4 C 204/2025

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 8 050 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 050 Kč s úrokem z prodlení z částky 7 000 Kč od 16. 3. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 8 317 Kč, k rukám právního zástupce žalované, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 28. 2. 2025, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 7 000 Kč. Tento měla žalovaná splatit do 15. 3. 2025, což neučinila a zůstala žalobkyni dlužna poskytnutou částku 7 000 Kč a smluvní úrok z kapitalizované výši 1 050 Kč.

2. Žalovaná se ve věci uvedla, že mezi účastnicemi řízení byly podepsány tyto smlouvy o spotřebitelském úvěru: č. , hodnota, ze dne 27. 5. 2024, na jejím základě byla žalované poskytnuta částka 5 000 Kč, č. , hodnota, ze dne 12. 6. 2024, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 7 000 Kč, č. , hodnota, ze dne 20. 12. 2024, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 2 000 Kč, č. , hodnota, ze dne 21. 2. 2025, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 4 000 Kč a žalovaná smlouva č. , hodnota, ze dne 28. 2. 2025, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 7 000 Kč. Už žádné ze smluv žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované. Proto všechny smlouvy jsou absolutně neplatné a žalobkyně mohla vždy požadovat po žalované pouze poskytnuté částky, nikoliv úroky a další poplatky. Žalovaná však uhradila na smlouvu č. , hodnota, namísto 5 000 Kč celkem 5 750 Kč, bezdůvodné obohacení na straně žalobkyně činí 750 Kč; na smlouvu č. , hodnota, uhradila namísto 7 000 Kč celkem 12 097 Kč, bezdůvodné obohacení činí 5 097 Kč, na smlouvu č. , hodnota, uhradila namísto 2 000 Kč celkem 3 587,52 Kč, bezdůvodné obohacení na straně žalobkyně činí 1 587,50 Kč; na smlouvu č. , hodnota, uhradila namísto částky 4 000 Kč celkem 4 720 Kč, bezdůvodné obohacení tak činí 720 Kč. Žalobkyně se tak obohatila o částku 8 154,52 Kč a žalovaná ji výzvou ze dne 1. 10. 2025 vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení. V souzené věci se obohatila žalovaná o částku 7 000 Kč z titulu neplatné smlouvy č. č. , hodnota, . Žalovaná následně provedla zápočet vzájemných nároků vůči žalobkyni dne 2. 10. 2025. Žalovaná tedy žalobkyně nic nedluží. Dále žalovaná uvedla, že jednání žalobkyně bylo vědomě nepoctivé, nekalé a odporující dobrým mravům, zejména s ohledem na výši dojednaného úroku 1 % denně a RPSN přes 2000 % ročně. Nadto žalovaná nemá ke smlouvám o úvěru přístup, neboť žalobkyně přístup do klientské zóny zablokovala. Pro tento informační deficit žalované přechází důkazní břemeno na žalobkyni, která musí smlouvy doložit. V době uzavření smluv byla žalovaná na mateřské dovolené, byla ve finanční tísni, finanční zůstatky na účtech byly vždy záporné a žalobkyni toto bylo známo.

3. Na základě provedeného dokazování soud učinil tato skutková zjištění. Strany uzavřely smlouvu o úvěru dne 28. 2. 2025, na základě které měla žalobkyně poskytnout žalované částku 7 000 Kč a žalovaná měla vrátit 8 050 Kč do 15. 3. 2025. Doba úvěru tak činila 15 dní. Úroková sazba byla dohodnuta ve výši 1 % denně, repasované činila 2899 %, byla dohodnuta smluvní pokuta pro případ prodlení 0,1 % denně (smlouva o úvěru č. , hodnota, , formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně vyplatila částku 7 000 Kč na účet č. , č. účtu, dne 28. 2. 2025 (potvrzení o provedené platbě). Přípisem ze dne 2. 5. 2025, odeslaného téhož dne, žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 9 567,16 Kč (dopis ze dne 2. 5. 2025 a podací lístek).

