4 C 23/2021

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 698 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 698 Kč s úrokem z prodlení v částce 56 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 698 Kč s úrokem z prodlení za dobu od datum do datum v částce 56 Kč z titulu uzavřené pojistné smlouvy číslo jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Pojistná smlouva zanikla datum.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání.

3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil a vzal za prokázané, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne datum uzavřena pojistná smlouva o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla značka automobilu, registrační značka s počátkem pojištění ode dne datum. Na základě této smlouvy se žalovaný zavázal platit roční pojistné ve výši 8 520 Kč, a to ve čtvrtletních splátkách ve výši 2 130 Kč (pojistná smlouva číslo ze dne datum). Pojistná smlouva zanikla výpovědí ze strany žalovaného ke dni datum. Za období od datum do datum žalovaný neuhradil dlužné pojistné ve výši 398 Kč (sdělení k zániku pojištění ze dne datum). Za náklady spojené s odesláním upomínek požaduje žalobkyně částku ve výši 300 Kč v souladu s pojistnými podmínkami (inkasní bilance). Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána.

4. Podle § 3 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2772 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) vzniká pojištění odpovědnosti z provozu vozidla prvním dnem po uzavření smlouvy, není-li ujednána doba vzniku pojištění. Dle § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Dle § 2758 odst. 1 o. z., pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Dle § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona zaniká dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného a o této upomínce pojistitel současně informuje osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastník tuzemského vozidla, jde-li o osobu odlišnou od pojistníka; lhůtu stanovenou pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části lze před jejím uplynutím dohodou prodloužit.

5. Na základě shora uvedených důkazů má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum platně uzavřena smlouva o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., ve které se žalovaný zavázal platit pojistné ve čtvrtletních splátkách po 2 130 Kč. Pojistná smlouva zanikla výpovědí ze strany žalovaného ke dni datum, přičemž za období od datum do datum činí dlužné pojistné částku 398 Kč. Žalobkyni dále vznikl v souladu s pojistnými podmínkami nárok na zaplacení poplatků za odeslání upomínek celkem ve výši 300 Kč. Nezaplacením pojistného ve lhůtě splatnosti se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo v souladu s ustanovením § 1970 o. z. právo požadovat po žalovaném vedle plnění i úroky z prodlení, jejichž výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

6. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. za splnění podmínek § 142a o.s.ř. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení – odměnou advokáta za tři úkony právní služby dle ustanovení § 14b) písm. c) odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé, výzva k plnění). Sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle ustanovení § 14b) písm. c) odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 200 Kč (při určování výše odměny soud vycházel z tarifní hodnoty sporu ve výši 945 Kč). Dále jsou náklady řízení tvořeny náhradou hotových výdajů dle ust. § 14b) odst. 5 písm. a) vyhlášky ve výši 100 Kč za každý provedený úkon právní služby a 21 % DPH z odměny. Soud aplikoval § 14b vyhlášky, když má za to, že ve věci se jedná o formulářovou žalobu v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, tj. jako návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj odlišuje jen v minimální míře a je známo, že obdobné návrhy žalobkyně podala mnohokrát. Náklady řízení tak činí 1489 Kč. Dle principu proporcionality však soud s ohledem na rozhodnutí Ústavního soudu I ÚS 3923/11 a dále IV. číslo za použití § 150 o.s.ř. výjimečně náklady řízení nepřiznal v plné výši, ale snížil je na částku odpovídající jednonásobku vymáhané jistiny, když se mu tato částka jeví spravedlivější a adekvátní složitosti věci, rovněž je nutno zohlednit, že se jedná o bagatelní věc, nárok je uplatňován vůči spotřebiteli, který nemohl ovlivnit sjednání podmínek smlouvy. Princip přiměřenosti náhrady nákladům obsažen v Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EES) číslo ze dne datum, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích, pro Českou republiku závazné od datum. V něm je zásada přiměřenosti nákladů k předmětu řízení zakotvena v druhé větě článku 16 takto:„ soud však na straně, která měla úspěch ve věci, nepřizná náhradu nákladů v rozsahu, v němž nebyly nutně vynaložené nebo nebyly přiměřené ve vztahu k nároku.“ Toto nařízení se vztahuje na spory, v nichž jsou projednávány nároky nepřesahující v době podání žaloby částku 2.000 EUR (bez navýšení o úroky, náklady a výlohy), a je přímo aplikovatelné a závazné i pro národní soudy a má přednost před vnitrostátním právem a každý obecný soud je povinen je aplikovat ve své rozhodovací činnosti přednostně. Náklady řízení tak soud stanovil ve výši 1 000 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.