4 C 23/2025

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 144 692,53 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 59 300 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč vždy do každého posledního dne v měsíci počínaje měsícem následujícím od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 85 392,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 028,91 Kč od 1. 10. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 99 799,09 Kč od 1. 10. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 028,91 Kč s příslušenstvím a částky 3 595,98 Kč s tím, že se žalovaným dne 28. 2. 2022 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 3 000 Kč představující úrok, a to v 11 pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč. Žalovaný nedostál své povinnosti ze smlouvy, když žalobkyni uhradil pouze 19 971,09 Kč. V souvislosti s vymáháním dluhu byl žalovanému účtován poplatek 1 000 Kč. Na základě předmětné smlouvy žalovaný dosud dluží žalobkyni částku 14 028,91 Kč a částku 3 595,98 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 1. 10. 2023 do data podání žaloby. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou se žalobkyně dále domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 028,91 Kč od 1. 10. 2023 do zaplacení.

2. Žalobkyně se po žalovaném dále domáhala zaplacení částky 99 799,09 Kč s příslušenstvím a částky 27 268,55 Kč s tím, že se žalovaným dále dne 30. 5. 2022 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 49 528 Kč, představujícím součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky a poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru, to vše ve 23 pravidelných měsíčních splátkách po 4 981 Kč a 24. splátce ve výši 4 965 Kč. Žalovaný nedostál své povinnosti ze smlouvy, když žalobkyni uhradil pouze 20 728,91 Kč. V souvislosti s vymáháním dluhu byl žalovanému účtován poplatek 1 000 Kč. Na základě předmětné smlouvy žalovaný dosud dluží žalobkyni částku 99 799,09 Kč a částku 27 268,55 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 1. 10. 2023 do data podání žaloby. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou se žalobkyně dále domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 99 799,09 Kč od 1. 10. 2023 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením jednotlivých smluv byla nejdříve s odbornou péčí posouzena schopnost žalovaného splácet spotřebitelské úvěry, a to na základě informací sdělených žalovaným, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, za současného ověření oproti žalovaným předloženým dokladům. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznických karet žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně současně ověřila, že vůči povinnému není ke dni sjednání jednotlivých spotřebitelských úvěrů vedeno insolvenční řízení, provedla lustraci žalovaného v databázích NRKI/BRKI.

3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nesouhlasí s výší požadované částky, současně má za to, že smlouvy jsou neplatné pro nepřiměřenost podmínek. Zároveň uvedl, že je třeba prověřit, zda nedošlo k promlčení nároku. Navrhl žalobu v celém rozsahu zamítnout.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav.

5. Mezi účastníky byla dne 28. 2. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s poplatkem představujícím úrok ve výši 3 000 Kč, a to v 11 pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč. Dle smlouvy činila výše zápůjční úrokové sazby 19,48 % ročně a částka 30 000 byla žalovanému vyplacena na bankovní účet uvedený v záhlaví smlouvy dne 2. 3. 2022 (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne 28. 2. 2022, z potvrzení o provedení transakce ze dne 2. 3. 2022). Žalovaný při uzavření smlouvy k prokázání své totožnosti žalobkyni předložil svůj občanský průkaz. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky, žalovanému byl dále poskytnut formulář obsahující standardní informace o spotřebitelském úvěru. V článku 6.1. smluvních podmínek bylo ujednáno pro případ, že žalovaný neuhradí řádně a včas splátku, má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Dle článku 6.4. smluvních podmínek je žalobkyně v případě, že výše dlužné částky, s níž je žalovaný v prodlení, překročí trojnásobek první splátky a žalovaný tuto ani k výzvě neuhradí, oprávněna účtovat poplatek za vymáhání dluhu ve výši 1 000 Kč. Tato smlouva byla uzavřena k žádosti žalovaného ze dne 28. 2. 2022 (zákaznická karta), v rámci níž prohlásil, že je svobodný, bydlí v nájmu a nemá žádnou vyživovací povinnost. Žalovaný žalobkyni sdělil, že je osobou samostatně výdělečně činnou (obchodní zástupce), jeho čistý měsíční příjem činí 11 854 Kč, odhadované měsíční výdaje 3 000 Kč. Žalobkyně měla příjmovou a výdajovou stránku žalovaného ověřit živnostenským listem a daňovým přiznáním z roku 2020. V zákaznické kartě byla dodatečně opravena písemná chyba spočívající v nesprávném údaji o místu narození žalovaného (záznam o opravě písemné chyby ze dne 2. 3. 2022).

