4 C 196/2024

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o zaplacení 26 813,88 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 26 813,88 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26 813,88 Kč, od 9. 3. 2024 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 813,88 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, , uzavřené mezi účastníky, na jejímž základě žalovanému poskytla zápůjčku ve výši 20 000 Kč. Tuto zápůjčku se žalovaný zavázal splácet, což však nečinil a v důsledku toho došlo k zesplatnění zápůjčky oznámením ze dne 31. 8. 2020. Žalovaný pro případ prodlení měl platit z nové jistiny zápůjčky smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. V řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, byl dne 20. 8. 2021 vydán rozsudek, kterým byl žalovaný zavázán mimo jiné i k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nové jistiny zápůjčky, a to za dobu do 29. 3. 2021. Prodlení žalovaného trvalo i po tomto datu, a proto žalobkyni vzniklo právo na zaplacení další smluvní pokuty za následující období. Žalovaná částka tak představuje smluvní pokutu ve výši 25 320 Kč za období od 30. 3. 2021 do 21. 2. 2024 a částku 1 200 Kč jakožto náklady spojené s uplatněním pohledávky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný.

3. Soud z provedených důkazů zjistil, že účastníci podepsali dne 5. 2. 2020 smlouvu o podnikatelské zápůjčce č. , hodnota, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal ji splatit při sjednaném úroku ve výši 17 980 Kč ve 12 pravidelných měsíčních splátkách po 3 165 Kč. Celkem měl zaplatit 37 980 Kč. V oddílu I. smlouvy pod písmenem G) je jako podnikatelský účel uvedena investiční zápůjčka. Z článku 6 s nadpisem Sankce vyplývá povinnost žalovaného uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 15 dnů po termínu splatnosti smluvní pokutu ve výši 8 % z dlužné splátky, dále v případě prodlení o více než 30 dnů po termínu splatnosti smluvní pokutu nad rámec předchozí smluvní pokuty ve výši 13 % z výše dlužné splátky, obě tyto smluvní pokuty jsou splatné ode dne vzniku povinnosti k zaplacení. Dále mělo dojít k automatickému zesplatnění zápůjčky v případě prodlení delšího než 60 dní nebo u 2 splátek. V takovém případě se všechny nezaplacené původní splátky zápůjčky až do konce splátkového kalendáře, zahrnující jak jistinu zápůjčky, tak běžný úrok zápůjčky, měly stát součástí nové jistiny zápůjčky, kterou měl žalovaný uhradit nejpozději následující den po zesplatnění, a pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z nové jistiny zápůjčky za každý den prodlení a dále kromě ní pro případ prodlení delšího než 10 dnů od zesplatnění, vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 25 % z aktuální výše dlužné nové jistiny zápůjčky. Celá zápůjčka podle oddílu II odst. 3 smlouvy byla zajištěna prostřednictvím směnky, která byla vystavena v den podpisu smlouvy. Jednalo se o vlastní blankosměnku na řad zapůjčitele bez uvedení údaje splatnosti, směnečné sumy a místa platebního, s doložkou „bez protestu“. V případě prodlení s jakýmkoliv dluhem dle smlouvy či se smlouvou souvisejícího byla žalobkyně oprávněna vyplnit na blankosměnce částku nepřesahující celkovou dlužnou částku, včetně veškerých smluvních pokut a přirostlého příslušenství, datum a místo splatnosti a domáhat se uspokojení z blankosměnky. Žalovaný byl ve smlouvě označen adresou místa podnikání a identifikačním číslem a účet, na který měla žalobkyně zápůjčku vyplatit, byl č. , č. účtu, (to vše zjištěno ze smlouvy o podnikatelské zápůjčce ze dne 5. 2. 2020).

4. Dne 31. 8. 2020 bylo žalovanému oznámeno zesplatnění zápůjčky (přípis ze dne 31. 8. 2020).

5. Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 20. 8. 2021 č. j. , spisová značka, byl žalovaný zavázán uhradit žalobkyni částku 35 928,68 Kč, náklady s uplatněním pohledávky 1 200 Kč, úrok z prodlení 8,25 % ročně z částky 32 156 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení a dále náklady řízení ve výši 4 701 Kč. Jednalo se jen o rozsudek pro uznání, neboť se žalovaný nevyjádřil na výzvu soudu dle § 114b o.s.ř. mu lze odůvodnění rozhodnutí je zřejmé že částka zahrnuje i smluvní pokutou ve výši 25 % z aktuální nové dlužné jistiny zápůjčky ve výši 6330 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny z částky 25 320 Kč od 1. 11. 2020 do 29. 3. 2021 ve výši 3 772,68 Kč, dále smluvní pokutu ve výši 506 Kč představující 8 % z dlužné splátky za 2 splátky, s nimiž se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů. Celkem tak na smluvní pokutě byla žalobkyni přiznána částka 10 608,68 Kč. Rozsudek nabyl právní moci dne 10. 9. 2021 a vykonatelnosti dne 14. 9. 2021 dnů (zjištěno z uvedeného rozsudku).

