4 C 353/2022

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení anonymizováno adresa o zaplacení 196 957,25 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 220 Kč od 1. 2. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 220 Kč od 1. 5. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 63 Kč od 15. 10. 2013 do 8. 3. 2023, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 118 018,73 Kč od 15. 10. 2013 do 8. 3. 2023, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 220 Kč od 1. 5. 2020 do 24. 2. 2023, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 220 Kč od 1. 8. 2020 do 24. 2. 2023, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 220 Kč od 31. 10. 2020 do 24. 2. 2023 a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 838,52 Kč od 5. 7. 2022 do 24. 2. 2023, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 32 138,94 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 29. 12. 2022 domáhala zaplacení částky ve výši 196 957,25 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná dluží žalobkyni na základě smlouvy o nájmu nebytových prostor v budovách bez čp/če na pozemcích parcela č. st. [číslo] a parcela č. st. [číslo] v [obec], uzavřené dne 1. 3. 2008, neuhrazené zálohy na nájemné a energie za dobu od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2020 ve výši 51 100 Kč, vyúčtování spotřeby energií za dobu od 16. 5. 2019 do 7. 1. 2022 ve výši 27 838,52 Kč a částku 118 018,73 Kč dle dohody o uznání dluhu co do důvodu a výše ze dne 30. 9. 2013, představující dlužnou částku za nájem, služby a příslušenství.

2. Žalovaná k nároku žalobkyně namítla promlčení nároků na nájemné a zálohy na energie v celkové výši 20 440 Kč, vyúčtované fakturou [číslo] splatnou dne 31. 1. 2019 a fakturou [číslo] splatnou dne 30. 4. 2019. Zbývající částky uhradila žalovaná po podání žaloby dne 24. 2. 2023 částkami 30 660 Kč a 27 838 Kč a dne 8. 3. 2023 částkou 118 081,73 Kč.

3. Podáním ze dne 22. 3. 2023 a 3. 4. 2023 vzala žalobkyně svůj návrh z důvodu uplatněné námitky promlčení co do částky 10 220 Kč, splatné dne 31. 1. 2019 a částky 10 220 Kč, splatné dne 30. 4. 2019 a z důvodu úhrady dluhu žalovanou dne 8. 3. 2023 a 24. 2. 2023 co do částek 118 081,73 Kč, 27 838,52 Kč a 30 660 Kč, částečně zpět.

4. K návrhu žalobkyně bylo řízení usnesením ze dne 4. 5. 2023, č.j. 4 C 353/2022-40, ohledně pohledávky na jistině ve výši 196 957,25 Kč, částečně zastaveno.

5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Soud provedl dokazování v rozsahu potřebném pro zjištění skutkového stavu, přičemž z jednotlivých důkazů učinil následující skutková zjištění:

7. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 16. 5. 2019 soud zjistil, že žalobkyně byla k tomuto datu vlastníkem budov bez čp/če, umístěných na pozemku parcela číslo st. [číslo] a parcela číslo st. [číslo] v k. ú. [obec], vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, [stát. instituce].

8. Smlouvou o nájmu nebytových prostor ze dne 1. 3. 2008 má soud za zjištěné, že součástí shora uvedených budov jsou nebytové prostory o celkové výměře 38,76 m2, kdy jde o prostory sloužící k podnikání (dále jen„ nebytové prostory“). Nájemní smlouvu uzavřela žalobkyně jako pronajímatelka s žalovanou jako nájemkyní, přičemž touto smlouvu se žalobkyně zavázala přenechat žalované jako nájemkyni k dočasnému užívání nebytové prostory a žalovaná jako nájemkyně se zavázala platit za to žalobkyni jako pronajímateli nájemné. Tato smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to od 1. 3. 2008 do 28. 2. 2011 s možností prodloužení se souhlasem smluvních stran. Smluvní strany se dále dohodly na úhradě nájemného a záloh na spotřebovanou vodu a stočné, plyn a elektrickou energii formou pravidelných čtvrtletních plateb ve výši 10 220 Kč dle dodatku [číslo] ke smlouvě, splatných vždy k 15 dni příslušného prvního měsíce daného čtvrtletí. Při ročním vyúčtování skutečné výše nákladů spojených s užíváním nebytového prostoru pak měla žalobkyně vycházet ze skutečného stavu měřidel spotřeby elektrické energie, plynu a vody.

9. Smlouvou o nájmu nebytových prostor ze dne 16. 5. 2019 má soud za zjištěné, že nájemní smlouvu uzavřela žalobkyně jako pronajímatelka s žalovanou jako nájemkyní, přičemž touto smlouvu se žalobkyně zavázala přenechat žalované jako nájemkyni k dočasnému užívání nebytové prostory a žalovaná jako nájemkyně se zavázala platit za to žalobkyni jako pronajímateli nájemné. Tato smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 s možností prodloužení se souhlasem smluvních stran. Smluvní strany se dále dohodly na úhradě nájemného formou pravidelných měsíčních plateb ve výši dle dodatku [číslo] ke smlouvě vždy k 15 dni příslušného měsíce a dále záloh na spotřebovanou vodu a stočné, plyn a elektrickou energii. Při ročním vyúčtování skutečné výše nákladů spojených s užíváním nebytového prostoru měla žalobkyně vycházet ze skutečného stavu měřidel.

