4 C 216/2021

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované společnosti 0/0 s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o: náhradu újmy na zdraví

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 97 036 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 75 075 Kč od 19. 10. 2020 do 7. 4. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 97 036 Kč od 8. 4. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 259 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 121 295 Kč od 11. 10. 2020 do 18. 10. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 46 220 Kč od 19. 10. 2020 do 7. 4. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 259 Kč od 8. 4. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 51 450 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně náklady řízení ve výši 3 220 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně náklady řízení ve výši 12 880 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně část soudního poplatku ve výši 4 852 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu náhrady škody, která byla žalobkyni způsobena dne 5. 9. 2020 při návštěvě lanového centra provozovaného žalovanou, kde využila lanovou dráhu přes Anonymizováno. Žalobkyně byla krátce proškolena a nebyla upozorněna na možné riziko spojené s využitím atrakce či jakákoliv omezení při jejím využití. Při sjezdu však došlo prověšení lana, žalobkyně při dojezdu ve vysoké rychlosti narazila na dojezdovou rampu a utrpěla úraz, a to luxační zlomeninu pravého hlezna s poraněním deltového vazu. Hodnota přiměřené náhrady nemajetkové újmy byla stanovena znaleckým posudkem tituly před jménem jméno FO ve výši 113 295 Kč. Škoda dále tvoří náklady na vypracování znaleckého posudku ve výši 8 000 Kč. Žalovaná odpovídá za škodu způsobenou provozní činností, případně podle obecných ustanovení odpovědnosti za újmu. Před nástupem na lanovou dráhu žalobkyně absolvovala zaškolení, provizorní dráha však byla odlišná a žalobkyně tak nemohla tušit, jaká újma jí při dojezdu na rampu reálně hrozí. Při sjezdu na lanové dráze došlo k prověšení lana a v důsledku toho žalobkyně při dojezdu ve vysoké rychlosti narazila na dojezdovou rampou a utrpěla úraz. Rampa byla položena vysoko a v příkrém sklonu. Žalobkyně v době úrazu dosahovala váhy téměř 120 kg, zaměstnanci žalované jí však bylo sděleno, že váha ani fyzická zdatnost jí nebrání v bezpečné jízdě na lanové dráze. Újma byla způsobena kombinací chybné konstrukce dojezdové dráhy a velké prověšenosti lana, což bylo umocněno hmotností žalobkyně.

2. Žalovaná ve věci uvedla, že nárok žalobkyně neuznává, byť je pravdou, že žalobkyně utrpěla úraz. Za tento úraz však neodpovídá žalovaná, neboť neporušila žádnou právní povinnost. Podmínky pro aplikaci odpovědnosti za škodu způsobenou provozní činností nejsou dány. Žalovaná provozuje adrenalinový park; je zřejmé, že s touto činností je spojeno vyšší riziko vzniku újmy a návštěvníci atrakci navštěvují právě za účelem adrenalinových zážitků. Žalovaná učinila vše, aby ke škodě nedošlo, neboť lanové centrum prochází pravidelnými revizemi a kontrolami, lanová dráha byla zkonstruována dle dokumentace pro provádění stavby, jediným věkovým či váhovým omezením pro užití lanovky je výška návštěvníka, která musí činit minimálně 140 cm a minimální věk 12 let, což žalobkyně splňovala. Obsluha lanové dráhy byla řádně proškolena, v daný den se jednalo o 2 zaměstnance, kteří postupovali v souladu s obsahem poskytnutého školení a sdělili žalobkyni veškeré pokyny. Jedním z pokynů bylo to, aby žalobkyně při dojezdu natáhla nohy před sebe za účelem bezpečného dojezdu. Žalobkyně absolvovala zkušební jízdu, a měla možnost si prostudovat provozní řád, který se nacházel u vstupu do lanového centra. Tréninková dráha je z povahy věci a účelu kratší a blíže k zemi, dosahuje se na ní nižší rychlosti. Úraz žalobkyně byl jediným úrazem, který se na dané dráze stal, v minulosti atrakci navštívily osoby nad váhový limit uváděný žalobkyní. Prověšené lano zpomaluje jízdu a zvyšuje tak bezpečnost.

