4 C 263/2024

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 20 677,58 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 677,58 Kč s úrokem z prodlení z částky 20 677,58 Kč ve výši 15 % ročně od 2. 12. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 20 677,58 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou s žalovaným dne 1. 11. 2019 uzavřela její právní předchůdkyně, společnost , Anonymizováno, (dříve , Anonymizováno, .) pomocí prostředků komunikace na dálku. Na základě uvedené smlouvy žalovaný obdržel finanční prostředky ve výši 34 677,58 Kč, které se zavázal vrátit do 1. 12. 2023. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Úvěruschopnost žalovaného splatit úvěr byla posuzována jeho lustrací v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Klientům je ponechána 10% rezerva mezi příjmy a výdaji mimo splátku, která se musí rovnat minimálně životnímu minimu, tj. částce 3 410 Kč. Na základě provedené lustrace věřiteli nevznikly pochybnosti ohledně platební schopnosti žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , Anonymizováno, . byla dne 1. 11. 2019 podepsána úvěrová smlouva, na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s maximálním úvěrovým limitem 80 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem v sazbě 10,50 % měsíčně, a to stanovenými alespoň minimálními splátkami, které tvoří (a) 11 % z nesplaceného úvěru spolu s úrokem a poplatkem za výběr, nebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto částek je vyšší. Smlouva byla podepsána pomocí prostředků komunikace na dálku tak, že se žalovaný nejdříve zaregistroval na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně , Anonymizováno, , následně požádal o úvěr, přičemž (elektronickým podpisem) potvrdil, že se řádně seznámil s podmínkami smlouvy o úvěru a souhlasí s nimi. Nedílnou součástí smlouvy byly standardní podmínky úvěrové smlouvy. Žalovanému byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru (formulář standardní informace o spotřebitelském úvěru).

4. Z doložené tabulky bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 91 800 Kč, a to výběry od srpna 2019 do června 2023, zaplatil celkem částku 171 685,49 Kč průběžnými platbami od listopadu 2019 do září 2023.

5. Smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 ve spojení s Dodatkem č. 2 ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 18. 11. 2021 a seznamem postoupených pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Dopisy ze dne 22. 12. 2023 bylo žalovanému oznámeno jednak postoupení pohledávky a jednak byl vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů; upomínka mu byla odeslána téhož dne (přípis ze dne 22. 12. 2023, podací lístek).

6. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dle § 2395 odst. 1 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

9. Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto ve smyslu aktuální judikatury (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance) povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Soud má po zhodnocení předložených listinných důkazů za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně , Anonymizováno, . a žalovaný podepsali prostřednictvím prostředků dálkové komunikace dne 1. 11. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 91 800 Kč, které žalovaný průběžně čerpal a revolvingový úvěr také průběžně splácel. Celkem tak zaplatil 171 685,49 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, která je tak aktivně legitimována k vymáhání dluhu.

14. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru proto bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Jedná se přitom o povinnost každého poskytovatele úvěru, nezávisle na výši poskytnuté jistiny. Poskytovatel úvěru je povinen aktivně úvěruschopnost spotřebitele zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z., jelikož dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.

15. Žalobkyně v rámci žaloby stručně obecně vyložila, jakým způsobem byla posuzována úvěruschopnost žalovaného, nicméně ani přes výzvu soudu nedoložila žádné údaje či podklady týkající se majetkových poměrů přímo ve vztahu k žalovanému a nepředložila ani výsledky lustrace žalovaného v poukazovaných registrech, z jednání soudu se omluvila a nemohla tak být poučena podle § 118 a o.s.ř. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací příjmy, základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat a rovněž dosavadní dluhové zatížení klienta. Soudem současně musí být přezkoumatelné, že úvěruschopnost byla posuzována, proto musí být žalobkyní k posouzení této skutečnosti předloženy doklady. Jelikož tedy nebylo prokázáno, že ze strany poskytovatele úvěru byla řádně splněna povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného coby žadatele o spotřebitelský úvěr, soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Vzhledem k tomu, že žalovaný zaplatil více než čerpal, a tak nedošlo k jeho bezdůvodnému obohacení, soud žalobu zamítl.

16. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť zcela úspěšný byl žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly, ze spisu se tato skutečnost nepodává.