10. Uznáním závazku ze dne 30. 9. 2013 uznala žalované svůj závazek ve výši 118 018,73 Kč představující dlužné nájemné, služby a příslušenství, vůči žalobkyni co do důvodu a výše a zavázala se jej uhradit ve lhůtě do 14. 10. 2013.

11. Fakturou [číslo] splatnou dne 31. 1. 2019, vyúčtovala žalobkyně žalované nájemné a zálohu na energie za 1. kvartál roku 2019 ve výši 10 220 Kč. Fakturou [číslo] splatnou dne 30. 4. 2019, vyúčtovala žalobkyně žalované nájemné a zálohu na energie za 2. kvartál roku 2019 ve výši 10 220 Kč. Fakturou [číslo] splatnou dne 30. 4. 2020, vyúčtovala žalobkyně žalované nájemné a zálohu na energie za 2. kvartál roku 2020 ve výši 10 220 Kč. Fakturou [číslo] splatnou dne 31. 7. 2020, vyúčtovala žalobkyně žalované nájemné a zálohu na energie za 3. kvartál roku 2020 ve výši 10 220 Kč. Fakturou [číslo] splatnou dne 30. 10. 2020, vyúčtovala žalobkyně žalované nájemné a zálohu na energie za 4. kvartál roku 2020 ve výši 10 220 Kč.

12. Fakturou [číslo] splatnou dne 4. 7. 2022, vyúčtovala žalobkyně žalované spotřebu elektrické energie a plynu za dobu od 16. 5. 2019 do 7. 1. 2022 ve výši 27 838,52 Kč.

13. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 8. 3. 2023 a potvrzení o přijetí požadavku na hromadnou platbu soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni dne 24. 2. 2013 částky 30 660 Kč a 27 838,52 Kč a dne 8. 3. 2023 částku 118 081,73 Kč.

14. Předžalobní výzvou ze dne 22. 7. 2022, doručenou dle doručenky žalované dne 27. 7. 2022, má soud za zjištěné, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 322 418,73 Kč ve lhůtě do 4. 8. 2022.

15. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle smlouvy je nájemné splatné vždy k poslednímu dni následujícího měsíce.

16. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

17. Podle § 2302 o. z. ustanovení pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu.

18. Podle ustanovení § 3074 o. z. se nájem řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht.

19. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.

20. Pode § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle aktuálně platného znění § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

22. Podle § 3028 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

23. Podle § 558 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento právní následek jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení.

24. Podle § 96 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

25. Na základě předložených listin, kdy soud hodnotil tyto jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaná dne 1. 3. 2008 a následně dne 16. 5. 2019 uzavřely nájemní smlouvu na dobu určitou s možností prodloužení na základě dohody stran v souladu s ustanoveními § 2201 o. z. a § 2302 o. z. a násl. Předmětem nájemní smlouvy byl nájem nebytových prostorů sloužících k podnikání ve vlastnictví žalobkyně. Na základě nájemní smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované nebytový prostor k dočasnému užívání a žalovaná se zavázala platit za to žalobkyni měsíční nájemné včetně zálohy na úhradu služeb spojených s užíváním nebytového prostoru. Žalovaná však nájemné a zálohy na služby řádně a včas nehradila a z toho důvodu žalované vznikl dluh vůči žalobkyni na nájemném a zálohách na služby za leden 2019 až červen 2019 a duben 2020 až prosinec 2020 ve výši 51 100 Kč, vyúčtovaných žalované fakturami [číslo] dále ve výši 27 858,52 Kč na nákladech spojených s užíváním nebytového prostoru za dobu od 16. 5. 2019 do 7. 1. 2022 dle vyúčtování [číslo] Tyto skutečnosti nejsou mezi stranami sporné, žalovaná pohledávky žalobkyně v průběhu řízení platbami ze dne 24. 2. 2023 uhradila a žalobkyně vzala svůj návrh z tohoto důvodu a dále v důvodu níže uvedené námitky promlčení vznesení žalovanou v uvedeném rozsahu zpět. S ohledem na prodlení žalované má žalobkyně rovněž nárok rovněž na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