3. Soud vzal za svá skutková zjištění (§ 120 odst. 3 o. s. ř.) shodná tvrzení účastníků o tom, že žalobkyni se dne 5. 9. 2020 při návštěvě lanového centra v areálu Anonymizováno provozovaného žalovanou, přihodil úraz, kdy při jízdě na lanové dráze narazila do výstupní plošiny. Nesporná je taky výše škody, která byla stranou žalobkyně doložena znaleckým posudkem.

4. Soud dále provedl dokazování, z něhož učinil následující skutková zjištění. Žalobkyně při návštěvě lanového centra provozovaného žalovaným utrpěla dne 5. 9. 2020 úraz (shodná skutková tvrzení, výpis z rejstříku obecně prospěšných společností vedeného Krajským soudem v Brně oddíl O Ing., vložka 188). Žalobkyně zaplatila za sjezd na lanové dráze vstupné (reklama z internetu včetně provozního řádu lanovky). Bolest poškozené žalované byla ohodnocena na částku 113 295 Kč (zjištěno ze znaleckého posudku č. 643/2021 znalkyně tituly před jménem jméno FO ze dne 13. 3. 2021). Za uvedený znalecký posudek žalobkyně vynaložila částku ve výši 8 000 Kč (faktura 202116). Žalobkyně vyzvala žalovanou k náhradě újmy na zdraví přípisem ze dne 22. 9. 2020, kde však nespecifikovala žádnou částku, kterou by požadovala (přípis ze dne 22. 9. 2020 s doručenkou datové zprávy o doručení dne 23. 9. 2020). Žalovaná se pouze omluvila, nárok na finanční kompenzaci neuznala (přípis ze dne 30. 9. 2020 spolu s doručenkou datové zprávy). Následně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 75 075 Kč (přípis ze dne 9. 10. 2020 spolu s doručenkou datové zprávy ze dne 11. 10. 2020) a poté k zaplacení částky 113 295 Kč (výzva ze dne 31. 3. 2020, jedna s dodejkou o doručení datové zprávy dne 31. 3. 2021). Strany mezi sebou komunikovali, žalovaná však nárok žalobkyně neuznala (přípis ze dne 6. 10. 2020, 5. 11. 2020, 10. 11. 2020, 30. 11. 2020, 27. 1. 2021 spolu s doručenkami datových zpráv).

5. Podmínkami pro vpuštění na lanovku byla minimální výška 140 cm, minimální věk 12 let, pevná obuv (popř. dobré sandály), dobrý zdravotní stav, zákaz vstupu na věž a lanové prvky bez přítomnosti instruktora. Žádné váhové limity pro účast v lanovém centru nebyly stanoveny (reklama z internetu včetně provozního řádu lanovky, projekt lanové centrum adresa dokumentace o provádění stavby z 1. 6. 2013).

6. Váha žalobkyně v době účasti na atrakci v lanovém centru dne 5. 9. 2020 byla 105 kg. Proto se žalobkyně výslovně dotazovala obsluhy lanového centra, zda to není omezení pro účast a zda je jízda možná. Obsluha jí však sdělila, že takové omezení není a že lanovku absolvovaly i těžší osoby (výpověď žalobkyně, výpověď svědka jméno FO, výpověď svědka jméno FO). Hmotnostní limit 130 kg je stanoven např. v Anonymizováno, 120 kg např. v lanovém centru v adresa a v Anonymizováno, v lanovém centru adresa (dokumentace k lanovému parku adresa, návštěvní a bezpečností řád adresa, provozní řád právnická osoba Anonymizováno, provozní řád adresa) a nedoporučuje se vstup osobám nad 120 kg v lanovém parku v Anonymizováno (provozní řád lanového parku adresa právnická osoba.).

