5 C 116/2021

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Múčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 27 915 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 907 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 907 Kč od 28. 2. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 22 008 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 776,20 Kč za dobu od 23. 2. 218 do 20. 1. 2020, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 875,52 Kč za dobu od 16. 8. 2018 do 20. 1. 2020, úroku ve výši 28 % ročně z částky 14 344,30 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 841,94 Kč za dobu od 31. 8. 2017 do 20. 1. 2020, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 295,23 Kč za dobu od 25. 9. 2018 do 20. 1. 2020, úroku ve výši 14,2 % ročně z částky 2 445,01 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 16 789,31 Kč od 21. 1. 2020 do 27. 2. 2020 a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 882,31 Kč od 28. 2. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 27 915 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv o zápůjčce, které s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba Ta před sjednáním smluv s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací a dokladů od žalované. Na základě smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne datum se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny zaplatit rovněž částku ve výši 17 944 Kč, která představuje úrok ve výši 3 620 Kč (sazba 28 % ročně), odměnu za zpracování zápůjčky ve výši 4 952 Kč a náklady za administrativní činnost – komfortní splácení v hotovosti ve výši ve výši 9 372 Kč, a to vše v 60 týdenních splátkách po 650 Kč. Jelikož žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na celou dosud neuhrazenou dlužnou částku, která činila na jistině 14 344,30 Kč a na dlužném poplatku částku 10 594,70 Kč. Žalobkyně dále po žalované požadovala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 7 776,20 Kč (úrok ve výši 28 % ročně z částky 14 344,30 Kč za dobu od 23. 2. 2018 do 20. 1. 2020), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 875,52 Kč (ve výši 9 % ročně z částky 14 344,30 Kč za období od 16. 8. 2018 do 20. 1. 2020), úroku ve výši 28 % ročně z částky 14 344,30 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 14 344,30 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

2. Na základě smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne datum se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny zaplatit rovněž částku ve výši 4 279 Kč, která představuje úrok ve výši 884 Kč (sazba 14,20 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 1 245 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 150 Kč, a to vše v 60 týdenních splátkách po 238 Kč. Jelikož žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na celou dosud neuhrazenou dlužnou částku, která činila na jistině 2 445,01 Kč a na dlužném poplatku částku 530,99 Kč. Žalobkyně dále po žalované požadovala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 841,94 Kč (úrok ve výši 14,20 % ročně z částky 2 445,01 Kč za dobu od 31. 8. 2017 do 20. 1. 2020), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 295,23 Kč (úrok z prodlení 9 % ročně z částky 2 445,01 Kč od 25. 9. 2018 do 20. 1. 2020), úroku ve výši 14,20 % ročně z částky 2 445,01 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 445,01 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

4. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že společnost právnická osoba a žalovaná podepsali dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 17 944 Kč, který představuje úrok ve výši 3 620 Kč (zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 28 % ročně), poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 4 952 Kč a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 9 372 Kč, splatit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 650 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. V jejich čl. 10 bylo sjednáno, že pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má poskytovatel zápůjčky právo na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Podle čl. 18 je smlouva účinná až do uhrazení celkové dlužné částky. Z předložené tabulky umoření vyplývá, že žalované byla zápůjčka poskytnuta v den podpisu smlouvy, přičemž žalovaná na svůj uhradila částku 13 790 Kč.

5. Ze zákaznické karty klienta ze dne datum soud zjistil, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně sdělila, že je rozvedená, bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, nevlastní automobil, je zaměstnána na dohodu o pracovní činnosti/dohodu o provedení práce (DPČ/DPP) s čistým příjmem 10 584Kč, ostatní příjmy činí 9 500 Kč měsíčně a další čisté příjmy domácnosti 11 000 Kč měsíčně. Celkový měsíční příjem žalované činil 31 084 Kč. Její pravidelné výdaje, označené jako odhadované měsíční výdaje, představuje částka 6 500 Kč. Žalovaná uvedla dále, že nevlastní kreditní kartu, nemá zápůjčku u jiné společnosti a rovněž nemá bankovní účet na své jméno. Žalovaná měla dle zákaznické karty právní předchůdkyni žalobkyně doložit pracovní smlouvu, výplatní pásky za duben, květen, červen a září 2016 a listiny označené v rubrice jiné: anonymizováno číslo a spisová značka. 6. právnická osoba a žalovaná podepsali dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 4 2794 Kč, který představuje úrok ve výši 884 Kč (zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 14,20 % ročně), poplatek za administrativní činnost ve výši 1 245 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 2 150 Kč, splatit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 237 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. V jejich čl. 12 bylo sjednáno, že pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má poskytovatel zápůjčky právo na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Podle čl. 20 je smlouva účinná až do uhrazení celkové dlužné částky. Z předložené tabulky umoření vyplývá, že žalované byla zápůjčka poskytnuta v den podpisu smlouvy, přičemž žalovaná na svůj dluh uhradila částku 11 303 Kč.

