4 C 219/2022

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 142 549,05 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 74 300,71 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 67 030,02 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 351 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 351 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 60 897,34 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 55 426,48 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 691,25 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 81 651,71 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru prostřednictvím úvěrové karty ze dne 7. 11. 2008, na jejímž základě se žalovaný zavázal splácet [právnická osoba], a. s. poskytnutý revolvingový úvěr měsíčními splátkami ve výši alespoň 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč. Žalovaný k datu 22. 3. 2021 postupně z úvěrového rámce vyčerpal peněžní prostředky v celkové výši 628 016,90 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil sjednané splátky úvěru řádně a včas, odstoupila žalobkyně dne 24. 2. 2022 od úvěrové smlouvy a ke dni podání žaloby pak vznikl žalobkyni nárok na zaplacení jistiny úvěru 71 368,12 Kč, poplatku 700 Kč, smluvní pokuty 845 Kč, úroku 7 270,69 Kč, pojistného 1 467,90 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 81 651,71 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení.

2. Žalobkyně se dále domáhala po žalovaném zaplacení částky 60 897,34 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru ze dne 27. 10. 2016, na jejímž základě se žalovaný zavázal splácet žalobkyni poskytnutý revolvingový úvěr měsíčními splátkami ve výši alespoň 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč. Žalovaný k datu 31. 3. 2021 postupně z úvěrového rámce vyčerpal peněžní prostředky v celkové výši 597 081,27 Kč. K prověřování schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že bonita žalovaného byla prověřována na základě informací získaných od žalovaného v žádosti o úvěr a následným ověřením získaných informací nahlédnutím do databází ARES, SOLUS a katastru nemovitostí. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil sjednané splátky úvěru řádně a včas, odstoupila žalobkyně dne 24. 2. 2022 od úvěrové smlouvy a ke dni podání žaloby pak vznikl žalobkyni nárok na zaplacení jistiny úvěru 53 000,78 Kč, poplatku 600 Kč, smluvní pokuty 587,25 Kč, úroku 5 470,86 Kč, pojistného 1 238,45 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 60 897,34 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení.

3. Žalovaný se nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání.

4. Soud provedl dokazování v rozsahu potřebném pro zjištění skutkového stavu, přičemž z jednotlivých důkazů učinil následující skutková zjištění:

5. Z části B1 smlouvy o poskytnutí úvěru [číslo] ze dne 7. 11. 2008 soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], a.s., byla dne 7. 11. 2008 sjednána smlouva o revolvingovém úvěru čerpaném prostřednictvím úvěrové karty s maximálním úvěrovým rámcem ve výši 100 000 Kč. Poskytnutý revolvingový úvěr včetně nákladů se žalovaný zavázal splatit měsíčními splátkami sjednanými minimálně ve výši 5 % z dlužné částky, nejméně však ve výši 500 Kč, splatnými vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci. Dále byla sjednána základní měsíční úroková sazba ve výši 1,78 %, přičemž v článku 3. 3. 7 všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba], a.s., účinných od 1. 7. 2006 (dále jen„ všeobecné obchodní podmínky“), které tvoří nedílnou součást úvěrové smlouvy, bylo sjednáno právo žalobkyně měnit jednostranně náklady úvěru. V čl. 3 3. 6 všeobecných obchodních podmínek si žalobkyně vyhradila právo účtovat žalovanému dle smlouvy, příp. dle aktuálního sazebníku poplatků, poplatky a odměny, a to včetně poplatku za vedení a správu účtu, karty, za vymáhání pohledávky, za výběr hotovosti nebo za použití karty v zahraničí a za neoprávněnou reklamaci transakce. Dle čl. 3 5. 2 všeobecných obchodních podmínek bylo sjednáno právo žalobkyně od smlouvy odstoupit, a to v případě prodlení žalovaného se splácením alespoň dvou splátek nebo se splacením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce. V části C smlouvy o poskytnutí úvěru [číslo] ze dne 7. 11. 2008 pak bylo sjednáno pojištění s výší měsíčního pojistného ve výši 3,34 % ze sjednané měsíční splátky úvěru. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla v čl. 4 3 všeobecných obchodních podmínek sjednána smluvní pokuta ve výši 8 % z každé splátky v prodlení delším 30 dnů.

6. Z přehledu čerpání úvěru [číslo] bankovních výpisů dokládajících obraty na účtu žalobkyně soud zjistil, že žalovaný čerpal revolvingový úvěr včetně účtovaných poplatků celkem ve výši 628 016,90 Kč v době od 8. 6. 2009 do 22. 3. 2021 a celkem uhradil na pohledávku žalobkyně částku 668 071,35 Kč, z toho na úroky 93 915,22 Kč, pojištění 10 233,45 Kč, poplatky 2 280 Kč a pokutu 3 526 Kč. Ke dni 18. 2. 2022 se dlužná částka měla skládat z jistiny ve výši 71 368,12 Kč, úroku 7 270,69 Kč, smluvní pokuty ve výši 845 Kč, poplatků ve výši 700 Kč a pojistného ve výši 1 467,90 Kč.