7. Žalobkyně byla před absolvováním jízdy proškolena a musela absolvovat i tréninkovou dráhu, která však byla nízko nad v zemí a s jiným sklonem dojezdové rampy (výpověď žalobkyně a svědkyně jméno FO). Žalobkyni se první jízda po laně nepodařila úspěšně, vrátilo ji to zpátky do půlky dráhy a zaměstnanec lanového centra pro ni musel slanit a vytáhnout ji na výstupní plošinu (výpověď žalobkyně, svědkyně jméno FO, svědka jméno FO, svědka jméno FO). Poté žalobkyně nebyla upozorněna na nevhodnost pokračovat v další jízdě, pouze byla dotázána, zda chce pokračovat (výpověď žalobkyně a svědka jméno FO). Ohledně dojezdu na rampu byla žalobkyně instruována tak, že „má mít nohy natažené, aby jí neplandaly dole“ (výpověď žalobkyně). Obsluha lanového centra byla proškolena o tom, jak instruovat klienty (výpověď svědka jméno FO, jméno FO a jméno FO). Lanové centrum vykazovalo při jeho revizi v roce 2019 vady, tyto vady byly odstraněny v roce 2020 (výpověď svědka jméno FO).

8. Ohledně příčiny vzniku úrazu žalobkyně soud nechal vypracovat znalecký posudek č. 4/2022 ze dne 12. 8. 2022 znalcem tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, který dospěl k závěru, že „příčinou byla souhra nešťastných okolnosti v okamžiku dojezdu žalobkyně na náběhovou rampu. Žalobkyně při jízdě po lanové dráze visela kolmo na lano v toporné pozici a až bezprostředně před dojezdem pozici těla upravila do pozice sedu, tedy pozice, v níž měla být po celou dobu jízdy, v očekávání nárazu správně pokročila nohy a pod úrazu se správně překulila vpřed a zahájila krok pravou nohou, který pro zranění nedokončila. O tom, co způsobilo, že kontakt s náběhovou rampou vedl k poranění, lze pouze spekulovat. Zda to byla poloha chodidla vůči rampě, či poloha a náklon kotníku, nebo důsledek kumulace dřívějších namáhání kotníku, anebo, zda zdvižení nohou na poslední chvíli nezpůsobilo odstředivé zrychlení, takže dopředná síla u končetin byla vyšší než u zbytku těla, nebo hmotnost žalobkyně ve vztahu ke schopnostem její opěrné soustavy. Pravděpodobně se jednalo o kombinaci některých z výše uvedených faktorů“. Znalec také dospěl k závěru, že lanová dráha byla zrekonstruována v souladu s platnými technickými normami, i když provozní dokumentace trpí některými vadami, které však v konečném důsledku neměly vliv na příčinu úrazu. Jedná se například o nedostatek v dokumentaci týkající se ochranných prostředků. Dle znalce hmotnostní limity mají vliv pouze na schopnost udržet tuto hmotnost ochrannými prostředky, což bývá obvykle 140 kg. Ohledně technického stavu lanové dráhy ke dni úrazu znalec neuvedl zjištění, neboť lanovou dráhu znalecky zkoumal až s odstupem dvou let, nebyly mu známy žádné skutečnosti, že by v době nehody chyběla a standardní bezpečnostní opatření, když lanová dráha nevyžaduje žádná specifická bezpečnostní opatření, naopak byla použita navíc trojúhelníková stabilizační brzda zabraňující přetočení návštěvníka, konstrukce lanové dráhy ve adresa je podobná jako ostatní a s nimi srovnatelná, dojezdová rampa má danému účelu odpovídající konstrukci i sklon, obsluha lanové dráhy nepochybila, když umožnila žalobkyni pokračovat v další jízdě. Znalec dále uvedl, že dojezd testovací cvičné dráhy odpovídá dojezdu lanové dráhy, liší se však v konstrukci a ve sklonu, kdy testovací náběhová rampa má sklon 24 stupňů; skutečná rampa je prudší a má 32 stupňů.

