4 C 31/2024

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl soudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 18 933,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 606 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 327,40 Kč s úrokem z prodlení v částce 869,11 Kč, úrokem v částce 1 358,51 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 956 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úrokem ve výši 22,38 % ročně z částky 8 956 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 18 933,40 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyní žalobkyně“), se žalovanou dne 14. 1. 2021 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12 561 Kč, představujícím součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky, poplatku za zpracování, poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení, a pojištění, to vše v 65 týdenních splátkách po 348 Kč s tím, že poslední splátka je splatná dne 14. 4. 2022. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy byla nejdříve s odbornou péčí posouzena schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací sdělených žalovanou, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, za současného ověření oproti žalovanou předloženým dokladům. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a ověřeny doklady uvedenými v části „Ověřené dokumenty“. Žalovaná nedostála své povinnosti ze smlouvy, když žalobkyni uhradila pouze 2 394 Kč, přičemž poslední splátku uhradila dne 21. 6. 2021. Žalovaná tak zůstala žalobkyni dlužna jistinu ve výši 8 956 Kč, poplatek ve výši 9 977,40 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 358,51 Kč (tj. úrok ve výši 22,38 % ročně z částky 8 956 Kč od 15. 4. 2022 do 14. 12. 2022), úrok z prodlení ve výši 896,11 Kč (tj. zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 956 Kč od 30. 10. 2021 do 14. 12. 2022), a dále úrok ve výši 22,38 % ročně z částky 8 956 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 956 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 postoupena žalobkyni.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 14. 1. 2021 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 6 544 Kč, poplatkem za zpracování ve výši 1 500 Kč, poplatkem za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 567 Kč, a poplatkem za doplňkové pojištění ve výši 1 950 Kč, to vše v 65 týdenních splátkách po 348 Kč. Dle smlouvy činila výše zápůjční úrokové sazby 88,0 % ročně a částka 10 000 Kč byla žalované vyplacena v hotovosti ke dni podpisu smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Dle čl. 6. 6 smluvních podmínek má právní předchůdkyně žalobce právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny.

4. Dále bylo soudem z karty zákazníka ze dne 13. 1. 2021 zjištěno, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně sdělila, že je zaměstnána jako dělnice u zaměstnavatele , Anonymizováno, , její čistý příjem ze zaměstnání činí 8 142 Kč, jiné příjmy nemá. Žalovaná dále uvedla, že bydlí u rodičů, její odhadované měsíční výdaje činí 3 000 Kč. Na kartě zákazníka je dále uvedeno, že k těmto údajům žalovaná předložila právní předchůdkyni žalobkyně doklady k prověření úvěruschopnosti, a to výplatní pásky za měsíce 10, 11 roku 2020.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 se podává, že na základě této smlouvy byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna oznámením právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 16. 12. 2022. Z podacího lístku vyplývá, že oznámení bylo odesláno dne 13. 1. 2023. V oznámení byla žalovaná současně vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 28 861,74 Kč bez příslušenství do deseti dnů. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána také předžalobní upomínkou ze dne 1. 6. 2023, odeslanou dle podacího lístku následujícího dne.

6. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

12. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

13. Na základě shora uvedených zjištění vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě uvedené smlouvy byly žalované v hotovosti vyplaceny peněžní prostředky ve sjednané výši, a žalovaná se zavázala vrátit tyto prostředky ve sjednaných splátkách spolu s poplatkem za zpracování, poplatkem za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení, poplatkem za doplňkové pojištění a příslušenstvím. Žalovaná porušila své povinnosti ze smlouvy, když nehradila sjednané splátky řádně a včas. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 o. z.

