4 C 227/2025

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně 1 zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 35 218 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 499 Kč, a to do jednoho roku od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 719 Kč, úroku ve výši 27,28 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 5. 2025 do 24. 8. 2025, úroku ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 25. 8. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 5. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 492,80 Kč, a to do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 35 218 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným uzavřela dne 3. 2. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, a to tím způsobem, že finanční prostředky ve výši 27 500 Kč byly dne 5. 2. 2025 převedeny na účet žalovaného a částka 2 500 Kč byla zaslána na účet zprostředkovatele úvěru jakožto provize. Žalovaný se na základě výše uvedené smlouvy zavázal splatit žalobkyni poskytnutou jistinu společně se sjednaným úrokem, přičemž celkově se tak zavázal uhradit částku 46 000 Kč, a to ve 40 pravidelných měsíčních splátkách po 1 150 Kč splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce s tím, že první splátka byla splatná dne 20. 3. 2025. Smlouva byla uzavřena elektronicky, kdy totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím tzv. verifikační platby. K tomu, zda a jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že údaje o příjmech a výdajích žalovaného ověřovala prostřednictvím dvou výplatních pásek, výpisu z účtu a čestného prohlášení žalovaného o jeho závazcích, příjmech a výdajích. Při posuzování nákladů na bydlení zohlednila také výši normativních nákladů pro nájemní bydlení a ohledně dalších nákladů vycházela žalobkyně rovněž z výše existenčního a životního minima ke dni uzavření smlouvy. Dále přihlédla k průměrným výdajům obyvatelstva dle statistiky rodinných účtů Českého statistického úřadu za rok 2016 a časových řad výdajů na konečnou spotřebu domácností v letech 2016 až 2024. Konečně provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí a v Registru platebních informací. Po tomto posouzení dospěla k závěru, že žalovanému zbývají dostatečné finanční prostředky ke splácení úvěru. Žalovaný však nesplácel dohodnuté splátky řádně a včas, a dostal se do prodlení delšího než dva měsíce. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 25. 5. 2025, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný zůstal žalobkyni dlužen na jistině částku 30 000 Kč a částku 2 013 Kč na úrocích. Dále žalobkyně po žalovaném požadovala rovněž zaplacení úroku ve výši 27,28 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 5. 2025 do 24. 8. 2025, úroku ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 25. 8. 2025 do zaplacení, účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč, smluvní pokuty za opožděné splátky ve výši 1 497 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky ode dne zesplatnění ke dni sepisu žaloby ve výši 1 408 Kč a s ohledem na prodlení žalovaného požadovala rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny za období od 26. 5. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 3. 2. 2025 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kdy se jednalo o standardní neúčelový úvěr nepřímý. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 27,28 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 1 150 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje dnem 20. 3. 2025. Celkově se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit 46 000 Kč. Ve smlouvě bylo též dohodnuto, že částka ve výši 2 500 Kč bude převedena na účet zprostředkovatele úvěru jakožto provize za zprostředkování a ve zbývající části budou finanční prostředky převedeny na účet žalovaného č. , č. účtu, . Dle článku IV. bodu 1. písm. d) smlouvy se úvěr stane automaticky splatným v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou splátky nebo její části po dobu delší než dva měsíce. Okamžik zesplatnění je vázán na den, kdy žalobkyně odešle žalovanému oznámení o zesplatnění úvěru. Dle článku IV. bodu 2. písm. a), písm. b) smlouvy je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky za každý den prodlení, současně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru za každý den prodlení. V článku IV. bodě 4. písm. b) bylo sjednáno oprávnění žalobkyně požadovat po žalovaném poplatek ve výši 100 Kč za každou písemně odeslanou upomínku z důvodu nesplácení splátek. Ve smlouvě byly rovněž uvedeny informace o žalovaném, konkrétně je zde uveden měsíční příjem žalovaného ve výši 25 000 Kč, příjem domácnosti 25 000 Kč, výdaje na bydlení ve výši 5 000 Kč měsíčně, dále je zde uvedeno, že žalovaný bydlí v podnájmu, je svobodný a nesplácí jiné úvěry. Smlouva byla podepsána elektronicky prostřednictvím tzv. verifikační platby na účet žalobkyně v souladu s článkem XII. bodem 1. smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž Úvěrové podmínky (Příloha č. 1) a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (Příloha č. 2). Automaticky vygenerovaným emailem sdělila žalobkyně žalovanému, že po podepsání smlouvy je nutno pro vyplacení úvěru zaslat na účet žalobkyně č. , č. účtu, částku ve výši 1 Kč z účtu žalovaného uvedeného ve smlouvě pod variabilním symbolem , var. symbol, ; tímto bude úvěrová smlouva uzavřena a následně proplacen úvěr. Z potvrzení o provedení transakce vystaveného bankou vyplývá, že žalovaný dne 5. 2. 2025 zaslal ze svého účtu č. , č. účtu, na účet žalobkyně č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, částku ve výši 1 Kč. Z dalšího potvrzení o provedení transakce vystaveného bankou vyplývá, že žalobkyně dne 5. 2. 2025 zaslala žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, částku ve výši 27 500 Kč, a dále z dalšího potvrzení o provedení transakce je zřejmé, že téhož dne zaslala žalobkyně částku 2 500 Kč na účet zprostředkovatele úvěru č. , č. účtu, . Z doložené tabulky umoření je patrné, jakým způsobem by byly splátky započítávány na jistinu a na úrok. Z dokumentu s názvem „Bonita smlouvy“ soud zjistil, že žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho, vyjma autorizační platby ve výši 1 Kč.