9. Znalec při znaleckém zkoumání provedl pokus, kdy použil figurínu o hmotnosti 96 Kg, což je o 9 kg méně, než vážila žalobkyně (v žalobě tvrdila dokonce váhu 120 kg, což je o 24 kg méně). Odůvodnil to tím, že nebyl schopen přidat větší závaží pro obavu, že by se závaží utrhlo. Při vyšší váze po lanové dráze jedoucího člověka je vyšší dojezdová síla a je tak potřeba větší brzdné dráhy. Dle názoru znalce předmětná lanová dráha toto splňovala, když měla 2 brzdné systémy, a to gravitaci a dále matraci na dojezdovém místě. Vyšší hmotnost žalobkyně má význam při dojezdu, protože znamená i větší důraz, tedy rázovou sílu při dojezdu. Vliv má také poloha těla, když žalobkyně byla pod celou dobu jízdy svisle směrem k zemi a až před dojezdem se snažila dát nohy do polohy vsedě. Znalec dále uvedl, že žalobkyně měla při dojezdu postupovat obdobně jako přistávají parašutisti, tj. dobíhat namísto tvrdého přistání. Žalobkyně sice polohu nohou při dojezdu upravila, nemusela to však stihnout, s ohledem na to, že v průběhu sjezdu byla v jiné poloze; měla malý časový prostor pro to, přesně nohy nastavit do správné pozice. (zjištěno z výpovědi znalce). Žalobkyně při jízdě jela celkem 9,68 vteřin, což je zdokumentovaná doba jízdy, a v čase 7,21 vteřin dochází ke změně zvuku a k poklesu jeho intenzity, tedy k poklesu rychlosti (znalecký posudek, výpověď znalce, videonahrávka). Žalobkyně měla tedy pouze 2,47 vteřin, kdy se snížila její rychlost a chystala se na dojezd na rampu. Ze znaleckého posudku na jeho straně 34 obrázku č. 8 je zřejmé že vzdálenost pro dojezd označená „d“ je vzdálenost mezi nejnižším místem X a dojezdem B a má zásadní význam pro bezpečný dojezd uživatele. Pokud by tato vzdálenost byla příliš krátká, uživatel byt v místě dojezdu narazil do místa kotvení lana, v případě, že by byla příliš dlouhá, uživatel by nedojel až nakonec (znalecký posudek). Normy sice vyžadují, aby tam nějaká vzdálenost „d“ byla, ale nespecifikují, jaká má být (výpověď znalce).

10. Soud také provedl důkaz fotografiemi, které však nehodnotil, neboť měly prokazovat sklon dojezdové rampy, k němuž se však vyjádřil odborně znalec. Z videonahrávky je zřejmá jízda žalobkyně a je na ní zachycen průběhový děj jejího úrazu. Je zřejmé, že žalobkyně po dobu jízdy spíše visela směrem k zemi a před dojezdem dala nohy před sebe tak, aby mohla po rampě vyběhnout, při dojezdu však do rampy narazila a stal se jí předmětný úraz (videonahrávka).

11. Na základě zjištění učiněných z provedených důkazů, které soud zhodnotil jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyni se dne 5. 9. 2020 při návštěvě lanového centra ve adresa při jízdě po lanové dráze stal úraz, když narazila při dojezdu na dojezdovou rampu. Bolestné bylo ohodnoceno částkou 113 295 Kč a žalobkyně dále vynaložila částku 8 000 Kč za znalecký posudek. Příčina vzniku úrazu nebyla ze strany znalce přesně stanovena. Znalec při znaleckém zkoumání byl na místě samém až o 2 roky později a nebyl tak schopen vyjádřit se přesně ke stavu lanové dráhy v době úrazu ani k povětrnostním podmínkám či podmínkám z hlediska konkrétní teploty v daném místě. Navíc při svém pokusu nepoužil figurínu o váze žalobkyně, ale o váze nižší. Na lanovém centru byly shledány závady, které však neměly vliv úraz žalobkyně. Žalobkyně měla sama pochybnosti o možnosti užít lanovou dráhu s ohledem na svoji hmotnost, proto se ptala obsluhy, zda může jet a jízdu zvládne. Ze strany obsluhy jí nebyly sděleny žádné překážky a jízda jí byla umožněna. Žalobkyně nejdříve prošla tréninkem na tréninkové rampě, ta se však lišila od skutečné lanové dráhy zejména co do sklonu dojezdové rampy. V průběhu jízdy na lanové dráze žalobkyně poprvé nedojela až na konec a musela být vytažena obsluhou, přesto pokračovala dál a v průběhu další jízdy se jí stal úraz. Žalobkyně po dobu jízdy spíše visela směrem k zemi, až před dojezdem dala nohy před sebe, přesto, že byla předtím obsluhou instruována, že nohy by měla mít před sebou.

12. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.”). Podle § 81 o. z., chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. Podle § 2956 o. z., vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. Podle § 2924 o. z., kdo provozuje závod nebo jiné zařízení sloužící k výdělečné činnosti, nahradí škodu vzniklou z provozu, ať již byla způsobena vlastní provozní činností, věcí při ní použitou nebo vlivem činnosti na okolí. Povinnosti se zprostí, prokáže-li, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. Podle § 2918 o. z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. V dané věci má žalobkyně právo na ochranu svého zdraví dle § 81 o. z. Její zdraví však bylo poškozeno tím, že se jí přihodil úraz při jízdě po lanové dráze, kterou provozuje žalovaná. Žalovaná přitom provozuje lanovou dráhu jako podnikatelka za účelem dosahování zisku. Žalobkyně zaplatila vstupné za jízdu po lanové dráze. Soud má za to, že za úraz, který se žalobkyni přihodil dne 5. 9. 2020, nese odpovědnost žalovaná dle § 2924 o. z., neboť provozuje zařízení sloužící k výdělečné činnosti a je tak povinna nahradit škodu vzniklou věcí použitou při této činnosti, tj. lanovou dráhou. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1127/2018: „škodu způsobenou provozem hradí provozovatel bez ohledu na zavinění i na porušení právní povinnosti. Jde tedy o odpovědnost objektivní, avšak vzhledem k zakotvení liberačních důvodů nejde o odpovědnost absolutní. Předpokladem odpovědnosti dle tohoto ustanovení je událost vyvolaná provozem závodu nebo jiného obdobného zařízení (samotnou existencí provozního zařízení, které škodlivě působí na okolí, a to bez ohledu na to, zda zařízení je v chodu či nikoliv), vznik újmy a příčinná souvislost mezi nimi. Povinným k náhradě újmy (škůdcem) je provozovatel, tedy ten, kdo vyvíjí provozní činnost výdělečně (za účelem dosažení zisku), v rámci svého závodu (§ 502 o. z.) nebo jiného podobného zařízení. Provozem se rozumí soustavně prováděná činnost právnickou nebo fyzickou osobou, související s předmětem činnosti (zpravidla podnikatelské, obchodní), kterou subjekt vyvíjí za použití určitých organizačních opatření, zejména pokud je provozována továrním způsobem, při němž jsou používány stroje, nástroje, přístroje či technologické postupy, které nemusejí být plně zvladatelné a kontrolovatelné a mohou ze své podstaty mít nepříznivé účinky na okolí nebo osoby, které s nimi přijdou do styku. Újma musí být způsobena buď vlastní provozní činností, tedy samotným využitím technologických postupů, nebo věcí při ní použitou, případně vlivem činnosti na okolí, čímž je míněn nepříznivý dopad technologických postupů navenek (např. únik škodlivin). Na poškozeném je, aby prokázal, že mu vznikla újma (včetně její výše), že škůdce výdělečně provozuje shora popsanou činnost a že mezi existencí (projevy) tohoto provozu a vznikem škody je příčinná souvislost. Prokáže-li poškozený tyto skutečnosti, je dána odpovědnost škůdce (z níž se může případně vyvinit). Příčinná souvislost se nepředpokládá, nýbrž musí být prokázána, a v tomto směru jde tedy o otázku skutkových zjištění. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými okolnostmi má být existence vztahu příčiny a následku zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 25 Cdo 915/2005, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006, Soubor C 5514). O vztah příčinné souvislosti v případě odpovědnosti za provoz se jedná, je-li prokázáno, že konkrétní újma poškozeného byla vyvolána účinky nebo vlivem provozu na okolí nebo věcí při této činnosti použitou. Byla-li by příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost nenastává.