14. Jelikož žalovaná ve smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, zatímco právní předchůdkyně žalobkyně je podnikající právnickou osobou, je třeba vzniklý závazkový vztah mezi účastníky posuzovat jako spotřebitelský úvěr. Soud je tedy povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze kterého vyplývá, že: „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále dovodil, že: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto ve smyslu aktuální judikatury (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance) povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

15. Dle tvrzení žalobkyně právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy žádala od žalované informace ohledně finanční situace i rodinných, majetkových, pracovních i jiných poměrech, k čemuž si také údajně od žalované nechala předložit dvě výplatní pásky. Žalobkyně však nesplnila svou povinnost prokázat, že její právní předchůdkyně skutečně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, když přes výzvu soudu nedoložila žádný z uvedených dokladů. Bez ověřených a úplných údajů o příjmech a výdajích však není možné komplexním způsobem provést řádnou analýzu finančního rozpočtu žalované, tím spíše ani zhodnotit její celkové poměry a s tím spojenou schopnost úvěr splácet. Za této situace, kdy žalobkyně dokumenty, kterými prověřovala možnou úvěruschopnost žalované, nedoložila, nebylo možné zjistit, zda doklady o příjmech a výdajích vůbec a jakým způsobem prověřovala.

16. Je však třeba zdůraznit, že i za situace, kdy by žalobkyně předložila soudu dle údajů uvedených v kartě zákazníka žalovanou doložené výplatní pásky, nelze postup žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované považovat ze adekvátní a dostatečný. Soud připomíná, že ve smyslu ustanovení § 86 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele byla žalobkyně jako poskytovatel úvěru povinna při jeho poskytování náležitě posuzovat schopnost žalované splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání jejích příjmů a výdajů, a ve smyslu ustanovení § 78 zákona o ochraně spotřebitele také uchovat doklady a dokumenty týkající se posuzování úvěruschopnosti žalované. Žalovaná v kartě zákazníka deklarovala velmi nízký příjem a dokládala pouze dvě výplatní pásky, doklady vztahující se k pravidelným výdajům nepředložila vůbec. Právní předchůdkyně žalobkyně za účelem komplexního posouzení majetkových a jiných poměrů žalované, zejména pak posouzení výdajové stránky žalované, měla vyžádat další doklady, to však neučinila. Z výdajů žalované právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala pouze skutečnost, zda proti žalované není vedeno insolvenční řízení, ostatní výdaje (na bydlení, na jídlo, ošacení a další běžné výdaje či další úvěrové zatížení žalované) neověřovala vůbec a vycházela pouze z tvrzení žalované, že její měsíční výdaje činí 3 000 Kč. Poskytovatelé úvěrů dle názoru soudu musí před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Lze tedy konstatovat, že postup právní předchůdkyně žalobkyně nelze považovat za řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované, ale, za situace, kdy vůbec nezkoumala výdaje žalované, spíše za úplnou rezignaci na splnění této povinnosti.

17. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalované nebyla řádně a s náležitou péčí posuzována a soudu tak nezbylo než posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou pro rozpor s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků. Avšak jak již bylo uvedeno shora, bylo provedeným dokazováním prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a žalovaná je tak povinna vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z., neboť jí byla poskytnuta bez právního důvodu. Žalovaná již na jistinu uhradila částku 2 394 Kč, k úhradě tak zbývá 7 606 Kč, co do této částky tedy soud žalobě vyhověl. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků v nové době splatnosti, která ve smyslu ustanovení § 87 dost. zákona o ochraně spotřebitele není závislá na výzvě věřitele, nýbrž na možnostech dlužníka. Uvedené ustanovení dle systematického výkladu představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, sp. zn 33 Cdo 3675/2021). Tato zvláštní úprava je především projevem ochrany spotřebitele, když stanoví, že spotřebitel není poskytnutou jistinu povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem, případně ve splátkách, které je schopen splácet. Pokud tedy spotřebitel vrací dle shora uvedeného ustanovení poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli pak nevzniká ani právo na zákonné úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z., jako v případě postupu dle obecných ustanovení dle § 2993 o. z o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé smlouvy.

18. Soud tedy žalobě vyhověl pouze co do částky 7 606 Kč představující rozdíl mezi žalované poskytnutou jistinou a žalovanou uhrazenou částkou. Ve zbývající části soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí. Soud podotýká, že nevyhověl žalobkyni ani co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z., neboť splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran, případně na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala. Doba splatnosti je stanovena právě tímto rozsudkem a teprve po jejím marném uplynutí se žalovaný dostane do prodlení.

19. Co se týče nákladů řízení, na jejich náhradu by podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. měla mít právo žalovaná, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná, když soud zohlednil i výši úroku a úroku z prodlení. Žalované však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a tudíž jí ani nemohla být přiznána jejich náhrada, a soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.