7. Ze zákaznické karty klienta ze dne datum soud zjistil, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně sdělila, že je rozvedená, bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, nevlastní automobil a je nezaměstnaná. Jako čistu mzdu uvedla 10 879 Kč měsíčně, státní podporu 2 857 Kč, tzv. Mezisoučet pro skoringovou SMS 16 237 Kč a další čisté příjmy domácnosti 16 566 Kč. Celkový měsíční příjem žalované činil 32 803 Kč. Její pravidelné výdaje činily nájem 4 759 Kč měsíčně, telefon 500 Kč, interní splátky 3 192 Kč a 1 716 Kč a výdaje na domácnost 7 000 Kč, celkem tedy 17 167 Kč. Jako použitelný příjem byla uvedena částka 15 636 Kč měsíčně. Žalovaná uvedla dále, že nevlastní kreditní kartu, nemá zápůjčku u jiné společnosti a rovněž nemá bankovní účet na své jméno. Žalovaná měla dle zákaznické karty právní předchůdkyni žalobkyně doložit občanský průkaz, nájemní smlouvu a listiny označené v rubrice jiné: anonymizováno datum a anonymizováno datum.

8. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni. Žalované byla tato skutečnost oznámena dopisem z téhož dne, odeslaným dne 14. 2. 2020. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužných částek rovněž předžalobní upomínkou ze dne 23. 4. 2020, odeslanou následujícího dne.

9. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“). Dle § 2390 odst. 1 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016, který se vztahuje na smlouvu o zápůjčce číslo věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016, který se vztahuje na smlouvu o zápůjčce číslo poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na základě které žalovaná v den podpisu obdržela v hotovosti částku 10 000 Kč. Dne datum pak podepsaly smlouvu o zápůjčce číslo na základě které žalovaná v den podpisu obdržela v hotovosti částku 21 000 Kč.

16. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil.

17. Z citovaného ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. plyne, že před poskytnutím úvěru je povinností poskytovatele s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a pokud tak neučiní, smlouva je absolutně neplatná. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Tato povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona ve smyslu § 2, tedy i na posuzovanou smlouvu číslo.

18. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., který se vztahuje na smlouvu číslo vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku. Soud dále poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Jak plyne z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb., čl. 8 a 23 předmětné směrnice vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky čl.

23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na základě výše uvedeného není pochyb o tom, že ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem. Soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval.

19. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. Žalobkyně sice v rámci doplnění žaloby vyložila, jakým způsobem posuzovala úvěruschopnost žalované, uvedla, z jakých hodnot příjmů a výdajů vycházela s tím, že neměla důvod pochybovat o věrohodnosti žalovanou sdělených informací, nicméně ani přes výzvu soudu tato své tvrzení nepodložila jedinou listinou, ze které by bylo možné pravdivost těchto údajů posoudit a ověřit si, že údaje obsažené v zákaznické kartě jsou správné a celistvé a rovněž si učinit úsudek o celkové majetkové situaci žalované. Žalobkyně tedy s ohledem na § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb., dle kterého„ není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil, neprokázala, že by skutečně provedla lustraci žalované v jí tvrzených registrech a že by jí žalovaná předložila listiny obsahující údaje o majetkové situaci žalované. Bez toho, aby poskytovatel úvěru doložil soudu veškeré doklady, jež měly být dle tvrzení uvedených v zákaznické kartě spotřebitelem předloženy, nelze mít za prokázané, že tyto doklady byly skutečně prověřeny a jde tak prakticky o pouhá tvrzení nepodložená relevantními důkazy. Žalobkyně nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje a tím pádem dokazuje, že jím poskytnuté informace jsou úplné a pravdivé.

20. Pokud jde o příjmy spotřebitele, žalovaná v zákaznické kartě uvedla, že dosahuje příjmu ze zaměstnání 10 584 Kč (10 879 Kč a následně státní podporu 2 857 Kč u smlouvy číslo), k čemuž doložila pracovní smlouvu a tři výplatní pásky (u smlouvy číslo nebyl příjem ani výše státní podpory ničím doložen). Co se týká výdajů žalované, žalobkyně neprokázala, že by tyto byly ze strany její právní předchůdkyně relevantně prověřovány. Ze zákaznické karty ke smlouvě číslo pak vůbec nevyplývá, že by žalovaná předkládala jakékoliv dokumenty dokládající její výdajovou stránku. Soud tedy nemá za jakkoliv prokázané to, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala jednotlivé výdaje žalované. Pokud jde o náklady spojené s bydlením, jež zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka, žalovaná uvedla, že bydlí jako nájemník. V této situaci pak bylo dle soudu povinností i v zájmu právní předchůdkyně žalobkyně tuto skutečnost prověřit a zjistit, kolik činily měsíční náklady žalované na její bydlení. Podle zákaznické karty ke smlouvě číslo žalovaná uvedla výši nájmu 4 759 Kč měsíčně a předložila nájemní smlouvu, kterou však žalobkyně nemá k dispozici. Žalobkyně se pak u smlouvy číslo spokojila s uvedením odhadovaných měsíčních výdajů žalované v částce 6 500 Kč. Z tohoto souhrnného odhadu však nelze podle soudu zjistit nic o konkrétních pravidelných a očekávatelných výdajích žalované na bydlení, stravu či záliby. Žalobkyně ani přes výzvu soudu nepodložila jedinou listinou, ze které by bylo možné pravdivost těchto údajů posoudit a ověřit si, že údaje obsažené v zákaznických kartách jsou správné a celistvé a rovněž si učinit úsudek o celkové majetkové situaci žalované.

