalovaným na zaplacení kupní ceny. Předchůdkyně žalobkyně tedy postoupila postupní smlouvou ze dne 5. 4. 2013 žalobkyni právo, kterým nedisponovala, pohledávku budoucí, kdy není zřejmé a dosud nebylo prokázáno, zda vůbec pohledávka na zaplacení kupní ceny vznikla.

31. Okrajově v této souvislosti soud k námitce žalovaného ohledně případné nepravosti podpisu smlouvy o postoupení pohledávky odkazuje např. na rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007 (potvrzený i nálezem Ústavního soudu I. ÚS 2276/08):„ Oznámil-li postupitel dlužníku, že pohledávku postoupil postupníkovi, pak dlužník nemá (s výjimkou případů uvedených v § 525 obč. zák., eventuálně případů, ve kterých by dlužník prokázal, že postoupení pohledávky mělo za následek změnu /zhoršení/ jeho právního postavení) vůči postupníku ve sporu o úhradu pohledávky k dispozici obranu založenou na námitce neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky“. Je tak zřejmé, že žalovanému námitka nepravosti podpisu na postupní smlouvě nesvědčí.

32. Protože však byla předchůdkyně žalobkyně na základě výhrady vlastnického práva vlastnicí vína, mohla toto prodat žalobkyni (pomineme-li otázku poctivého obchodního styku a dobrých mravů) podle § 409 a násl. obch. z.; žalobkyně však na základě této kupní smlouvy nevstoupila do práv a povinností z předmětné kupní smlouvy vůči žalovanému. Ze smlouvy mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní vznikla předchůdkyni žalobkyně povinnost dodat žalobkyni zboží a žalobkyni vznikla povinnost zaplatit jí kupní cenu. Vůči žalovanému jí však žádné právo nevzniklo a žalovaný není pasivně legitimován v této věci, když z titulu uzavřené kupní smlouvy by se žalobkyně mohla domáhat práv pouze vůči předchůdkyni žalobkyně jako smluvní strany kupní smlouvy (§ 409 obch. z.).

33. Žalobkyni nesvědčí ani právo na vydání bezdůvodného obohacení, byť by na ni takový nárok mohl přejít, (pokud by existoval), a to podle rozsudku Nejvyššího soudu 31 Cdo 678/2009:„ Rozhoduje-li soud o nároku na plnění na základě skutkových zjištění umožňujících podřadit uplatněný nárok po právní stránce pod jinou hmotněprávní normu, než jak ji uvádí žalobce, je povinností soudu posoudit důvodnost podle všech do úvahy přicházejících hmotněprávních ustanovení. Na postupníka může přejít postoupená pohledávka z bezdůvodného obohacení, i když ji účastníci v postupní smlouvě kvalifikovali jako pohledávku vyplývající ze smlouvy o půjčce“. Předpokladem bezdůvodného obohacení je majetkový prospěch jednoho subjektu a s ním související majetková újma druhého subjektu, která není zákonem nebo smlouvou předvídána. Jestliže je vyžadováno bezdůvodné obohacení na úkor jiného, pak zde musí být dána příčinná souvislost mezi majetkovým prospěchem jedné strany a majetkovou újmou strany druhé. Pokud příčinná souvislost dána není, nelze hovořit o bezdůvodném obohacení. Stejně tak nelze hovořit o bezdůvodném obohacení ani v případě, kdy ten, kdo plnil ve prospěch obohaceného, k tomu byl povinen. Došlo-li k předvídanému bezdůvodnému obohacení, vzniká obohacenému povinnost jej vydat tomu, na jehož úkor se obohatil (komentář k občanskému zákoníku č. 40/1964 Sb. k § 451, zdroj ASPI).