14. Žalobkyni se přihodil úraz, a tedy jí vznikla újma při jízdě na lanové dráze a v příčinné souvislosti s použitím lanové dráhy. Nejela-li by žalobkyně po lanové dráze, nestal by se jí úraz. Je zřejmé, že nepříznivý účinek na zdraví žalobkyně byl vyvolán věcí, kterou žalovaná použila pro svou provozní činnost. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 1117/2008: „Zákon neomezuje okruh věcí, s jejichž použitím je tento typ odpovědnosti spojen, proto je k nim třeba řadit jakékoliv zařízení či vybavení provozovny, v níž se v rámci provozní činnosti poskytují služby. Nemusí jít o věci, které poskytovatel aktivně využívá, použití věci při provozní činnosti však musí vyplývat z toho, že je věc do procesu poskytování služby určitým způsobem zapojena“. Žalovaná se nezprostila objektivní odpovědnosti, když nevynaložila veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. Žalovaná sice proškolila žalobkyni, ale tréninková dráha měla jiné parametry než dráha skutečná. Žalovaná výslovně umožnila žalobkyni jízdu, přestože žalobkyně pochybovala o své způsobilosti zvládnout jízdu s ohledem na svoji hmotnost. Za příčinu vzniku škody sice znalec označil nešťastnou shodu okolností a způsob jízdy žalobkyně, soud však má za to, že nepravděpodobnější příčinou vzniku úrazu žalobkyně byla její hmotnost a konstrukce lanové dráhy. Vysoká hmotnost žalobkyně totiž zapříčinila vyšší rychlost dosažené na lanové dráze a vyšší dojezdovou sílu, kdy bylo zapotřebí i větší brzdnou dráhu. Byť dle názoru znalce lanová dráha měla dva brzdné systémy, tj. gravitaci a dále matraci na dojezdovém na místě, v konkrétním úrazovém ději byl užit pouze jeden z nich, když k matraci se žalobkyně vůbec nedostala. Ze znaleckého posudku je zřejmé, že zásadní význam pro bezpečný dojezd uživatele lanové dráhy má vzdálenost mezi nejnižším místem lanového sjezdu a místem dojezdu. Tato vzdálenost je proměnlivá a pokud je příliš krátká, uživatel lanové dráhy narazí do místa kotvení lana. Byť na lanové dráze nebyly shledány závady z hlediska konstrukce, v konkrétním případě se soud domnívá, že právě konstrukce, která je obecně bez závad, v souvislosti s vyšší hmotností žalobkyně způsobila její vyšší rychlost při jízdě a zkrácení vzdálenosti části lanové dráhy, při níž se brzdí, pro bezpečný dojezd žalobkyně. Žalobkyni přitom nelze klást za vinu, že při jízdě na lanové dráze měla nohy spíše směrem k zemi a před sebe je dala až před dojezdem, když žalobkyně nebyla zkušeným vycvičeným parašutistou, jemuž by se závada v poloze nohou právě pro jeho výcvik dala přičíst. Soud má za to, že lanová dráha má být zkonstruována tak, že ji má zvládnout i člověk zcela nezkušený, nevycvičený, i člověk, který není schopen po celou dobu jízdy mít nohy před sebou a jet „v sedě“ ať už pro jeho nedostatečnou fyzickou kondici nebo pro neuvědomění si v rámci adrenalinu při jízdě. Pokud by tomu tak nebylo, bylo povinností žalované neumožnit jízdu takové osobě, případně ji na riziko výslovně upozornit. To žalovaná neučinila.

15. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 22/2008: „Za škodu způsobenou provozní činností podle § 420a obč. zák. odpovídá poškozenému provozovatel takové činnosti, a to bez ohledu na zavinění, je-li škoda v příčinné souvislosti s provozní činností; jde tedy o objektivní odpovědnost umožňující širší a důslednější zabezpečení náhrady způsobené škody. Poškozený při uplatňování svého nároku nemusí dokazovat porušení konkrétní právní povinnosti na straně provozovatele, ale jen to, že škoda byla vyvolána zvláštní povahou provozní činnosti. Žalovaný se nemůže zprostit odpovědnosti (exkulpovat) tím, že prokáže, že škodu nezavinil; může se však úplně nebo částečně zprostit odpovědnosti (liberovat), pokud prokáže, že škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu (tento liberační důvod žalovaní netvrdili ani neprokazovali) nebo že škoda byla způsobena vlastním jednáním poškozeného. Jde přitom rovněž o objektivně posuzované jednání bez ohledu na zavinění, kde je důležité pouze to, zda a nakolik toto jednání vedlo ke vzniku škody. Provozovateli nelze ukládat povinnost z odpovědnosti za škodu vůbec či zčásti, jestliže si ji poškozený způsobil zcela či zčásti sám svým jednáním. Pokud je tedy jednání poškozeného jedinou příčinou vzniklé škody, škodu v plném rozsahu ponese sám poškozený. Pokud je ale jeho jednání jen jednou z příčin a další příčina spočívá v provozní činnosti provozovatele, nese poškozený škodu jen poměrně a částečně za ni odpovídá i provozovatel (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. 25 Cdo 890/2000, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1479/2002, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí NS, pod C 2153). Odvolací soud při řešení otázky, zda a v jakém rozsahu jsou dány důvody pro liberaci žalovaných (resp. vyloučení jejich odpovědnosti pro spoluzavinění poškozené), vyšel ze zjištění, že vznik škody si zčásti přivodila svým jednáním sama žalobkyně, neboť - při vědomí vlastní nezkušenosti - podstoupila riziko spočívající ve vyjížďce na koni do přírody, a současně že škodní událost nastala při rekreační vyjížďce, tj. činnosti provozované žalovanými. Na základě těchto zjištění [jejichž správnost nemůže být s ohledem na zvažovanou přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. úspěšně zpochybněna - srov. rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1994, pod č. 8] odvolací soud dospěl k závěru, že jednání žalobkyně bylo příčinou vzniku škody teprve ve spojení s nepříznivým působením činnosti provozované žalovanými (tj. nepředvídatelným chováním koně), nikoli tedy příčinou jedinou (výlučnou), a proto žalovaní neodpovídají za škodu na zdraví žalobkyně zcela, ale pouze zčásti (v rozsahu jedné poloviny)“.

16. S ohledem na shora uvedené se soud zabýval i případným spoluzaviněním žalobkyně a dospěl k závěru, že žalobkyně si vznik škody zčásti přivodila svým jednáním, neboť - při vědomí vlastní vyšší hmotnosti a s tím spojenými pochybnostmi - podstoupila riziko spočívající v jízdě na lanové dráze. Toto spoluzavinění žalobkyně soud stanovil v rozsahu 20 %, když v rozsahu 80 % byl příčinou vzniku újmy žalobkyně právě provoz lanové dráhy. Hlavní příčinou vzniku újmy tak byl provoz lanové dráhy a sjezd žalobkyně, tato však podstoupila uvedené riziko. Na výslovný dotaz žalobkyně však obsluha lanového centra žalobkyni nesdělila žádná omezení, žádná rizika a umožnila jí sjezd. Proto je spoluzavinění žalobkyně pouze co do 20 % a nikoliv vyšší.

