4 C 199/2021

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem anonymizována dvě slova číslo , PSČ obec o: zrušení výživného pro zletilé dítě

I. Žaloba, aby bylo stanoveno, že vyživovací povinnost žalobce k žalované, stanovená rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dnem [datum], se počínaje dnem 1. 9. 2019 do budoucna zrušuje, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši, jež bude stanovena samostatným usnesením zdejšího soudu, a to k rukám České republiky na účet Okresního soudu v Hodoníně, do tří dnů od právní moci uvedeného samostatného usnesení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobce zrušení vyživovací povinnosti vůči žalované dceři zpětně od 1. 9. 2019 s odůvodněním, že žalobce měl dle rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum] žalované přispívat na výživu částkou 3 000 Kč měsíčně. Žalovaná se v roce 2019 vyučila v oboru aranžér a má ukončené střední odborné vzdělání; následně začala studovat další studijní obor, a to kadeřnice. Žalobce i nadále výživné platil, ale v červnu 2020 přestal poté, co mu žalovaná sdělila, že bude studovat až do 26 let. Žalovaná tak studuje další obor, který neprohlubuje ani nijak nenavazuje na předchozí dosažené vzdělání. Také odmítla nastoupit na brigádu.

2. Žalovaná ve věci uvedla, že po dokončení školy věděla, že si nenajde práci v oboru aranžér, a proto šla studovat [anonymizována čtyři slova] [obec] obor kadeřnice. Žije sama, protože se matka s přítelem odstěhovala a do společného obydlí ji nechtějí. Situace na trhu práce je od roku 2019 problematická z důvodu epidemie, zaměstnanost je slabá a žalované se tak nepodařilo si přivydělávat.

3. Soud ve věci provedl dokazování, z něhož učinil následující skutková zjištění. Žalobce měl žalované na základě rozsudku [název soudu] ze dne [datum] v právní moci dne [datum] přispívat žalované na její výživu částkou ve výši 3 000 Kč měsíčně, když manželství účastníků bylo rozvedeno ke dni [datum] a žalovaná byla svěřena do péče matky. Tuto svoji povinnost žalobce plnil až do [anonymizováno] [rok] (shodné tvrzení účastníků, rozsudek Okresního soudu v Hodoníně [číslo jednací], rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]). Od [datum rozhodnutí] žalobce přestal platit výživné a žalovaná se ho musela domáhat exekučně; exekuce byla odložena do doby skončení tohoto řízení (vyrozumění o zahájení exekuce ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], usnesení Okresního soudu v Hodoníně č. j. [číslo jednací], výzva soudního exekutora a návrh na odklad). Žalobce měl za to, že došlo k ukončení jeho vyživovací povinnosti k [datum] (přípis ze dne 8. 6. 2021, podací stvrzenka a informace k zásilce). Částku 3 000 Kč na výživné žalobce zaslal žalované ještě v květnu 2021 (poštovní poukázka ze dne 14. 5. 2021). V červenci 2021 žalovaná požádala o sociální dávku náhradní výživné, které jí bylo přiznáno (přípis Úřadu práce ze dne [datum]). Na majetek žalobce byla vedena insolvence, která byla ukončena v září [rok] (výpis z insolvence – internet).

4. Dále bylo zjištěno, že žalovaná byla ve školním roce 2020 2021 i 2021 /2022 studentkou [anonymizována tři slova] [obec] v oboru kadeřník a letos třetím ročníkem ukončí své studium, a poté si chce najít práci (potvrzení o studiu ze dne 7. 12. 2020 a ze dne 1. 2. 2022, výpověď žalované). Náklady na bydlení platí její matka, která se odstěhovala z bytu a založila novou rodinu. Měsíční výdaje žalované činí částku 2 230 Kč (příjmový pokladní doklad ze dne 20. 1. 2021 a výpis účtu žalované).

