4 C 90/2024

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci žalobkyně: právnická osoba .s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 149 917 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 136 260 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 136 260 Kč od 17. 3. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13 657 Kč, úroku ve výši 17 925,29 Kč, úroku ve výši 11,08 % ročně z částky 146 928,53 Kč od 29. 10. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 149 158,53 Kč od 6. 10. 2022 do 16. 3. 2023, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 898,53 Kč od 17. 3. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 15 772,32 Kč k rukám zástupce žalobkyně , jméno FO, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 149 917 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným dne 6. 1. 2022 uzavřela smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 152 900 Kč na nákup zboží u prodejce a to tak, že částka úvěru byla zaslána přímo prodejci. Žalovaný se smlouvou zavázal poskytnutý úvěr splatit s úrokovou sazbou 11,077121 % ročně, a to v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 328 Kč s tím, že celková částka k úhradě činí 199 680 Kč a poslední splátka je splatná dne 3. 1. 2027. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy byla nejdříve s odbornou péčí posouzena schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to zjišťováním tzv. kreditního skóre klienta prostřednictvím automatizovaného systému vytvořeného odbornými zaměstnanci, kterým je na základě vložených proměnných zjištěn limit nejvyšší měsíční splátky úvěru. Zohledněny byl rovněž věk, vzdělání a zdroj příjmů žalovaného a další skutečnosti. Za účelem minimalizace případných dalších pochybností ohledně bonity žadatele o úvěr byla provedena rovněž kontrola v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. Konkrétně žalobkyně zohlednila měsíční příjem žalovaného ve výši 27 964 Kč, od něhož odečetla výdaje ve výši 4 000 Kč a životní minimum dospělého člena domácnosti ve výši 3 860 Kč. Lustrací žalovaného v registrech nebyl o osobě žalovaného zjištěn žádný negativní záznam. Žalobkyně dále podotkla, že žalovaný úvěr řádně splácel po dobu 5 měsíců, což svědčí o jeho schopnosti úvěr splácet. Žalovaný však nedostál své povinnosti ze smlouvy, když žalobkyni nehradil sjednané splátky řádně a včas, proto žalobkyně ke dni 21. 9. 2022 úvěr zesplatnila. Žalovaný tak zůstal žalobkyni dlužen splátky ve výši 9 984 Kč, nesplacenou jistinu ve výši 136 945 Kč, úrokové vyrovnání ve výši 758 Kč za období od 3. 9. 2022 do 21. 9. 2022, smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč a náklady na vymáhání ve výši 730 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného požadovala žalobkyně také kapitalizovaný úrok ve výši 17 925,29 Kč za dobu od 22. 9. 2022 do 28. 10. 2023, úrok ve výši 11,08 % ročně z částky 146 928,53 Kč od 29. 10. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 23 783,65 Kč za dobu od 6. 10. 2022 do 28. 10. 2023 a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 149 158,53 Kč od 29. 10. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

3. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 6. 1. 2022 sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 152 900 Kč na zaplacení kupní ceny vozidla , Anonymizováno, přímo na účet prodejce , právnická osoba, ., a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 11,077121 % p. a., a to v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 328 Kč s tím, že celková částka k úhradě činí 199 680 Kč a poslední splátka je splatná dne 3. 1. 2027. Nedílnou součástí smlouvy byly Úvěrové podmínky , právnická osoba, + matriční list a splátkový kalendář. Ve smlouvě dále bylo sjednáno, že důsledkem prodlení s úhradou splátky je účtování účelně vynaložených nákladů spojených s upomínkou a smluvní pokuty ve výši 500 Kč (smlouva o úvěru, předsmluvní formulář). Dle čl. 8.2 úvěrových podmínek má žalobkyně právo pro případ nedodržování podmínek poskytnutého úvěru žalovaným žádat jednorázové splacení úvěru. Dne 10. 1. 2022 poukázala žalobkyně částku 152 900 Kč na účet společnosti , právnická osoba, . Žalovaný žalobkyni uhradil splátky v celkové výši 16 640 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 16. 5. 2022 (splátkový kalendář, saldokonto). K zesplatnění dluhu došlo ke dni 21. 9. 2022. Žalovaný byl o zesplatnění informován dopisem ze dne 21. 9. 2022, jímž byl současně vyzván informován o zesplatnění závazku a vyzván k úhradě dluhu ve výši 149 787 Kč, sestávajícího z jistiny ve výši 136 945 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, dlužných splátek ve výši 9 984 Kč, úrokového vyrovnání ve výši 758 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 600 Kč. Ke dni 6. 10. 2022 byla žalovanému naúčtována dále částka 130 Kč za účelně vynaložené náklady (zesplatňovací dopis, výpis čerpání, splátek a úhrad). Předžalobní upomínkou odeslanou dne 10. 3. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 16. 3. 2023 (předžalobní výzva, poštovní podací arch).

4. Žalovaný byl v době podání žádosti o úvěr zaměstnán na dobu neurčitou, svou žádost doplnil předložením potvrzení o příjmu a výplatních pásek za měsíce říjen, listopad, prosinec 2021. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činil zhruba 24 000 Kč. Měsíční výdaje domácnosti žalovaného činily 4 000 Kč (potvrzení o příjmu, výplatní pásky, matriční list). Žalovaný měl sjednán jeden aktivní úvěrový produkt s úvěrovým rámcem 50 000 Kč (úvěrová zpráva).

