4 C 19/2026

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 39 664 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 800 Kč, a to do jednoho roku od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 864 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 800 Kč od 4. 6. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 39 664 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba. (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému dne 2. 2. 2024 poskytnut úvěr ve výši 22 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami společně s úrokem ve výši 40 % měsíčně, vždy k 3. dni v měsíci. Žalovaný však nesplnil své povinnosti ze smlouvy, když nehradil splátky řádně a včas, žalobkyně proto úvěr ke dni 3. 6. 2024 zesplatnila. Pohledávka za žalovaným byla nejprve postoupena na společnost právnická osoba. a následně pak touto společností na žalobkyni. Žalobkyně proto požadovala po žalovaném uhradit jistinu ve výši 22 000 Kč, smluvní úrok za první měsíc doby čerpání úvěru ve výši 8 800 Kč, smluvní pokutu v kapitalizované výši 8 864 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 800 Kč od 4. 6. 2024 do zaplacení. Dle vyjádření žalobkyně uhradil žalovaný na pohledávku ze smlouvy o úvěru částku 200 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla dne 2. 2. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr až do výše úvěrového limitu 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 40 % měsíčně stanovenými splátkami. V případě prodlení byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. Dle čl. IV. smlouvy byl žalovaný povinen v případě prodlení zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž se ocitl v prodlení. Nedílnou součástí smlouvy byly učiněny Všeobecné obchodní podmínky, které žalobkyně doložila. Smlouva byla podepsána za pomocí prostředků komunikace na dálku tak, že se žalovaný nejdříve zaregistroval na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně Anonymizováno, kam zadal své osobní údaje, registrace byla dokončena zadáním kódu z verifikační SMS. Zároveň potvrdil, že se řádně seznámil s podmínkami smlouvy o úvěru a souhlasí s nimi (zjištěno smlouvy o spotřebitelském úvěru a obchodních podmínek). Smlouva byla uzavřena k žádosti žalovaného, v rámci níž uvedl, že žije ve společné domácnosti s partnerkou, je zaměstnán u společnosti právnická osoba. s průměrným měsíčním příjmem ve výši 36 444 Kč měsíčně, přičemž své měsíční výdaje vyčíslil částkou 5 300 Kč měsíčně (žádost o spotřebitelský úvěr č. hodnota). Žalovanému byl poskytnut formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.

4. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet č. č. účtu, uvedený žalovaným ve smlouvě, dne 2. 2. 2024 částku 22 000 Kč, kdy jako variabilní symbol platby bylo užito rodné číslo žalovaného (potvrzení o provedené platbě, výpis z účtu č. č. účtu). Dle sdělení právnická osoba. ze dne 25. 3. 2026 byl majitelem tohoto bankovního účtu v rozhodném období žalovaný.

5. Z předložených výplatních pásek žalovaného za období měsíců října až prosince 2023 soud zjistil, že příjem žalovaného ze zaměstnání u zaměstnavatele právnická osoba. činil za měsíc říjen 2023 částku 24 156 Kč, za měsíc listopad 2023 částku 26 713 Kč a za měsíc prosinec 2023 částku 20 125 Kč. V měsíci prosinci 2023 byla žalovanému provedena srážka ze mzdy ve výši 3 000 Kč. Výše příjmů za měsíce říjen 2023 a listopad 2023 dle výplatních pásek koreluje s částkou, která byla žalovanému od této společnosti připsána v měsících listopadu 2023 a prosinci 2023 na bankovní účet č. č. účtu (viz výpisy z tohoto bankovního účtu za měsíc listopad až prosinec 2023). V měsíci říjnu 2023 (za výplatní měsíc září 2023) činil příjem žalovaného ze zaměstnání částku 20 801 Kč (viz výpis z bankovního účtu za měsíc říjen 2023). Pokud se jedná o výpisy z bankovního účtu č. č. účtu vedeného na jméno žalovaného, soud dále zjistil, že žalovanému byla v každém z těchto měsíců připisována od právnická osoba částka 12 554 Kč představující invalidní důchod žalovaného pro invaliditu druhého stupně. Příjmy žalovaného na tomto bankovním účtu v měsíci říjnu 2023 činily 80 820 Kč, výdaje pak 78 787,37 Kč, z toho byla žalovanému připsána částka ve výši celkem 16 000 Kč prostřednictvím Anonymizováno částka 18 500 Kč od společnosti právnická osoba, částka 3 000 Kč od společnosti právnická osoba. V tomto měsíci žalovaný převedl peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč označené jako „půjčka Anonymizováno“, dále 1 125 Kč ve prospěch společnosti právnická osoba s poznámkou „prodloužení půjčky“. Příjmy žalovaného na tomto bankovním účtu v měsíci listopadu 2023 činily 94 573 Kč, výdaje pak 82 185,84 Kč, z toho žalovaný převedl peněžní prostředky ve výši celkem 9 340 Kč na protiúčet s názvem „Anonymizováno“, dále částku 3 840 Kč pod označením „Anonymizováno“ a částku ve výši celkem 6 129 Kč ve prospěch společnosti právnická osoba Žalovanému byly v tomto měsíci mimo pravidelný příjem ze zaměstnání dle výplatní pásky připsány peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč od zaměstnavatele. Příjmy žalovaného na tomto bankovním účtu v měsíci prosinci 2023 činily 85 268 Kč, výdaje pak 94 615,34 Kč, z toho byla žalovanému připsána částka ve výši celkem 27 001 Kč prostřednictvím Anonymizováno, částka 4 000 Kč od společnosti právnická osoba. a částka 6 000 Kč od společnosti právnická osoba. V tomto měsíci žalovaný převedl peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč označené jako „půjčka Anonymizováno“, dále ve výši 4 500 Kč označené příjmením a rodným číslem žalovaného, dále ve výši 7 460 Kč ve prospěch společnosti právnická osoba. a ve výši 5 000 Kč označené jako „Anonymizováno“. Žalovaný ze svého bankovního účtu vybíral podstatné částky v hotovosti (v měsíci prosinci 2023 ve výši 28 000 Kč), případně prováděl také hotovostní vklady (v měsíci listopadu 2023 ve výši 19 000 Kč, v měsíci prosinci 2023 ve výši 9 000 Kč).

