4 C 56/2023

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení vlastnického práva

I. Žaloba, aby bylo určeno, že žalobkyně je výlučným vlastníkem nemovitostí: pozemku parcelního čísla , hodnota, o výměře 23 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba , adresa, č. e. , Anonymizováno, garáž, pozemku parcelního čísla , hodnota, o výměře 23 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba , adresa, , č. e. 977 garáž, pozemku parcelního čísla , Anonymizováno, o výměře 280 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba , adresa, rod. dům, pozemku parcelního čísla , Anonymizováno, o výměře 203 m2, orná půda, vše zapsáno v katastru nemovitostí, vedeném katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště , adresa, , obec , adresa, , katastrální území , adresa, na Moravě, LV č. , hodnota, , se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 18 367,62 Kč, k rukám právního zástupce žalované, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení je požadavek žalobkyně na určení, že je výlučným vlastníkem nemovitostí, a to pozemku parcelního čísla , hodnota, , jehož součástí je stavba , adresa, č. e. , Anonymizováno, garáž, pozemku parcelního čísla , hodnota, , jehož součástí je stavba , adresa, , č. e. , Anonymizováno, garáž, pozemku parcelního čísla , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba , adresa, rod. dům, pozemku parcelního čísla , Anonymizováno, , vše zapsáno v katastru nemovitostí, vedeném katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště , adresa, , obec , adresa, , katastrální území , adresa, na Moravě, LV č. , hodnota, (dále jen předmětné nemovitosti). Svého tvrzeného nároku se domáhá z důvodu, že v katastru nemovitostí je jako vlastník zapsána žalovaná. Tato měla nabýt nemovitosti kupní smlouvou ze dne , datum, , která je neplatná, neboť žalobkyně ji uzavřela v omylu. Statutární orgán žalobkyně pan , právnická osoba, se při podpisu smlouvy domníval, že se jedná o smlouvu zástavní, při podepisování byl na něho vyvíjen nátlak na rychlé podepsání a byla mu podstrčena smlouva kupní. Navíc neobdržel na kupní cenu ničeho. Žalovaná žalobkyni uvedla v omyl a právní jednání žalobkyně nebylo projevem její pravé a vážné vůle. Smlouva je tak neplatná. Z opatrnosti odstoupila od kupní smlouvy pro podstatné porušení, a to pro neuhrazení kupní ceny. Naléhavý právní zájem je dán tím, že stav zapsaný v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnosti.

2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala a uvedla, že žalobkyně trvala na uzavření kupní smlouvy, čímž sledovala získání vyšší částky pro své potřeby, vymínila si i nájemní smlouvu a možnost odkoupení předmětných nemovitostí zpět. Spolu s kupní smlouvou byla uzavřena i smlouva nájemní a k omylu žalobkyně tak nemohlo dojít, což je potvrzeno i následně uzavřenými dokumenty, a to dodatku ke kupní smlouvě ze dne , datum, , dle kterého byla navýšena kupní cena na 4 700 000 Kč, dále došlo k uznání závazku nájemce, k uzavření dohody o způsobu zániku zaplacení závazku a o vyklizení nemovitostí a k dohodě o započtení vzájemných pohledávek a závazků. Kupní cena předmětných nemovitostí byla uhrazena v souladu se smlouvou tak, že část 2 482 400 Kč byla vyplacena na účet společnosti , právnická osoba, k úhradě závazku žalobkyně vůči této společnosti, část ve výši 717 600 Kč byla vyplacena žalobkyni na její účet dle kupní smlouvy, část ve výši 1 170 000 Kč byla poukázána na účet žalobkyně specifikovaný v dodatku ke kupní smlouvě a část ve výši 330 000 Kč byla započtena v souladu s dohodou o započtení.

