4 C 262/2021

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A , IČO IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně B : Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o zaplacení 94 396,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , Anonymizováno, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 94 396,50 Kč od 21.8.2021 do 5. 4. 2023, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 9 484 Kč, a to do tří dnů odprávní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně soudnípoplatek ve výši 4 720 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení byl původně nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu regresní úhrady škody, kterou uhradil stát, přičemž se jednalo o škodu způsobenou nesprávným úředním postupem exekutora. Na základě rozhodnutí Okresního soudu v Hodoníně ze dne 12. 3. 2019 č. j. 13 C 412/2013-458 ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2020 č. j. 17 Co 165/2019-526 byla žalobkyní v srpnu 2020 proplacena panu , jméno FO, částka 94 396,50 Kč s příslušenstvím, kdy odpovědnostním titulem byl shledán nesprávný úřední postup žalovaného v řízení vedeném u jeho úřadu pod sp. zn. , spisová značka, spočívající v tom, že nesprávně posoudil sepsané víno povinného , jméno FO, jako věc rychle se kazící, prováděl neoprávněně prodej mimo dražbu a ke stanovení hodnoty movitých věcí nepřibral znalce. Žalovaný byl k úhradě vyzván přípisem ze dne 10. 8. 2021 a plnit měl ve lhůtě do 20. 8. 2021, což neučinil.

2. Žalovaný nárok neuznal, neboť neshledal zavinění na vzniku škody v příčinné souvislosti s jeho úředním postupem. Rozhodnutí zavazující žalobkyni i žalovaného k náhradě škody nezkoumala otázku zavinění a vycházela z objektivní odpovědnosti státu za vzniklou škodu. Nemohl předpokládat, že otázku, zda je víno věc rychle se kazící posoudí soudy jinak, než původně posoudil on a taktéž žalobkyně. Při stanovení ceny vína vycházel ze svých zkušeností a stanovil ji vyšší, než v následném řízení znalecký ústav.

3. Dovolání obou účastníků do rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2020 č. j. 17 Co 165/2019-526 bylo zamítnuto a v části odmítnuto rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 11. 2021 č. j. 30 Cdo 3188/2020-582 a ústavní stížnost žalovaného do výroku I. tohoto rozsudku byla usnesením Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2022 sp. zn. IV. ÚS 612/22 odmítnuta.

4. Usnesením ze dne 9. 3. 2023 č. j. 4 C 262/2021-70 došlo k rozšíření žaloby o úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 94 396,50 Kč od 21. 8. 2021 do zaplacení.

5. Usnesením ze dne 25. 4. 2023 č. j. 4 C 262/2021-145 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2023 č. j. 44 Co 110/2023-155 bylo řízení v části zaplacení částky 94 396,50 Kč zastaveno pro zpětvzetí ze strany žalobkyně s tím, že jí částka byla zaplacena , právnická osoba, . dne 5. 4. 2023. Dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2023 č. j. 44 Co 110/2023-155 bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2024 č. j. 30 Cdo 575/2024-193.

6. Soud ve věci provedl dokazování, z něhož učinil následující skutková zjištění. Oba účastníci řízení byli zavázáni zaplatit , jméno FO, částku 94 396,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně za dobu od 24. 1. 2013 do zaplacení s tím, že plněním jednoho z nich zaniká v rozsahu plnění povinnost druhého. Důvodem pro toto rozhodnutí bylo zjištění závadného postupu soudního exekutora v exekuční věci vedené proti povinnému , jméno FO, spočívající v nesprávném posouzení sepsaného vína jako věci rychle se kazící, provedení neoprávněně prodeje mimo dražbu a v tom, že k odhadu ceny soudní exekutor nepřibral znalce a odhad byl proveden způsobem, který byl při zohlednění povahy věci zcela neadekvátním. Žalovaný do protokolu o soupisu movitých věcí ze dne 15. 2. 2011 pojal pouze jednu položku, a to směs vín červených a bílých jakostních v různých nádobách v množství 5475 l a tuto položku na místě prodal přítomnému zájemci za cenu 72 000 Kč jako věc rychle se kazící s tím, že kupující si po uhrazení kupní ceny odvezl 5 150 l vína z místa samého na vlastní náklady. Víno však není potravinou podléhající rychlé zkáze. Žalovaný tak postupoval při provádění exekuce prodejem movitých věcí povinného v rozporu s ustanoveními § 323 a násl. o. s. ř. upravujícími výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí, resp. v rozporu s § 326 odst. 1 o. s. ř. a § 328odst. 2 o. s. ř., jestliže nepřibral k ocenění zabavených vín znalce. V příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti žalovaného vznikla , jméno FO, škoda spočívající v rozdílu mezi částkou, kterou mohlo být dosaženo prodejem zabaveného vína v objemu 5.150 litrů za cenu 32,31 Kč za 1 litr a částkou 72 000 Kč, za kterou bylo víno mimo dražbu prodáno jedinému zájemci, a která činí částku 94 396,50 Kč (zjištěno z rozhodnutí Okresního soudu v Hodoníně ze dne 12. 3. 2019 č. j. 13 C 412/2013-458 ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2020 č. j. 17 Co 165/2019-526). Nejvyšší soud se se závěry soudu okresního i krajského ztotožnil a neshledal dovolání důvodnými, Ústavní soud neshledal neústavnost (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 11. 2021 č. j. 30 Cdo 3188/2020-582 a usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2022 sp. zn. IV. ÚS 612/22).

