4 C 73/2024

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 , 696 03 Dubňany o zaplacení 33 231,27 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 000 Kč od 16. 8. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 231,27 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 183,56 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 682,77 Kč, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 635,03 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 000 Kč od 2. 4. 2023 do 15. 8. 2023, úrokem ve výši 8 % ročně z částky 13 974,23 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 33 231,27 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyní žalobkyně“), se žalovaným dne 18. 12. 2021 uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s pevným úrokem, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, úhradou za administrativní činnost a úhradou za umožnění platit splátky přímo v místě bydliště. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč s tím, že poslední splátka je splatná dne 18. 2. 2023. K prověřování schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla s odbornou péčí posouzena na základě zhodnocení informací sdělených žalovaným před uzavřením smlouvy, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a jejich následným ověřením oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr a ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmu žadatele“. Žalovaný nedostál své povinnosti ze smlouvy, když žalobkyni uhradil pouze 2 000 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne 19. 12. 2021. Žalovaný tak zůstal žalobkyni dlužen jistinu ve výši 13 974,23 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 660,80 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 6 817 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 1 928,83 Kč, úhradu za možnost platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 507,14 Kč, smluvní pokutu ve výši 7 343,27 Kč, úrok ve výši 682,77 Kč za období od 19. 2. 2023 do 1. 4. 2023 z dlužné jistiny a zákonný úrok z prodlení ve výši 1 183,56 Kč (za dobu od prodlení do 1. 4. 2023). S ohledem na prodlení žalovaného žalobkyně dále požadovala úrok z úvěru ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny 14 635,03 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,00 % ročně z částky 13 974,23 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla následně smlouvou o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

3. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 18. 12. 2021 sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 761 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradou za vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč, a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště žalovaného ve výši 2 700 Kč, to vše v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Úroková sazba sjednána ve výši 15 % p. a. Ve smlouvě dále bylo sjednáno, že pokud zákazník řádně včas nesplní povinnost uhradit splátku ani ve 30denní lhůtě po výzvě věřitele, stanou se dosud neuhrazená část celkové výše úvěru, úhrada za poskytnutí úvěru i náklady na vyhodnocení úvěru splatnými první den následující po uplynutí stanovené lhůty. V případě prodlení žalovaného s úhradou jakékoliv splátky, je žalovaná povinna uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky (smlouva o úvěru). Žalovaný na pohledávku žalobkyně uhradil dne 19. 12. 2021 částku 2 000 Kč (transakční historie).

4. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že pobírá invalidní důchod, současně je zaměstnán, jeho zaměstnání je sjednáno na dobu od 25. 10. 2021 do 25. 10.2022. Žalovaný deklaroval čistou mzdu ve výši 14 116 Kč a důchod ve výši 4 338 Kč. Žalovaný dále uvedl měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč na bydlení a energie, ve výši 3 860 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady. Žalovaný dále v žádosti uváděl položku „srážky ze mzdy, výživné“ ve výši 4 161 Kč. Žádost o úvěr obsahovala také informaci o splátkách exekutorskému úřadu ve výši 4 162 Kč. Dle žádosti žalovaný předložil právní předchůdkyni žalobkyně doklady k prověření úvěruschopnosti, výplatní pásky a poštovní poukázku (žádost o úvěr). Žádost o úvěr žalovaný doplnil dohodou o provedení práce sjednanou na dobu od 25. 10. 2021 od 25. 10. 2022, v níž byla sjednána odměna ve výši 91 Kč/hod (dohoda o provedení práce). Za období listopad 2021 činila čistá mzda žalovaného 14 116 Kč, z této byly provedeny srážky na 3 exekuce v celkové výši 4 162 Kč (výplatní páska). Žalovaný dále pobíral invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně ve výši 4 338 Kč (poštovní poukázka).

5. Smlouvou ze dne 25. 4. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek). Žalovaný byl o postoupení pohledávek vyrozuměn oznámením právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 11. 5. 2023 (oznámení o postoupení pohledávky). Žalovaný byl vyzván předžalobní upomínkou ze dne 31. 7. 2023, odeslanou následujícího dne, k úhradě dlužné částky do 15. 8. 2023 (předžalobní upomínka, podací lístek).

6. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Soud dále ve věci aplikoval zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), a to ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru, tj. ke dni 18. 12. 2021. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

12. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

13. Na základě shora uvedených zjištění vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z., na základě které byly žalovanému v hotovosti vyplaceny peněžní prostředky ve sjednané výši a žalovaný se zavázal vrátit tyto prostředky ve sjednaných splátkách spolu s pevným úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru, poplatkem za administrativní činnost a poplatkem za umožnění splátek v hotovosti v místě bydliště. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 o. z.