3. Soud ve věci provedl dokazování, z něhož učinil následující skutková zjištění. Mezi účastníky řízení byla sepsána a podepsána listina zřetelně označená velkým písmem jako kupní smlouva č. , Anonymizováno, . Je datována dne , datum, a skutečně podepsána žalobkyní byla téhož dne, tj. , datum, , kdy smlouvu podepsal statutární orgán žalobkyně pan , právnická osoba, , přičemž jeho podpis byl ověřen doložkou pro legalizaci poštou , adresa, po předložení jeho dokladu totožnosti – občanského průkazu. Smlouva obsahuje také razítko a podpis žalované. Předmětem smlouvy je převod vlastnického práva k předmětným nemovitostem z žalobkyně, která je zřetelně ve smlouvě označena jako „prodávající“, na žalovanou, která je ve smlouvě zřetelně označena jako „kupující“, za kupní cenu ve výši 3 200 000 Kč. Ta měla být zaplacena dle dohody v čl. III. smlouvy označené jako „platební podmínky“ tak, že část ve výši 2 482 400 Kč odpovídající závazku žalobkyně vůči společnosti , právnická osoba, ze smlouvy o úvěru ze dne 6. 9. 2018 bude dle předloženého potvrzení ze dne 18. 6. 2019 hrazena přímo této společnosti na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, do 5 dnů od podání návrhu na vklad vlastnického práva; zbývající část ve výši 717 600 Kč měla být uhrazena na účet č. , č. účtu, v téže lhůtě (kupní smlouva č. , Anonymizováno, , čl. spisu 26). Na základě této smlouvy datované dne , datum, došlo k zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí na žalovanou k předmětným nemovitostem (výpis z katastru nemovitostí, LV č. , hodnota, čl. spisu 18). Ve stejný den došlo k sepisu listiny označené jako „smlouva o nájmu nemovitostí“, která je takto zřetelně označena, kde žalobkyně vystupuje pod zřetelným označením „nájemce“ a žalovaná pod zřetelným označením „pronajímatel“. Předmětem smlouvy je přenechání předmětných nemovitostí žalobkyni do dočasného užívání, kdy doba nájmu byla dohodnuta v čl. II. od 24. 6. 2019 do 24. 6. 2020 a žalobkyně měla nemovitosti vyklidit do 24. 6. 2020, nedojde-li k uzavření jiné dohody. Žalobkyně se současně zavázala platit nájemné v čl. V. smlouvy ve výši 10 000 Kč měsíčně. Smlouva je podepsána za žalovanou jednatelem , jméno FO, spolu s razítkem žalované; za žalobkyni je podepsána panem , jméno FO, , statutárním ředitelem, přičemž jeho podpis byl ověřen doložkou pro legalizaci poštou , adresa, po předložení jeho dokladu totožnosti – občanského průkazu (smlouva o nájmu nemovitostí ze dne 24. 6. 2019, čl. spisu 29-30). Žalovaná uhradila dohodnutou kupní cenu podle ujednání v čl. III. kupní smlouvy, jak co do částky 2 482 400 Kč, tak co do částky 717 600 Kč (výpis z účtu , Jméno žalované, . za období od 1. 6. 2019 do 30. 6. 2019, čl. 41).

4. Dne 3. 12. 2021 sepsaly strany listinu označenou velkým čitelným písmem jako Dodatek č. , hodnota, ke kupní smlouvě č. , Anonymizováno, ze dne , datum, , v níž se žalobkyně označená jako „prodávající“ a žalovaná jako „kupující“ dohodly na změně čl. II. kupní smlouvy ve směru zvýšení kupní ceny na částku 4 700 000 Kč za předmětné nemovitosti, a to poté, co v čl. I. potvrdily uzavření kupní smlouvy dne , datum, na předmětné nemovitosti. Článek III. kupní smlouvy byl doplněn o písm. c) tak, že část kupní ceny ve výši 1 500 000 Kč bude poukázána na účet prodávající č. , č. účtu, ve lhůtě 3 tří dnů od podpisu dodatku. Dodatek podepsala strana žalovaná a označila razítkem a stejně tak dodatek obsahuje podpis strany žalobkyně, za kterou jednal člen správní rady , Anonymizováno, . K jeho podpisu je připojeno označení prodávající a podpis je ověřen prohlášením o pravosti podpisu na listině sepsané advokátem (dodatek č. , hodnota, ze dne , datum, , čl. spisu 33).

