4 C 79/2022

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 1 890 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1 890 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 238,59 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhrad náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 890 Kč s příslušenstvím. Svůj žalobní návrh odůvodnila tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, a proto mu vznikla povinnost platit televizní poplatky v částce 135 Kč měsíčně. Tyto poplatky však za období od listopadu 2019 do prosince roku 2020 neuhradil.

2. Žalovaný na svoji obranu uvedl, že po celé období, kdy nehradil televizní poplatky, byl ve vazbě a VTOS a proto se na něho nevztahovala povinnost hradit poplatky, když ani neužíval televizní přijímač, ani jeho příjem nedosahoval 2,15 násobku existenčního minima.

3. Žalobkyně na to reagovala tak, že žalovaný se neodhlásil, ani nesdělil okolnosti odůvodňující osvobození, a proto zůstal poplatníkem.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaný přihlásil televizní přijímač od července 2019. Z přiložených výzev a specifikací dluhu plyne, že žalovaný nezaplatil televizní poplatky za období od listopadu 2019 do prosince roku 2020 v celkové výši 1 890 Kč. Z vyhledávání osob z databáze bylo zjištěno, že žalovaný byl ve vazbě s počátkem věznění od 30. 9. 2019 do 16. 10. 2020 a poté znovu od 5. 1. 2021 s plánovaným koncem věznění do 18. 12. 2029.

5. Podle § 3 odst. 2 věta první zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle § 5 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb. poplatník, který je fyzickou osobou, platí televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více. Podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb. činí výše poplatku částku 135 Kč. Podle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. je televizní poplatek fyzické osoby splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Podle § 4 odst. je-li poplatníkem fyzická osoba, u které nastaly účinky osvobození od rozhlasového a televizního poplatku podle § 4 odst. 2, je povinna oznámit zánik okolností odůvodňujících osvobození do 15 dnů ode dne jejich vzniku. Podle § 8 odst. 8 Z evidence poplatníků rozhlasového nebo televizního poplatku je povinen se odhlásit poplatník, který a) přestal být poplatníkem podle tohoto zákona, b) byl osvobozen podle § 4 odst. 1, c) neplatí rozhlasový nebo televizní poplatek podle § 5 odst. 2, a to do 15 dnů ode dne, kdy nastaly skutečnosti odůvodňující odhlášení. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

6. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žalovaný se stal jako fyzická osoba držitelem televizního přijímače a přihlásil se k evidenci a tím mu vznikla povinnost platit televizní poplatky. Žalovaný se však od září 2019 ocitl ve vazbě a následně ve výkonu trestu, kde byl po celé období, po kterou je požadován televizní poplatek (mimo část října 2020 až do prosince 2020) a jeho předpokládané propuštění je v roce 2029. Je tak zřejmé, že žalovaný splňoval podmínky pro osvobození od placení televizních poplatků podle § 8 zákona č. 348/2005, když nedosahoval žádného příjmu z důvodu vazebního stíhání a ani nemohl televizní přijímač po tuto dobu užívat. Žalovaný se sice měl odhlásit, aby dostál své povinnosti, což neučinil, soud však má za to, že v kontextu těchto okolností jsou v projednávané věci podmínky pro aplikaci § 2 odst. 3 o. z. Je totiž pochopitelné, že žalovaný nemohl bez vynaložení velkého úsilí skrze advokáta splnit svoji ohlašovací povinnost, když byl omezen na osobní svobodě a s tím souvisejícím špatném psychickém rozpoložení. Požadavek žalobkyně tak soud hodnotí jako rozporný s dobrými mravy a ochranu mu tak neposkytl. Žaloba tak byla v plné rozsahu zamítnuta, když nemohlo ani vzniknout právo na úrok z prodlení dle § 1970 o. z.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) za použití § 150 o. s. ř. Ve věci byl úspěšný žalovaný, kterému sice vznikly náklady řízení, soud mu je však i přes jeho úspěch nepřiznal, neboť zde spatřuje výjimečné důvody dle § 150 o.s.ř. Tyto spočívají v tom, že žalovaný byl sice úspěšný procesně, po hmotněprávní stránce však porušil své povinnosti stanovené zákonem a nebylo by spravedlivé zavázat žalobkyni, která postupovala v souladu s právním řádem, k placení nákladů řízení.