5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

8. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Soud dále ve věci aplikoval zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), a to ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru, tj. ke dni 6. 1. 2022. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

11. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

12. Na základě shora uvedených zjištění vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve sjednané výši, a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednaných splátkách spolu s úroky a poplatky. Žalovaný porušil své povinnosti ze smlouvy, když nehradil sjednané splátky řádně a včas, a žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení neuhrazené jistiny včetně sjednaných poplatků a úroků a smluvní pokuty.

13. Jelikož žalovaný v předmětném vztahu vystupuje jako spotřebitel, zatímco žalobkyně je podnikající právnickou osobou, je třeba vzniklý závazkový vztah mezi účastníky posuzovat jako spotřebitelský úvěr. Soud je tedy povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze kterého vyplývá, že: „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále dovodil, že: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto ve smyslu aktuální judikatury (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance) povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

14. Dle tvrzení žalobkyně byly před uzavřením smlouvy provedeny lustrace žalovaného v bankovních i nebankovních registrech. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnán s trvalým příjmem. Žalobkyně pro posouzení úvěruschopnosti zvažovala příjem žalovaného ve výši 27 964 Kč, dále tvrzené výdaje ve výši 4 000 Kč, při výpočtech byla využita také statistická data jako životní minim ve výši 3 860 Kč, dále pak byla zohledněna výše splátky. Co se týká příjmů žalovaného, ty byly žalobkyní ověřeny z potvrzení o příjmu potvrzeného zaměstnavatelem žalovaného a výplatních pásek za měsíce říjen, listopad a prosinec 2021. Z výdajů žalovaného žalobkyně sice ověřovala případné splátkové zatížení žalovaného z jiných smluv o úvěru, byla provedena kontrola žalovaného v insolvenčním rejstříku i centrální evidenci exekucí, základní výdaje žalovaného (jako výdaje na bydlení, na jídlo, ošacení a další běžné výdaje) však zřejmě nebyly ověřovány vůbec, neboť žalobkyně ani netvrdila, že by tak učinila ani jakým způsobem, ani k tomuto nepředložila žádné důkazy. Žalobkyně se tak při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného spokojila pouze s jím tvrzenou částkou ve výši 4 000 Kč a statistickým výpočtem stanovené částky životního minima. Postup žalobkyně je tak dle názoru soudu třeba hodnotit jako zcela nepostačující, neboť náklady na bydlení i ostatní nutné náklady se mohou u každého člověka významně lišit a statistické údaje nemusí být u konkrétní osoby vůbec vypovídající. Je proto povinností poskytovatele úvěru, aby výdaje žadatele o úvěr řádně prověřil, přičemž této povinnosti nemůže poskytovatel úvěru dostát pouhým převzetím statistických údajů či spokojením se sdělením žadatele o úvěr. Soud nikterak nezpochybňuje postup, kdy žalobkyně za účelem posouzení úvěruschopnosti klienta využívá automatizovaný systém vytvořený odbornými zaměstnanci. Je však nezbytné, aby vstupní údaje, jež mají být tímto systémem vyhodnocovány, byly řádně ověřeny. Poskytovatelé úvěrů dle názoru soudu musí před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nedostála své povinnosti před uzavřením úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného.

15. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně a s náležitou péčí posuzována a soudu tak nezbylo než posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou pro rozpor s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků. Avšak jak již bylo uvedeno shora, bylo provedeným dokazováním prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 152 900 Kč, když tato částka sloužila na úhradu kupní ceny zboží a v souladu se smluvním ujednáním byla uhrazena přímo na účet ve smlouvě označeného prodejce a žalovaný je tak povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z., neboť mu byla poskytnuta bez právního důvodu. Žalovaný na jistinu uhradil celkem částku 16 640 Kč, soud jej proto výrokem I. tohoto rozsudku zavázal úhradě zbývající dosud nesplacené části jistiny ve výši 136 260 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení z poskytnuté jistiny podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou pak splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Žalobkyně prokázala, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 9. 3. 2023, kde byl žalovaný vyzván k úhradě do 16. 3. 2023. Nárok na zaplacení úroku z prodlení z částky bezdůvodného obohacení tak žalobkyni vzniká až ode dne následujícího po marném uplynutí této lhůty, tj. od 17. 3. 2023 a od tohoto data byl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení žalobkyni ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. také přiznán, a to v zákonné výši v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 15 % ročně.

16. Ve zbytku soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, neboť je zřejmé, 13 657 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 17 925,29 Kč, úrokem ve výši 11,08 % ročně z částky 146 928,53 Kč od 29. 10. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 23 783,65 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 149 158,53 Kč od 29. 10. 2023 do zaplacení, není žaloba důvodná vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 772,32 Kč, přičemž tato částka představuje 48 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 74 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 26 %, když žalobkyně celkem požadovala žalobou částku 224 772,58 Kč včetně úroku a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni rozhodnutí, ale přiznáno jí bylo pouze 166 442,52 Kč včetně úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni rozhodnutí). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 997 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 149 917 Kč sestávající z částky 7 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem a písemné podání nebo návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22 200 Kč ve výši 4 662 Kč. Celkem tedy činí náhrada nákladů řízení činí 32 859 Kč a žalobkyně má nárok na 48 % z nich, tedy na 15 772,32 Kč (výrok III.). Za doplnění žaloby ze dne 29. 4. 2024 a 16. 7. 2024, kterým žalobkyně doplňovala svá tvrzení a důkazy, soud žalobkyni odměnu a režijní paušál nepřiznal, neboť tato tvrzení měla být již součástí žaloby.