26. Návrh žalobkyně, kterým domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 220 Kč od 1. 2. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 220 Kč od 1. 5. 2019 do zaplacení soud z důvodu žalovanou důvodně vznesené námitky promlčení zamítl. Tříletá promlčecí lhůta dle ustanovení § 629 o. z. začala plynout u pohledávky dle faktury [číslo] dne 1. 2. 2019 a faktury [číslo] dne 1. 5. 2019 (následující den po splatnosti pohledávky) a skončila dne 1. 2. 2022 a dne 1. 5. 2022, a protože žalobkyně podala žalobu na soud až 29. 12. 2022, je námitka promlčení nároku žalobkyně v této části důvodná, a to včetně námitky promlčení požadovaného zákonného úroku z prodlení z těchto částek. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2019, č. j. 21 Cdo 4616/2018, mají totiž úroky z prodlení povahu opětujících se dávek, které lze věřiteli přiznat soudním rozhodnutím, i když se stanou splatnými teprve v budoucnu. Povinnost dlužníka platit úroky z prodlení se splněním dluhu (závazku) však nevzniká samostatně za každý den trvání prodlení, ale jednorázově v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení se splněním svého závazku, tímto dnem počíná běžet promlčecí doba a jejím uplynutím se právo promlčí„ jako celek“. Proto nebylo-li právo na úrok z prodlení písemně uznáno, promlčuje se v tříleté promlčecí době, která začne běžet ode dne, kterým mohlo být uplatněno poprvé.

27. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení částky 118 018,73 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 15. 10. 2013, představující neuhrazený dluh vzniklý z důvodu dlužného nájemného, úhrad za služby a příslušenství. Žalovaná tento svůj dluh uznala co do důvodu a výše ve smyslu § 558 obč. zák., přičemž dle vyvratitelné právní domněnky se má za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. Protože domněnka o existenci dluhu v době uznání v řízení nebyla nikterak vyvrácena, soud považuje žalobní návrh v rozsahu tohoto uznaného a splatného dluhu ve výši 118 018,73 Kč za důvodný. V průběhu řízení vzala žalobkyně svůj návrh zpět co do jistiny uhrazené dne 8. 3. 2023. Žalobkyně tak má v souladu s ustanovením § 517 odst. 2 obč. zák. nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 118 018,73 Kč za dobu od 15. 10. 2013 do 8. 3. 2023 ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Při právním posouzení věci vycházel soud z občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění ke dni uznání dluhu. Uvedený zákon soud aplikoval s ohledem na § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., který zákon zrušil, avšak stanovil, že jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, se řídí dosavadními právními předpisy. Soud však zamítl návrh žalobkyně na uhrazení úroku z prodlení z částky 63 Kč od 15. 10. 2013 do 8. 3. 2023, kdy žalobkyně požadovala tento úrok z prodlení v petitu žaloby, neboť žádala úrok z prodlení z částky 118 081,73 Kč. Žalovaná však dlužila pouze částku 118 018,73 Kč, tato dlužná částka vyplývá i listiny – uznání závazku ze dne 30. 9. 2013, a proto soud v rozsahu rozdílu žalobu zamítl, když nárok na úrok z prodlení nevznikl.

28. Žalobkyni také vznikl nárok na úrok z prodlení z ostatních dlužných částek (mimo částky uvedené v odst. 26) ve výši 10 % ročně z částky 10 220 Kč od 1. 5. 2020 do 24. 2. 2023, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 220 Kč od 1. 8. 2020 do 24. 2. 2023, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 220 Kč od 31. 10. 2020 do 24. 2. 2023 a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 838,52 Kč od 5. 7. 2022 do 24. 2. 2023, a to podle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a 146 odst. 2 tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 32 138,94 Kč, přičemž tato částka představuje 80,86 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 90,43 % a úspěchu žalované v rozsahu 9,57 % z částky 304 695,74 Kč). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 060 Kč (v původní výši 9 848 Kč, vráceno bylo 3 788 Kč) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 196 957,25 Kč sestávající z částky 8 980 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, sepis předžalobní výzvy včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 27 840 Kč ve výši 5 846,40 Kč. Pokud jde o úkony částečného zpětvzetí žaloby, soud aplikoval § 150 o.s.ř., dle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Soud tyto důvody spatřuje v chování žalované, která dobrovolně uspokojila nárok žalobkyně co do jistiny, a soudu se nejeví jako spravedlivé, aby platila další náklady za zpětvzetí žaloby, ačkoli i tento úkon je úkonem ve věci samé. Soud zvážil zejména skutečnost, že za situace, kdy by žalovaná nezaplatila ničeho, ve věci zůstala zcela nečinná a soud by ve věci rozhodl rozsudkem, činily by náklady řízení pouze shora uvedenou sumu. Soud považuje za spravedlivé, aby dobrovolně platící žalovaná byla ve stejném postavení, jako žalovaný zcela nečinný. Proto za použití § 150 o.s.ř. stanovil náklady ve výši 32 138,94 Kč.

30. Uložené povinnosti je žalovaná povinna splnit ve lhůtách určených dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.