4 C 290/2023

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o splnění povinnosti k převodu pozemků

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna do 30 dnů od právní moci rozsudku převést do výlučného vlastnictví žalobce bezúplatně pozemky par. č. , hodnota, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, a ideální spoluvlastnický podíl o velikosti ½ na pozemku parc. č. , hodnota, , vše v katastrální území a obci , adresa, , se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 104 888,28 Kč, k rukám právního zástupce žalované, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svojí žalobou domáhal po žalované, aby mu převedla do jeho výlučného vlastnictví pozemky p. č. , hodnota, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, a id. spoluvlastnický podíl o velikosti ½ na pozemku p. č. , hodnota, , vše v k. ú. , adresa, (dále jen předmětné pozemky). Svoji žalobu odůvodnil tím, že účastníci se dohodli v roce 2008 na tom, že žalovaná bude pro žalobce obstarávat nákup pozemků v k. ú. , adresa, tak, že je nakoupí z prostředků žalobce pro sebe a poté je převede do vlastnictví žalobce. Takto žalovaná nakoupila v období 2008 až 2010 předmětné pozemky za částku 2 167 325 Kč, kterou jí žalobce poskytl. Žalobce pak požádal žalovanou o převod pozemků, ale ona se vždy vymluvila a svoji povinnost dodnes nesplnila.

2. Žalovaná nárok žalobce neuznala, označila nárok žalobce za neurčitý a petit za nevykonatelný. Uplatnila námitku promlčení, k čemuž došlo nejpozději 31. 12. 2013. Smluvní vztah sice mezi účastníky existoval, ale jiného obsahu a mohl být uzavřený spíše se společností , právnická osoba, . Žalovaná si bližší okolnosti nepamatuje. Převod pozemků žalobce požaduje až od roku 2022, před tímto ho nepožadoval. Žalovaná považovala předané finanční prostředky za investici do podnikání, když se účastníci dohodli na spolupráci, aby žalovaná vykupovala pozemky, hospodařila na nich a dodávala žalobci bioprodukty, nikoliv aby mu pozemky převedla. Poslala žalobci seznam pozemků, které nakoupila, ale za účelem přípravy pozemkových úprav, a ne za účelem převedení do vlastnictví žalobce.

3. Žalobce k námitce promlčení uvedl, že je v rozporu s dobrými mravy, neboť žalovaná vždy pod nějakou záminkou žalobce přesvědčila, že převod provedou později, což by bylo možno kvalifikovat jako dohodu o prodloužení doby splatnosti. Navíc šlo o lstivé odkládání splnění povinnosti žalované a dle § 650 o. z. promlčení doba neběží pod dobu, kdy věřitel neuplatnil právo jest dlužníkem lstivě uveden v omyl.

4. Soud ve věci provedl dokazování, z něhož učinil následující skutková zjištění. Žalovaná je vlastnicí mnoha pozemků (cca 80) v k. ú. , adresa, , mezi nimž je i 37 předmětných pozemků, jejichž převedení na žalobce se žalobce domáhá. Nabyla je mezi lety 2004 až 2021, převážnou část do 2012. U předmětných pozemků je evidován druh pozemku orná půda a trvalý travní porost (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí, LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, ).

5. Žalobce je občan Slovenské republiky, který nepodnikal v zemědělství, pozemky chtěl vykupovat za účelem jejich vlastnění. Předmětné pozemky nakoupila žalovaná v období od 2008 do 2010, v tomto období žalované dával finanční prostředky (zjištěno z výpovědi žalobce a žalované).

6. Kdo se mohl v roce 2008 stát vlastníkem nemovitosti v České republice upravoval zejména zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů, a to ve svém ustanovení § 17. V tomto ustanovení jsou nemovitosti rozděleny na dvě kategorie. Jde, zjednodušeně řečeno, o zemědělské a lesní pozemky na straně jedné a o ostatní nemovitosti (mimo zemědělské a lesní pozemky) na straně druhé. Pro cizozemce byla omezena pouze možnost nabývat zemědělské a lesní pozemky. Tyto pozemky mohou nabýt pouze následující cizozemci následujícím způsobem: a) cizozemci s českým státním občanstvím, b) cizozemci s průkazem povolení k pobytu pro státního příslušníka členského státu Evropských společenství, pokud jsou evidováni v evidenci zemědělských podnikatelů v České republice, a jejichž trvalý pobyt je alespoň 3 roky, c) ostatní cizozemci pouze: − děděním, − pro diplomatické zastoupení státu za podmínky vzájemnosti, − do společného jmění manželů, z nichž pouze jeden je českým státním občanem nebo tuzemcem, − od příbuzného v řadě přímé, sourozence nebo manžela, − výměnou za jinou nemovitost v tuzemsku, jejíž cena zjištěná podle zvláštního právního předpisu nepřevyšuje cenu původní nemovitosti zjištěnou podle zvláštního právního předpisu, − na základě předkupního práva z titulu podílového spoluvlastnictví, − výstavbou na vlastním pozemku, − jde-li o pozemek, který tvoří jeden funkční celek s nemovitou stavbou v jejich vlastnictví, nebo − pokud tak výslovně stanoví zvláštní zákon (jedná se např. o tzv. restituce). Zákon platil do 18. 7. 2011, pak ho zrušil zákon č. 206/2011 Sb. Co je zemědělská půda upravoval zákon č. 334/1992 Sb. o ochraně zemědělského půdního fondu v § 1 odst. 2 tak, že zemědělský půdní fond tvoří pozemky zemědělsky obhospodařované, to je orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, louky, pastviny (dále jen "zemědělská půda") a půda, která byla a má být nadále zemědělsky obhospodařována, ale dočasně obdělávána není (dále jen "půda dočasně neobdělávaná"). Nynější znění zákona nahradilo pojem louky a pastviny pojmem trvalé travní porosty.

