4 C 56/2019

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 463 299 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 237 541,24 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 225 757,70 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 73 914,44 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně náklady řízení ve výši 2 888 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svojí žalobou domáhal zaplacení částky 463 299 Kč s odůvodněním, že na základě usnesení o příklepu ze dne 21. 9. 2017 se stal vlastníkem nemovitých věcí, a to pozemku p. č. st. číslo, jehož součástí je stavba adresa a pozemku p. číslo vše v k. ú. obec; žalovaná, která do té doby předmětné nemovitosti užívala, je nevyklidila a nadále je užívala. Tím vzniklo žalované bezdůvodné obohacení za období od 22. 9. 2017 do 19. 3. 2019, a to ve výši obvyklého nájemného stanoveného znaleckým posudkem v žalované výši, které je povinna vydat žalobci.

2. Žalovaná nárok žalobce neuznala s tím, že výše je nepřiměřená a dále, že v rámci probíhající exekuce zaplatila částku 200 000 Kč, kterou žalobce obdržel od soudního exekutora Mgr. jméno příjmení při rozdělování výtěžku z uskutečněné dražby věcí nemovitých, které patřily žalované. V tomto rozsahu považuje nárok žalobce za rozporný s dobrými mravy. Ostatní tvrzené skutečnosti učinila nespornými, včetně doby, za kterou žalobce svůj nárok požaduje.

3. Mezi účastníky řízení nebylo sporné tvrzení, že žalobce se stal vlastníkem předmětných nemovitých věcí, a to pozemku p. č. st. číslo, jehož součástí je stavba adresa a pozemku p. číslo vše v k. ú. obec, na základě usnesení o příklepu ze dne 21. 9. 2017, neboť na majetek žalované byla vedena exekuce a v rámci této exekuce byly předmětné nemovitosti vydraženy. Žalovaná však nemovitosti i poté užívala, a to až do vyklizení nemovitostí dne 19. 3. 2019 prostřednictvím exekuce. Za dobu od 22. 9. 2017 do 19. 3. 2019 tak žalované vzniklo bezdůvodné obohacení.

4. Soud ve věci provedl dokazování, z něhož učinil následující skutková zjištění. Z usnesení soudního exekutora Mgr. jméno příjmení ze dne 21. 9. 2017, č. j. číslo jednací ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2018, č. j. číslo jednací bylo zjištěno, že žalobce se stal vydražitelem předmětných nemovitostí na základě uděleného příklepu, a to v exekuci vedené proti povinné – žalované (usnesení, výpis z katastru nemovitostí list vlastnictví, sdělení soudního exekutora Mgr. jméno příjmení ze dne 31. 12. 2020). Předmětné nemovitosti žalovaná užívala až do vyklizení soudní exekutorkou anonymizováno jméno příjmení dne 19. 3. 2019 (návrh na potrestání ze dne 9. 4. 2019 anonymizováno číslo, trestní příkaz ze dne 16. 4. 2019 č. j. číslo jednací).

5. Znaleckým posudkem číslo byla určena výše obvyklého nájemného v částce 26 000 Kč za měsíc. Ze sdělení znalce však vyplynulo, že posudek byl vypracován od stolu bez fyzické prohlídky nemovitosti a že hlavní parametr, který určuje obvyklou cenu, nemá znalec nijak věrohodně doložen. Proto soud nechal vyhotovit nový znalecký posudek číslo znalcem příjmení jméno příjmení, z něhož bylo zjištěno, že obvyklá výše nájemného za předmětné nemovitosti v období od 22. 9. 2017 do 19. 3. 2019 činila částku 237 541,24 Kč. Proti závěru znaleckého posudku žádný z účastníků nevznesl námitky. Žalovaná byla vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení předžalobní výzvou ze dne 26. 3. 2019, doručenou jí dne 1. 4. 2019 (předžalobní výzva ze dne 26. 3. 2019 a dodejka).