7. Žalobkyně uhradila , jméno FO, částku 144 653 Kč na základě shora uvedených rozhodnutí, kdy náhrada škody představovala částku 94 396,50 Kč a zbylá částka úrok z prodlení, a to dne 5. 8. 2020 (schvalovací doložka plnění , právnická osoba, ze dne 4. 8. 2020 a bankovní výpis ze dne 15. 2. 2023). Následně byl žalovaný žalobkyní vyzván k zaplacení částky 94 396,50 Kč do 20. 8. 2021, žalovaný výzvu převzal dne 11. 8. 2021 (výzva – sdělení o pohledávce ze dne 10. 8. 2021 a potvrzení o dodání a doručení do datové schránky). Regresní nárok žalobce uplatnil touto žalobou dne 26. 8. 2021.

8. Tento regresní nárok žalobce ve výši 94 397 Kč byl žalobkyni zaplacen , právnická osoba, . na účet , Anonymizováno, dne 6. 4. 2023 (přípis –seznámení s výší pojistného plnění ze dne 5. 4. 2023 a bankovní výpis ze dne 6. 4. 2023).

9. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: žalobce nahradil škodu způsobenou žalovaným , jméno FO, a regresním nárokem se domáhal zaplacení částky 94 396,50 Kč po žalovaném, který ji měl zaplatit do 20. 8. 2021. Žalovaný nárok žalobkyně uspokojil zaplacením až dne 6. 4. 2023.

10. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Podle § 16 odst. 1 Nahradil-li stát škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem nebo poskytl-li ze stejného důvodu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, může požadovat regresní úhradu na úředních osobách a na územních celcích v přenesené působnosti, pokud škodu způsobily. Podle § 18 (1) právo na regresní úhradu vznikne pouze tehdy, byla-li škoda způsobena zaviněným porušením právní povinnosti. (2) Zavinění je povinen prokázat ten, kdo uplatňuje nárok na regresní úhradu. (3) Byla-li škoda způsobena zaviněným porušením právní povinnosti více osob, jsou povinny zaplatit regresní úhradu podle své účasti na způsobení škody. V odůvodněných případech může soud rozhodnout, že odpovídají společně a nerozdílně. (4) Kdo je povinen platit regresní úhradu společně a nerozdílně s jinými, vypořádá se s nimi podle účasti na způsobení vzniklé škody. (5) Soud může regresní úhradu přiměřeně snížit zejména s přihlédnutím k tomu, jak ke škodě došlo, jakož i k osobním a majetkovým poměrům fyzické osoby, která ji způsobila. Snížení nelze provést, jde-li o škodu způsobenou úmyslně. (6) Ten, proti němuž byl uplatněn nárok na regresní úhradu, má proti subjektu, který po něm regresní úhradu požaduje, právo uplatnit všechny námitky, které tento subjekt mohl uplatnit vůči poškozenému v řízení o náhradě škody. (7) Povinnost poskytnout nezbytnou součinnost podle § 14 odst. 4 platí pro posouzení práva na regresní úhradu obdobně. Podle § 34 Nárok státu podle § 16 a § 17 odst. 1 a nárok územního celku v samostatné působnosti podle § 23 a 24 na regresní úhradu se promlčí za rok ode dne, kdy byla zaplacena náhrada škody.

11. Dále soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, a to z § 2054 odst. 2, dle kterého Plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu a § 2053, dle kterého Uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 1968 Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1958 o. z. Je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. (2) Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Řízení ohledně jistiny bylo pravomocně zastaveno. Z odůvodnění usnesení odvolacího soudu v řízení o odvolání žalovaného do zastavení řízení vyplývá, že uplatnění pojistné události žalovaným u svého pojistitele je možno považovat za uznání nároku. Žalovaný tedy uznal podle § 2053 a 2054 svůj dluh z titulu regresní úhrady způsobené škody ve výši 94 396,50 Kč a v důsledku toho se má za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. Neboť i částečným plněním lze mít za to, že se uznává zbytek dluhu, tím spíše musí mít plnění úplné tento účinek. Za této situace pak bylo nadbytečné zabývat se obranou žalovaného spočívající v tom, že vznik škody nezavinil, což je nutná podmínka pro regresní nárok vůči žalovanému podle § 18 zákona o odpovědnosti státu. A nebylo tak nutné provádět k tomu další dokazování; proto soud z důvodu hospodárnosti ostatní navrhované důkazy zamítl a další dokazování neprovedl. Protože žalovaný měl dluh vůči žalobkyni z titulu regresního nároku na náhradu škody ve výši 94 396,50 Kč, když stát nahradil škodu způsobenou jeho nesprávným úředním postupem dle § 16 zákona o odpovědnosti státu a stát podle § 18 téhož zákona ji požadoval regresně nahradit, a předmětem tohoto řízení ke dni rozhodnutí byl nárok na úrok z prodlení, zabýval se soud tím, zda se žalovaný dostal do prodlení a v jaké době.