6. Právní předchůdkyně žalobkyně přípisem ze dne 3. 6. 2024 úvěr zesplatnila k témuž dni, neboť žalovaný byl v prodlení s úhradou stanovených splátek a vyzvala jej k úhradě dlužné částky do tří dnů (dopis – zesplatnění spotřebitelského úvěru).

7. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena společnosti právnická osoba. (smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu pohledávek). Následně byla pohledávka za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025 postoupena žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025 včetně seznamu pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 20. 7. 2025, odeslaným žalovanému dne 23. 7. 2025 (oznámení o postoupení pohledávky, potvrzení o podání).

8. Předžalobní upomínkou ze dne 20. 7. 2025, odeslanou žalovanému dne 23. 7. 2025, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů (výzva k úhradě před podáním žaloby, potvrzení o podání).

9. Z Všeobecných obchodních podmínek společnosti právnická osoba účinnými ode dne 1. 1. 2022 soud nezjistil k projednávané věci ničeho, neboť označená společnost není účastníkem tohoto řízení, ani jinak nevystupuje v historii pohledávky žalobkyně za žalovaným.

10. Na základě shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 11. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelkou a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ani netvrdila.

12. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy, tj. ke dni 2. 2. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 13. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 14. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“ 15. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).

16. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.“ 17. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru: poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného její právní předchůdkyně posuzovala na základě tvrzení žalovaného v žádosti o úvěr a na základě lustrací žalovaného v externích registrech. K prokázání zkoumání příjmů žalovaného žalobkyně předložila výplatní pásky žalovaného za měsíce říjen, listopad a prosinec 2023, dle kterých žalovaný dosahoval průměrného příjmu ve výši 23 665 Kč, v měsíci prosinci 2023 mu byla provedena blíže nespecifikovaná srážka ze mzdy ve výši 3 000 Kč. Výše příjmu žalovaného ze zaměstnání za měsíce říjen a listopad 2023 dle výplatních pásek pak koreluje s výší peněžní částky, která byla žalovanému jeho zaměstnavatelem připsána na účet v měsících listopadu a prosinci 2023. Z výpisů z bankovního účtu č. č. účtu vedeného na jméno žalovaného dále vyplývá příjem žalovaného představovaný invalidním důchodem vypláceným právnická osoba pro invaliditu druhého stupně ve výši 12 554 Kč měsíčně. Lze mít za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně tímto způsobem řádně ověřila příjmy žalovaného. Co se týče výdajů žalovaného, tyto měla právní předchůdkyně žalobkyně zkoumat z předložených výpisů z bankovního účtu žalovaného a poté dospět k závěru o jeho úvěruschopnosti. Z těchto výpisů přitom vyplývá, že žalovanému bylo za doložené období vyplaceno několik úvěrů či půjček od nebankovních institucí či jiných osob (blíže nespecifikované bankovní účty, na které žalovaný převáděl peněžní prostředky s poznámkou „půjčka Anonymizováno“), žalovaný na tyto půjčky či úvěry současně měsíčně hradil nepravidelné splátky (viz výše). Příjmy žalovaného za měsíc říjen 2023 tak s přičtením veškerých kladných plateb od nebankovních institucí činily 80 820 Kč, jeho výdaje však 78 787,37 Kč. V měsíci prosinci 2023 pak výdaje žalovaného (94 615,34 Kč) dokonce měsíční příjmy (85 268 Kč) podstatně převýšily. Žalovaný současně ze svého bankovního účtu prováděl vklady a výběry hotovosti v podstatných výších (např. výběr ve výši celkem 28 000 Kč v měsíci prosinci 2023, vklad ve výši celkem 19 000 Kč v měsíci listopadu 2023), kdy o původu těchto peněžních prostředků či důvodu jejich útraty nebylo právní předchůdkyni žalobkyně ničeho známo, přestože se jedná o nezanedbatelné částky. Soudu tak v této souvislosti nezbývá než uzavřít, že předložený výpis z účtu nesvědčí o tom, že by se právní předchůdkyně žalobkyně reálně zabývala výdaji žalovaného, které podstatně převyšovaly výdaje tvrzené žalovaným v žádosti o úvěr, současně žádným způsobem nezohlednila značné úvěrové zatížení žalovaného, které jí muselo a mělo být z předložených výpisů z bankovního účtu žalovaného zřejmé. Žalobkyně dále nikterak nezkoumala, z jakého právního titulu byla žalovanému v měsíci prosinci 2023 provedena srážka ze mzdy ve výši 3 000 Kč. Soud podotýká, že prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka nestačí. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení. Ve vztahu k povinnosti zkoumat úvěruschopnost je ještě třeba zmínit, že se jedná o veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě. Porušení povinnosti poctivého jednání při uzavírání úvěrových smluv může mít za následek přestupkovou, popř. trestněprávní odpovědnost klienta, nikoli však zánik, či oslabení povinnosti poskytovatele úvěru dostát požadavkům § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