6. Předžalobní upomínkou ze dne 21. 2. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě smluvní pokuty ve výši 28 013,88 Kč do 15 dnů od odeslání výzvy (předžalobní výzva, podací arch ze dne 21. 2. 2024).

7. Z živnostenského listu žalovaného bylo zjištěno, že tento ke dni 29. 10. 2024 ukončil činnost v režimu živnostenského zákona a že ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce 5. 2. 2020 měl v předmětu podnikání: výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1-3 živnostenského zákona s oborem činnosti zprostředkovatelská činnost v oblasti obchodu a obchodních služeb (ukončeno ke dni 29. 11. 2022) a ohlašovací živnost volnou s datem zániku ke dni 18. 4. 2024 (zjištěno z internetového výpisu z živnostenského rejstříku).

8. Z karty klienta ze spisu zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, bylo k předmětné zápůjčce zjištěno, že žalovaný se dostal do prodlení s první splátkou v délce 30 dní, když ji uhradil 31. 3. 2020, s druhou splátkou v délce 47 dní, když ji uhradil dne 18. 5. 2020, se třetí splátkou v délce 59, když ji uhradil dne 29. 6. 2020, se čtvrtou splátkou v délce 52 dní, když uhradil dne 23. 7. 2020, a až pátou splátku splatnou dne 1. 7. 2020 a všechny následující splátky žalovaný neuhradil (karta klienta).

9. K návrhu žalobkyně, soud zjistil, že majitelem s dispozičním oprávněním k účtu u banky č. , č. účtu, měl , jméno FO, , ročník , Anonymizováno, (přípis , Anonymizováno, ze dne 17. 11. 2024).

10. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že strany mezi sebou uzavřely dne 5. 2. 2020 smlouvu, na základě které měla žalobkyně žalovanému poskytnout částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkem 37 980 Kč ve 12 měsíčních splátkách. Žalovaný přitom vystupoval jako podnikatel, nikoliv však ve finančních službách či poskytování úvěrů a podobně. Ve smlouvě byly sjednány 4 smluvní pokuty pro různé délky prodlení, přičemž tyto byly kumulované a za porušení jedné povinnosti bylo sjednáno více smluvních pokut. Současně bylo ve smlouvě sjednáno zajištění blankosměnkou. Žalobkyně částku 20 000 Kč žalovanému poskytla dne 5. 2. 2020. Žalovaný neuhradil pátou splátku splatnou dne 1. 7. 2020, předchozí splátky uhradil. Žalovaný byl zavázán k úhradě dlužné jistiny s příslušenstvím a dále k úhradě smluvních pokut pravomocným rozsudkem soudu. Celkem tak byla žalobkyni přiznána na smluvních pokutách vyčíslených do 29. 3. 2021 částka 10 608,68 Kč. Touto žalobou se žalobkyně domáhá smluvní pokuty za období od 30. 3. 2021 do 21. 2. 2024 ve výši 25 320 Kč.

11. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve znění ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru.

12. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle § 2048 o. z. Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

14. Podle § 547 o. z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázaná jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

15. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Podle odst. 5 téhož ustanovení platí, že odstavce 1, 2 a 4 se použijí obdobně i na odloženou platbu, peněžitou zápůjčku, úvěr nebo obdobnou finanční službu, kde dlužník, který je fyzickou osobou, avšak není spotřebitelem, je v prodlení delším než 90 dnů s plněním peněžitého dluhu. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut v takovém případě nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše odložené platby, peněžité zápůjčky, úvěru nebo obdobné finanční služby.

16. Dle přechodného ustanovení čl. II bod 3. zákona č. 186/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byla-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona sjednána smluvní pokuta, která převyšuje smluvní pokutu nejvýše přípustnou podle § 122 odst. 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, považuje se rozdíl mezi uplatněnou a nejvýše přípustnou smluvní pokutou pro účely § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, za náklady, které věřiteli vznikly v souvislosti s prodlením dlužníka; v rozsahu, v němž tento rozdíl převyšuje účelně vynaložené náklady, se tento rozdíl pro účely § 122 odst. 1 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, považuje za úrok z prodlení.

17. Je skutečností, že účastníci uzavřeli smlouvu o shora popsaném obsahu. Touto smlouvou zjednodušeně řečeno přenechala žalobkyně žalovanému peníze s tím, že žalovaný je použije k podnikatelskému účelu definovanému ve smlouvě jako "investiční zápůjčka" a po čase tyto peníze včetně ujednaného úroku vrátí. Mezi účastníky tak byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z.