17. Výše bolestného a škoda spočívající v zaplacení znaleckého posudku na výši bolestného dle § 2956 a § 2958 o. z. byla mezi stranami nesporná a činí 113 295 Kč a 8 000 Kč, celkem 121 295 Kč. V rozsahu 80 % za ni odpovídá žalovaná, proto ji soud zavázal výrokem I. zaplatit žalobkyni 97 036 Kč, ve zbývajícím rozsahu co do 24 259 Kč žalobu zamítl (výrok II.). Žalovaná byla vyzvána k úhradě uvedené částky několika přípisy. Přesto dlužnou částku neuhradila a ocitla se tak v prodlení dle § 1970 o. z. a je povinna platit žalobkyni i úrok z prodlení. Tento žalobkyně požadovala od 11. 10. 2020 do zaplacení. Žalobkyně však poprvé žalovanou vyzvala k zaplacení konkrétní částky ve výši 75 075 Kč až přípisem ze dne 9. 10. 2020 doručeným dne 11. 10. 2020 a poté k zaplacení částky 113 295 Kč výzvou ze dne 31. 3. 2020 doručenou dne 31. 3. 2021, přičemž stanovila lhůtu v délce 7 dní. Proto se žalovaná dostala do prodlení nejprve se zaplacením částky 75 075 Kč dne 18. 10. 2020 a je tak povinna z této částky platit úrok z prodlení od 19. 10. 2020 do 7. 4. 2021, protože dne 8. 4. 2021 se dostala do prodlení s úhradou i zbývající částky a je tak povinna platit úrok z prodlení z částky 97 036 Kč od 8. 4. 2021 do zaplacení. Výše úroku z prodlení je stanovena v nařízení vlády č. 251/2013 Sb. v § 2 tak, že odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. ke dni prodlení ve výši 8,25 % ročně. Ve zbývajícím rozsahu příslušenství soud žalobu zamítl.

18. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší a žádný z účastníků ani jinou lhůtu nežádal.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 51 450 Kč, přičemž tato částka představuje 60 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80 % a úspěchu žalované v rozsahu 20 %). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 121 295 Kč sestávající z částky 5 980 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 5 980 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 5 980 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé – žalobu dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 11. 7. 2021, z částky 5 980 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé - vyjádření dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 8. 9. 2021, z částky 5 980 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne 12. 1. 2022, z částky 11 960 Kč (2 x 5 980 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 18. 1. 2022 přesahující 2 hodiny, z částky 5 980 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé - vyjádření dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 8. 3. 2022 a z částky 5 980 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 24. 1. 2023 včetně devíti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 14 347,53 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 18. 1. 2022 náhrada 6 888,68 Kč za 736 ujetých km v částce 5 288,68 Kč (37,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., při průměrné spotřebě 6,7 l/100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 16 × 30 minut v částce 1 600 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 24. 1. 2023 náhrada 7 458,85 Kč za 736 ujetých km v částce 5 858,85 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., při průměrné spotřebě 6,7 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 16 × 30 minut v částce 1 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 70 867,53 Kč ve výši 14 882,18 Kč. Celkem náklady činí 85 749,71 Kč, z toho 60 % činí 51 450 Kč (výrok III). Soud nepřiznal odměnu za druhou předžalobní výzvu, neboť bylo věcí žalobkyně tuto sepsat řádně a účelná tak byla pouze 1 předžalobní výzva.

20. V průběhu řízení vznikly soudu náklady na řízení spočívající ve znalečném ve výši 36 100 Kč, kryto zálohou žalované ve výši 20 000 Kč, tj. vyplacené znalečné činilo 16 100 Kč. Tento náklad státu jsou povinni zaplatit účastníci v poměru jejich úspěchu a neúspěchu státu dle § 148 o. s. ř., tj. žalobkyně 20 % tj. 3 220 Kč (výrok IV.) a žalovaná 80 % tj. 12 880 Kč (výrok V.).

21. Převážně neúspěšná žalovaná byla dále zavázána dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. v platném znění k úhradě části soudního poplatku, když žalobkyně byla od placení soudního poplatku s ohledem na předmět řízení osvobozena dle § 11 odst. 2 písm. d). Soudní poplatek by činil 6 065 Kč, žalovaná je povinna zaplatit 80 %, tj. 4 852 Kč (výrok VI.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.