7. Z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 24. 2. 2022 soud zjistil, že žalobkyně v důsledku prodlení žalovaného se splacením splátek odstoupila od smlouvy o úvěru a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 31. 3. 2022.

8. Ke dni účinnosti přeshraniční fúze, tj. k [anonymizována dvě slova] [rok], přešel veškerý majetek, dluhy a práva a povinnosti včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů [právnická osoba], a.s. na nástupnickou [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], akciová společnost se sídlem [adresa původní účastnice], [země], zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Obchodním soudem v [anonymizováno] pod registračním [číslo] která v České republice podniká prostřednictvím svého odštěpného závodu [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO].

9. Ze smlouvy o poskytnutí úvěru [číslo] ze dne 3. 11. 2016 soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 3. 11. 2016 platně sjednána smlouva o revolvingovém úvěru čerpaném prostřednictvím úvěrové karty s maximálním úvěrovým rámcem ve výši 150 000 Kč. Poskytnutý revolvingový úvěr včetně nákladů se žalovaný zavázal splatit měsíčními splátkami sjednanými minimálně ve výši 5 % z dlužné částky, nejméně však ve výši 500 Kč, splatnými vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci. Dále byla sjednána základní roční úroková sazba (pohyblivá) ve výši 22,68 %, přičemž v článku 4. 1 všeobecných obchodních podmínek žalobkyně účinných od 1. 6. 2015 (dále jen„ všeobecné obchodní podmínky žalobkyně“), které tvoří nedílnou součást úvěrové smlouvy, bylo sjednáno právo žalobkyně měnit jednostranně náklady úvěru. V čl. 4 1 všeobecných obchodních podmínek žalobkyně byla sjednána povinnost žalovaného platit náklady úvěru související se smlouvou v termínech a ve výši stanovených smlouvou nebo aktuálním sazebníkem poplatků, odměn, sankcí a náhrad nákladů úvěrových produktů. Přehled finančních důsledků nesplácení úvěru, včetně sjednané smluvní pokuty pro případ prodlení žalovaného ve výši 8 % z každé splátky v prodlení delším 30 dnů, byl součástí samotné smlouvy o úvěru. Dle čl. 7 všeobecných obchodních podmínek žalobkyně bylo sjednáno právo žalobkyně od smlouvy odstoupit, a to v případě prodlení žalovaného se splácením alespoň dvou splátek nebo se splacením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce. V části I. A smlouvy o poskytnutí úvěru [číslo] ze dne 3. 11. 2016 pak bylo sjednáno pojištění s výší měsíčního pojistného ve výši 4,99 % ze sjednané měsíční splátky úvěru.

10. Z přehledu čerpání úvěru [číslo] bankovních výpisů dokládajících obraty na účtu žalobkyně soud zjistil, že žalovaný čerpal revolvingový úvěr celkem ve výši 597 081,27 Kč v době od 3. 11. 2016 do 31. 3. 2021 a celkem uhradil na pohledávku žalobkyně částku 597 592,59 Kč, přičemž poslední splátka byla uhrazena dne 7. 6. 2021.

11. Z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 24. 2. 2022 soud zjistil, že žalobkyně v důsledku prodlení žalovaného se splacením splátek odstoupila od smlouvy o úvěru a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.

12. Předžalobní upomínka ze dne 4. 4. 2022 byla žalovanému odeslána.

13. Při právním posouzení nároku vyplývajícího ze smlouvy o úvěru ze dne 3. 11. 2016 vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

15. Při právním posouzení nároku vyplývajícího ze smlouvy o úvěru ze dne 7. 11. 2008 vycházel soud ze zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obč. zák.“) a zákona č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen obch. zák.). Podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák., se smlouva o úvěru řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkového vztahu obchodním zákoníkem.

16. Podle ustanovení § 497 obch. zák., se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 502 odst. 1 věta první obch. zák., je dlužník povinen od doby poskytnutí peněžních prostředků platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.

17. Podle ustanovení § 365 věty první obch. zák., je dlužník v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Podle § 369 odst. 1 obch. zák., je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Podle poslední věty § 262 odst. 4 obch. zák., smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

18. Podle ustanovení § 565 obč. zák., jde-li o plnění ve splátkách, může věřitel žádat o zaplacení celé pohledávky pro nesplnění některé splátky, jen bylo-li to dohodnuto nebo v rozhodnutí určeno. Toto právo však může věřitel použít nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

19. Podle § 56 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

20. Podle § 39 obč. zák., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 3 odst. 1 obč. zák., výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

21. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném po 24. 2. 2013, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

22. Při posouzení nároku ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dle ustanovení § 2395 o. z. dne 3. 11. 2016 aplikoval soud zákon o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., neboť žalovaný je spotřebitel, právní předchůdkyně žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. Pokud jde o zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je nutné vyjít ze znění účinného po 24. 2. 2013, neboť k uzavření smlouvy došlo dne 3. 11. 2016.