5. V tentýž den účastníci sepsali také listinu označenou jako „Uznání závazku nájemce, Dohoda o způsobu zaplacení závazku a o vyklizení nemovitých věcí, Prohlášení o zániku předkupního práva“. Zde byla žalovaná označena jako „pronajímatelka“ a žalobkyně jako „nájemce“. Strany prohlásily a bylo mezi nimi nesporné, že 24. 6. 2019 uzavřely smlouvu o nájmu předmětných nemovitostí na dobu do 24. 6. 2020 za sjednané měsíční nájemné ve výši 10 000 Kč a že platnost této smlouvy skončila dnem 24. 6. 2020. Nájemce i po skončení platnosti nájemní smlouvy nadále nemovité věci užíval, proto se strany dohodly na obvyklém nájemném od 25. 6. 2020 ve výši 10 000 Kč měsíčně. Dále strany konstatovaly, že měly mezi sebou dohodu o předkupním právu nájemce, a to po dobu trvání nájemní smlouvy, kdy nájemce mohl požádat pronajímatele o prodej předmětných nemovitostí. Platnost nájemní smlouvy skončila uvedeného data, nájemce své právo nevyužil. Strany potvrdily, že uvedené závazkové předkupní právo nájemce zaniklo, čímž se stal převod vlastnického práva k předmětným nemovitostem převodem trvalým. Dále se strany dohodly o povinnosti vyklidit předmětné pronajímané věci do 31. 3. 2022, do této doby měl nájemce platit nájemné 10 000 Kč měsíčně. V článku IV. této listiny je prohlášení nájemce, že výslovně uznává co do důvodu i výše svůj závazek vůči pronajímateli z titulu dlužného nájemného za dobu od 25. 6. 2019 do 24. 6. 2020 v částce 120 000 Kč a zavázal se tento dluh uhradit do 31. 3. 2022 na účet pronajímatele. Dále uznal svůj závazek co do důvodu i výše za období 25. 6. 2020 do 31. 3. 2022 ve výši 210 000 Kč a taktéž se zavázal uhradit tento dluh do 31. 3. 2022 bezhotovostním převodem na účet pronajímatele. Smlouva je za žalobkyni podepsána členem správní rady , Anonymizováno, a za žalovanou , tituly před jménem, , jméno FO, jednatelem. Podpis osoby jednající za žalobkyni byl taktéž ověřen advokátem. (Vše zjištěno z listiny Uznání závazku nájemce, Dohoda o způsobu zaplacení závazku a o vyklizení nemovitých věcí, Prohlášení o zániku předkupního práva ze dne 3. 12. 2021, čl. spisu 31). Dále strany dne 3. 12. 2021 sepsaly listinu označenou „Dohoda o započtení vzájemných pohledávek a závazků“, která byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou, kdy žalobkyně byla zastoupena , Anonymizováno, , členem správní rady, jehož podpis na listině byl opětovně ověřen prohlášením o pravosti podpisu na listině nesepsané advokátem, a v této dohodě se strany dohodly na započtení vzájemných pohledávek a závazků, kdy pohledávka žalobkyně vůči žalované představuje část kupní ceny ve výši 330 000 Kč dle odst. III. odst. 1 písm. c) kupní smlouvy ze dne , datum, ve znění jejího dodatku č. 1 ze dne , datum, , když dle dodatku částka 1 500 000 Kč byla v části ve výši 1 170 000 Kč uhrazena, oproti pohledávce žalované za žalobkyní ve výši 330 000 Kč, která vznikla z titulu sjednaného nájemného dle smlouvy o nájmu nemovitosti ze dne 24. 6. 2019 v celkové výši 120 000 Kč a 210 000 Kč. Tedy k započtení celkem částka 330 000 Kč. Dle dohody stran k uhrazení a zániku pohledávek došlo s účinností ke dni 31. 3. 2022. (dohoda o započtení vzájemných pohledávek a závazků ze dne 3. 12. 2021 čl. spisu 35).