14. Jelikož žalovaný v předmětném vztahu vystupuje jako spotřebitel, zatímco právní předchůdkyně žalobkyně je podnikající právnickou osobou, je třeba vzniklý závazkový vztah mezi účastníky posuzovat jako spotřebitelský úvěr. Soud je tedy povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze kterého vyplývá, že: „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále dovodil, že: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto ve smyslu aktuální judikatury (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance) povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

15. Dle tvrzení žalobkyně právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy žádala od žalovaného informace ohledně finanční situace i rodinných, majetkových, pracovních i jiných poměrech, k čemuž si také údajně od žalovaného k žádosti o úvěr nechala předložit výplatní pásky a pracovní smlouvu. Z uvedených listin předložených žalobkyní však nelze učinit závěr, že by právní žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně uváděla, že ze žalovaným doložených dokladů měla právní předchůdkyně ověřeno, že žalovaný byl v invalidním důchodu a současně od 25. 10. 2021 zaměstnán s čistým celkovým měsíčním příjmem ve výši 18 454 Kč, přičemž výše jeho výdajů činila 11 022 Kč. Z těchto dokladů vyplývá, že žalovaný sice skutečně pobíral invalidní důchod ve výši 4 338 Kč měsíčně, zaměstnán však byl pouze na základě dohodo o provedení práce s rozsahem maximálně 300 hodin ročně. Z výplatní pásky žalovaného pak plyne příjem 14 116 Kč za měsíc listopad 2021, kdy se jedná o příjem za 176 hodin z celkových 300 sjednaných hodin. Je tedy zřejmé, že žalovaný neměl garantovaný pravidelný měsíc příjem v uvedené výši, ale naopak s ohledem na sjednaný rozsah dohody o provedení práce spíše příjem nepravidelný odvíjejí se od skutečnosti, kdy naplní sjednaný rozsah pracovních hodin. Z výplatní pásky pak je zcela jasně zřejmé, že žalovanému jsou prováděny srážky na 3 exekuce v celkové výši 4 162 Kč. Další žalovaným tvrzené výdaje na bydlení, energie, jídlo a osobní náklady nebyly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně vůbec ověřovány. Žalobkyně sice uvedla, že výdaje žalovaného byly zkoumány z výpisu z účtu žalovaného, žádný výpis z účtu však k výzvě soudu nepředložila, nadto je toto tvrzení v přímém rozporu se žádostí o úvěr, z níž je zřejmé, že v době sjednávaní smlouvy o úvěru žalovaný bankovní účet veden neměl. Ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytoval úvěr poskytne pouze za situace, kdy nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Za situace, kdy žalobkyně vůbec nezohlednila zjevné předchozí neplnění závazků žalovaného a vedené exekuce na majetek žalovaného, přestože je toto patrné z doložených dokladů, a kdy žádným způsobem neověřovala či nežádala doložení celkové výše výdajů žalovaného, lze jen stěží dospět k závěru, že o schopnosti žalovaného splácet nemohla mít právní předchůdkyně žalobkyně žádné pochybnosti. Takový přístup právní předchůdkyně žalobkyně soud považuje za absolutní rezignaci na splnění zákonném stanovené povinnosti poskytovatele úvěru.

16. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně a s náležitou péčí posuzována a soudu tak nezbylo než posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou pro rozpor s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků. Avšak jak již bylo uvedeno shora, bylo provedeným dokazováním prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, a žalovaný je tak povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z., neboť mu byla poskytnuta bez právního důvodu. Žalovaný však již na jistinu uhradil částku 2 000 Kč, soud jej proto výrokem I. tohoto rozsudku zavázal úhradě zbývající dosud nesplacené části jistiny ve výši 13 000 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení z poskytnuté jistiny podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou pak splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Žalobkyně prokázala, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 31. 7. 2023, kde byl žalovaný vyzván k úhradě do 15. 8. 2023. Nárok na zaplacení úroku z prodlení z částky bezdůvodného obohacení tak žalobkyni vzniká až ode dne následujícího po marném uplynutí této lhůty, tj. od 16. 8. 2023 a od tohoto data byl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení žalobkyni ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. také přiznán, a to v zákonné výši v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 15 % ročně.

17. Ve zbytku soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, neboť je zřejmé, že co do zaplacení částky 20 231,27 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 183,56 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 682,77 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 4 635,03 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 13 000 Kč od 2. 4. 2023 do 15. 8. 2023, úrokem ve výši 8 % ročně z částky 13 974,23 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, není žaloba důvodná vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy.

18. Co se týče nákladů řízení, na jejich náhradu by podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. měl mít právo žalovaný, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a tudíž mu ani nemohla být přiznána jejich náhrada, a soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.