6. Z usnesení soudního exekutora ze dne 2. 11. 2018 č. j. číslo jednací bylo zjištěno, že rozdělovaná podstata ve výši 1 950 000 Kč byla rozvržena, tak že z ní byla uspokojena pohledávka soudního exekutora Mgr. jméno příjmení na úhradu nákladů exekuce spojených s dražbou nemovitostí povinné ve výši 185 347,80 Kč, pohledávka oprávněného ve výši 1 052 033,89 Kč a zbytek výtěžku ve výši 712 618,31 Kč měl být vyplacen povinné. V rámci předmětného exekučního řízení vedeného vůči žalované jako povinné, byl žalobce účastníkem pouze při prodeji nemovitostí povinné, kdy se stal vydražitelem a exekutor mu v rámci této exekuce nevyplácel žádné peněžité plnění. Vznikl však přeplatek, který byl postižen exekučními příkazy vydanými soudní exekutorkou JUDr. jméno příjmení pod sp. zn. spisová značka a z přeplatku tak byly vyplaceny částky 16 919 Kč, 52 820 Kč, 26 520 Kč, 97 240 Kč a 8 840 Kč, které byly zaslány na účet exekutorky JUDr. jméno příjmení. Tato exekutorka vedla exekuci na návrh oprávněného - žalobce proti povinné – žalované pro částku 52 820 Kč (přípis soudního exekutora Mgr. jméno příjmení ze dne 15. 11. 2020, přípis exekutorky JUDr. jméno příjmení ze dne 27. 11. 2020, exekuční příkaz). Částku 103 745,60 Kč exekutorka JUDr. jméno příjmení složila do soudní úschovy pro příjemkyni – žalovanou, která se jí vyzvedla; soudní poplatek činil částku 1 048 Kč Náklady oprávněného pak představovaly náklady spojené s vyklizením nemovité věci a náklady spojené s uskladněním vyklizených movitých věcí, neboť žalovaná se bránila jejich prodeji, ale zároveň odmítala movité věci převzít a činily částku 122 654,40 Kč; náklady exekutora činily částku 16 940 Kč (usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 5. 12. 2019 č. j. číslo jednací, přípis soudní exekutorky JUDr. jméno příjmení ze dne 16. 12. 2020, finanční přehled ze dne 16. 12. 2020).

7. Další důkazy soud neprováděl s ohledem na jejich nadbytečnost, a to zejména fotografie předmětných nemovitostí, když částka určená nově vyhotoveným znaleckým posudkem se stala mezi stranami nespornou, a výslech žalované, když skutečnosti ohledně tvrzeného vyplacení částky 200 000 Kč byly zjištěny z listinných důkazů.

8. Na základě shora učiněných zjištění po zhodnocení důkazů podle § 132 o.s.ř. dospěl soud k závěru, že žalovaná bez právního důvodu užívala nemovitosti ve vlastnictví žalobce v období od 22. 9. 2017 do 19. 3. 2019, a tak jí vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 237 541,24 Kč. Protože se žalovaná odmítla z předmětných nemovitostí vystěhovat, musel se žalobce domáhat vyklizení exekucí, a tak vznikly náklady spojené s vyklizením nemovitých věcí a náklady spojené s uskladněním vyklizených movitých věcí, neboť žalovaná se také bránila jejich prodeji, ale zároveň odmítala movité věci převzít. Tyto náklady byly zaplaceny z výtěžku z dražby nemovitostí. příjmení, která tak byla zaplacena soudním exekutorem Mgr. jméno příjmení na účet soudní exekutorky JUDr. jméno příjmení ve výši 202 339 Kč, představovala spolu s další vymoženou částkou ze mzdy jednak částku vymoženou pro oprávněného z titulu jeho nákladů na vyklizení nemovitostí, na uskladnění movitých věcí a jednak nákladů exekuce.

9. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb. nového občanského zákoníku. Podle § 2991 o. z.: kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2999 odst. 1 o. z. Není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání. Podle § 1982 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. Podle § 2 odstavce 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 6 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

10. V případě nemovitosti vychází soudní praxe z toho, že majetkovým vyjádřením protiprávně získaného prospěchu uživatele je částka odpovídající nájemnému obvyklému v daném místě a čase za užívání obdobné nemovitosti, které by nájemce za obvyklých okolností byl povinen platit (např. NS 28 Cdo 4543/2016, 28 Cdo 2562/2010, 28 Cdo 3767/2007 aj.).