6. Přípisem ze dne 19. 9. 2022 žalobkyně vyzvala žalovanou k převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem, současně uplatnila námitku neplatnosti daného jednání, uzavření kupní smlouvy v omylu a z opatrnosti odstoupila od kupní smlouvy z důvodu, že nebylo na kupní cenu uhrazeno ničeho. Přípis byl žalované doručen dne 19. 9. 2022 (přípis ze dne 19. 9. 2022 detail zprávy o odeslání, čl. spisu 8, 9).

7. Z úplného výpisu z Obchodního rejstříku žalobkyně bylo zjištěno, že jejím statutárním ředitelem byl pan , právnická osoba, v období od 16. 8. 2018 do 1. 1. 2021. Do 20. 8. 2021 byl , právnická osoba, jako člen správní rady. Od 20. 8. 2021 do 17. 8. 2022 byl zapsán , Anonymizováno, s tím, že mu vznikla funkce 19. 8. 2021. Je též zřejmé, že v době sepisu kupní smlouvy a nájemní smlouvy byl za žalobkyni oprávněn jednat pan , právnická osoba, , v době sepisu dodatku ke kupní smlouvě a dalších listin z roku 2021 byl za žalobkyni oprávněn jednat , Anonymizováno, , Anonymizováno, . (výpisy z obchodního rejstříku žalobkyně čl. 13).

8. Z výpisu z účtu za období prosinec 2021 žalované společnosti bylo zjištěno, že tato uhradila částku 1 170 000 Kč na účet č. , č. účtu, pod poznámkou „část kupní ceny , Anonymizováno, , Anonymizováno, “ (výpis z účtu a potvrzení o provedení transakce, čl. 42, 43).

9. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru poté, co provedené důkazy hodnotil ve smyslu § 132 tak, že jsou věrohodné, vzájemně se doplňující a do sebe zapadající, že strany uzavřely v roce 2019 kupní smlouvu na předmětné nemovitosti, kterou žalobkyně předmětné nemovitosti prodala straně žalované za dohodnutou kupní cenu. V této kupní smlouvě se strany řádně dohodly na způsobu úhrady kupní ceny a žalovaná přesně podle této dohody kupní cenu uhradila na jednotlivé účty specifikované v kupní smlouvě. Smlouvu za žalobkyni podepsala osoba oprávněna za ni jednat, její podpis byl úředně ověřen a smlouva byla zcela zřetelně označena. K této kupní smlouvě byl o dva roky později v roce 2021 sepsán dodatek, podepsaný taktéž osobou oprávněnou jednat za žalobkyni s úředně ověřeným podpisem, kterým došlo k navýšení kupní ceny a částka, o kterou se kupní cena navýšila, byla taktéž ze strany žalované řádně uhrazena, a to jednak bezhotovostním převodem co do 1 170 000 Kč a v částce 330 000 Kč vzájemným zápočtem. Bylo také prokázáno, že žalobkyně uzavřela ve stejný den, kdy uzavřela kupní smlouvu, i smlouvu o nájmu předmětných nemovitostí, na základě kterých mohla nadále žalobkyně předmětné nemovitosti užívat. Za toto užívání se dohodla platit nájemné ve výši 10 000 Kč měsíčně, které splnila tím způsobem, že se se stranou žalovanou dohodla na vzájemném započtení pohledávek, kdy žalobkyně započítávala pohledávku z titulu doplatku kupní ceny 330 000 Kč a žalovaná z titulu dlužného nájemného 330 000 Kč.

10. Všechny smlouvy byly řádně, viditelně a čitelně označeny správnými slovy, které nevzbuzovaly jakékoliv pochybnosti.

11. Žalobkyně dále navrhovala k důkazu výpověď svědka p. , jméno FO, a p. , jméno FO, , kteří měli jednat s panem V. , jméno FO, v rámci předsmluvního ujednání o poskytnutí finančních prostředků a výslech svědka p. , jméno FO, , který se měl účastnit podpisu na poště ve , adresa, a dále výslech pana V. , jméno FO, . Tyto důkazy soud však nepovažoval za podstatné a neprovedl je z důvodu hospodárnosti, neboť z ostatních dosud provedených důkazů byl dostatečně zjištěn skutkový stav a tvrzení strany žalobkyně o omylu jimi bylo vyvráceno. Bylo tak nadbytečné provádět další důkazy o tom, k čemu směřovalo předsmluvní jednání stran či jak probíhalo podepisování smluv ve , adresa, . Strana žalovaná navrhovala k důkazu výslech svědka p. , jméno FO, , p. K. , jméno FO, a , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , soud tyto taktéž neprovedl, neboť jednak strana žalovaná nenesla důkazní břemeno k tvrzením, k nimž byly důkazy navrženy a jednak byly nadbytečné, když skutkový stav byl zjištěn dosud provedeným dokazováním.

12. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“). Podle § 2079 o. z.: kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně. Podle § 2128 o. z.: Při prodeji a koupi nemovité věci vyžaduje kupní smlouva formu podle § 560. Pro ujednání o výhradě vlastnického práva, o právu zpětné koupě, o zákazu zcizení nebo zatížení, o výhradě předkupního práva nebo lepšího kupce, jakož i pro ujednání o koupi na zkoušku však postačí i jiná forma, nemá-li být takovým ujednáním k nemovité věci zřízeno věcné právo. Podle § 2118 o. z.: Kupující zaplatí kupní cenu a věc převezme.

13. Podle § 560 o. z. Písemnou formu vyžaduje právní jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, jakož i právní jednání, kterým se takové právo mění nebo ruší. Podle § 561 o. z.: K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

14. Podle § 980 o. z.: (1) Je-li do veřejného seznamu zapsáno právo k věci, neomlouvá nikoho neznalost zapsaného údaje. Stanoví-li to právní předpis, zapíše se do veřejného seznamu kromě věcného práva i právo užívání nebo požívání, jakož i omezení rozsahu nebo způsobu užívání nebo požívání věci spoluvlastníky. (2) Je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Bylo-li právo k věci z veřejného seznamu vymazáno, má se za to, že neexistuje.

15. Podle § 1901 o. z.: Stranám je na vůli ujednat si změnu svých práv a povinností. Podle § 1902 o. z.: Dohodou o změně obsahu závazku se dosavadní závazek ruší a nahrazuje se novým závazkem. Může-li však dosavadní závazek vedle nového závazku obstát, má se za to, že nebyl zrušen.

16. Podle § 1982 o. z.: (1) Dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. (2) Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

17. Podle § 2201 o. z.: Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

18. Podle § 2053 o. z.: Uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

19. Podle § 2001 o. z.: Od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. Podle § 2002 odst. 1 o. z.: Poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

20. Podle § 583 o. z.: Jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné. Podle § 586 odst. 1 o. z.: Je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

21. Podle § 47 zákona č. 90/2012 o obchodních korporacích: Omezení jednatelského oprávnění orgánu obchodní korporace společenskou smlouvou nebo jiným ujednáním nebo rozhodnutím orgánu obchodní korporace nejsou vůči třetím osobám účinná, i když byla zveřejněna.

22. Podle § 49 zákona č. 90/2012 o obchodních korporacích: (1) V případě, že kontrolní orgán nedá souhlas k jednáním statutárního orgánu, u kterých tento zákon nebo společenská smlouva vyžadují jeho předchozí souhlas, nebo jestliže tento orgán zakáže statutárnímu orgánu určité jednání, odpovídají namísto členů statutárního orgánu za případnou újmu způsobenou společnosti ti členové kontrolního orgánu, kteří nejednali s péčí řádného hospodáře. (2) Jestliže kontrolní orgán souhlas k jednáním podle odstavce 1 dá, odpovídají za případnou újmu členové kontrolního orgánu a statutárního orgánu, kteří nejednali s péčí řádného hospodáře, společně a nerozdílně.