4. V dokumentu „Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ je uvedeno, že proti žalovanému není vedeno exekuční ani insolvenční řízení, žalovaný nemá záznamy v registru REPI. Žalovaný má příjem ve výši 26 279,75 Kč, bydlí v podnájmu, jeho náklady na bydlení činí 5 000 Kč (dle smlouvy), respektive 13 800 Kč (dle výpisu) a měsíční splátky úvěrů pak částku 1 560 Kč. Dále se zde uvádí, že žalovaný má vyživovací povinnost k jedné osobě, nemá problémy se sázkami a hazardem, normativní náklady na bydlení činí 13 737 Kč, životní minimum žalovaného činí včetně vyživovaných osob 7 520 Kč a nezabavitelná částka je 15 498 Kč. Hodnocení (scoring) žalovaného pak vychází jako B (ANO), když zbývající částka žalovaného činí 9 770 Kč.

5. Z výpisu z účtu žalovaného za období 1. 12. 2024 do 31. 12. 2024 soud zjistil, že žalovanému byla dne 13. 12. 2024 připsána společností , právnická osoba, částka 25 808 Kč a dne 10. 12. 2024 částka 10 000 Kč od ÚP Brno označená jako „RodP 11/24“. Žalovaný současně dne 16. 12. 2024 poukázal na blíže nespecifikovaný účet částku 13 800 Kč označenou jako „Nájem“ a téhož dne pak na účet společnosti , právnická osoba, částku 1 560 Kč. Z výpisu je také patrné, že žalovaný převáděl podstatné peněžní prostředky mezi svými účty, kdy se jedná například o platbu ze dne 3. 12. 2024 ve výši 2 000 Kč, platbu ze dne 10. 12. 2024 ve výši 9 000 Kč či platbu ze dne 14. 12. 2024 ve výši 2 000 Kč a další, to vše ve prospěch jiného bankovního účtu vedeného na jméno žalovaného. Dne 2. 12. 2024 žalovaný obdržel od společnosti , právnická osoba, . částku 300 Kč. Zůstatek na účtu činil za uvedené období 661,98 Kč (zůstatek za předchozí měsíc činil 32,16 Kč).

6. Dle výpisů o příchozích platbách ze dne 14. 10. 2024, ze dne 12. 11. 2024, ze dne 13. 12. 2024 a ze dne 13. 1. 2025 od společnosti , právnická osoba, činil příjem žalovaného v průměru částku ve výši 26 279,75 Kč. Dle výpisu o odchozí platbě ze dne 15. 1. 2025 žalovaný převedl částku 13 800 Kč označenou jako „Nájem“.

