4 C 208/2024

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení vlastnictví k nemovité věci odvolání daru a vrácení daru

I. Žaloba, aby bylo určeno, že žalobkyně je vlastníkem ideálních ¾ z celku nemovitostí, a to pozemku p. č. , hodnota, o výměře 735 m², zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba: , adresa, , rodinný dům, stavba stojí na pozemku p. č. , hodnota, , to vše zapsáno na LV číslo , hodnota, u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , k. ú. a obec , adresa, , se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši, 35 600, k rukám právního zástupce žalovaného, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Hodoníně částku ve výši 1 610 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na určení, že je vlastníkem ideálních ¾ z celku nemovitostí, a to pozemku p. č. , hodnota, o výměře 735 m², zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba: , adresa, , rodinný dům, stavba stojí na pozemku p. č. , hodnota, , to vše zapsáno na LV číslo , hodnota, u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , k. ú. a obec , adresa, (dále jen předmětné nemovitosti). Svoji žalobu odůvodnila tak, že darovací smlouvou ze dne 24. 5. 2004 darovala své dceři , jméno FO, a jejímu manželovi – žalovanému, každému z nich ideální ¼ předmětných nemovitostí. Manželství bylo rozvedeno dne 1. 3. 2018. Dne 7. 9. 2017 uzavřela dcera žalobkyně a žalovaný dohodu o vypořádání SJM pro dobu po rozvodu a dcera žalobkyně se zavázala žalovanému vyplatit částku 400 000 Kč do tří let od právní moci rozvodu, a poté měl žalovaný převést svůj ideální podíl ¼ k předmětným nemovitostem na dceru žalobkyně. Dcera žalobkyně mu to však nezaplatila a žalovaný se proto domáhal svého nároku v řízení před soudem; řízení bylo zastaveno, neboť dcera žalobkyně byla od 22. 1. 2019 insolvenci. V předmětné nemovitosti žije s žalobkyní i její dcera , jméno FO, , vnučka , adresa, , vnuk , jméno FO, a sestra , jméno FO, . Žalovaný měl v několika případech osobně a i prostřednictvím SMS zpráv vymáhat částku 400 000 Kč po dceři žalobkyně, a to nevybíravým způsobem, kdy měl uvést, že pokud dcera žalobkyně nezaplatí, převede svůj podíl k předmětným nemovitostem vymáhací firmě. To brala žalobkyně velmi vážně a je to pro žalobkyni a její blízkou rodinu stresující a v konečném důsledku likvidační. V žalobkyni to evokovalo obavu, že přijdou plešaté hlavy a ona se proto obávala o svůj majetek a klid v domácnosti. Součástí žaloby bylo odvolání daru a výzva k jeho vrácení. Chování žalovaného mělo gradovat, měl vulgárně nadávat žalobkyni, dceři žalobkyně, , jméno FO, a , jméno FO, výrazy „vy staré p…, k…, když nedostanu peníze, vymahači se o to postarají“. To je v rozporu s dobrými mravy a pravidly slušného chování.

2. Žalovaný uvedl, že z obsahu SMS zpráv se nepodává, že by se mělo jednat o několik případů, ani že se jednalo o nevybíravý způsob, přičemž není zřejmé, o jaký nevybíravý způsob by se mělo jednat a k jakým členům rodiny. Pokud žalobkyně nově tvrdí, že měl žalovaný vulgárně nadávat, není zřejmé, o jaké výrazy se mělo jednat.

3. Soud vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků o tom, že žalobkyně darovala žalovanému podíl k předmětným nemovitostem, že žalovaný byl manželem dcery žalobkyně, že toto manželství bylo rozvedeno, že byla uzavřena dohoda o vypořádání SJM, že bylo vedeno řízení pod sp. zn. , spisová značka, o zaplacení částky 400 000 Kč, že byla insolvence vůči dceři žalované a že v předmětné nemovitosti žije žalobkyně sporu s dcerou a vnučkou a vnukem , adresa, , jméno FO, a se sestrou , jméno FO, .