23. Soud se předně zabýval tím, zda žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy [číslo] řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že nikoliv. Byť žalobkyně předložila smlouvu, ve které žalovaný uvedl výši svých příjmů a výdajů, žalobkyně nenavrhla a ani nepředložila žádné důkazy k prokázání svých tvrzení týkajících se skutečného ověření žalovaným uvedených tvrzení při uzavření úvěrové smlouvy. Z listin předložených žalobkyní tak nelze učinit závěr, že by žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ověřením skutečné výše příjmů a výdajů žalovaného z jím předložených listin. Žalobkyně sice poskytla žalovanému na základě uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] částku celkem ve výši 597 081,27 Kč, nicméně již neposoudila řádně schopnost žalovaného úvěr splatit, neboť nezjišťovala příjmy a výdaje žalovaného ověřením předložených listin. V důsledku toho je smlouva dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Podle § 39 o. z. se jedná o neplatnost absolutní, neboť smlouva odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Účastníkům z tohoto neplatného právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti. Soud si je vědom toho, že zákon nestanoví taxativní výčet postupu, které musí být ze strany věřitele pro jeho naplnění provedeny, stejně tak, že by výklad dané normy neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěru a také na žadatele o ně. Pokud však má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmu a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitelé rozumně očekávat. Zde soud odkazuje na judikaturu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18). Žalovaný byl proto povinen žalobkyni vrátit pouze finanční prostředky, které mu žalobkyně poskytla a o které se tak žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně dle § 2993 o. z. včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. Po odečtení částky celkem uhrazené žalovaným ve výši 597 592,59 Kč dospěl soud k závěru, že pohledávka žalobkyně již byla žalovaným zcela uhrazena, a to před dostoupením žalobkyně od smlouvy o úvěru dne 24. 2. 2022.

24. Při právním posouzení nároku vyplývajícího ze smlouvy o úvěru ze dne 7. 11. 2008 vycházel soud ze zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen "obch. zák."). Uvedený zákon soud aplikoval s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. nového občanského zákoníku (dále jen "o. z.)., který ho zrušil, avšak stanovil, že jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, se řídí dosavadními právními předpisy.

25. Soud má z úvěrové smlouvy [číslo] za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru podle § 497 a násl. obchodního zákoníku. Žalovaný je spotřebitel, žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. Žalovaný na základě úvěrové smlouvy po dobu více než dvanácti let od uzavření smlouvy čerpal prostřednictvím kreditní karty peněžní prostředky celkem ve výši 628 016,90 Kč a zavázal se splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami, a to i s úroky z úvěru, sjednanými v souladu s § 502 odst. 1 obch. zák. Stanovení sazby úroku z úvěru, určené nikoliv konkrétní výší, ale způsobem jejího určení, je přípustné (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2006, sp. zn. 29 Odo 1000/2004). Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dvou měsíčních splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, odstoupila žalobkyně od úvěrové smlouvy podáním ze dne 24. 2. 2022. Dle úvěrových podmínek byl žalovaný v takovém případě povinen na výzvu žalobkyně úvěr splatit. Žalovaný nezaplatil dlužnou částku včas a od 1. 4. 2022 je tedy v prodlení. Soud pokládá nárok žalobkyně na zaplacení jistiny ve výši 72 836,02 Kč, snížený o úhrady žalovaného započtené žalobkyní na poplatky a smluvní pokutu celkem ve výši 5 806 Kč, za prokázaný. Žalobkyni vznikl rovněž nárok na zaplacení úroků z úvěru a úroků z prodlení dle § 365 obch. zák., ve spojení s § 369 obch. zák. a § 517 obč. zák. Žalobkyně tak má nárok na úrok z prodlení z částky 67 030,02 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení a úrok z úvěru ve výši 7 270,69 Kč.

26. V rámci spotřebitelských smluv musejí být ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně součástí spotřebitelské smlouvy samotné a jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele text dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Obchodní podmínky nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl věřitel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto věřitel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu (srovnej nález Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11). V dané věci nebyla ujednání o smluvní pokutě a nákladech na vymáhání součástí smlouvy o úvěru, nýbrž skryta v úvěrových podmínkách, sepsána malým písmem a nepřehledně a odporují tak zásadám poctivosti. Z tohoto důvodu není návrh žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty 845 Kč a nákladů na vymáhání 700 Kč, včetně požadovaného úroku z prodlení z částky 1 545 Kč za dobu od 1. 4. 2022, důvodný.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 691,25 Kč, přičemž tato částka představuje 10 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 45 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 193 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 142 549,05 Kč sestávající z částky 6 820 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 3 410 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 950 Kč ve výši 3 769,50 Kč.