7. Ze shora uvedeného je zřejmé, že žalobce v období let 2008 až 2010 nemohl nabývat v ČR zemědělskou půdu, protože mu to zakazoval devizový zákon. Tento byl sice zrušen v roce 2011, ale vzhledem ke skutkovému tvrzení o dohodě z roku 2008 mezi účastníky řízení, je nutno tvrzený smluvní vztah poměřovat i tímto předpisem. Je sice pravdou, že mezi ČR a SR byla uzavřena Smlouva o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech (sdělení MZV 209/1993 Sb.), podle které státní občané jedné smluvní strany požívají na území druhé smluvní strany stejnou právní ochranu v osobních a majetkových věcech jako státní občané druhé smluvní strany. Jedná se však o smlouvu upravující procesní záležitosti jako např. doručování, provádění důkazů, výkon rozhodnutí apod., nikoli hmotněprávní záležitosti a není tak v kolizi s devizovým zákonem.

8. Podle § 2 zákona č. 40/1964 Sb. ve znění účinném v roce 2008 (dále jen obč. zák.) platilo, že účastníci občanskoprávních vztahů si mohou vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jestliže to zákon výslovně nezakazuje a jestliže z povahy ustanovení zákona nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit. Podle § 39 téhož je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

9. Žalobcem tvrzená dohoda účastníků je podle § 39 a § 2 obč. zák. neplatným právním úkonem, a to absolutně (když relativní neplatnost je upravena v § 40a obč. zák.), na základě které nevznikla žalované žádná povinnost, jejíhož splnění se nyní žalobce domáhá. Žalobce totiž chtěl vykupovat zemědělskou půdu, což je zřejmé z charakteru pozemků, které byly výhradně ornou půdou nebo travním porostem, dříve loukou, což však nemohl, neboť jako cizozemec nesplňoval výjimky stanovené devizovým zákonem. Je zřejmé, že právě proto chtěl, aby žalovaná nakupovala pozemky v dané době, které, dle tvrzení žalobce, měla následně převést na žalobce. Jiný motiv by byl dost těžko pochopitelný, když bylo možno využít institut zastoupení nebo pozemky převádět na spřátelenou společnost ve skupině , právnická osoba, , , Anonymizováno, aj., které také nabývaly pozemky v dané lokalitě. (jak vypověděl žalobce).

10. I když je shora uvedený důvod postačující pro zamítnutí žaloby, je dalším důvodem pro zamítnutí promlčení případného závazku. Lze vyjít z tvrzení žalobce o tom, že se s žalovanou dohodl v roce 2008 na obstarávání příležitostí k nákupu pozemků. Pozemky měla žalovaná nakoupit do roku 2010. Žalobce netvrdil, jaká byla dohoda o tom, kdy by žalovaná měla být povinna převést na žalobce předmětné pozemky, naopak uvedl, že až na jeho žádost.

11. Podle § 100 odst. 1 a 2 obč. zák. č. 40/194 Sb. ve znění účinném v roce 2008 a ve stejném znění i v 2010: Právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. (2) Promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Podle § 101 obč. zák. je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

12. Jelikož občanský zákoník neupravuje otázku ujednání o splatnosti dluhu ponechané na vůli věřitele, platí v občanskoprávních vztazích, že věřitel může dlužníka požádat o jeho splnění kdykoliv; z toho pak plyne ten důsledek, že za den rozhodný pro počátek běhu promlčecí doby je třeba považovat den, který následuje po vzniku dluhu. 5 R 104/2011 (Rozsudek NS z 28. 1. 2011, sp. zn. 33 Cdo 2634/2008).

13. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. srpna 2007 sp. zn. 26 Odo 683/2006 platí: Pro obecnou tříletou promlčecí dobu platí, že začíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Tímto dnem je zásadně den, kdy právo bylo možno odůvodněně vykonat podáním žaloby u soudu, neboli kdy je actio nata. Právo na soudní uplatnění pohledávky ze závazku vzniká zásadně tím, že se pohledávka stane splatnou. Actio nata nastává proto v těchto případech splatností dluhu, tj. dnem, kdy měl dlužník povinnost poprvé splnit dluh, resp. započít s jeho plněním. Tento den je počátkem běhu promlčecí doby. Dovolá-li se dlužník odůvodněně námitky promlčení, soud žalobu zamítne, aniž by zkoumal, zda uplatňované právo věřitele vůbec existuje či nikoliv.

14. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 7. 2008 sp. zn. 33 Odo 846/2006 platí: Cílem právní úpravy institutu promlčení v občanskoprávních vztazích je pobízet oprávněný subjekt (věřitele) pod určitou sankcí k tomu, aby vykonal svá práva včas, tj. v přiměřených - promlčecích - dobách u soudu a tak, aby donekonečna (a tedy neúnosně) nemohl oddalovat požadavek splnění od povinného subjektu (dlužníka). Smyslem institutu promlčení je čelit vzniku a existenci dlouhotrvajících práv a povinností provázených často i jejich určitou nejistotou, nejasností a pochybností. Má-li možnost promlčení nároku plnit pobídkovou funkci vůči věřiteli, pak zároveň přispívá k tomu, aby dlužník nebyl po časově neomezenou dobu vystaven ze strany věřitele hrozbě podání úspěšné žaloby. Právo na plnění ze smlouvy o půjčce se promlčuje v obecné tříleté promlčecí době podle § 101 obč. zák. Začátek běhu promlčecí doby je přitom spojován s okamžikem, „kdy právo mohlo být vykonáno poprvé“. Obecně přitom platí, že právo může být vykonáno poprvé, jakmile vznikne možnost podat na jeho základě žalobu, jinými slovy řečeno, jakmile nastane okamžik, kdy je actio nata; tento okamžik nastává splatností dluhu, tj. dnem, kdy měl dlužník povinnost poprvé splnit dluh. Tento den je pak dnem počátku běhu promlčecí doby podle § 101 obč. zák. Nebyla-li splatnost dluhu dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, lze o splnění dluhu požádat dlužníka kdykoli. Ten je pak povinen splnit ve smyslu § 563 obč. zák. dluh prvního dne poté, kdy byl věřitelem o plnění požádán. Může-li věřitel vyvolat splatnost dluhu (může-li požádat dlužníka o splnění dluhu), pak - objektivně posuzováno - může své právo i vykonat (podat žalobu k soudu). Prvá objektivní možnost vykonání práva je tedy dána okamžikem, kdy věřitel mohl nejdříve o splnění požádat. V těchto případech je proto třeba považovat za den rozhodný pro počátek běhu promlčecí doby ten den, který následuje po vzniku právního vztahu sjednaného na neurčitou dobu. Proto tam, kde jde o právo z časově neomezeného právního vztahu, je pro počátek promlčecí doby rozhodný den, následující po dni, kdy došlo ke vzniku tohoto právního vztahu a nikoli den, kdy došlo ke splatnosti dluhu.

15. Je tak zřejmé, že i kdyby tvrzené právo žalobce vzniklo, je již dávno promlčeno. Žalobce totiž mohl vyvolat splatnost dluhu, resp. požádat o splnění povinnosti a uplatnit své právo u soudu kdykoliv a první objektivní možností vykonání tohoto práva bylo dáno den následující po vzniku právního vztahu sjednaného na dobu neurčitou, tj. již v roce 2008 – 2010, kdy došlo k tvrzenému nákupu pozemků pro žalobce. Promlčecí doba je dle § 101 obč. zák. tříletá, a proto došlo nejpozději v roce 2013 k promlčení. Nebylo tak vůbec třeba zkoumat, zda uplatňované právo věřitele vůbec existuje či nikoliv.

16. K námitce, že námitka promlčení uplatněná žalovanou je v rozporu s dobrými mravy lze uvést: Dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (Rozsudek NS z 22. 08. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, R 59/2004).