19. Na základě popsaných zjištění a úvah soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Předmětnou smlouvu tak je nutno považovat za absolutně neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu ve výši 22 000 Kč, a to ve lhůtě přiměřené jeho možnostem.

20. Jelikož žalovaný na poskytnutou jistinu dle tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, uhradil částku 200 Kč, soud žalobkyni přiznal právo na zaplacení zbývající části nevrácené jistiny ve výši 21 800 Kč (výrok I.).

21. Pokud jde o lhůtu k plnění, soudu nezbývá než konstatovat, že v řízení nebylo prokázáno, jaké jsou možnosti žalovaného poskytnutou jistinu vrátit a jaká je tedy doba přiměřená těmto možnostem. V této souvislosti soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, dle kterého: „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Je zřejmé, že odvolací soud se shora uvedeného výkladu nedržel a při vypořádání nároků ze zaniklé smlouvy o spotřebitelském úvěru postupoval podle obecných ustanovení o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé (neplatné) smlouvy, od čehož se odvíjel jeho (nesprávný) závěr o okamžiku vzniku nároku žalobkyně na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.“ 22. V důsledku toho, že žalovaný byl po celou dobu řízení nečinný a soudu neuvedl, jaká je doba přiměřená jeho možnostem, přičemž není ani v možnostech soudu toto zjistit, stanovil soud lhůtu jednoho roku, jako lhůtu, která se mu jeví přiměřená s ohledem na výši dlužné částky, přičemž se jedná o dobu, v níž lze řešit možnost získání potřebné částky např. dalším zaměstnáním, přivýdělkem, refinancováním dluhu od příbuzných či jiných subjektů se řádným posouzením aktuální úvěruschopnosti žalovaného, případně zvážit možnosti insolvenčního řízení apod. Případné zamítnutí žaloby pro předčasnost a odkázání žalobkyně na možnost uplatnit u soudu nárok na určení doby přiměřené možnostem žalovaného soud považuje za nehospodárné a zbytečné rozmnožování soudních sporů, když lze očekávat, že ani v takovém řízení by žalovaný nebyl činný. Pokud je smyslem a účelem této úpravy ochrana spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet a zprostředkovaně ochrana společnosti jako celku, bylo nutno poskytnout žalovanému tuto lhůtu pro splnění povinnosti, přičemž se jedná o delší lhůtu, než stanovuje § 160 odst. 1 o. s. ř., v němž je upravena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku. Není však možno podporovat chování dlužníků, kteří si půjčují finanční prostředky, aniž by je následně spláceli, a spoléhají na případné zamítání žalob pro neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti a pro předčasnost, když v řízení ovládaném zásadou dispoziční není ze strany soudu možné kvalifikovaným způsobem zjistit jejich aktuální možnosti vracet poskytnuté jistiny, přičemž je pravidlem, že žalovaní spotřebitelé bývají v řízení často nečinní a rezignují na zásadu „jen bdělým náleží práva“.

23. Ve zbytku soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, neboť na smluvní úrok a smluvní pokutu z absolutně neplatné smlouvy žalobkyni nárok nevznikl, současně ani na úrok z prodlení, neboť žalovaný se dosud do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny nedostal.

24. Pokud se jedná o náklady řízení, soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, neboť převážně úspěšným v řízení byl žalovaný (když výši úroků z prodlení soud kapitalizoval ke dni vyhlášení tohoto rozhodnutí), avšak ze spisu se nepodává, že by mu v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady vznikly (výrok III.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.