23. Podle § 54 zákona č. 90/2012 o obchodních korporacích: (1) Dozví-li se člen voleného orgánu obchodní korporace, že může při výkonu jeho funkce dojít ke střetu jeho zájmu se zájmem obchodní korporace, informuje o tom bez zbytečného odkladu orgán, jehož je členem, a kontrolní orgán, byl-li zřízen, jinak nejvyšší orgán. Člen kontrolního orgánu informuje kontrolní orgán; je-li jeho jediným členem, informuje nejvyšší orgán. To platí obdobně pro možný střet zájmů osob členovi voleného orgánu obchodní korporace blízkých nebo osob jím ovlivněných nebo ovládaných. (2) Člen voleného orgánu splní povinnosti podle odstavce 1 i tím, že informuje nejvyšší orgán, ledaže sám jako jediný společník vykonává jeho působnost. (3) Tímto ustanovením není dotčena povinnost člena voleného orgánu obchodní korporace jednat v zájmu obchodní korporace. (4) Kontrolní nebo nejvyšší orgán může na vymezenou dobu pozastavit členu voleného orgánu při střetu zájmů, výkon jeho funkce. (5) Kontrolní orgán podá nejvyššímu orgánu zprávu o informacích, které obdržel podle odstavce 1, případně o jím pozastaveném výkonu funkce podle odstavce 4.

24. Podle § 437 odst. 2 o. z.: Jednal-li zástupce, jehož zájem je v rozporu se zájmem zastoupeného, s třetí osobou a věděla-li tato osoba o této okolnosti nebo musela-li o ní vědět, může se toho zastoupený dovolat. Má se za to, že tu je rozpor v zájmech zástupce a zastoupeného, pokud zástupce jedná i za tuto třetí osobu nebo pokud jedná ve vlastní záležitosti.

25. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Strany mezi sebou uzavřely smlouvu kupní, na základě které žalobkyně prodala žalované předmětné nemovitosti, a to podle § 2079 o. z. Písemná forma vyžadovaná § 560 o. z. byla splněna, jednání bylo řádně podepsáno jednajícími dle § 561 o. z. Na základě kupní smlouvy bylo vloženo vlastnické právo do katastru nemovitostí ve smyslu § 980 o. z. Žalované vznikla povinnost zaplatit kupní cenu dle § 2118 o. z., což také učinila a v souladu s dohodou stran v kupní smlouvě zaplatila kupní cenu na účty specifikované v kupní smlouvě. O dva roky později strany uzavřely dodatek ke kupní smlouvě, v níž se dohodly na navýšení kupní ceny, a to v souladu s § 1901 a § 1902 o. z. Žalovaná splnila i nově dohodnutý závazek doplatit kupní cenu, když část kupní ceny zaplatila na dohodnutý účet a část formou zápočtu pohledávek dle § 1982 o. z., na kterém se strany dohodly. Současně s převodem vlastnického práva k předmětným nemovitostem při sepisu kupní smlouvy dne 24. 6. 2019 došlo i k uzavření nájemní smlouvy, na základě které žalobkyně mohla nadále užívat předmětné nemovitosti za dohodnuté nájemné dle § 2201 o. z. Na nájemném žalobkyni vznikl dluh, který následně dne 3. 12. 2021 uznala dle § 2053 o. z. a má se tak za to, že v době uznání existoval. Žalobkyni nevzniklo právo od kupní smlouvy odstoupit dle § 2001 a 2002 o. z., neboť žalovaná neporušila svoji povinnost zaplatit kupní cenu, když dohodnutou kupní cenu v plném rozsahu uhradila dohodnutým způsobem na jednotlivé účty a v části na základě dohody o započtení.

26. K námitce žalobkyně, že účty, na které byla placena kupní cena, nejsou žalobkyně, lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2019 sp. zn. 28 Cdo 2505/2019, dle kterého: „Plnění poskytnuté na základě určitého (byť třeba později odpadnuvšího) právního důvodu mezi dvěma subjekty na bankovní účet třetí osoby vymezený coby platební místo nelze pokládat za bezdůvodné obohacení majitele tohoto účtu na úkor osoby peníze zasílající. Zaplacení určité částky na účet třetí osoby u peněžního ústavu představující sjednané platební místo s úmyslem dostát smluvenému závazku je totiž třeba pokládat za plnění druhé smluvní straně, a nikoliv majiteli účtu. Takováto platba směřuje ke splnění závazku jedné smluvní strany vůči druhé, nezakládá právní vztah mezi osobou zasílající peníze a majitelem účtu a v důsledku její realizace v podstatě nabývá plnění osoba odlišná od subjektu, pro nějž byl zřízen bankovní účet.“ Tedy v daném případě se jedná o sjednané platební místo v kupní smlouvě spočívající v uvedení účtů, na které má být kupní cena placena a žalovaná řádně plnila na takto dohodnuté účty, tj. dostála smluvenému závazku.