34. Dle § 457 o. z.:„ Je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal“. V daném případě žalobkyně netvrdí, že by smlouva mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla neplatná nebo byla zrušena či jinak zanikla. Je tak nutné na základě žalobkyní vylíčeného skutkového stavu mít za to, že tvrzená smlouva mezi předchůdkyní žalobkyně [příjmení] [právnická osoba] a žalovaným nadále trvá, a pokud by žalovanému bylo zboží dodáno, žalovaný by je držel na základě právního důvodu, nikoliv bez právního důvodu. Jak je shora uvedeno, ani soudy v obdobných věcech vedených zdejším soudem [spisová značka] a [spisová značka] a ve věci vedené Krajským soudem v Brně sp. zn. [spisová značka] neměly pochybnosti o platnosti kupní smlouvy mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, ve věci jsou rozsudky pravomocné. Nutno podotknout však zásadní rozdíl mezi shora uvedenými řízeními, v nichž soudy sice vycházely z prokázání a platnosti kupní smlouvy, ale také z tvrzené dohody o splatnosti kupní ceny do 14 dnů od dodání zboží, příp. na základě výzvy; tedy na základě jinak žalobkyní vylíčeného skutkového stavu. Rozdíl je však natolik podstatný, že v tomto řízení musí vést k zamítnutí žaloby. Protože nedošlo k naplnění podmínek § 457 o. z., nemohlo dojít ani k bezdůvodnému obohacení. Žalobkyni nevzniklo ani právo na bezdůvodné obohacení dle § 451 o. z., dle kterého:„ kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat, bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů“, neboť nebyly splněny podmínky, když se nejedná o žádný z možných důvodů vzniku bezdůvodného obohacení, tj. žalovaný by nedržel zboží bez prvního důvodu (ale na základě kupní smlouvy), ani z neplatného právního úkonu (nebyla tvrzena ani zjištěna neplatnost kupní smlouvy žalovaného), z právního důvodu, který odpadl (kupní smlouva žalovaného nebyla nijak ukončena) ani z nepoctivých zdrojů. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným nelze shledat ani příčinnou souvislost mezi majetkovým prospěchem jedné strany a majetkovou újmou strany druhé. Žalobkyni vzniklo právo na předání předmětu koupě vůči předchůdkyni žalobkyně, která je její smluvní stranou a k tomu se zavázala, nikoliv vůči žalovanému. Navíc by musela žalobkyně žalovat na vydání věci podle § 458 o. z., dle kterého:„ musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada. Je tak zřejmé, že žalobkyni nevzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému.

35. Na základě shora uvedeného nezbylo soudu, než žalobu zamítnout.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 265 532,66 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 ve spojení s § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 340 000 Kč sestávající z částky 17 660 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 17 660 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 14. 10. 2020, z částky 17 660 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 18. 11. 2020, z částky 17 660 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 22. 1. 2021, z částky 17 660 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 11. 3. 2021, z částky 35 320 Kč (2 x 17 660 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 15. 9. 2020, z částky 52 980 Kč (3 x 17 660 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 26. 1. 2021 a z částky 35 320 Kč (2 x 17 660 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 16. 3. 2021 včetně dvanácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 3 928,48 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 15. 9. 2020 náhrada 1 320,76 Kč za 144 ujetých km v částce 920,76 Kč (31,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 6,9 l /100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 26. 1. 2021 náhrada 1 303,86 Kč za 144 ujetých km v částce 903,86 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 6,9 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 16. 3. 2021 náhrada 1 303,86 Kč za 144 ujetých km v částce 903,86 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 6,9 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 219 448,48 Kč ve výši 46 084,18 Kč.

37. V řízení vznikly náklady státu na vyplaceném svědečném, proto je neúspěšná žalobkyně povinna tyto zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně dle § 148 o.s.ř., dle kterého má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Tyto předpoklady v řízení nebyly uplatněny a s ohledem na charakter žalobkyně jako podnikatelského subjektu nebyly ani zjištěny. V řízení bylo vyplaceno svědečné svědkovi [příjmení] ve výši 505,86 Kč, [příjmení] ve výši 517,56 Kč (usnesení 4 C 177/2015-186), svědkovi [příjmení] ve výši 1 343,30 Kč (usnesení 4 C 177/2015-293) a svědkyni [příjmení] ve výši 1 912 Kč, celkem 4 278,72 Kč.