4. Soud ve věci provedl dokazování, z něhož učinil následující skutková zjištění. Žalobkyně darovala žalovanému a své dceři ideální jednu polovinu předmětných nemovitostí smlouvy ze dne 19. 5. 2004 (notářský zápis darovací smlouvy , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 19. 5. 2004). Manželství žalovaného a dcery žalobkyně bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 1. 3. 2018 v právní moci téhož dne č. j. , spisová značka, podle § 757 občanského zákoníku (rozsudek č. j. , spisová značka, ), neboť manželé předložili dohodu o úpravě vzájemných poměrů pro dobu po rozvodu ze dne 7. 9. 2017, v níž si manželé vypořádali majetkové vztahy tak, že dcera žalobkyně , jméno FO, se zavázala žalovanému zaplatit částku 400 000 Kč do tří let od právní moci rozvodu a po zaplacení celé částky se žalovaný zavázal převést na manželku svůj podíl k předmětným nemovitostem (dohoda o úpravě vzájemných poměrů pro dobu po rozvodu). Dcera žalobkyně však žalovanému dlužnou částku neuhradila, zahájila vůči sobě insolvenční řízení a následně dne 6. 3. 2024 byla osvobozena od placení pohledávek (usnesení Krajského soudu v , Anonymizováno, č. j. , Anonymizováno, , spisová značka, – , právnická osoba, ). Žalovaný se sice domáhal zaplacení své pohledávky žalobou u soudu, řízení však bylo pro nedostatek podmínek řízení spočívající v insolvenčním řízení na žalovanou zastaveno (usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne 16. 11. 2021 č. j. , spisová značka, ). V současné době je žalovaný zapsaným spoluvlastníkem předmětných nemovitostí v podílu id. ¼ a žalobkyně ½, zbylou ¼ vlastní dcera žalobkyně , jméno FO, (výpis z katastru nemovitosti LV , Anonymizováno, k. ú. , adresa, ).

5. V září 2024 žalovaný psal dceři žalobkyně SMS zprávy, v nichž vyzýval dceru žalobkyně k úhradě peněz s tím, že pořád je ¼ baráku jeho a že tuto svoji jednu čtvrtinu prodá jisté vymáhací agentuře, se kterou má již podepsanou smlouvu. V jedné ze zpráv dceru žalobkyně označil „lůzou“ (SMS zprávy). Období zaslání těchto SMS zpráv v roce 2024 upřesnila dcera žalobkyně , jméno FO, . Tato dále uvedla, že z SMS zpráv dovodila, že žalovaný chce prodat svůj podíl agentuře a že žalobkyně o dům přijde, z čehož byla žalobkyně „úplně hotová“ (výslech svědkyně , jméno FO, ).

6. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, nebyly zjištěny žádné rozhodné skutečnosti, když tato neměla žádné informace a z výpovědí svědkyně , jméno FO, také nebyly zjištěny žádné rozhodné skutečnosti, neboť se s žalovaným a dcerou žalobkyně po jejich rozvodu nestýkala, pouze potvrdila, že žalovaný byl zlý a vulgárně nadával. Na výpovědi původně navržených svědkyň , jméno FO, a , jméno FO, žalobkyně netrvala.

7. Žaloba byla podána dne 12. 8. 2024 a obsahuje výzvu k vrácení daru adresovanou žalovanému z důvodu, že: „V několika případech jste osobně a následně i prostřednictvím SMS zpráv vymáhal částku 400 000 Kč po dceři , jméno FO, a to nevybíravým způsobem, kdy jste uvedl, pokud dcera , Jméno žalobkyně, nezaplatí, pak svůj podíl i.d. 1/4 , který Vám , Jméno žalobkyně, darovala, převedete vymáhací firmě. Vaše výhrůžky bere , Jméno žalobkyně, velmi vážně, stejně jako její sestra, dcera a vnoučata žalobkyně, neboť z minulosti ví, že jsou reálné, byť Váš nárok je nevymahatelný. Následné možné vymáhání ze strany vymáhací firmy je pro , Jméno žalobkyně, a stejně tak pro její blízkou rodinu stresující a v konečném důsledku likvidační. , Jméno žalobkyně, a její setra jsou důchodkyně, dcera , Jméno žalobkyně, pobírá jako jediná příjem, zatímco vnoučata jsou studenti“.