27. Pokud jde o tvrzený omyl žalobkyně spočívající v tom, že osoba jednající za žalobkyni nevěděla, že podepisuje kupní smlouvu, ale domnívala se, že podepisuje smlouvu o zřízení zástavního práva, postupoval soud dle § 583 a § 586 o. z. Důsledkem omylu je rozdíl mezi právními následky, které účastník svým jednáním zamýšlel vyvolat, a právními následky, které jeho jednání ve skutečnosti působí. Omyl je založen na nesprávné představě jednajícího o určité skutečnosti týkající se jeho právního jednání a jeho důsledkem je rozdíl mezi právními následky, které účastník svým jednáním zamýšlel vyvolat, a právními následky, které jeho jednání ve skutečnosti působí. Vychází se z myšlenky, že pokud si jednající způsobí omyl vlastním jednáním či neopatrností, je zásadně namístě, aby nesl i jeho důsledky a nepřenášel je na druhou smluvní stranu. Nejvyšší soud chápe jako omluvitelný jen takový omyl, k němuž došlo přesto, že jednající (mýlící se) osoba postupovala s obvyklou mírou opatrnosti (že vyvinula obvyklou péči), kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat k tomu, aby se takovému omylu vyhnul (NS 29 Cdo 1830/2007, Rc 55/2010). O omluvitelný omyl nejde, byl-li omyl jednající osoby zaviněn její nedbalostí při využití možnosti ověřit si skutečnosti rozhodné pro uskutečnění zamýšleného právního jednání. Nelze se účinně dovolat neplatnosti pro omyl, kdyby omylu se dovolávající osoba zanedbala pro ni ve věci objektivně existující možnost přesvědčit se o pravém stavu věci, a bez příčiny se ve svém úsudku nechala mylně ovlivnit případnými dojmy, náznaky řešení, resp. hypotézami o vlastnostech předmětu zamýšleného právního úkonu (NS 30 Cdo 1251/2002). Nejvyšší soud také dospěl k závěru, že omyl není omluvitelný, pokud se podnájemce bezdůvodně spolehl toliko na ujišťování nájemce, že výše podnájemného bude shodná s výší nájemného, ač si mohl (a jako podnikatel měl) přinejmenším vyžádat od žalovaného nájemní smlouvu a s jejím obsahem se seznámit (NS 32 Cdo 29/2009).

28. Při jednání soudu žalobkyně uvedla, že , jméno FO, jednající za žalobkyni, byl v době podpisu kupní smlouvy svéprávný. Podle Vrchního soudu v Praze sp. zn. 14 Cmo 248/2018 (dostupné v C.H.BECK Komentář k občanskému zákoníku): Požadavek na omluvitelnost omylu není zákonem výslovně stanoven a nebylo tomu tak ani v předcházející právní úpravě. Právní význam omluvitelnosti omylu dovodila dosavadní soudní praxe. Tyto závěry se prosadí i v poměrech platné právní úpravy. Navíc § 4 odst. 1 Obč.Z stanoví domněnku, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Pokud existující skutečnosti nasvědčují tomu, že ten, kdo se jednání v omylu dovolává, zanedbal pro něho ve věci objektivně existující možnost přesvědčit se o pravém stavu věci, ačkoli měl potřebné listiny k dispozici a skutečnosti rozhodné pro uskutečnění zamýšleného právního jednání si svou liknavostí neověřil, pak si omyl způsobil svým jednáním, a proto není důvodu činit napadené právní jednání neplatným. Podle Nejvyššího soudu ve věci 29 Odo 839/2002 (SR 2/2004): Neplatnosti právního úkonu z důvodu omylu se nemůže domáhat společnost, jejíž statutární orgán svým jednáním omyl způsobil.