13. Žalovaný měl dle výzvy žalobkyně splnit svůj dluh do 20. 8. 2021, a to podle § 1958 o. z., když nebyl ujednán přesný čas plnění, a tak mohl věřitel požadovat plnění ihned a dlužník byl poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. To se nestalo, dluh žalobkyni byl splněn až dne 6. 4. 2023. Podle § 1968 se žalovaný tím, že nezaplatil řádně a včas, dostal do prodlení. Jeho prodlení nebylo způsobeno v důsledku prodlení věřitele, to nebylo ani tvrzeno; žalovaný je tak odpovědný za prodlení. Proto má žalobkyně nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z., a to ode dne následujícího po dni, kdy měl žalovaný povinnost plnit, tedy ode dne 21. 8. 2021 až do zaplacení, tj. do 6. 4. 2023. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení pouze do 5. 4. 2023, proto jí byl přiznán. Výše úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a podle tohoto nařízení účinného ke dni prodlení činí 8,5 % ročně.

14. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

15. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 484 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů nezastoupeného účastníka advokátem dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení vyhláškou 254/2015 Sb., a představují paušální náhradu dle § 2 odst. 3 vyhlášky ve výši 7 x 300 Kč za písemné podání – výzva k zaplacení ze dne 10. 8. 2021, žaloba ze dne 26. 8. 2021, vyjádření žalobkyně ze dne 21. 2. 2023, částečné zpětvzetí žaloby ze dne 21. 4. 2023, vyjádření žalobkyně ze dne 16. 5. 2023, vyjádření žalobkyně k odvolání žalovaného ze dne 19. 6. 2023 a vyjádření žalobkyně k dovolání žalovaného ze dne 8. 2. 2024 (celkem 2 100 Kč), 3x 300 Kč za účast u jednání před soudem prvého stupně dne 9. 3. 2023 (jednání trvalo déle jak 2 hodiny (13:00-15:15) – jedná se tedy o 2 úkony) a dne 11. 7. 2024 (celkem 900,- Kč) a 3 x 300 Kč za přípravu na jednání před soudem prvého stupně – 3x – dne 9. 3. 2023, dne 25. 4. 2023 a dne 11. 7. 2024 (celkem 900 Kč). Cestovné k jednání před soudem prvého stupně – 5x – dne 8. 3. 2023 – 592 Kč (559 + 33), dne 9. 3. 2023 – 592 Kč (559 + 33), dne 24. 4. 2023 – 968 Kč (674 + 294), dne 10. 7. 2024 – 507 Kč (474 + 33), dne 11. 7. 2024 –2024 na 11. 7. 2024 – 1 250 Kč. Celkem 2 218 Kč. Náklady žalobkyně celkově činí 9 484 Kč. Žalobkyně účtuje i náklady zmařeného soudního jednání, které bylo nadepsaným soudem nařízeno na 25. 4. 2023 v 09:00 hod. Odročení termínu ústního jednání ze dne 24. 4. 2023 bylo nadepsaným soudem doručeno tak, že žalobkyně již byla v té době na cestě, neboť na jednání jela z , adresa, o den dřív a procesní zástupce žalobkyně se o odročení jednání dozvěděl až v průběhu cesty z , adresa, , proto nemohl již zrušit konanou cestu vlakem (, adresa, ) a zároveň si musel koupit novou jízdenku z , adresa, . I toto jízdné bylo soudem zahrnuto do nákladů řízení, stejně jako nocležné, které soud považuje za účelně vynaložené s ohledem na dojezdovou vzdálenost sídla žalobkyně a soudu ve spojení s použitím veřejného dopravního prostředku. Všechny vynaložené náklady žalobkyně řádně prokázala daňovými doklady o zaplacení jízdného a fakturami účtujícími ubytování v přijatelné výši.

17. Žalovaný byl také zavázán k úhradě soudního poplatku, neboť žalobkyně byla od placení soudních poplatků osvobozena dle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. v platném znění a podle § 2 odst. 3 je tak podle výsledku řízení povinen zaplatit poplatek žalovaný, který není od placení osvobozen. Podle § 4 ve spojení s § 6 a sazebníkem poplatků položky 1 odst. 1 písm. b) činí výše poplatku 4 720 Kč. Byť bylo řízení o zaplacení jistiny v této části zastaveno, podmínky pro případné vrácení soudního poplatku podle § 10 nenastaly, protože k zastavení řízení došlo až po prvním jednání, nemohla tak být zohledněna výše případné vratky poplatku.