8. Na základě učiněných zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: žalobkyně darovala žalovanému před svatbou s její dcerou podíl na předmětných nemovitostech dne 19. 5. 2004; po rozvodu manželství se žalovaný stal vlastníkem ideální ¼. Žalobkyně odvolala svůj dar z důvodu, že žalovaný jí a její dceři měl vyhrožovat prodejem svého podílu vymáhací agentuře, protože dcera žalobkyně mu nezaplatila dlužnou částku 400 000 Kč.

9. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění ke dni uzavření darovací smlouvy 19. 5. 2004 (dále jen obč. zák.). Tento zákon byl sice zrušen zákonem č. 89/2012 Sb. novým občanským zákoníkem, který však stanovil v § 3028 o. z., že se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 1). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů (odst. 2). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 3).

10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2339/2019 ze dne 31. 3. 2020 platí: Na situaci, kdy darovací smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (obč. zák.), a k jednání obdarovaného, pro které se dárce domáhá vrácení daru, došlo až za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), je třeba aplikovat třetí odstavec § 3028 o. z. a poměřovat zjištěný skutkový stav věci ustanovením § 630 obč. zák.

11. Proto je nutno vycházet z úpravy obč. zák. Podle § 630 obč. zák. bylo upraveno vrácení daru tak, že dárce se mohl domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný choval k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušoval dobré mravy.

12. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 1. 2001 sp. zn. 29 Cdo 228/2000: Předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce na vrácení daru není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného nebo pouhý nevděk, ale takové chování, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky § 630 občanského zákoníku, nýbrž předpokladem aplikace tohoto ustanovení je kvalifikované porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních kriterií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce. Dárce se jako důvodu k vrácení daru nemůže dovolávat skutkových okolností, jež nastaly či existovaly v době před darováním a za nichž byl právní úkon učiněn a o nichž obě strany při uzavírání smlouvy věděly. Za členy rodiny dárce se považují kromě rodičů a dětí i další příbuzní v řadě přímé a sourozenci. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2002 sp. zn. 22 Cdo 1620/2001: Úkon směřující k vrácení daru ve smyslu § 630 obč. zák. může být obsažen přímo i přímo v žalobě. Je-li úkon obsahující vrácení daru obsažen v žalobě, nastanou zamýšlené právní účinky jednostranného hmotněprávního úkonu dárce (zrušení darovací smlouvy a obnovení jeho vlastnictví ex nunc za splnění podmínek v ustanovení § 630 obč. zák.) okamžikem doručení žaloby obdarovanému. K platnosti úkonu směřujícího k vrácení daru je nezbytné, aby v něm dárce uvedl zcela konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů vůči němu, a to z důvodu jejich přezkoumatelnosti, a tedy zákonnosti a právní jistoty. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2838/2017: za nevděk nelze automaticky považovat ani několik let trvající neshody a slovní urážky se zásahem do osobnostních práv.

13. Výklad pojmu rozpor s dobrými mravy, který je významný z hlediska aplikace ustanovení § 630 obč. zák., podal Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích již opakovaně (srov. např. rozsudek ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. 29 Odo 228/2000, rozsudek ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003). Konstatoval, že jimi lze rozumět souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Pokud jde o aplikovatelnost ustanovení § 630 obč. zák., ustálila se judikatura na názoru, že k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky skutkové podstaty § 630 obč. zák.

14. Nebylo prokázáno chování žalovaného, které by bylo v hrubém rozporu s dobrými mravy. Pokud žalovaný informoval dceru žalobkyně o tom, že hodlá převést svůj podíl k předmětným nemovitostem na vymáhací agenturu, nenaplnil hypotézu ustanovení § 630 obč. zák.; tedy takové jednání není chováním hrubě porušujícím dobré mravy, pro které by se žalobkyně mohla úspěšně domáhat vrácení daru. Žalovaný jako spoluvlastník předmětných nemovitostí je oprávněn se svým podílem nakládat podle své vůle a je limitován pouze tím, aby to nebylo na újmu právům ostatních spoluvlastníků. To mu umožňuje § 1123 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku v platném znění.