21. Dále je ve vztahu k argumentaci žalobkyně týkající se povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované ještě třeba zmínit, že se zde jedná o veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě. Žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně se nemůže zprostit jejího splnění s odkazem na povinnost žalované jednat poctivě. Takový přístup nemůže požívat právní ochrany. Ani porušení povinnosti poctivého jednání při uzavírání úvěrových smluv nemůže vést poskytovatele úvěru ke zproštění jeho povinnosti dostát požadavkům § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Je totiž obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se ji zprostit prohlášením spotřebitele o pravdivosti jeho tvrzení.

22. S odkazem na všechny shora uvedené skutečnosti tak nelze než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala ani neověřovala výdajovou stránku žalované. Nedostála tudíž své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované tak, aby mohla učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbyde taková částka, aby mohla pravidelně splácet po sjednanou dobu splátky nejprve jedné a následně druhé zápůjčky. Posouzení úvěruschopnosti ze strany právní předchůdkyně žalobkyně je proto třeba považovat za zcela formální, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. S ohledem na uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované.

23. Obě předmětné smlouvy o zápůjčce je tedy třeba považovat za absolutně neplatné z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované. V důsledku toho měla žalobkyně vůči žalované od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. Na základě smlouvy ze dne datum měla žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku 10 000 Kč, přičemž z titulu předmětné, absolutně neplatné, smlouvy uhradila částku 11 303 Kč. Na základě smlouvy ze dne datum měla žalovaná zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 21 000 Kč, přičemž doposud uhradila 13 790 Kč. Při vypořádání vztahu z bezdůvodného obohacení je třeba vyjít z toho, že žalovaná byla povinna vrátit poskytnutou jistinu ze všech zápůjček v celkové výši 31 000 Kč (10 000 Kč + 21 000 Kč), přičemž právní předchůdkyni žalobkyně uhradila 25 093 Kč (11 303 Kč + 13 790 Kč). Žalované tak zbývá uhradit na jistině celkem 5 907 Kč. Soud rovněž poukazuje, že v řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným, a to i v případě, že žalovaný započtení jím poskytnutého protiplnění nenavrhl (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.

24. S ohledem na prodlení žalované soud současně vyhověl žalobě co do požadavku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně při zohlednění požadavku na zaplacení kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení požadovala úrok z prodlení od 16. 8. 2018 (v případě smlouvy ze dne 29. 12. 2016) a od 25. 9. 2018 (v případě smlouvy ze dne 6. 7. 2016), soud jí ovšem přiznal nárok na zákonný úrok z prodlení až od 28. 2. 2020. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalované na zaslané oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla rovněž výzva k úhradě dlužné částky z obou (absolutně neplatných) smluv do deseti dnů od doručení tohoto dopisu a které žalobkyně dle podacího lístku odeslala dne 14. 2. 2020. Jelikož nebylo prokázáno přesné datum doručení výzvy žalované, lze mít za to, že zásilka se dostala do dispoziční sféry adresáta nejpozději do 3 dnů od odeslání, tj. do 17. 2. 2020, pročež poslední den lhůty k vrácení bezdůvodného obohacení nastal dne 27. 2. 2020. Soud proto přiznal žalobkyni právo na úrok z prodlení za dobu od 28. 2. 2020 do zaplacení, a to v požadované výši 9 % ročně, tedy ve výši nižší, než kolik činila jeho zákonná výše ke dni vzniku prodlení žalované.

25. Co do zbývající požadované částky 22 008 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 776,20 Kč za dobu od 23. 2. 218 do 20. 1. 2020, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 875,52 Kč za dobu od 16. 8. 2018 do 20. 1. 2020, úroku ve výši 28 % ročně z částky 14 344,30 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 841,94 Kč za dobu od 31. 8. 2017 do 20. 1. 2020, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 295,23 Kč za dobu od 25. 9. 2018 do 20. 1. 2020, úroku ve výši 14,2 % ročně z částky 2 445,01 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 16 789,31 Kč od 21. 1. 2020 do 27. 2. 2020 a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 882,31 Kč od 28. 2. 2020 do zaplacení, je žaloba nedůvodná, proto ji soud v tomto rozsahu zamítl, jak plyne z II. výroku tohoto rozhodnutí.

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na to, že v řízení byla zcela zjevně úspěšnější žalovaná, které však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Nesplní-li účastníci dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se plnění domáhat výkonem rozhodnutí nebo exekucí dle zákona 120/2001 Sb.