29. Dle názoru soudu nemohla být žalobkyně v omylu při podpisu kupní smlouvy. Nejenom že osoba jednající za žalobkyni by zanedbala možnost kupní smlouvu si přečíst, neboť tuto listinu měla k dispozici, listina neobsahovala žádné prvky, které by žalobkyni mohly uvést v omyl, byla řádně, čitelně, s dostatečně zvýrazněným textem označena za kupní smlouvu, osoba jednající za žalobkyně se podepsala nad označením „prodávající“ a podpis nechala úředně ověřit (což dle shora uvedeného nelze pokládat za omluvitelný omyl a žalobkyni by neomluvilo ani to, že osoba za ni jednající neměla na přečtení čas, že byla ve stresové situaci apod.), ale současně podepsala i nájemní smlouvu na totožné nemovitosti. Není žádný jiný důvod ani vysvětlení pro podpis nájemní smlouvy, pokud by se žalobkyně domnívala, že nepodepsala kupní smlouvu, ale jen smlouvu zástavní. I nájemní smlouva byla zcela zřetelně označena, žalobkyně vystupovala jako „nájemce“ a osoba jednající za žalobkyni se podepsala pod označením „za nájemce“. To vše navíc bylo potvrzeno o dva roky později, kdy stejná žalobkyně zastoupena už jinou osobou oprávněnou za ni jednat, uzavřela dodatek ke kupní smlouvě, uznala svůj závazek nájemce, uzavřela dohodu o vyklizení předmětných nemovitých věcí, o zápočtu pohledávek a o zániku předkupního práva. I kdyby bylo jednání žalobkyně v roce 2019 v omylu, bylo by toto jednání v omylu dodatečně schváleno v roce 2021, kdy žalobkyně jednoznačně dala najevo, že je vázána právními následky a učinila tak právní jednání definitivně platným. Neobstojí námitka žalobkyně, že nově jednající osoba za žalobkyni , Anonymizováno, jednal v rozporu se zájmy společnosti. Takové jednání upravuje § 47, 49 a 54 zákona o obchodních korporacích s tím, že bylo povinností takové osoby informovat kontrolní nebo nejvyšší orgán společnosti. Nedal-li souhlas, odpovídá jednající osoba společnosti za způsobenou škodu. Z obchodního rejstříku žalobkyně žádné omezení jednatelského oprávnění nebylo seznatelné a žalovaná tak byla v dobré víře, že statutární orgán žalobkyně je oprávněn za žalobkyni jednat. Pokud přesto byly zájmy jednající osoby v rozporu se zájmy společnosti, musela by žalovaná o tomto rozporu vědět, aby bylo lze postupovat podle § 437 odst. 2 o. z. To však v daném případě nenastalo, neboť osoba jednající za žalobkyni nejednala současně za žalovanou a z ničeho nevyplývá, že by jednala ve vlastní záležitosti. Z jeho jednání vzešel pro žalobkyni prospěch, neboť došlo k navýšení kupní ceny předmětných nemovitostí o 1 500 000 Kč oproti původní kupní ceně.

30. Na základě shora uvedeného dospěl soud k rozhodnutí, že žalobu je nutno zamítnout v plném rozsahu, neboť tvrzený omyl žalobkyně při podpisu kupní smlouvy byl vyvrácen provedeným dokazováním a k odstoupení od kupní smlouvy neměla žalobkyně zákonný důvod. Proto bylo nadbytečné a nehospodárné provádět další dokazování, přestože soud na počátku jednání byl povinen žalobkyni poučit a vyzvat k označení důkazů k prokázání jejího tvrzení, když z následně provedeného dokazování bylo možno učinit závěr o vyvrácení tvrzení o omylu a platnosti odstoupení od smlouvy a další žalobkyní navrhované důkazy tak nebylo hospodárné provádět.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 367,62 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč (když za tarifní hodnotu je nutno dle § 9 odst. 4 písm. b) a.t. považovat tuto částku, neboť ve věci jde o právní vztah k nemovité věci) sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 13. 4. 2023, z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 26. 4. 2023 a z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 30. 5. 2023 včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 30. 5. 2023 náhrada 1 579,85 Kč za 130 ujetých km v částce 979,85 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,3 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 179,85 Kč ve výši 3 187,77 Kč.