4 C 46/2022

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva k nemovitostem

I. Žaloba, aby bylo určeno, že vlastníkem nemovitostí v rámci společného jmění manželů, pozemku parcelní [číslo] zahrada o výměře [výměra] a pozemku p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře [výměra], jehož součástí je stavba [obec], č. e. [anonymizována dvě slova] rekreace, stavba stojící na pozemku [parcelní číslo] zapsaných na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] u [obec], [územní celek], v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] jsou [celé jméno žalobce], [rodné číslo], bytem [adresa], [rodné číslo] bytem [adresa], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 12 342 Kč, a to k rukám právního zástupce žalovaného, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení je určení, že nemovitosti specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku (dále jen předmětné nemovitosti nebo nemovitosti) náleží do společného jmění manželů [jméno] a [jméno] [příjmení]. Žalobce je synem [celé jméno žalobce], ročník [rok] (dále jen dárce). Žalovaný, vnuk [jméno] [příjmení], se stal zapsaným vlastníkem předmětných nemovitostí v katastru nemovitostí na základě darovací smlouvy ze dne [datum], kdy dárci byli [jméno] a [jméno] [jméno]. Dárce [celé jméno žalobce] si nepamatuje, že by darovací smlouvu uzavřel a nikdy neměl zájem nemovitosti zcizit, jeho podpis na smlouvě neodpovídá pravému podpisu a pokud ano, učinil tak [celé jméno žalobce] v duševní poruše, která jej činila neschopným k právnímu jednání, také se jednalo o lichvu. Proto je darovací smlouva neplatná. Žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť z pohledu dědického práva, kdy je synem dárce, se sporný právní vztah dotýká jeho právní sféry.

2. Žalovaný nárok žalobce neuznal, neboť [celé jméno žalobce], ročník [rok], netrpěl žádnou duševní chorobou do listopadu 2021, nebyl nijak omezen, nebyl omezen soudem ve svéprávnosti a mohl disponovat svým majetkem. S dárcem měl velmi blízký vztah, byl jeho nevlastní dědeček a často se stýkali. Měl zájem nemovitosti mu darovat, neboť se o ně spolu s otcem starali, udržovali a provedli rekonstrukci. Naopak žalobce se s dárcem stýkal sporadicky, neprojevoval o něj zájem a nenavštívil ho v roce 2021. Podpis dárce na darovací smlouvě je úředně ověřen, tedy je pravý. Žalobci navíc nesvědčí naléhavý právní zájem, neboť dárce dosud žije.

3. Soud vzal za svá skutková zjištění nesporné skutkové tvrzení účastníků ohledně skutečnosti, že žalovaný je zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník předmětných pozemků na základě darovací smlouvy ze dne [datum]. Žalobce je synem pana [celé jméno žalobce] ročník [rok] a žalovaný je vnukem manželky pana [celé jméno žalobce] ročník [rok] Pan [celé jméno žalobce] ročník [rok] dosud žije.

4. Soud z provedeného dokazování zjistil, že zapsaným vlastníkem nemovitostí, a to pozemku p. [číslo] zahrada a pozemku p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [obec], č. e. [anonymizováno], jiná st. v [katastrální uzemí] v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], je žalobce, a to na základě darovací smlouvy ze dne [datum] s právními účinky zápisu k témuž dni ([list vlastnictví] pro k. ú. [obec] u [obec]). Další dokazování soud neprovedl a důkazní návrhy zamítl, když s ohledem na níže uvedené, nebyly pro právní posouzení věci podstatnými.

5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobce je vlastníkem předmětných nemovitostí, které získal darem od manželů [jméno] a [jméno] [příjmení]. Žalobce je synem dárce [celé jméno žalobce], žalovaný je vnukem jeho manželky. Dárce [celé jméno žalobce] dosud žije.

6. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Podle § 1011: Vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné, je jeho vlastnictvím. Podle § 708 To, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů (dále jen„ společné jmění“). To neplatí, zanikne-li společné jmění za trvání manželství na základě zákona. Podle § 713 odst. 3 Z právních jednání týkajících se společného jmění nebo jeho součástí jsou manželé zavázáni a oprávněni společně a nerozdílně. Podle § 1475 Dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní. (2) Pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci. (3) Komu náleží dědické právo, je dědic, a pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím. Podle § 1476 Dědí se na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona Tyto důvody mohou působit i vedle sebe. Podle § 1479 Dědické právo vzniká smrtí zůstavitele. Kdo zemře před zůstavitelem, nebo současně s ním, nedědí.

7. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“): Určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Podle § 91 odst. 2 o. s. ř.: Jestliže však jde o taková společná práva nebo povinnosti, že se rozsudek musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně, platí úkony jednoho z nich i pro ostatní. Ke změně návrhu, k jeho vzetí zpět, k uznání nároku a k uzavření smíru je však třeba souhlasu všech účastníků, kteří vystupují na jedné straně. Podle § 159a o. s. ř. Nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení.