6. Mezi účastníky byla dále dne 30. 5. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 49 528 Kč, představující úrok ve výši 48 028 Kč a částku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, to vše ve 23 pravidelných měsíčních splátkách po 4 981 Kč a 24. splátce ve výši 4 965 Kč. Dle smlouvy činila výše zápůjční úrokové sazby 56,20 % ročně a částka 70 000 Kč byla žalovanému vyplacena na bankovní účet uvedený v záhlaví smlouvy dne 1. 6. 2022 (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne 30. 5. 2022, z potvrzení o provedení transakce ze dne 1. 6. 2022). Žalovaný při uzavření smlouvy k prokázání své totožnosti žalobkyni předložil svůj občanský průkaz. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky, žalovanému byl dále poskytnut formulář obsahující standardní informace o spotřebitelském úvěru. V článku 6.1. smluvních podmínek bylo ujednáno pro případ, že žalovaný neuhradí řádně a včas splátku, má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Dle článku 6.4. smluvních podmínek je žalobkyně v případě, že výše dlužné částky, s níž je žalovaný v prodlení, překročí trojnásobek první splátky a žalovaný tuto ani k výzvě neuhradí, oprávněna účtovat poplatek za vymáhání dluhu ve výši 1 000 Kč. Tato smlouva byla uzavřena k žádosti žalovaného ze dne 30. 5. 2022 (zákaznická karta), v rámci níž prohlásil, že je svobodný, bydlí v nájmu a nemá žádnou vyživovací povinnost. Žalovaný žalobkyni sdělil, že je osobou samostatně výdělečně činnou (obchodní zástupce), jeho čistý měsíční příjem činí 14 025 Kč, odhadované měsíční výdaje 3 000 Kč, žalobkyni již měsíčně splácí 3 000 Kč. Žalobkyně měla příjmovou a výdajovou stránku žalovaného ověřit živnostenským listem a daňovým přiznáním z roku 2021.

7. Žalovanému vzniklo živnostenské oprávnění dne 3. 10. 2006, a to k předmětu podnikání – Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (výpis z živnostenského rejstříku). Rozdíl mezi příjmy a výdaji žalovaného za rok 2021 činil částku ve výši 198 000 Kč (daňové přiznání žalovaného z roku 2021). Žalobkyně dále náhledem do registru bankovních a nebankovních klientských informací ověřila platební morálku žalovaného. Žalovaný byl zatížen 4 exekucemi v celkové hodnotě dluhů přes 800 000 Kč (komunikace s exekutorským úřadem email ze dne 28. 8. 2023).

8. Žalovaný na pohledávku ze smlouvy č. , hodnota, uhradil celkem 19 971,09 Kč, poslední úhradu provedl dne 28. 8. 2023 (tabulka umoření ke smlouvě č. , hodnota, ). Žalovaný na pohledávku ze smlouvy č. , hodnota, uhradil celkem 20 728,91 Kč, poslední úhradu provedl dne 28. 8. 2023 (tabulka umoření ke smlouvě č. , hodnota, ).

9. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky z obou smluv o úvěru vyzván předžalobní upomínkou ze dne 14. 5. 2024, odeslanou následujícího dne 15. 5. 2024 (předžalobní upomínka, dodejka).

10. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření dvou smluv o úvěru, tak jak je upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“11. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaný při sjednání smluv vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěry byly poskytovány v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

12. Na oba smluvní závazky přitom s ohledem na okamžik jejich vzniku dopadá následující úprava.

13. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

15. Na závazek založený smlouvou ze dne 28. 2. 2022 je nutno dále aplikovat ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v platném a účinném znění k okamžiku jejího uzavření, a to sice „poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Na závazek založený smlouvou ze dne 30. 5. 2022 je nutno dále aplikovat ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v platném a účinném znění k okamžiku jejího uzavření, a to sice „poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“17. Podle § 609 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. Podle § 629 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky. Majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu.

18. Na základě shora uvedených zjištění vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny dvě smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě uvedených smluv byly žalovanému na bankovní účet vyplaceny peněžní prostředky ve sjednané výši, a žalovaný se zavázal vrátit tyto prostředky ve sjednaných splátkách spolu s úroky a poplatky.

19. Povinnost soudu z úřední povinnosti zkoumat, zda žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, výslovně vyplývá z právní úpravy platné a účinné ode dne 29. 5. 2022 (tj. v době uzavření v pořadí druhé smlouvy o úvěru). Pokud se jedná o právní úpravu platnou a účinnou do 28. 5. 2022 (tj. v době uzavření v pořadí první smlouvy o úvěru), lze poukázat například na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze kterého vyplývá, že: „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále dovodil, že: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“ Je nutno konstatovat, že případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr i před datem 29. 5. 2022, je neplatností absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto ve smyslu aktuální judikatury (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance) povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