18. Žalovaný povinnost dohodnutým způsobem přenechané peníze vrátit a zaplatit dohodnutý úrok řádně neplnil. Podle žalobkyní doložené dokumentace se ocitl v prodlení s úhradou hned první splátky, avšak žalovaný ji celou uhradil. Druhou až čtvrtou splátku taktéž uhradil v plné výši. S úhradou páté splátky se ocitl v prodlení delším šedesáti dnů, a proto podle 6.3 smlouvy došlo k zesplatnění celé zápůjčky. Žalobkyně už v řízení pod sp. zn. , spisová značka, vysoudila na smluvní pokutě částku 10 608,68 Kč. Nyní za následné období až do 21. 2. 2024 požaduje částku 25 320 Kč. A vzhledem k tomu, že žalovaný dosud nezaplatil a pravděpodobně ani v brzké době nezaplatí, nabíhá smluvní pokuta za každý den prodlení dál. Jinak řečeno, podle uvedených ujednání smlouvy, v souvislosti s nesplácením zápůjčky žalovaným, žalobkyně, která žalovanému přenechala jen částku 20 000 Kč, požaduje zaplacení na smluvní pokutě celkem částku cca 36 000 Kč a takto jí bude smluvní pokuta vůči žalovanému nabíhat v podstatě do „nekonečna“.

19. Tento markantní nepoměr mezi tím, co žalobkyně žalovanému přenechala a tím, co jí má být nyní žalovaným zaplaceno je dán pouze tím, že žalovaný zjevně nebyl schopen poskytnutou zápůjčku splácet, přičemž žalobkyně jeho schopnost ji splácet posoudila zcela nedostatečně, ač se k tomu sama smluvně zavázala.

20. V době uzavření smlouvy mezi účastníky byl platným a účinným zákon o spotřebitelském úvěru, a to ve znění účinném do 23. 4. 2020, tj. do účinnosti jeho novely provedené zákonem č. 186/2020 Sb., která nabyla účinnosti dne 24. 4. 2020, a která teprve zavedla určitou ochranu do té doby poskytovanou při úvěrových vztazích jen spotřebitelům také podnikajícím fyzickým osobám, a to zejména co se týče limitace plateb při prodlení s úhradou spotřebitelského úvěru (viz dále).

21. Je faktem, že v době uzavření smlouvy mezi stranami byla účinná právní úprava chránící spotřebitele při přebírání závazků z takových smluv (ze smluv o spotřebitelském úvěru), přičemž pro posouzení smlouvy jako spotřebitelské byl rozhodující zejména účel, pro který jsou peníze poskytovatelem úvěru žadateli přenechávány bez ohledu na to, že je žadatel ve smlouvě formálně označen jako podnikatel. Pokud byl podnikatelský účel využití přenechaných peněžních prostředků jen okrajový, je na místě i podnikateli přiznat ochranu jako spotřebiteli (viz rozhodnutí Evropského soudního dvora sp. zn. C-464/01 ve věci Johann Gruber). Proto byla rozšířena ochrana před nepřiměřenými sankcemi za nesplácení úvěrů poskytovaná do té doby podle zákona o spotřebitelském úvěru jen spotřebitelům i na podnikající fyzické osoby. Stalo se tak zákonem č. 186/2020 Sb. účinným od 24. 4. 2020. Tímto zákonem bylo do zákona o spotřebitelském úvěru vtěleno ustanovení § 122 odst. 5, podle kterého v případě úvěru poskytnutého fyzické osobě, která není spotřebitelem, nesmí souhrn výše smluvních pokut přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše odložené platby, peněžité zápůjčky, úvěru nebo obdobné finanční služby. Celkovou výší odložené platby, peněžité zápůjčky, úvěru nebo obdobné finanční služby se přitom podle § 3 odst. 2 písm. e) zákona o spotřebitelském úvěru myslí souhrn všech částek, jež jsou dány fyzické osobě k dispozici. V tomto případě byla žalovanému přenechána částka 20 000 Kč a její součin s číslem 0,5 tedy představuje 10 000 Kč, a proto žalobkyně nemá právo na vyšší částku úhrnu smluvních pokut, než je částka 10 000 Kč. Částka převyšující má být považována za náklady, které věřiteli vznikly v souvislosti s prodlením dlužníka; ty žalobkyně neprokázala v tomto řízení vůbec a v řízení pod sp. zn. , spisová značka, jí byla přiznána částka 1 200 Kč a náklady řízení 4 701 Kč.