11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: žalovaná se užíváním nemovitostí ve vlastnictví žalobce bez právního důvodu v období od 22. 9. 2017 do 19. 3. 2019 bezdůvodně obohatila dle § 2991 o. z. a je tak povinna dle § 2999 o. z. zaplatit žalobci částku 237 541,24 Kč představující obvyklé nájemné v daném místě a čase za užívání obdobné nemovitosti. V této části soud žalobě vyhověl (výrok I.), ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).

12. Pokud žalovaná namítala k započtení částku 200 000 Kč, kterou měla v rámci exekuce zaplatit žalobci, soud této námitce nepřisvědčil, neboť žalovaná neměla za žalobcem žádnou pohledávku k započtení dle § 1982 o. z., žalobce jí ničeho nedlužil. To, co bylo žalobci uhrazeno, bylo hrazeno na základě právního důvodu a dle rozhodnutí exekutora v rámci exekuce a jednalo se o náklady na vyklizení nemovitosti a vyklizení movitých věcí a jejich uskladnění. Soud neshledal z tohoto důvodu ani rozpor s dobrými mravy dle § 2 o. z., když žalobce v rozporu s dobrými mravy nejednal, naopak to byla žalovaná, která nejednala poctivě (§ 6 o. z.), když odmítala vyklidit nemovitost, která jí nepatřila a zavinila tak vznik dalších nákladů na vyklizení nemovitostí a movitých věcí a na jejich uskladnění, když si vyklizené movité věci odmítala převzít.

13. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že žalovaná se delší lhůty nedomáhala.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení sice úspěšný pouze částečně, výše plnění však závisela na znaleckém posudku, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 73 914,44 Kč. Přestože se žalovaná domáhala rozhodnutí ve smyslu poměření úspěchu a neúspěchu účastníků, tj. dle § 142 odst. 2 o. s. ř., zabýval se soud možností aplikace odst. 3 téhož §, a to ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2389/20 ze dne 30. 11. 2021 a dospěl k závěru, že je na místě, neboť v této věci výše plnění závisela na znaleckém posudku; přitom však i žalobcem původně požadovaná částka nebyla bez opodstatnění, neboť vycházela z jiného znaleckého posudku, který soud až v průběhu řízení shledal vadným. Proto soud náklady přiznal žalobci v plné výši, při jejich výpočtu však vycházel z hodnoty přisouzené. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 18 502 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 237 541,24 Kč (když soud vycházel z hodnoty plnění stanovené znaleckým posudkem § 142 odst. 3 o.s.ř.) sestávající z částky 9 260 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 9 260 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 26. 3. 2019, z částky 9 260 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 9. 4. 2019, z částky 9 260 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 20. 7. 2021, z částky 4 630 Kč za odvolání proti rozhodnutí, které není rozhodnutím ve věci samé, a vyjádření k takovému odvolání dle § 11 odst. 2 písm. c) a. t. ze dne 10. 8. 2021 a z částky 9 260 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 25. 1. 2022 včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a cestovní náhrada v celkové výši 2 652,45 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 20. 7. 2021 náhrada 1 265,79 Kč za 144 ujetých km v částce 865,79 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 5,8 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 25. 1. 2022 náhrada 1 386,66 Kč za 144 ujetých km v částce 986,66 Kč (37,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 5,8 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. Soud žalobci nepřiznal náklady vzniklé v souvislosti s podáním předběžného opatření, neboť žalobce nebyl úspěšný a jeho návrh byl zamítnut usnesením ze dne 15. 4. 2019 č. j. 4 C 56/2019-41 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2019 č. j. 38 Co 94/2019-55.

15. Žalovaná je povinna jako neúspěšná strana zaplatit náklady státu, které platil za znalecký posudek. Tyto byly znalci přiznány ve výši 7 888 Kč, částku 5 000 Kč však žalovaná uhradila jako zálohu, proto zbývá k úhradě 2 888 Kč dle § 148 o. s. ř. U žalované soud neshledal předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, když její žádost byla zamítnuta usnesením ze dne 18. 9. 2020 č. j. 4 C 56/2019-91. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.