4 C 200/2020

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 35 867,79 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 530 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 530 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 34 337,79 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 282,90 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 35 867,79 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru ze dne [datum], na základě které se žalovaná zavázala splácet [právnická osoba], a. s. poskytnutý revolvingový úvěr měsíčními splátkami ve výši alespoň 5% z dlužné částky, nejméně však 500 Kč. K prověřování schopnosti žalované splácet úvěr žalobkyně uvedla, že bonita žalované byla ověřována na základě informací získaných od žalované při osobním pohovoru s ní a následným ověřením získaných informací nahlédnutím do databáze SOLUS. Příjmy a měsíční výdaje žalované, jejichž výši uvedla žalovaná v žádosti o úvěr, byly žalobkyní ověřeny oproti tabulce předpokládaných příjmů a tabulce minimálních nákladů na bydlení. Vzhledem k tomu, že žalovaná nehradila sjednané splátky úvěru řádně a včas, odstoupila žalobkyně od úvěrové smlouvy a ke dni podání žaloby pak vznikl žalobkyni nárok na zaplacení jistiny úvěru 30 292,40 Kč, poplatků 600 Kč, smluvní pokuty 785,50 Kč, úroku 4 054,89 Kč, pojistné 135 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 31 812,90 Kč od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaná se nevyjádřila. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb, občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání.

3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru s maximálním úvěrovým rámcem ve výši 100 000 Kč. Poskytnutý revolvingový úvěr včetně nákladů se žalovaná zavázala splatit měsíčními splátkami sjednanými minimálně ve výši 5% z dlužné částky, nejméně však ve výši 500 Kč, splatnými vždy k 10. dni v měsíci. Dále byl sjednán poplatek za odeslání upomínky k úhradě splatné splátky až do výše 300 Kč měsíčně, paušální náhrada nákladů spojených s vymáháním splatného závazku až do výše 800 Kč a smluvní pokuta až do výše 20 % z každé splátky v prodlení větším než 30 dnů (smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum]). Dle čl. 7 všeobecných obchodních podmínek (všeobecné obchodní podmínky platné od [datum]), které tvoří nedílnou součást úvěrové smlouvy, bylo sjednáno právo žalobkyně od smlouvy odstoupit, a to v případě prodlení žalované se splácením alespoň dvou splátek nebo se splacením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce. Žalovaná čerpala revolvingový úvěr celkem ve výši 96 203 Kč ve dnech [datum] až [datum] Poslední splátka žalované byla evidována ke dni [datum], celkem žalovaná uhradila 94 673 Kč. Dne [datum] žalobkyně v důsledku prodlení žalované se splacením splátek odstoupila od smlouvy o úvěru a zároveň vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky (podrobný rozpis čerpání úvěru, odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne [datum], podací arch ze dne [datum]). Předžalobní výzva byla žalované zaslána (výzva ze dne [datum])

4. Ke dni účinnosti přeshraniční fúze, tj. k 31 5. 2015, přešel veškerý majetek, dluhy a práva a povinnosti včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů [právnická osoba], a.s. na nástupnickou [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], akciová společnost se sídlem [adresa žalobkyně], [země], zapsanou v obchodním rejstříku vedeném [anonymizováno] soudem v [anonymizováno] pod registračním [číslo] která v České republice podniká prostřednictvím svého odštěpného závodu [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO].

5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen "obch. zák."). Uvedený zákon soud aplikoval s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. nového občanského zákoníku (dále jen "o. z.)., který ho zrušil, avšak stanovil, že jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, se řídí dosavadními právními předpisy.

6. Podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák., se smlouva o úvěru řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkového vztahu obchodním zákoníkem.

7. Podle ustanovení § 497 obch. zák., se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 502 odst. 1 věta první obch. zák., je dlužník povinen od doby poskytnutí peněžních prostředků platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.

8. Podle ustanovení § 365 věty první obch. zák., je dlužník v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Podle § 369 odst. 1 obch. zák., je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Podle poslední věty § 262 odst. 4 obch. zák., smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

9. Podle ustanovení § 565 obč. zák., jde-li o plnění ve splátkách, může věřitel žádat o zaplacení celé pohledávky pro nesplnění některé splátky, jen bylo-li to dohodnuto nebo v rozhodnutí určeno. Toto právo však může věřitel použít nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

10. Podle § 56 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ obč. zák.“), spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

11. Podle § 39 obč. zák., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 3 odst. 1 obč. zák., výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

12. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném k 24. 2. 2013, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., neboť žalovaná je spotřebitelka, právní předchůdkyně žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. Pokud jde o zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je nutné vyjít ze znění účinného do 30. 11. 2016, neboť k uzavření smlouvy došlo [datum].

15. Soud se předně zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy řádně posoudila schopnost žalované splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že nikoliv. Byť žalobkyně předložila smlouvu, ve které žalovaná uvedla výši svých příjmů a výdajů, žalobkyně nenavrhla a ani nepředložila žádné důkazy k prokázání svých tvrzení týkajících se skutečného ověření žalovanou uvedených tvrzení při uzavření úvěrové smlouvy. Z listin předložených žalobkyní tak nelze učinit závěr, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila schopnost žalované splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ověřením skutečné výše příjmů a výdajů žalované z jím předložených listin.

16. Na základě shora uvedených skutečností má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně sice poskytla žalované na základě uzavřené smlouvy o úvěru částku celkem ve výši 96 203 Kč, nicméně již neposoudila řádně schopnost žalované úvěr splatit, neboť nezjišťovala příjmy a výdaje žalované ověřením předložených listin. V důsledku toho je smlouva dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Podle § 39 o. z. se jedná o neplatnost absolutní, neboť smlouva odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Účastníkům z tohoto neplatného právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti. Soud si je vědom toho, že zákon nestanoví taxativní výčet postupu, které musí být ze strany věřitele pro jeho naplnění provedeny, stejně tak, že by výklad dané normy neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěru a také na žadatele o ně. Pokud však má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmu a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitelé rozumně očekávat. Zde soud odkazuje na judikaturu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18).

17. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vrátit pouze finanční prostředky, které jí právní předchůdkyně žalobkyně poskytla a o které se tak žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně dle § 2993 o. z. včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. Jedná se o část jistiny ve výši 1 530 Kč (96 203 Kč – 94 673 Kč). Z hlediska nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení jsou nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění, popřípadě ve lhůtě k plnění stanovené věřitelem. Prodlení žalované tak nastalo na základě zaslané výzvy k úhradě pohledávky ze dne [datum]. Dle podacího lístku byla výzva odeslána [datum], třetím pracovním dnem od odeslání je považována za doručenou, tj. dnem [datum]. Žalobkyně žádala přiznání zákonného úroku z prodlení od [datum].

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že nepřiznal žádnému z účastníků náklady řízení, když převážně úspěšná ve věci byl žalovaná. Ze spisu se však nepodává, že by převážně procesně úspěšné žalované jakékoliv náklady řízení vznikly, když po celou dobu řízení byla nečinná.