15. Dle názoru soudu má žaloba pouze zástupný a účelový charakter, kdy žalobkyně se skrze možnost danou ustanovením § 630 o.z. snaží bez relevantních důvodů získat zpět majetek, který převedla na žalovaného s vidinou šťastného manželství s její dcerou až na věky. Protože však jejich manželství skončilo, žalobkyně se snaží najít cestu zpět k darovanému majetku. Žalovaný se neprovinil ničím tak zásadním, aby bylo možno žalobě vyhovět. To, že požadoval po dceři žalobkyně dohodnutou částku 400 000 Kč, je zcela pochopitelné. Dcera žalobkyně mohla získat podíl darovaný žalobkyní žalovanému po zaplacení této částky, jak se manželé původně v rámci rozvodu dohodli. To však neučinila, byť v důsledku insolvenčního řízení ani nemohla. Mohla však po jeho skončení zajistit tuto částku i s pomocí rodiny, např. žalobkyně, která vlastní ½ předmětných nemovitostí. Je otázkou, zda, vzhledem k blízké časové souvislosti rozvodu v březnu 2018, dohody o výplatě vypořádacího podílu do ne zcela běžné lhůty 3 let od rozvodu, a insolvenčním řízením ze září 2018, naopak dcera žalobkyně nepočítala s tím, že žalovanému právo na zaplacení této částky osvobozením od dluhů v rámci insolvence, zanikne.

16. Žalobkyně měla v první řadě důsledně zvážit svůj krok spočívající v darování podílu na předmětných nemovitostech budoucímu zeti, když mohla předpokládat, že manželství nemusí vydržet. Také se mohla se žalovaným dohodnout a jeho podíl k nemovitostem za částku 400 000 Kč odkoupit, byť třeba s pomocí hypotéky. Být spoluvlastníkem nemovitostí vždy s sebou nese riziko, že jeden ze spoluvlastníků svůj podíl prodá třetí osobě, která nemusí zbylým spoluvlastníkům vyhovovat a mohou nastat problémy ve spoluužívání.

17. Zákon a judikatura vyžaduje, aby se strany žalovaného došlo k porušení dobrých mravů značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky skutkové podstaty § 630 obč. zák. Rozhodně nenaplňuje tyto znaky informace žalovaného o úmyslu svůj podíl k předmětným nemovitostem prodat, neboť to je jeho zákonné právo. Pokud jde o úmysl prodat ho vymáhací firmě, ani zde soud neshledal natolik značnou intenzitu, aby žalobě vyhověl, byť slova „vymáhací“ mohla žalobkyni vystrašit. Není však zřejmé, co je tím myšleno, neboť pokud by k prodeji došlo, nebylo by co vymáhat. A skutečnost, že bydlení by se mohlo v případě prodeje podílu stát nekomfortním, je sice reálná, ale jde právě o riziko spoluvlastnictví. Žalovanému nelze bránit v prodeji podílu, vzhledem k tomu, že je spoluvlastníkem a nelze ani určovat, komu podíl prodat a komu ne. Žalovaný by však jednal v rozporu se zájmy vlastních dětí, pokud by se snažil zkomplikovat jim bydlení, neboť tito sdílí domácnost v předmětných nemovitostech. Pokud jde o žalobkyní následně tvrzené vulgární výrazy ze strany žalovaného vůči ní a její rodině, tento důvod není obsažen ve výzvě k vrácení daru či odvolání daru, která je součástí žaloby, přestože měla výzva obsahovat konkrétní skutečnosti, v nichž je spatřováno hrubé porušení dobrých mravů, a to z důvodu jejich přezkoumatelnosti. Proto soud zvažoval pouze důvody uvedené v předmětné výzvě, nikoliv dodatečně doplňované.

18. Soud tedy dospěl k závěru, že nebyly naplněny zákonné podmínky pro vrácení daru podle § 630 zákona č. 40/1964 Sb. a proto žalobu zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 35 600 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 400 000 Kč sestávající z částky 9 900 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 9 900 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 21. 10. 2024 a z částky 9 900 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Na tarifní hodnotě 400 000 Kč se oba účastníci shodli a § 9 a. t. lze užít jen v případě, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích. V daném případě tuto hodnotu lze vyjádřit v penězích.

20. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. Žalobkyně nepožadovala pro případ svého neúspěchu aplikaci § 150 o. s. ř. ani delší lhůtu pro úhradu nákladů řízení či splátky dle § 160 o. s. ř.

21. Vhledem k tomu, že v řízení vznikly náklady státu ve výši 1 610 Kč za svědečné, uložil je nahradit neúspěšné žalobkyni podle § 148 o. s. ř.