4. Žalovaná obdržela celkem částku 25 000 Kč z účtu č. , č. účtu, tak, že dne 28. 2. 2025 obdržela 7 000 Kč, variabilní symbol je zde uvedeno číslo smlouvy o úvěru , Anonymizováno, , dne 20. 12. 2024 obdržela částku 2 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, , dne 21. 2. 2025 obdržela částku 4 000 Kč pod VS , var. symbol, , dne 27. 5. 2024 obdržela částku 5 000 Kč pod VS , var. symbol, a dne 12. 6. 2024 obdržela částku 7 000 Kč pod VS , var. symbol, (historie pohybů – běžný účet ze dne 12. 6. 2024, 27. 5. 2024, 28. 2. 2025, 21. 2. 2025, 20. 12. 2024). Žalovaná zaplatila celkem částku 26 154,52 Kč na účet příjemce č. , č. účtu, , pod shora uvedenými variabilními symboly. Tak zaplatila částku 2 419 Kč dne 16. 12. 2024 pod VS , var. symbol, , dne 11. 2. 2025 částku 3 587,52 Kč pod VS , var. symbol, , dne 28. 2. 2025 částku 4 702 Kč pod VS , var. symbol, , dne 11. 6. 2024 částku 5 750 Kč pod VS , var. symbol, , dne 12. 11. 2024 částku 2 419 Kč pod VS , var. symbol, , dne 13. 8. 2024 částku 2 420 Kč pod VS , var. symbol, , dne 14. 10. 2024 částku 2 419 Kč pod VS , var. symbol, , dne 16. 9. 2024 částku 2 420 Kč pod VS , var. symbol, (potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne 20. 5. 2025). Žalovaná tak zaplatila více, než obdržela, a to 1 154,52 Kč (celková historie). Žalovaná žalobkyni zaslala předžalobní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 1. 10. 2025, v níž žádala zaplatit částku 8 154,52 Kč a dále náklady na právní zastoupení (vyzvána ze dne 1. 10. 2025 a doručenka datové zprávy z téhož dne). Žalovaná také zaslala žalobkyně přípis označený jako zápočet vzájemných nároků ze dne 2. 10. 2025, v němž započetla v souvislosti se shora uvedenými smlouvami bezdůvodné obohacení na straně žalobkyně ve výši 8 154,52 Kč proti bezdůvodnému obohacení žalované ve výši 7 000 Kč (výpis ze dne 2. 10. 2025 a doručenka datové zprávy z téhož dne).

5. Žalobkyně ani k výzvě soudu ze dne 12. 9. 2025 neuvedla tvrzení, jakým způsobem posoudila úvěruschopnost žalované; jednání soudu se nedostavila a nevyužila tak svého poučení podle § 118 a o.s.ř., neunesla tak břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Soud tak má za to, že žalobkyně úvěruschopnost žalované neposoudila. Žalobkyně se ani nijak nevyjádřila k tvrzením žalované ohledně zápočtu, ohledně existence předchozích úvěrových smluv, ohledně přeplatku ani ohledně vzniku bezdůvodného obohacení. Protože však žalovaná prokázala, že čerpala od žalobkyně i na základě předchozích vztahů celkem částku 25 000 Kč, považuje soud její tvrzení, které žalobkyně nijak nevyvrátila, ani se proti nim neohradila, ohledně uzavření celkem 5 smluv o úvěru, přičemž úvěry ze 4 předchozích smluv byly žalovanou uhrazeny ve výši 26 154,52 Kč, aniž by byla při uzavírání smluv zkoumána úvěruschopnost žalované, za prokázané.

6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalovaná obdržela částku 7 000 Kč. Žalobkyně však neposoudila řádně úvěruschopnost žalované. Žalovaná měla v minulosti uzavřené další 4 úvěrové smlouvy se žalobkyní, na základě kterých čerpala částku menší, než jakou následně vrátila. Ani u těchto smluv žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalované, a proto vzniklo na straně žalobkyně bezdůvodné obohacení ve výši 8 154,52 Kč. Žalovaná započetla svoji pohledávku vůči žalobkyni na zaplacení částky 8 154,52 Kč proti pohledávce žalobkyně na zaplacení částky 7 000 Kč, poskytnuté na základě neplatné úvěrové smlouvy.

7. Při právním posouzení věci vycházel soud zákona č. 89/2012 Sb. nového občanského zákoníku.Na základě shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“8. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelkou a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by úvěr byl poskytován v souvislosti s podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ani netvrdila.

9. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy, tj. ke dni 28. 2. 2025 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“10. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“11. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“12. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).

13. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.“14. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru: poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, když ke zkoumání úvěruschopnosti žalované ničeho netvrdila. Soud tak má za to, že úvěruschopnost nezkoumala. Předmětnou smlouvu tak je nutno považovat za absolutně neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu ve výši 7 000 Kč.

16. Podle § 1982 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. Podle § 1987 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

17. Podle rozsudku Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 11. ledna 2024 C-755/22: Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.

18. Protože žalovaná prokázala, že měla pohledávku za žalobkyní ve výši 8 154,52 Kč, a to na základě absolutně neplatných úvěrových smluv pro neposouzení úvěry schopnosti žalované, a současně prokázala, že tuto pohledávku započetla oproti pohledávce žalobkyně dle § 1982 a násl. o. z., bylo prokázáno, že žalovaná pohledávka žalobkyně na vrácení částky 7 000 Kč zanikla. Proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 317 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 050 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 3. 10. 2025 a z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 3. 3. 2026 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a, v souvislosti s cestou realizovanou dne 3. 3. 2026 náhrada 1 023,56 Kč za 54 ujetých km v částce 423,56 Kč (34,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,7 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 873,56 Kč ve výši 1 443,45 Kč. Soud nepřiznal odměnu za úkon sdělení na výzvu soudu ze dne 1. 10. 2025, když se jednalo pouze o nesouhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, ani za zápočet ze dne 2. 10. 2025, neboť samotný úkon započtení učiněný vůči žalobkyni mimo soud nezakládá právo na náhradu nákladů řízení, když za vyjádření obsahující argumentaci žalované jako procesní obranu spočívající v tvrzení o započtení byla odměna přiznána.