20. Žalobkyně dle svého tvrzení před uzavřením každé smlouvy žádala od žalovaného informace ohledně finanční situace i rodinných, majetkových, pracovních i jiných poměrech. Žalobkyně však nesplnila svou povinnost prokázat, že skutečně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když z předloženého výpisu z živnostenského rejstříku a daňového přiznání žalovaného z roku 2021 vyplynula pouze (žalovaným daňově tvrzená) výše jeho příjmu z podnikání, která byla relativně nízká, přičemž ani tuto žalobkyně žádným dalším spolehlivým způsobem neověřila (například prostřednictvím příjmových pokladních dokladů, daňových dokladů, výpisů z účtu žalovaného apod.). Žalovaný při uzavírání obou smluv o úvěru současně tvrdil, že bydlí v nájmu, avšak žalobkyně tuto skutečnost žádným způsobem nereflektovala a spokojila se pouze s tvrzením žalovaného, že jeho měsíční výdaje činí ve svém souhrnu pouhé 3 000 Kč. Přitom v době před uzavřením jednotlivých smluv (tj. v prvním pololetí roku 2022) je nutno považovat za zcela nereálné, že by výše nájemného jakékoli nemovitosti činila pouze 3 000 Kč, tato částka současně nemohla pokrýt další výdaje žalovaného na služby spojené s užíváním nemovitosti (vodné, stočné, elektřina apod.), jídlo, ošacení a další osobní potřeby. Výše těchto výdajů nebyla žalobkyní žádným spolehlivým způsobem ověřována (například prostřednictvím nájemní smlouvy, potvrzení o SIPO platbách, výpisů z bankovního účtu žalovaného apod.). Bez ověřených a úplných údajů o příjmech a výdajích však není možné komplexním způsobem provést řádnou analýzu finančního rozpočtu žalovaného, tím spíše ani zhodnotit jeho celkové poměry a s tím spojenou schopnost úvěr splácet. Této povinnosti se současně nelze zprostit ani náhledem do příslušných registrů ověřujících platební morálku žalovaného. Navíc žalobkyně nezkoumala exekuční zatížení žalovaného, které bylo značné, kdy měl 4 exekuce v celkové výši přes 800 000 Kč.

21. Postup žalobkyně k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nelze považovat ze adekvátní a dostatečný. Soud připomíná, že ve smyslu ustanovení § 86 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele byla žalobkyně jako poskytovatel úvěru povinna při jeho poskytování náležitě posuzovat schopnost žalovaného splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání jeho příjmů a výdajů, a ve smyslu ustanovení § 78 zákona o ochraně spotřebitele také uchovat doklady a dokumenty týkající se posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně za účelem komplexního posouzení majetkových a jiných poměrů žalovaného, zejména pak posouzení příjmové a výdajové stránky žalovaného, měla vyžádat patřičné doklady, to však neučinila. Poskytovatelé úvěrů dle názoru soudu musí před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet.

22. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně a s náležitou péčí posuzována a soudu tak nezbylo než posoudit obě smlouvy o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatné ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření obou smluv, přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků. Avšak jak již bylo uvedeno shora, z předložených listin bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jistiny ve výši celkem 100 000 Kč (30 000 Kč a 70 000 Kč), a žalovaný je povinen je vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný již žalobkyni uhradil částku celkem 40 700 Kč (19 971,09 Kč a 20 728,91 Kč), k úhradě tak zbývá 59 300 Kč, co do této částky tedy soud žalobě vyhověl. V této souvislosti soud dále k námitce žalovaného konstatuje, že k promlčení nároku žalobkyně na vrácení poskytnutých jistin (respektive jejich dosud nesplacené části) dosud nedošlo, když částky byly poskytnuty dne 2. 3. 2022 a 1. 6. 2022, žaloba byla podána 2. 7. 2024, tj. před uplynutím tříleté promlčecí doby.

23. Pokud jde o lhůtu k plnění, žalovaný uvedl, že je schopen dlužnou částku splácet po 2 000 Kč měsíčně, když je osobou samostatně výdělečně činnou a má nepravidelný příjem. Co se týče jeho poměrů, žalovaný uvedl, že jeho příjem z podnikání za poslední zdaňovací období činí 30 000 Kč až 50 000 Kč hrubého, jeho dluhy vůči OSSZ a ZPMV ČR v celkové výši asi 805 000 Kč jsou vymáhány exekučně, nevlastní majetek větší hodnoty. Žalobkyně přitom se splátkami v navržené výši 2 000 Kč u jednání soudu vyslovila souhlas. Soud tedy rozhodl tak, že žalovaný je povinen dlužnou částku 59 300 Kč žalobkyni zaplatit ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně se splatností posledního dne každého kalendářního měsíce až do úplného splnění povinnosti. Soud má za to, že takto stanovený způsob úhrady dluhu je adekvátní s ohledem na majetkovou situaci žalovaného a oprávněný zájem žalobkyně. Stanovenou lhůtu k úhradě (ve splátkách) lze přitom považovat za přiměřenou možnostem žalovaného. Návrhu žalobkyně, aby soud uložil plnění ve splátkách pod ztrátou výhody splátek soud nevyhověl, neboť by to bylo v rozporu s účelem zákona o spotřebitelském úvěru a s ochranou spotřebitele, který by se s touto doložkou mohl dostat do nutnosti okamžitě zaplatit celou dlužnou částku a tím opětovně uvrhnout sebe do další exekuce.

24. Ve zbývající části soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, a to včetně požadovaných úroků z prodlení, když žalovaný se s plněním svého dluhu (vrácení jistin) dosud do prodlení nedostal, neboť smlouvy o úvěru byly shledány absolutně neplatnými a splatnost dluhu žalovaného spočívající v povinnosti vrátit žalobkyni dosud nesplacené části poskytnutých jistin byla stanovena až tímto rozhodnutím.

25. Co se týče nákladů řízení, na jejich náhradu by podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. měl mít právo žalovaný, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná. Žalovaný však náhradu nákladů řízení nepožadoval, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.