17. Ani tvrzení, že došlo k dohodě o prodloužení lhůty splatnosti pokaždé, když se účastníci měli dohodnout, že převod provedou později, nemůže obstát, a to pro neurčitost, když nejenom že nebyla určitá původní dohoda, ale ani tvrzená nová dohoda, a to podle § 553 odst. 1 o. z., dle kterého: o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. Nemohlo jít ani o lstivé odkládání splnění povinnosti dle § 650 o. z. dle kterého promlčecí lhůta neběží po dobu, kdy se věřiteli hrozbou brání právo uplatnit. To platí i v případě, když věřitel právo neuplatnil, jsa dlužníkem nebo osobou dlužníku blízkou lstivě uveden v omyl. Podle § 652 o. z. Pokračuje-li běh promlčecí lhůty po odpadnutí některé z překážek uvedených v § 646 až 651, neskončí promlčecí lhůta dříve než za šest měsíců ode dne, kdy začala znovu běžet. "Lstivým předstíráním" je všeliké nepravdivé tvrzení, jež směřuje k oklamání jiného a je podle okolností případu způsobilým k oklamání (Rt Zm I 257/27). I pokud by žalovaná odsunovala splnění jakékoliv povinnosti odkazem na právní úpravu, svůj zdravotní stav, hospitalizaci v nemocnici a právní pomoc advokáta, nejedná se o důvody lstivé, když např. ani restrikce v období nemoci Covid 19 nezakazovaly uzavírat smlouvy, smlouvy bylo možno uzavírat dálkově, elektronicky apod. Odkaz na nutnost užití služeb advokáta, když bylo zjištěno, že žalobce žalované předložil návrh smlouvy, který obsahoval i nemovitosti, v nichž měla žalovaná bydliště a který měl jinou osobu na straně nabyvatele, což by zapříčinilo nesplnění závazku apod. (zjištěno z listiny – návrhu kupní smlouvy a z výpovědi svědkyně , Anonymizováno, ), je zcela o pochopitelný. Nemohlo by tedy ze strany žalované jít o nepravdivé tvrzení způsobilé oklamat jiného. Je tedy jen chybou žalobce, že se svým tvrzeným nárokem čekal více než 10 let (když zákaz nabývat nemovitosti cizozemcem platil do července 2011), že se po tak dlouhou dobu nechal, dle svého tvrzení, takzvaně „vodit za nos“. Námitka promlčení je tak po právu, když tvrzeným odkládáním splnění povinnosti nemůže být odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení.

18. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobu je nutno zamítnout, a to pro obcházení zákona a pro promlčení. Závěrem soud podotýká, že k prokázání obsahu tvrzené dohody mezi účastníky by muselo být provedeno rozsáhlé dokazování s neurčitým výsledkem, když jediným potvrzujícím důkazem byl výslech žalobce, ostatní provedené důkazy tvrzení žalobce buď zcela vyvracely (výpověď svědka , Anonymizováno, , výpověď žalované) nebo znejasňovaly, když např. v emailu p. , jméno FO, ze dne 15. 3. 2023 se zmiňují pozemky související s půjčkou, v emailu žalované ze dne 14. 3. 2023 se hovoří o pozemkové úpravě, v emailu p. , jméno FO, ze dne 14. 3. 2023 jsou zase zmiňovány pozemky, které chce žalobce koupit jako protihodnotu za užívání jeho pozemků. I předložený návrh kupní smlouvy k předmětným pozemkům obsahuje kromě shora uvedených nejasností ohledně nabyvatele i ustanovení o kupní ceně, o jejím hrazení bezhotovostně a o tom, že kupní cena se považuje za uhrazenou dnem jejího připsání na bankovní účet prodávající (viz návrh kupní smlouvy předložený žalobcem žalované), což ve světle tvrzení žalobce, že finanční prostředky dával žalované v hotovosti v malých částkách a vždy před tím, než žalovaná nabyla pozemky (účastnická výpověď žalobce), popírá tvrzení žalobce o obsahu dohody. Další dokazování stejně tak jako bližší hodnocení provedeného dokazování však bylo nadbytečné a nehospodárné s ohledem na shora uvedené.

19. Při právním posouzení věci vycházel soud z občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném v roce 2008 (dále jen obč. zák.), který soud aplikoval s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. nového občanského zákoníku, který zákon zrušil, avšak stanovil, že jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, se řídí dosavadními právními předpisy, a to pokud se jedná o otázky vzniku nároku v roce 2008, promlčení. Pro posouzení tvrzeného jednání za účinnosti nového občanského zákoníku, tj. rozpor s dobrými mravy, lstivé jednání, dohoda o posunutí splatnosti, byl použit zákon č. 89/2012 Sb.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 104 888,28 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 167 325 Kč (když se ve věci jedná o převod pozemků oceněných žalobcem na tuto částku, tedy o právní jednání ohledně věcí penězi ocenitelných a byť nebyl k dispozici aktuální znalecký posudek na cenu nemovitostí, je známo, že každoročně dochází k růstu cen pozemků) sestávající z částky 16 980 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 16 980 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 16. 1. 2024, z částky 50 940 Kč (3 x 16 980 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 23. 5. 2024 a z částky 16 980 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 18. 6. 2024 včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a cestovní náhrada v celkové výši 1 208,28 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 23. 5. 2024 náhrada 604,80 Kč za 54 ujetých km v částce 404,80 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,9 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 18. 6. 2024 náhrada 603,48 Kč za 54 ujetých km v částce 403,48 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,9 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t.