22. Uvedená právní úprava o limitaci plateb při prodlení vztahující se i na jiné fyzické osoby než spotřebitele, nabyla účinnosti 24. 4. 2020, přičemž ji na daný případ lze aplikovat podle přechodných ustanovení zákona č. 186/2020 Sb., neboť žalovaný se ocitl v prodlení se splácením peněžité zápůjčky s 5. splátkou, kterou vůbec neuhradil, když předchozí uhradil, po účinnosti tohoto zákona. I kdyby tomu tak nebylo, v projednávané věci nelze ignorovat skutečnost, že předmětná právní úprava byla přijata coby reakce na společensky nepřijatelné jednání projevující se tím, že část poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, která již nemohla po zavedení ochrany spotřebitelů nadále provozovat legální podnikatelský model postavený na tom, že subjekt nepůjčuje s cílem vydělat na úrocích z řádného splácení úvěrů, ale profituje na sankcích, případně na zajištění nesplaceného úvěru, přesunula se od spotřebitelů k osobám samostatně výdělečně činným, kde i nadále tento model provozovala. Osoby samostatně výdělečně činné však mají mnohdy obdobné postavení vůči poskytovateli úvěru jako spotřebitel, a i ony jsou často v pozici slabší strany. I v případě osob samostatně výdělečně činných je dán jednoznačně zájem na tom, aby se nedostaly do dluhové pasti a aby se v důsledku aplikace prakticky ničím neomezených sankcí dluh nestal zcela nesplnitelným. Takové jevy jsou společensky nežádoucí a již v době sjednání smlouvy mezi stranami byly zjevně společensky nepřijatelné, když právě jejich existence vedla zákonodárce k přijetí právní úpravy, která je nakonec žádoucím způsobem eliminovala. V daném případě žalovaný nepodnikal v oboru příbuzném finančnictví a má tak dle názoru soudu postavení spotřebitele. Nelze opominout, že žalovaný průběžně ukončoval své podnikání a nyní již živnostenské oprávnění nemá vůbec. Také výše zapůjčené částky spíše navozuje pochybnosti o podnikatelském účelu zápůjčky, když je běžné v podnikatelském styku pracovat s mnohem objemnějšími finančními částkami.

23. Pokud by nebylo lze právní úpravu provedenou zákonem č. 186/2020 Sb. aplikovat na daný případ, a to pro zákaz zpětného působení zákona, když soud se domnívá, že tomu tak není právě pro prodlení žalovaného se splátkou, kterou nezaplatil, až za účinnosti nové právní úpravy; lze k obdobnému (stejnému) výsledku podle přesvědčení soudu dojít za užití korektivu dobrých mravů. Jak konstatoval Ústavní soud v nálezu sp. zn. IV. ÚS 702/20 ze dne 3. 11. 2020, uplatnění korektivu dobrých mravů jako krajního prostředku korekce zásady autonomie vůle připadá v úvahu i v situacích, kdy se výkon práva projevuje nepřípustně v postavení některého subjektu závazkového vztahu navenek.

24. Žalobkyně namísto toho, aby své úsilí zaměřila do zvýšení jistoty vrácení přenechané částky, zejména bedlivým zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného, soustředila se na sjednání kumulovaných sankcí pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu. Výsledkem takového počínání žalobkyně je stav, kdy při přenechání pouhých 20 000 Kč požaduje na žalovaném zaplacení částky 36 000 Kč na smluvní pokutě a 25 320 Kč, celkem tak 61 320 Kč, přičemž konec nabíhání další smluvní pokuty je v nedohlednu. To vše při zajištění zápůjčky blankosměnkou. Přitom žalovaný již uhradil žalobkyni 12 660 Kč. Žalobkyně se tedy chovala, a zejména nyní se vznesením požadavku na zaplacení smluvních pokut chová způsobem natolik společensky nepřijatelným, že na něj musel zákonodárce reagovat právní úpravou limitující platby pro případ prodlení i u jiných fyzických osob než u spotřebitelů. Její požadavek na zaplacení smluvních pokut za prodlení s úhradou zápůjčky tak ve výši, v níž převyšuje polovinu žalovanému původně přenechané částky, tj. ve výši 10 000 Kč, představuje výkon práva, který je v rozporu s dobrými mravy, a proto mu nelze dopřát v tomto řízení právní ochrany (§ 1 odst. 2, § 2 odst. 3 o. z. a § 547 a 588 o. z.).

25. Protože bylo nutno žalobu zamítnout, žalobkyni nevzniklo ani právo na zaplacení částky 1 200 Kč jakožto minimální náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Tato částka představuje příslušenství uvedené pohledávky.

26. Tomuto rozhodnutí nebránilo ani rozhodnutí v řízení ve věci , spisová značka, , v němž došlo k vydání rozsudku pro uznání, když žalovaný nereagoval na výzvu dle § 114b o. s. ř. a soud se tak nezabýval samotnou platností či neplatností smluvní pokuty.

27. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch, přizná mu soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Je zjevné, že ve věci byl zcela úspěšný žalovaný, ze spisu se nepodává, že by mu nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.