8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: žalovaný je zapsaným vlastníkem předmětných nemovitostí dle § 1011 o. z. Žalobce žádá určit dle § 80 o. s. ř., že předmětné nemovitosti náleží do společného jmění manželů [jméno] a [jméno] [příjmení]. Při tomto typu žaloby je nutno ze strany žalobce prokázat naléhavý právní zájem. V daném případě žalobci nesvědčí naléhavý právní zájem, vyhovění této žalobě by se nijak nedotklo jeho právní sféry, a to proto, že dárce dosud žije. Není totiž vůbec jisté, že by se žalobce stal skutečně dědicem po dárci, když jeho dědické právo dosud nevzniklo dle § 1479 o. z. a není jisté, zda vůbec vznikne. Není vyloučeno, že by žalobce mohl zemřít před zůstavitelem, pak by nedědil, nebo že by mohla existovat závěť ohledně předmětných nemovitostí, kterou by mohl dárce ještě kdykoliv v budoucnu pořídit, také by dárce mohl žalobce vydědit, žalobce by mohl být z dědického práva vyloučen a není vyloučen ani zánik předmětných nemovitostí, pokud jde o stavbu apod. Proto prostým faktem, že žalobce je syn dárce a potenciálním dědicem není najisto postaveno, že žalobcova právní sféra je už nyní dotčena a že se ho týká případná neplatnost darovací smlouvy. Žalobce se tudíž domáhá ochrany svého domnělého práva, které dosud neexistuje a které žalobci ani v budoucnu vzniknout nemusí. Zde soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 6. 2020 sp. zn. 24 Cdo 1169/2020, z jehož odůvodnění se podává:„ Rozhodovací praxe dovolacího soudu je rovněž ustálena v závěru, že určovací žaloba podle § 80 (dříve písm. c/) o. s. ř. je preventivního charakteru a má místo tam, kde je možné její pomocí eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k příslušné nápravě nelze dospět jinak, nebo když účinněji než jiné procesní prostředky, vystihuje obsah a povahu daného právního vztahu a právě jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, představující určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů. Nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani splněna podmínka naléhavého právního zájmu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2002, sp. zn. 30 Cdo 1332/2002). Ohledně naléhavého právního zájmu lze také připomenout, že určovací žaloba má místo tam, kde je možné její pomocí eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k příslušné nápravě nelze dospět jinak (v projednávané věci není naplněn alternativní předpoklad, že by určovací žaloba účinněji než jiné procesní prostředky vystihovala obsah a povahu daného právního vztahu a právě jejím prostřednictvím bylo možné dosáhnout úpravy, představující určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů). Pokud by žalovaná 2) v budoucnu byla omezena ve svéprávnosti, mohl by určovací žalobu podat její hmotněprávní opatrovník. Případné ochrany žalované 2) (pokud vůbec bude omezena ve svéprávnosti) lze tudíž dosáhnout i jiným, právem předvídaným způsobem, na tom ničeho nemění, že o návrhu na omezení svéprávnosti žalované 2) nebylo dosud rozhodnuto. Žaloba na určení vlastnictví a neplatnosti právních jednání zjevně ani nevede k realizaci práva na rodinný život, na které žalobkyně odkázala ve spojitosti s tvrzenou ochranou žalované 2). Odhlédnuto od nedostatku aktivní věcné legitimace, lze pro úplnost doplnit, že naléhavý právní zájem žalobkyně na určení vlastnictví předmětných nemovitostí ohledně jejího potenciálního budoucího dědického práva nemůže být dán ani z toho důvodu, že (stane-li se žalobkyně v budoucnu skutečně dědičkou žalované 2/) soudní praxe běžně připouští podání žaloby na určení vlastnického práva zůstavitele ke dni jeho úmrtí, smyslem takové žaloby je zjištění, zda tato věc má být projednána v dědickém řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1897/98, uveřejněný pod č. 61 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 28 Cdo 3107/2011). Pokud by se žalobkyně v budoucnu skutečně stala dědičkou žalované 2), mohla by se domáhat určení, že předmětné nemovitosti náleží do pozůstalosti, tímto způsobem.“ 9. Je tak zřejmé, že i v daném případě by bylo lze ochránit práva dárce pro případ jeho tvrzené duševní poruchy v době sepisu darovací smlouvy případným ustanovením opatrovníka, který by jeho práva hájil. Taktéž práva žalobce lze ochránit, pokud se stane dědicem, žalobou na určení vlastnického práva dárce ke dni jeho úmrtí. Proto není dán naléhavý právní zájem.

10. Je také nutno konstatovat, že v řízení není účastníkem ani [celé jméno žalobce] ročník [rok], ani [jméno] [příjmení], přestože se jedná o určení práva vůči nim dle § 91 odst. 2 o. s. ř. a jedná se o nerozlučné společenství a měli by tak vystupovat na straně žalobců či na straně žalované. Tato vada řízení je dalším důvodem, pro který nelze žalobě vyhovět. Nelze určit vlastnické právo někomu, kdo není účastníkem řízení a na koho by se rozsudek soudu nevztahoval a nebyl by pro něj závazný dle § 159a o. s. ř. Jde tak o nedostatek ve věcné legitimaci, který zde byl od počátku.

11. K odkazu žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4443/2009 a 30 Cdo 3875/2016 soud konstatuje, že nejsou přiléhavá na toto řízení, neboť v žádném z nich se neřeší situace určení vlastnického práva někomu, kdo není účastníkem řízení a situace nejistého dědického práva a naléhavého právního zájmu.

12. Ze shora uvedených důvodů nezbylo, než žalobu zamítnout pro nedostatek naléhavého právního zájmu a nedostatek ve věcné legitimaci. Z těchto důvodů nebylo nutno provádět žádné dokazování k tvrzené duševní poruše dárce apod., tj. věnovat se hmotněprávní důvodnosti žaloby.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 342 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 30. 3. 2022 a z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 31. 5. 2022 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 200 Kč ve výši 2 142 Kč. Zástupce žalovaného sice vyčíslil náklady řízení dle § 9 odst. 3 písm. a) a. t.; vzhledem k tomu, že se jedná o určení práva k nemovité věci, je na místě aplikovat odst. 4 písm. a) téhož §. Protože se zástupce žalovaného ve zbývajícím rozsahu práva na náhradu nákladů řízení nevzdal, a je zřejmé, že se jednalo pouze o omyl, bylo nutno přiznat na nákladech řízení shora uvedené.