7. V čestném prohlášení o závazcích žalovaný uvedl, že proti němu není zahájeno ani vedeno žádné exekuční řízení, není žalovanou stranou v žádném soudním, rozhodčím, správním či jiném obdobném řízení a není v úpadku ani hrozícím úpadku. V čestném prohlášení o výdajích a příjmech žalovaný uvedl, že jeho měsíční výdaje na bydlení činí 5 000 Kč, jiné výdaje neuvedl. Dále je zde uvedeno, že žalovaný je svobodný, v domácnosti bydlí sám a výše jeho měsíčního příjmu činí 25 000 Kč. Žalobkyně současně doložila prohlášení samostatného zprostředkovatele, dle něhož má žalovaný závazek k věřiteli , právnická osoba, . s měsíční splátkou ve výši 1 560 Kč, nemá problémy se sázkami a hazardními hrami a má uzavřen pracovní poměr na dobu neurčitou.

8. Z výpisu z registru platebních informací je zřejmé, že o žalovaném zde nejsou žádné záznamy, dle výsledku prověření prostřednictvím systému AUTOTRACER nebylo proti žalovanému vedeno insolvenční řízení a dle výpisu z Centrální evidence exekucí ani exekuční řízení. Nadto doložila žalobkyně také tabulku statistiky rodinných účtů (Domácnosti bez vyživovaných dětí podle počtu členů) pro rok 2016, dále tabulku zachycující výši normativních nákladů na bydlení od 1. 1. 2025, tabulku životního minima 2025 a existenčního minima 2025 a tabulku výdajů na konečnou spotřebu domácností sestavenou na základě dat Českého statistického úřadu.

9. Žalovaný byl k úhradě dlužných splátek úvěru vyzván upomínkami ze dne 25. 3. 2025 a 26. 4. 2025, které mu byly odeslány, což soud zjistil z čestných prohlášení z týchž dnů, seznamu odeslaných upomínek a přehledu odeslaných dávek. Dopisem (předžalobní výzvou) ze dne 25. 5. 2025, jehož odeslání téhož dne žalobkyně doložila podacím lístkem, bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru a zároveň byl vyzván k úhradě všech dlužných částek z titulu smlouvy o úvěru do 10 dnů ode dne odeslání této výzvy.

10. Dle výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vedeném Českou národní bankou je žalobkyně registrovaným nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru.

11. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“12. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

13. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“14. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“15. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“16. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených“.

17. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

18. Co se týče příjmů žalovaného, ty byly ze strany žalobkyně ověřeny prostřednictvím výplatních pásek z měsíců října 2024 a listopadu 2024 a dále výpisem z účtu za období od 1. 12. 2024 do 31. 12. 2024, z něhož byl prokazatelně zjištěn příjem žalovaného ve výši 25 808 Kč. Za doložené období měsíců října 2024 až ledna 2025 (prostřednictvím potvrzení o provedených transakcích) lze mít průměrný příjem žalovaného ve výši 26 279,75 Kč za ověřený. Co se týče výdajové stránky, zde žalobkyně vycházela z pravidelných měsíčních výdajů žalovaného v částce 13 800 Kč jako nákladů na bydlení, v částce 1 560 Kč jako měsíční splátky úvěru u , právnická osoba, . a dále v částce 7 520 Kč jako životního minima. Nelze však přehlédnout zjevné rozpory v údajích, které žalovaný žalobkyni poskytl a které měly žalobkyni vést k větší obezřetnosti při zkoumání výdajové stránky žalovaného. Jde konkrétně o to, že žalovaný žalobkyni tvrdil, že nemá žádnou vyživovací povinnost a žalobkyně jej i přesto vyhodnotila jako osobu s jednou vyživovací povinností, kdy z předloženého výpisu z účtu dále vyplývá, že žalovaný obdržel od Úřadu práce ČR platbu označenou jako „RodP 11/24“, přičemž tato zkratka zjevně představuje platbu rodičovského příspěvku za měsíc listopad 2024. Tato skutečnost tak nekoresponduje s tím, že žalovaný tvrdil, že bydlí v domácnosti sám, celkové příjmy domácnosti odpovídají jeho příjmům a nemá žádnou vyživovací povinnost. Dále bylo konstatováno, že žalovaný nemá problém se sázkami a hazardem, přesto lze na výpisu z jeho účtu pozorovat platbu od sázkové společnosti, které z logiky věci musely předcházet předchozí sázky žalovaného, zřejmě z minulých měsíců, k nimž žalobkyně výpisy z účtu od žalovaného nepožadovala. K čestným prohlášením a obecně k prohlášením dlužníků (motivovaných snahou úvěr získat) a osob jim blízkých bez požadavku na doložení dalších podkladů soud podotýká, že prosté spoléhání se na taková prohlášení nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Navíc sám žalovaný jako svůj jediný pravidelný měsíční výdaj uvedl výdaj na bydlení v částce lišící se od výše uvedeného, tedy ve výši 5 000 Kč, přitom z doloženého výpisu z účtu vyplývají výdaje žalovaného v podstatně a několikanásobně vyšší výši. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení. V té souvislosti soud poukazuje na to, že sám žalovaný dále uvedl, že nemá žádné jiné výdaje ani úvěry. Pokud tedy žalobkyně ověřovala úvěrovou historii a dosavadní úvěrové zatížení žalovaného prostřednictvím Registru platebních informací, pak ani toto ověření nepovažuje soud za zcela dostačující, neboť členy tohoto registru je pouze omezený počet (aktuálně 30) společností poskytujících nějaký druh služby založené na splátkách, zejména však jeho členy nejsou žádné banky ani řada jiných nebankovních institucí poskytujících spotřebitelské úvěry, jak také vyplynulo ze zjištění, že žalovaný splácí částku 1 560 Kč společnosti , právnická osoba, . Dosavadní úvěrovou historii a dosavadní dluhové zatížení žalovaného si tak žalobkyně mohla a měla řádně ověřit prostřednictvím příslušných registrů bankovních a nebankovních úvěrových produktů jako Bankovní registr klientských informací a Nebankovní registr klientských informací, případně si vyžádat za tímto účelem výpisy z bankovního účtu žalovaného za delší období, než bylo doloženo, jelikož neměla postavené na jisto, zda žalovaný nemá jiné úvěrové závazky. Ani postup, kdy žalobkyně při posuzování výdajů žalovaného vycházela dále ze statistických dat (životní minimum) není postačující, neboť nejen náklady na bydlení, ale i ostatní nutné náklady se mohou u každého člověka významně lišit a statistické údaje nemusí být u konkrétní osoby vůbec vypovídající. Je proto povinností poskytovatele úvěru, aby výdaje žadatele o úvěr řádně prověřil, přičemž této povinnosti nemůže poskytovatel úvěru dostát pouhým převzetím statistických údajů. Je vždy nezbytné, aby vstupní údaje, jež mají být v rámci procesu posuzování úvěruschopnosti vyhodnocovány, byly řádně ověřeny. Bylo povinností žalobkyně trvat na tom, aby žalovaný zjištěné rozpory odstranil a situaci objasnil, a to tím spíše v situaci, kdy dle předloženého výpisu z účtu žalovaný v měsíci prosinci a obdobně též v měsíci listopadu 2024 hospodařil s peněžními prostředky na účtu tak, že zůstatek na účtu činil pouhé stovky korun českých, respektive nižší desítky korun českých. Současně není zřejmé, na jaké výdaje žalovaný vynakládal podstatné částky přeposílané mezi jeho běžnými účty. Na základě popsaných úvah dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného.

19. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele absolutní neplatnost uzavřené smlouvy: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“20. Předmětnou smlouvu je tak nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 27 500 Kč (nikoliv 30 000 Kč, neboť 2 500 Kč bylo zasláno na účet zprostředkovatele a žalovaný tuto částku neobdržel), a to ve lhůtě přiměřené jeho možnostem dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

21. Vzhledem k tomu, že žalovaný na poskytnutý úvěr dle tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, uhradil pouze 1 Kč (autorizační platbu), přiznal soud žalobkyni právo na zaplacení jistiny ve výši 27 499 Kč. Pokud jde o lhůtu k plnění, soudu nezbývá než konstatovat, že v řízení nebylo prokázáno, jaké jsou možnosti žalovaného poskytnutou jistinu vrátit a jaká je tedy doba přiměřená těmto možnostem. V této souvislosti soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, dle kterého: „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Je zřejmé, že odvolací soud se shora uvedeného výkladu nedržel a při vypořádání nároků ze zaniklé smlouvy o spotřebitelském úvěru postupoval podle obecných ustanovení o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé (neplatné) smlouvy, od čehož se odvíjel jeho (nesprávný) závěr o okamžiku vzniku nároku žalobkyně na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.“22. V důsledku toho, že žalovaný byl po celou dobu řízení nečinný a soudu neuvedl, jaká je doba přiměřená jeho možnostem, přičemž není ani v možnostech soudu toto zjistit, stanovil soud lhůtu jednoho roku, jako lhůtu, která se mu jeví přiměřená s ohledem na výši dlužné částky, přičemž se jedná o dobu, v níž lze řešit možnost získání potřebné částky např. dalším zaměstnáním, přivýdělkem, refinancováním dluhu od příbuzných či jiných subjektů se řádným posouzením aktuální úvěruschopnosti žalovaného, případně zvážit možnosti insolvenčního řízení apod. Případné zamítnutí žaloby pro předčasnost a odkázání žalobkyně na možnost uplatnit u soudu nárok na určení doby přiměřené možnostem žalovaného soud považuje za nehospodárné a zbytečné rozmnožování soudních sporů, když lze očekávat, že ani v takovém řízení by žalovaný nebyl činný. Pokud je smyslem a účelem této úpravy ochrana spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet a zprostředkovaně ochrana společnosti jako celku, bylo nutno poskytnout žalovanému tuto lhůtu pro splnění povinnosti, přičemž se jedná o delší lhůtu, než stanovuje § 160 odst. 1 o. s. ř., v němž je upravena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku. Není však možno podporovat chování dlužníků, kteří si půjčují finanční prostředky, aniž by je následně spláceli, a spoléhají na případné zamítání žalob pro neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti a pro předčasnost, když v řízení ovládaném zásadou dispoziční není ze strany soudu možné kvalifikovaným způsobem zjistit jejich aktuální možnosti vracet poskytnuté jistiny, přičemž je pravidlem, že žalovaní spotřebitelé bývají v řízení často nečinní a rezignují na zásadu „jen bdělým náleží práva“.

23. Ve zbytku soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, když žalovaný se dosud do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny nedostal a na úrok, smluvní pokuty a účelně vynaložené náklady z absolutně neplatné smlouvy žalobkyni nárok nevznikl.

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu právo. Žalobkyně byla z 66 % úspěšná a z 34 % neúspěšná (z 34 % byl úspěšný žalovaný), když soud výši požadovaných úroků a úroků z prodlení kapitalizoval ke dni vyhlášení tohoto rozhodnutí, a má tak vůči žalovanému právo na zaplacení 32 % náhrady nákladů řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 761 Kč a z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Advokát učinil tři úkony dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé – žaloba, výzva k plnění). V projednávané věci jde jednoznačně o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, o čem svědčí množství obdobných návrhů podávaných ze strany žalobkyně ke zdejšímu soudu (např. pod sp. zn. 20 C 134/2024, sp. zn. 13 C 203/2024 a další), současně tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, je tedy třeba určit výši náhrady nákladů řízení podle § 14b advokátního tarifu. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 700 Kč a dále advokátu podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, opět za každý z úkonů. Celkem náklady žalobkyně (včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 4 665 Kč. Soud tak žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 492,80 Kč (32 % z 4 665 Kč). Za doplnění žaloby ze dne 29. 12. 2025 soud žalobkyni náhradu nákladů nepřiznal, neboť tvrzení zde obsažená měla a mohla být učiněna již součástí žaloby. Co se týče lhůty k plnění, platí to, co bylo uvedeno výše.