5. Z výpovědí účastníků soud zjistil, že vztahy účastníků se vyhrotily v červnu 2020. Žalovaná dále uvedla, že si nemohla najít práci ve svém oboru aranžér, a protože ji baví kadeřnictví, rozhodla se studovat další obor, když by oba obory v budoucnu mohla kombinovat. Žalobce jí v minulosti přispíval i částkou 5 000 Kč měsíčně a na Vánoce jí dával hodnotné dárky. Žalobce jí i zařídil brigádu, ale to bylo v době, kdy byla ještě nezletilá. Žalobce uvedl, že jí nabízel práci až po jejím 18 roku věku a jednalo se o pracovní úvazek na 8 hodin a třísměnný provoz, tzn. ranní, odpolední i noční, a pokud noční vycházela na pátek, tak i přes celý víkend. Volný víkend byl jednou za měsíc, ale šlo domluvit např. jenom ranní směny.

6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: žalovaná studuje od září 2019 [ulice] [anonymizována tři slova] [obec], letošním rokem končí obor kadeřník; předtím studovala obor aranžér, který řádně ukončila v roce 2019. Žalobce jí byl povinen přispívat na výživu částkou 3 000 Kč měsíčně, přispíval jí však i 5 000 Kč měsíčně, to ale pouze do června 2020, kdy jí přestal na výživu přispívat úplně, neboť vztahy účastníků se vyhrotily. Žalovaná se musela obrátit na exekutora a požádat o náhradní výživné, neboť nebyla schopna se sama živit, když zůstala bydlet v bytě sama po odstěhování matky. Brigáda, kterou jí žalobce v minulosti nabízel, nebyla vhodná pro žalovanou z důvodu třísměnného provozu, nedostatku volných víkendů.

7. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb. nového občanského zákoníku. Podle § 910 předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Podle § 922 výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. Podle § 923 změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.

8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Žalovaná od žalobce pobírala výživné podle § 910 a § 911 o. z., stanovené rozhodnutím soudu až do roku 2019 z důvodu jejího studia na střední škole v oboru aranžér. Po ukončení studia zahájila žalovaná v září 2019 další studium střední školy v oboru kadeřník na 3 roky, které by měla letos ukončit. Jedná se o denní formu studia, proto žalovaná nadále není schopna se sama živit (§ 911). Nic na tom nemění nabídka brigády pro žalovanou, kterou jí měl zajistit žalobce, neboť se jedná o nevhodnou pracovní dobu u studentky denního oboru. Žalobce jí na výživu přispíval ještě až do června 2020, pak se však vztahy účastníků zhoršily a žalobce žalované nadále nepřispíval. To přesto, že se žalovaná ocitla v situaci, kdy zůstala sama bydlet v bytě matky, která se odstěhovala a založila novou rodinu. Žalobce jí přitom možnost bydlení nenabídl. Soud má za to, že žalobce právě v důsledku konfliktních vztahů s žalovanou přestal žalované platit výživné, nikoliv v důsledku změny poměrů. Žalobci celý rok nevadilo, že žalovaná začala studovat další obor, naopak ji po celou dobu podporoval placením vyššího výživného, než byl povinen. Vadit mu to začalo až v červnu 2020, kdy přestal platit výživné a nyní se domáhá zrušení jeho povinnosti, a to zpětně od 1. 9. 2019, neboť má za to, že jeho vyživovací povinnost zanikla.

9. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2121/14:„ V případě rozhodování obecných soudů o vyživovací povinnosti je třeba přihlížet i k věku dítěte. Jakkoliv platí, že dosažení zletilosti dítěte nemá pro trvání vyživovací povinnosti hmotněprávní význam, je odlišná situace u nezletilého dítěte, které je s ohledem na stupeň svého fyzického a psychického vývoje a i podle právní úpravy zcela či převážně odkázáno na svoje rodiče, a dítěte zletilého, u něhož lze očekávat, že bude vyvíjet přiměřené úsilí směřující k tomu, aby se uživilo samo, nevyskytnou-li se samozřejmě okolnosti, které tomu zcela nebo částečně brání. Touto okolností může být i studium zletilého dítěte na střední škole. V tomto případě se však obecné soudy musí pečlivě zabývat konkrétními okolnostmi každého případu a zejména účelností tohoto studia. Toto studium by totiž mělo sloužit k prohlubování předchozího vzdělání, na které zpravidla navazuje, resp. mělo by vést k lepším budoucím vyhlídkám na získávání prostředků pro své životní potřeby prací. Může samozřejmě nastat i případ, kdy toto další studium na studium předchozí přímo navazovat nebude, nicméně z konkrétních okolností bude zřejmé, že i tak je třeba preferovat zájem na zvýšení kvalifikace dítěte. Nemělo by však určitě jít o studium samoúčelné, kterým by si vyživovaná osoba pouze„ prodlužovala mládí“. V konkrétním případě, kdy se nejedná o navazující studium, je tak třeba vážit, zda skutečně jde o racionální přípravu na budoucí povolání (tzn. např., zda na trhu práce je v daném regionu větší šance uplatnění pro absolventy dané střední školy než pro vyučené osoby); jaké byly důvody, aby zletilé dítě studovalo placenou soukromou střední školu a nikoliv podobně zaměřenou střední školu veřejnou (bezplatnou); zda aktuálně studovaná škola má odpovídající kvalitu (např. z hlediska uplatnění absolventů) a v neposlední řadě i to, zda se tomuto studiu věnuje s dostatečnou péčí, tedy zda nedosahuje nepřiměřeného množství absencí (rozumně vysvětlitelných a doložených) a zda dosažené studijní výsledky potvrzují jeho skutečný zájem o zvolený obor. Z hlediska úvah o výši výživného je pak namístě pečlivě posoudit rovněž to, jak velké časové nároky klade předmětné studium, tzn. zda např. vylučuje, aby vedle tohoto studia student pracoval alespoň příležitostně formou třeba brigád“.

10. Žalovaná dosáhla zletilosti v dubnu 2018. V té době studovala obor aranžér, po ukončení zahájila studium v oboru kadeřník. Byť tento obor nenavazuje na předchozí vzdělání a neslouží k jeho prohloubení, má soud za to, že povede k lepším budoucím vyhlídkám na získávání prostředků pro životní potřeby prací. Je zřejmé, že obor kadeřník je oborem v praxi mnohem lépe využitelným, než obor aranžér. To potvrdila i žalovaná, neboť v oboru aranžér nenašla uplatnění. Navíc lze oba obory kombinovat, jak uvedla žalovaná, např. při svatbách apod. Uvedené studium v oboru kadeřník zvýší kvalifikaci žalované a jde o racionální přípravu na budoucí povolání, nikoliv o prodlužování mládí. Také nestuduje školu finančně náročnou, neplatí žádné školné, nejedná se o soukromou školu. O tom, že shora uvedené závěry žalobce zastával, svědčí fakt, že po dobu prvního roku studia oboru kadeřník žalované hradil výživné ve výši vyšší, než byl povinen dle rozhodnutí soudu, a to přesto, že žalovaná v té době již byla zletilá, a i přesto, že žalovaná nenastoupila na brigádu, kterou jí žalobce zajistil. Studijní výsledky žalované soud nezkoumal, neboť je nepovažuje v dané věci za podstatné, když žalovaná studuje pouze výuční obor s ukončením výučním listem a to, že tento obor studuje posledním rokem, svědčí o tom, že s cílem získat výuční list.

11. Na základě shora uvedeného soud žalobu zamítl, když má za to, že žalovaná nadále není schopna sama se živit a k jiným změnám poměrů nedošlo, resp. žalobce je ani netvrdil. Okrajem soud podotýká, že insolvenční řízení na majetek žalobce bylo ukončeno již v roce 2018, není tedy důsledkem žalobcova postoje od června 2020.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. Protože žalovaná byla v řízení zastoupena ustanoveným zástupcem dle § 30 o. s. ř., budou tyto náklady specifikovány co do výše samostatným usnesením poté, co nabude právní moci určení odměny ustanoveného zástupce dle § 140 odst. 2 o. s. ř. Náklady řízení žalobce zaplatí k rukám státu, který je platebním místem. Výrokem II. bylo rozhodnuto co do základu dle § 151 a § 155 odst. 1 o.s.ř.